4 As 171/2014 — Nejvyšší správní soud

15 A 38/2025- 100 - text  10 15 A 38/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: Ing. R. K., narozený X bytem X zastoupený Mgr. Martinem Sobkem, advokátem sídlem U Císařských lázní 368/7, 415 01 Teplice proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 8. 2025, č. j. KUUK/116679/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 8. 2025, č. j. KUUK/116679/2025, jímž bylo podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítnuto jako opožděné jeho odvolání ze dne 7. 7. 2025, které žalobce podal proti rozhodnutí Magistrátu města Most, odboru stavební úřad (dále jen „stavební úřad“), ze dne 3. 6. 2025, č. j. MmM/104911/2025/OSÚ/ME, kterým bylo podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „starý stavební zákon“), nařízeno žalobci jako vlastníku stavby její odstranění – konkrétně „Stavební úpravy pro změnu v užívání nebytového prostoru umístěného v bytovém domě čp. X, ul. X, obec X, část X, z lékárny na provozovnu rychlého občerstvení a kavárnu“, a to ve specifikovaném rozsahu, na pozemku parc. č. XA, v katastrálním území X, a současně podle § 129 odst. 8 starého stavebního zákona bylo žalobci jako vlastníku stavby nařízeno ve stanoveném rozsahu obnovení přecházejícího stavu. Žaloba 2. V předmětné žalobě žalobce nejprve namítl, že je napadené rozhodnutí nezákonné. K tomu citoval část jeho odůvodnění s tím, že žalovaný závěr o zamítnutí odvolání opřel o skutečnost, že bylo podáno po lhůtě pro podání odvolání. 3. Následně žalobce poukázal na skutečnost, že v řízení o dodatečném povolení stavby, vedeném stavebním úřadem pod sp. zn. OSÚ/157915/2023/ME, byla plná moc předložena, a sice plná moc pro zmocněnce Mgr. Martina Sobka, advokáta, k zastoupení žalobce v řízení o dodatečném povolení stavby a ve všech věcech s tím souvisejících. S ohledem na skutečnost, že je řízení o dodatečném povolení stavby dle § 255 odst. 4 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon“), součástí řízení o odstranění stavby, byla tato plná moc platná i v řízení o odstranění stavby, neboť obě řízení spolu souvisí a jsou považována za dvě části jednoho řízení. K tomu žalobce doplnil, že stavební úřad s právním zástupcem žalobce v řízení o dodatečném povolení stavby jednal. 4. Žalobce dále uvedl, že stavebnímu úřadu bylo rovněž známo, že žalobce byl v řízení o přezkumu rozhodnutí o zrušení rozhodnutí o zastavení řízení o odstranění stavby vedeném u žalovaného pod sp. zn. KUUK/092502/2024/6 zastoupen stejným právním zástupcem, přičemž plná moc byla opět vystavena pro odkazované řízení a všechny věci, které s ním souvisí. Řízení o přezkumu rozhodnutí v řízení o odstranění stavby se přitom dle žalobce daného řízení o odstranění stavby také bezprostředně dotýká. I z tohoto důvodu tak měl stavební úřad podle žalobce dojít k názoru, že je nadále v řízení o odstranění stavby zastoupen právním zástupcem. 5. Žalobce též zmínil, že v řízení vedeném stavebním úřadem pod sp. zn. OSÚ/175612/2023/ME, v němž byl projednáván přestupek pro údajné provedení změn dokončené stavby, jež jsou předmětem řízení o odstranění stavby, byla správnímu orgánu doložena obdobná plná moc, která byla rovněž udělena pro toto řízení a všechny věci s tím související. Také v této části spolu oba případy úzce souvisely, a tudíž i na základě této plné moci byl žalobce v řízení o odstranění stavby zastoupen právním zástupcem. 6. Žalobce tedy hodnocení žalovaného o tom, že nebyl v předmětné věci zastoupen, považuje za účelové a nesprávné. K tomu doplnil, že v daném případě počítal s tím, že stavební úřad bude prvostupňové rozhodnutí doručovat i jeho právnímu zástupci. Postup žalovaného tak v řešeném případě žalobce označil za nezákonný, což spočívalo v nesprávném právním posouzení otázky jeho zastoupení v projednávaném správním řízení. 7. Zároveň žalobce namítl, že žalovaný otázku (ne)existence právního zastoupení ve věci zkoumal toliko pomocí telefonického dotazu stavebnímu úřadu, což bylo nedostatečné a vadné. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Následně ve věci zdůraznil, že předmětné správní řízení o nařízení odstranění nepovolené stavby bylo zahájeno už v roce 2023, a tedy bylo v souladu s přechodným ustanovením § 330 odst. 1 stavebního zákona dokončováno podle starého stavebního zákona. Toto řízení tudíž netvořilo s řízením o dodatečném povolení stavby jeden celek, a odkaz žalobce na § 255 odst. 4 stavebního zákona proto žalovaný považoval za nepřípadný. 