4 As 16/2023 — Nejvyšší správní soud

141 A 28/2025- 118 - text  12 141 A 28/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: M. B., narozen X bytem X proti žalované: Územní správa sociálního zabezpečení pro Ústecký kraj, Liberecký kraj, Královéhradecký kraj a Pardubický kraj sídlem Frýdlantská 1399/20, 460 01 Liberec o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované spočívajícím ve vymáhání pohledávek vůči žalobci, neoprávněném stržení peněžních prostředků z jeho účtu dne 10. 4. 2025 a v evidování žalobce jako osoby povinné k úhradě sociálního pojištění takto: I. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, jíž se žalobce domáhá, aby soud uložil žalované povinnost přestat vymáhat blíže neoznačené pohledávky vůči žalobci, vyslovil, že tyto pohledávky jsou nezaplatitelné z důvodu neexistence zákonných peněz, a uložil žalované povinnost vrátit částku neoprávněně strženou z účtu žalobce dne 10. 4. 2025, se odmítá. II. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalované spočívajícím ve vedení žalobce jako osoby povinné k úhradě sociálního pojištění se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) se žalobce domáhal, aby soud · určil, že jednání žalované spočívající ve vedení žalobce jako osoby povinné k úhradě sociálního pojištění je nezákonným zásahem, a zakázal žalované v tomto zásahu pokračovat, · uložil žalované povinnost přestat vymáhat blíže neoznačené pohledávky vůči žalobci, dokud nebude doložen platný právní titul státního občanství České republiky, · uložil žalované povinnost vrátit částku neoprávněně strženou z účtu žalobce dne 10. 4. 2025 na základě blíže neoznačeného exekučního příkazu, který žalobce dříve napadl v žalobě blíže neoznačenými námitkami, · vyslovil, že blíže neoznačená pohledávka, i kdyby byla oprávněná, je nezaplatitelná, jelikož se v České republice nenachází zákonné peníze. 2. Touto žalobou žalobce současně napadl rozhodnutí (exekuční příkazy) žalované ze dne 3. 4. 2025, č. j. 45007-210/8030/03.04.2025-00617/164/SM-1, č. j. 45007-210/8030/03.04.2025-00620/165/SM-1, č. j. 45007-210/8030/03.04.2025-00622/27/SM-1 a č. j. 45007-210/8030/03.04.2025-00623/169/SM-1. Soud však usnesením ze dne 11. 6. 2025, č. j. 141 A 28/2025-28, které nabylo právní moci dne 16. 6. 2025, vyloučil žalobu proti uvedeným rozhodnutím žalované k samostatnému řízení. Tato žaloba je vedena pod sp. zn. 141 Af 5/2025. 3. V průběhu řízení pak žalobce doplnil žalobu tak, že napadl též rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. 10000/6751784/25/352/VS ze dne 4. 8. 2025. Tímto rozhodnutím Česká správa sociálního zabezpečení zamítla žalobcovo odvolání a potvrdila rozhodnutí žalované ze dne 24. 6. 2025, č. j. 45007/041694/25/130/IZ, ve věci nevyhovění žalobcovým námitkám podaným proti výkazu nedoplatků ze dne 29. 5. 2025. Tuto žalobu soud usnesením ze dne 4. 2. 2026, č. j. 141 A 28/2025-113, které nabylo právní moci dne 15. 2. 2026, vyloučil k samostatnému řízení. Tato žaloba je vedena pod sp. zn. 141 Af 2/2026. 4. Soud dále předesílá, že žalobce označil jako žalovanou Okresní správu sociálního zabezpečení Louny. S účinností od 1. 1. 2024 však byly okresní správy sociálního zabezpečení nahrazeny územními správami sociálního zabezpečení, které převzaly veškeré jejich kompetence. Podle čl. II odst. 1 věty třetí zákona č. 412/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, platí, že okresní správy sociálního zabezpečení, jejichž správní obvody spadají do správních obvodů Ústeckého kraje, Libereckého kraje, Královéhradeckého kraje a Pardubického kraje, splývají v Územní správu sociálního zabezpečení pro Ústecký kraj, Liberecký kraj, Královéhradecký kraj a Pardubický kraj. Okresní správy sociálního zabezpečení tedy přestaly být samostatnými správními orgány, a proto soud – s ohledem na znění § 83 s. ř. s., podle kterého má být žalovaným správní orgán – v tomto řízení jednal právě s uvedenou územní správou jako se žalovanou. Žaloba a další žalobcova podání 5. V žalobě žalobce uvedl, že si dne 8. 4. 2025 všiml blokace na svém bankovním účtu, kterou provedla žalovaná, a téhož dne podal námitku podle § 159 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, (dále jen „daňový řád“). Dne 10. 4. 2025 došlo ke stržení částky 105 062 Kč z žalobcova bankovního účtu, aniž by byl žalobce vyrozuměn o vyřízení námitky. 