58 Az 6/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

ECLI: ECLI:CZ:KSUL:2025:58.Az.6.2025.41
Datum: 2025-12-11
Z rozhodnutí: 1. Dne 6. 5. 2025 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany, k níž poskytl dne 16. 5. 2025 údaje. Sdělil, že je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky, vietnamské národnosti, nevyznává žádnou víru, nikdy nebyl členem žádné politické strany a nemá žádné politické přesvědčení. Je ženatý, manželka X, syn X (narozený v roce X) a dcera X (narozená v roce X) mají také vietnamsk…
58 Az 6/2025- 41 - text  58 Az 6/2025 - 41 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M. ve věci žalobce: X, narozený dne X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupen advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2025, č. j. OAM-521/BA-BA07-HA15-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Dne 6. 5. 2025 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany, k níž poskytl dne 16. 5. 2025 údaje. Sdělil, že je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky, vietnamské národnosti, nevyznává žádnou víru, nikdy nebyl členem žádné politické strany a nemá žádné politické přesvědčení. Je ženatý, manželka X, syn X (narozený v roce X) a dcera X (narozená v roce X) mají také vietnamskou státní příslušnost. Děti žijí společně s matkou ve Vietnamu. K průběhu cesty z vlasti do České republiky žalobce uvedl, že z Vietnamu vycestoval letecky v únoru roku 2020 do Rumunska, kde byl asi rok a poté v únoru 2021 odjel automobilem do Česka. Cestovní doklad neměl. Kromě Rumunska nepobýval v jiných státech Evropské unie. V minulosti disponoval rumunským pracovním vízem. V dřívější době nežádal o udělení mezinárodní ochrany v České republice ani v jiných státech. Je zdráv, nemá žádná zdravotní omezení, nebyl odsouzen za spáchání trestného činu a rovněž nebyl a ani aktuálně není trestně stíhán. Chtěl by na území České republiky zůstat a pracovat, aby získal peníze na splacení dluhu ve Vietnamu. 2. Doplňující pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany byl s žalobcem proveden dne 5. 6. 2025 na jeho žádost ve vietnamském jazyce za přítomnosti tlumočníka a žalobcova právního zástupce. Uvedl, že ve vlasti neměl žádné problémy se státními orgány ani bezpečnostními složkami a nebyl tam trestně stíhán. Také tam neměl žádné potíže kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení. Vietnam se rozhodl opustit kvůli velkému dluhu. V případě návratu do vlasti mu hrozí nebezpečí, neboť si půjčil peníze od osob, které mají velký vliv na policii. Věřitelé mu vyhrožovali asi pětkrát až sedmkrát, doufá proto, že v Evropě vydělá nějaké peníze na splacení dluhu ve Vietnamu. Na policii se neobrátil, nic by neřešila, protože je zkorumpovaná. Peníze si půjčil na přelomu roku 2018 a 2019. Poprvé mu vyhrožovali asi v roce 2019, přesně si to nepamatuje. Své problémy nemůže vyřešit přestěhováním se do jiné části země původu, protože pokud by se přestěhoval, bylo by vyhrožováno jeho rodině. K doplacení dluhu mu zbývá asi jedna miliarda vietnamských dongů, zhruba jeden milion korun českých. K dotazu, proč nepožádal o mezinárodní ochranu v Rumunsku, uvedl, že tam pobýval legálně, ale vydělával málo peněz, proto vycestoval do České republiky a doufal, že zde bude vydělávat více peněz. V zemích Evropské unie nemá žádné rodinné příslušníky. Ačkoli na území pobývá již od roku 2021 a již dříve slyšel o azylu, požádal o mezinárodní ochranu až po zajištění policií, dříve žádost o mezinárodní ochranu podat nestihl. 3. Napadeným rozhodnutím žalovaný žalobci žádný druh mezinárodní ochrany neudělil. Vycházel přitom z výpovědi žalobce a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace o stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu. Konkrétně vycházel z informace OAMP, Bezpečnostní a politická situace ve Vietnamu, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 23. května 2025 a informace MZV ČR, č. j. 100348-6/2025-MZV/LPTP ze dne 21. ledna 2025, k č. j. MV- 602-1/OAM-2025, půjčky, úvěry a lichva. Žalovaný konstatoval, že žalobce nesdělil žádnou skutečnost, která by svědčila o tom, že ve své vlasti vyvíjel činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován. Žalobce uvedl, že