10 As 174/2017 — Nejvyšší správní soud

16 A 2/2025- 34 - text  6 16 A 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Bc. Ondřeje Šafránka ve věci žalobce: D. F., narozený X bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2024, č. j. KUUK/171627/2024/DS/Hac, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2024, č. j. KUUK/171627/2024/DS/Hac, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21 404,10 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou včasně podanou prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2024, č. j. KUUK/171627/2024/DS/Hac, jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Lovosice, odboru dopravy a silničního hospodářství, (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 7. 11. 2024, č. j. ODSH 162795/2024 VM, kterým byl žalobci podle § 118c odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, (dále jen „zákon o silničním provozu“) zadržen řidičský průkaz č. X do doby pravomocného rozhodnutí ve věci podezření ze spáchání přestupku, jehož se měl dopustit tím, že „dne 3. 11. 2024 v 15:29 hod, na silnici 1/15 v obci Třebívlice (u zastávky BUS), ve směru jízdy na Most, při řízení vozidla tovární značky ŠKODA EANYAQ 80X, registrační značky X, překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci, (naměřena rychlost 108 km/h, po odečtu tolerance měřícího zařízení 104 km/h v obci) o 40 km/h a více.“ 2. Žalobce rovněž požadoval, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 3. Žalobce vytýkal napadenému rozhodnutí nezákonnost, neboť žalovaný v rozporu s § 118c odst. 1 zákona o silničním provozu neprovedl správní úvahu nad tím, zda je přijetí takového opatření přiměřené, ale k řízení přistoupil ryze formalisticky, když pouze přezkoumal, zda je tvrzen zákonný důvod pro zadržení řidičského průkazu. Žalobce se přitom aktivně dožadoval a předkládal důkazy na podporu svého tvrzení, že v jeho individuálním případě není takto tvrdé opatření přiměřené. 4. Žalobce dále namítá, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť není zřejmé, na základě jakých důkazů dospěl žalovaný k závěru, že se žalobce dopustil jednání, pro které lze rozhodnout o zadržení řidičského průkazu. Dle žalobce nebylo takové jednání prokázáno, a z napadeného rozhodnutí není zřejmé, z jakého konkrétního důkazu, či z jakých důkazů hodnocených ve vzájemné souvislosti, vzal žalovaný tuto skutečnost za zjištěnou. Jedná se přitom o skutečnost podstatnou, neboť řidičský průkaz lze zadržet jen tehdy, je-li prokázáno, že se řidič dopustil jednání, pro které lze řidičský průkaz zadržet. Dle žalobce proto nepostačí, že je dáno pouhé podezření ze spáchání přestupku. Žalovaný však neodkázal na konkrétní důkazy, odkázal na „spis“, aniž by vůbec bylo zřejmé, co je jeho obsahem, a zda se v něm nějaké důkazy, které by údajné jednání žalobce prokazovaly, nacházejí. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě rozporoval tvrzení žalobce, že správní orgány neprovedly správní úvahu nad tím, zda je opatření přiměřené okolnostem. Zdůraznil, že se žalobce dopustil protiprávního jednání, které je zákonodárcem považováno za zvlášť nebezpečné jednání. Na žalobce, jemuž byla po odečtu tolerance naměřena rychlost 104 km/h v obci, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h, je třeba pohlížet jako na osobu s nedostatkem kázně, která neskýtá záruku dodržování zákonem stanovených pravidel a tím představuje hrozbu pro zájem chráněný zákonem, kterým je bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, zejména ochrana zdraví a majetku všech účastníků silničního provozu. 6. K druhé žalobní námitce žalovaný s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu konstatoval, že rozhodnutím o zadržení řidičského průkazu není řešena otázka naplnění či nenaplnění skutkové podstaty přestupku, a že v řízení o zadržení řidičského průkazu nepřísluší správnímu orgánu jakkoli hodnotit [OBRÁZEK]otázku viny za přestupek, která není ani kritériem pro zadržení řidičského průkazu. Žalovaný poukázal na to, že ze spisového materiálu Policie ČR je postaveno najisto, že se žalobce dopustil vytýkaného jednání, a že byl policista oprávněn zadržet mu řidičský průkaz. Replika žalobce 7. Na písemné vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, v níž uvedl, že žalovaný nejspíše nerozporuje tvrzení žalobce, že měly správní orgány provést správní úvahu nad tím, zda bylo zadržení řidičského průkazu přiměřené okolnostem. Nicméně žalovaný ani ve vyjádření k žalobě tuto správní úvahu nepředestřel a pouze odkázal na to, že byl spáchán přestupek spočívající v překročení nejvyšší povolené rychlosti. Posouzení věci soudem 8. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobce s tím výslovně souhlasil a žalovaný nesdělil soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoliv byl ve výzvě výslovně poučen, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. 9. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení i zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 10. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu projednávaného případu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 11. V řešené věci žalobce podanou žalobou brojí proti rozhodnutí, jímž správní orgány podle § 118c odst. 1 zákona o silničním provozu rozhodly o zadržení jeho řidičského průkazu do doby pravomocně skončeného řízení ve věci shora rekapitulovaného přestupku. 12. Podle § 118b odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu policista může zadržet řidičský průkaz, je-li řidič podezřelý z přestupku nebo trestného činu spáchaného tím, že při řízení vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 40 km/h a více nebo mimo obec o 50 km/h a více. 13. Podle § 118c odst. 1 zákona o silničním provozu obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle místa spáchání skutku do 5 pracovních dnů ode dne doručení oznámení o zadržení řidičského průkazu podle § 118b učiní úkon k zahájení řízení o zadržení řidičského průkazu do doby pravomocného rozhodnutí o přestupku nebo o trestném činu; tímto úkonem může být vydání rozhodnutí. Jde-li o podezření ze spáchání trestného činu, zahájí řízení po předchozím souhlasu státního zástupce. Obecní úřad obce s rozšířenou působností řízení podle věty první nezahájí nebo zastaví, pokud by zadržení řidičského průkazu bylo nepřiměřené vzhledem k okolnostem, za nichž byl zadržen podle § 118b. 14. Nejprve se soud v projednávané věci zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí, kterou žalobce spatřoval v tom, že z rozhodnutí správních orgánů není zřejmé, na základě jakých důkazů konkrétně usuzují, že se žalobce dopustil vytýkaného jednání, když pouhý odkaz na spisový materiál Policie ČR nemůže obstát. 15. Podle § 68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění rozhodnutí uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. To žalovaný podle zdejšího soudu v obou postupně vydaných rozhodnutích splnil. Z napadeného rozhodnutí pro soud především srozumitelně plyne, z jakých podkladů žalovaný věcně vycházel, jak na ně nahlížel i na základě jaké argumentační linie dospěl ke svým závěrům. Není totiž pravdou, že by žalovaný, pokud jde o podklady, z nichž čerpal svá zjištění, odkázal toliko na spis Policie ČR. Žalovaný na straně 3 napadeného