6. Žalobce zdůraznil, že se narodil na území Československé socialistické republiky (dále jen „ČSSR“) a je jejím občanem. ČSSR podle žalobce nadále de iure existuje, neboť „zánik státu musí být právně řádně ukončen a potvrzen, což se nestalo“. Namítal, že nikdy nebyl vydán žádný právní akt, který by zakládal přechod státního občanství občanů ČSSR na státní občanství České republiky. Tvrdil, že podle výkladu ústavních zákonů č. 81/1990 Sb., o změně názvu Československé socialistické republiky, č. 101/1990 Sb., o změně názvu Československé federativní republiky, č. 542/1992 Sb., o zániku České a Slovenské Federativní Republiky, a zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, neexistuje právní základ pro tvrzení, že by se žalobce stal občanem České republiky. Žalobce trval na tom, že tento právní status mu nebyl nikdy individuálně udělen a nebyl vydán žádný právní akt, který by jej prokazoval. 7. Podle žalobce jedná žalovaná prostřednictvím osob, které nebyly schopny doložit, že nabyly státní občanství České republiky. Připomněl, že státní občanství je jednou z podmínek výkonu veřejné funkce podle § 25 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, (dále jen „zákon o státní službě“). Doložení tohoto právního titulu žalobce výslovně požadoval ve své námitce, žalovaná na to však podle něj nereagovala a občanství jednajících osob neprokázala. Žalobce dodal, že občanské průkazy a jiné doklady včetně rodných listů nejsou veřejnými listinami ve smyslu § 567 a § 568 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „občanský zákoník“), neboť postrádají podpis oprávněné osoby a nevychází z individuálního právního úkonu. Pokud neexistuje právní akt získání občanství, nelze podle žalobce údaj o občanství v těchto dokladech považovat za pravdivý. 8. K rodným listům žalobce rovněž poznamenal, že údaj o pohlaví je uveden zkratkou „F“, což není zákonné označení pohlaví v českém právním řádu. Doplnil, že vyhláška č. 207/2001 Sb., která používá zkratky „M“ a „F“, nesmí měnit nebo omezovat význam zákonných pojmů a že přednost musí mít výklad podle zákona. Písmena „F“ nebo „M“ jsou podle žalobce navíc neúřední, nečeská a neosvědčují právně jednoznačně, že dotčená osoba je žena ve smyslu českého právního řádu. Žalobce připomněl, že veřejná listina musí být pravdivá, srozumitelná, vydaná v úředním jazyce a jednoznačná, jinak nesplňuje definici veřejné listiny podle § 134 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Z těchto důvodů podle žalobce rodný list neosvědčuje „právní skutečnost o pohlaví osoby“ a nemůže být použit jako důkaz právního postavení. 9. Žalobce dále namítal, že se v České republice nenacházejí zákonné peníze, a proto jakékoli pohledávky státu nelze považovat za zaplatitelné v souladu se zákonem. Státní a veřejná moc totiž podle žalobce není oprávněna přijímat jiné prostředky než ty, které jsou v souladu se zákonem. Žalobce vysvětlil, že bankovky vydané Českou národní bankou se vyobrazením státního znaku odchylují od zákonné podoby stanovené zákonem č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, (dále jen „zákon o státních symbolech“). Pokud užitý státní znak není státním znakem podle platných právních předpisů, nemohou být podle žalobce bankovky zákonnými penězi ve smyslu § 16 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, (dále jen „zákon o České národní bance“). Dodal, že ani mince nemohou být považovány za zákonné peníze ve smyslu zmíněného ustanovení, pokud neobsahují zákonný státní znak a obsahují figury, které jsou za státní znak označeny, aniž by jím skutečně byly. Heraldické stylizace nejsou podle žalobce přípustné, neboť zákon o státních symbolech upravuje konkrétní povolené použití a barevné zpracování státního znaku. Žalobce současně odmítl možnost bezhotovostního plnění, neboť zůstatek na účtu není zákonným platidlem a převod lze právně uznat jen tehdy, je-li směnitelným za zákonné peníze. Uzavřel, že pokud správní orgán přijímá nebo vymáhá peníze, které nejsou v souladu se zákonem, jedná mimo zákon a překračuje zákonný rámec své pravomoci. V tom žalobce spatřoval porušení § 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 10. S odkazem na zásadu „není daně bez zákona“ (čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod) žalobce konstatoval, že daňové