9. Žalovaný tak setrval na odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž uvedl, že v projednávaném případě neměl povinnost dohledávat generální plnou moc pro advokáta žalobce ve spisovém materiálu vedeném v odlišném správním řízení. Od okamžiku zahájení předmětného správního řízení o nařízení odstranění stavby přitom stavební úřad jednal přímo se žalobcem, jemuž také doručoval všechny písemnosti v řízení. Žalobce v průběhu tohoto správního řízení stavebnímu úřadu nedoložil plnou moc pro zastupování advokátem, ani na existenci takové plné moci nepoukázal. 10. Pokud se jedná o žalobcem odkazovanou skutečnost, že žalovaný v jiném odvolacím řízení, vedeném o zastavení řízení o dodatečném povolení stavby, akceptoval generální plnou moc jeho advokáta, žalovaný k tomu upřesnil, že odkazovaná plná moc byla žalobcem přiložena až k jeho odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí. Stavebnímu úřadu tato plná moc ani v tomto jiném, samostatně vedeném, řízení předložena nebyla. 11. Závěrem žalovaný doplnil, že byl správní spis stavebního úřadu veden řádně a obsahoval veškeré dokumenty i soupis všech součástí. Telefonické ověření skutečnosti zřejmé ze spisu pak bylo učiněno pouze pro jistotu. Jednání soudu 12. Žalobce při jednání soudu, které bylo nařízeno na den 22. 4. 2026, prostřednictvím svého právního zástupce, úvodem plně odkázal na argumentaci obsaženou v podané žalobě. Následně zopakoval, že byl postup žalovaného ve věci nezákonný, neboť byl i v tomto řízení zastoupen, a to konkrétně vzhledem k plné moci udělené žalobcem jeho právnímu zástupci v rámci řízení o dodatečném povolení předmětné stavby (tj. v přímo související věci). Již prvostupňové rozhodnutí tak mělo být v řešeném případě doručováno právnímu zástupci žalobce. Žalobce též dodal, že si stavební úřad musel být vědom toho, že byl v každém řízené vedeném před tímto úřadem zastoupen stejným právním zástupcem. 13. Pověřená pracovnice žalovaného při tomto jednání odkázala na písemné vyjádření k žalobě, přičemž navrhla, aby soud žalobu zamítl. Upozornila též na skutečnost, že v řízení o odstranění stavby bylo od počátku jednáno přímo se žalobcem. Dané řízení přitom bylo vedeno podle starého stavebního zákona, tedy jako zcela samostatné řízení. 14. Soud při jednání v souladu s § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), provedl z vlastní iniciativy a z části i k návrhu žalobce dokazování spisovou dokumentací vedenou stavebním úřadem (pod sp. zn. OSÚ/157915/2023/ME) a žalovaným (pod sp. zn. KUUK/041912/2024/3) ve věci žádosti žalobce o dodatečné povolení stavby – „Změna dokončené stavby – stavební úpravy nebytového prostoru umístěného v bytovém domě čp. X, ul. X, obec X, část X“, a to zejména žádostí žalobce o dodatečné povolení nadepsané stavby ze dne 2. 11. 2023 (včetně doplnění ze dne 4. 1. 2024), usnesením stavebního úřadu o zastavení řízení o dodatečném povolení stavby ze dne 5. 2. 2024, č. j. MmM/017504/2024/OSÚ/ME, odvoláním žalobce ze dne 19. 2. 2024 proti usnesení stavebního úřadu ze dne 5. 2. 2024, k němuž byla poprvé v odkazovaném řízení předložena plná moc ze dne 19. 2. 2024 udělená žalobcem Mgr. Martinu Sobkovi, advokátu, k tomu, „aby jej zastupoval v řízení vedeném Odborem stavebního úřadu Magistrátu města Most sp. zn. 0SÚ/157915/2023/ME, a ve všech věcech s tím souvisejících“, a rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 4. 2024, č. j. KUUK/061630/2024, kterým bylo zamítnuto zmíněné odvolání žalobce a potvrzeno usnesení stavebního úřadu ze dne 5. 2. 2024. 15. Dále soud provedl dokazování plnou mocí ze dne 5. 8. 2024 udělenou žalobcem Mgr. Martinu Sobkovi, advokátu, k tomu, „aby jej zastupoval v řízení vedeném Odborem územního plánování a stavebního řádu Krajského úřadu v Ústí nad Labem sp. zn. KUUK/092502/2024/6, a ve všech věcech s tím souvisejících“, rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 7. 2024, č. j. KUUK/108130/2024 (sp. zn. KUUK/092502/2024/6), kterým bylo v přezkumném řízení podle § 97 odst. 3 správního řádu zrušeno usnesení sta