nikdy nebyl členem žádné politické strany a nemá žádné politické přesvědčení. Ve Vietnamu neměl žádné potíže se státními orgány ani bezpečnostními složkami a nebyl tam trestně stíhán. Žalovaný proto konstatoval, že žalobce nebyl ve vlasti pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu a azyl mu neudělil. Žalovaný neudělil žalobci azyl ani podle písm. b) téhož ustanovení, neboť nemohl ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodu jeho rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů, či že by mu takové pronásledování hrozilo v případě návratu do vlasti. Žalobce potvrdil, že žádné takové potíže neměl. O mezinárodní ochranu žádal z důvodu legalizace svého pobytu na území České republiky, neboť zde hodlá zůstat a pracovat, aby splatil dluhy, které má ve své vlasti a podpořil svou rodinu. Návrat do Vietnamu odmítá kvůli obavám z jednání svých věřitelů. Nelze přitom konstatovat, že by mu příslušné státní orgány země jeho původu odmítly poskytnout ochranu. Žalobce o pomoc nepožádal, současně ani neprokázal, že by mu tato pomoc nebyla účinně poskytnuta. Žalovaný proto konstatoval, že žalobce nevyužil všechny zákonné prostředky k ochraně své osoby, které mu země jeho původu nabízí. Do úvahu nepřipadlo ani udělení azylu podle § 13 odst. 1 zákona o azylu, jelikož žalobce není rodinným příslušníkem azylanta. Žalovaný pak neshledal ani důvod zvláštního zřetele hodný ve smyslu § 14 zákona o azylu, podle kterého by bylo možné uvažovat o udělení humanitárního azylu. V této souvislosti se zabýval zejména jeho rodinnou, sociální a ekonomickou situací a přihlédl i k jeho věku a zdravotnímu stavu. Žalobce je dospělou, plně právně způsobilou, zdravou a práce schopnou osobou. Doplnil, že na udělení humanitárního azylu není právní nárok a je udělován pouze za výjimečných okolností v případech, kdy nebyl shledán důvod pro udělení azylu dle § 12 zákona o azylu a kdy by bylo zcela „nehumánní“ azyl neudělit. Životní situaci žalobce žalovaný nepovažoval za nikterak mimořádnou. Jeho případ není případem zvláštního zřetele hodným, jak to vyžaduje § 14 zákona o azylu, ale případem zcela běžným. Žalobce nesplňoval ani podmínky pro udělení doplňkové ochrany. Ze spisové dokumentace totiž nevyplývalo, že by žalobci hrozil po návratu do vlasti trest smrti, poprava, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo jiná závažná újma ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Jelikož nebyla doplňková ochrana udělena ani rodinnému příslušníku žalobce, nepřicházelo do úvahu naplnění podmínek § 14b zákona o azylu. 4. Žalobce ve své žalobě uváděl, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci, resp. nesprávně posoudil žalobcovu situaci. V důsledku toho nesprávně dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro přiznání některé z forem mezinárodní ochrany, zejména humanitárního azylu a doplňkové ochrany. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu pak popisoval užití správního uvážení ve vztahu k posouzení humanitárního azylu. Žalovaný podle něj závěry obsažené v judikatuře Nejvyššího správního soudu nereflektoval. Z napadeného rozhodnutí rovněž nelze vysledovat úvahy a hodnocení žalovaného ve vztahu k důvodům hodným zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu. Podle žalobce je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobce navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 5. Žalovaný trval na správnosti vydaného rozhodnutí. Zdůraznil, že dokazování provedl podrobně a úplně, zabýval se všemi okolnostmi případu a v napadeném rozhodnutí srozumitelným způsobem odůvodnil, proč není možné žalobci udělit některou z forem mezinárodní ochrany. Dále de facto zopakoval svou argumentaci užitou v napadeném rozhodnutí. Žalobu navrhl jako nedůvodnou zamítnout. 6. Krajský soud po zjištění, že napadené rozhodnutí je způsobilé k přezkumu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“) a žaloba byla podána v zákonné lhůtě, přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 7. Podle § 12 zákona o azylu „azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.“ 8. Podle § 14 zákona o azylu, „jestliže v

Citovaná ustanovení

§ 103 (150/2002 Sb.)§ 65 (150/2002 Sb.)§ 78 (150/2002 Sb.)§ 12 (325/1999 Sb.)