175 Az 4/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

175 Az 4/2025- 37 - text  6 175 Az 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobce: C. N., narozen X státní příslušnost: Moldavská republika bytem X zastoupen JUDr. Petrem Novotným, advokátem sídlem Archangelská 1568/1, 100 00 Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 7. 2025, č. j. OAM-694/ZA-ZA15-ZA01-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 7. 2025, č. j. OAM-694/ZA-ZA15-ZA01-2025, kterým byla podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, (dále jen „zákon o azylu“) jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany shledána nepřípustnou, a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno. Žaloba 2. Žalobce v žalobě uvedl, že byl rozhodnutím správního orgánu zkrácen na svých právech. Namítal porušení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“), neboť dle jeho názoru nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci. Správní orgány si dle žalobce neopatřily dostatečné podklady pro rozhodnutí, čímž byl porušen § 50 odst. 2 správního řádu. 3. Žalobce uvedl, že se obává návratu do Moldavské republiky, protože zde panuje katastrofální ekonomická situace, množí se zde případy vražd, v Podněstří je situace podobná jako na Ukrajině a lze očekávat ještě další zhoršení bezpečnosti civilního obyvatelstva v důsledku probíhající války na Ukrajině. Během ruské invaze na Ukrajinu došlo na střelbu z granátometů v hlavním městě separatistického regionu Podněstří, další dvě exploze vyřadily z provozu dva rozhlasové vysílače v Podněstří. Žalobce podrobně zrekapituloval svůj azylový příběh a uvedl, že jím prezentované důvody podané žádosti odůvodňují udělení mezinárodní ochrany, avšak správní orgán při vydání rozhodnutí nepostupoval v souladu se zákonem, neboť měl vést meritorní řízení a v jeho rámci posoudit žalobcem prezentované důvody podané žádosti o mezinárodní ochranu, a to s ohledem na skutečnost, že vyšly najevo nové, zásadní skutečnosti, jež nebyly předmětem zkoumání v předchozím pravomocně ukončeném řízení a jež v kombinaci s již dříve známými okolnostmi odůvodňovaly udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, případně udělení doplňkové ochrany žalobci podle § 14a zákona o azylu. 4. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k novému rozhodnutí, a aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. Uvedl, že s žalobními námitkami žalobce nesouhlasí. Při vydání napadeného rozhodnutí vzal v úvahu skutečnosti, které žalobce uvedl, a shromáždil k nim adekvátní a aktuální informace o Moldavské republice. Žalovaný má za to, že přijaté řešení odpovídá konkrétním okolnostem daného případu a je patřičným způsobem odůvodněno. Dle žalovaného tedy přijaté rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nepřípustnosti žádosti dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu odpovídá zjištěnému stavu a je zákonné. 6. Žalovaný konstatoval, že v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že u druhé žádosti o mezinárodní ochranu žalobce uvedl ty samé důvody, nedoložil žádné nové zásadní skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr, že žalobci v případě návratu do země původu hrozí pronásledování podle § 12 zákona o azylu nebo bezprostřední nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu. Žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti, které by jej v případě návratu do vlasti bezprostředně ohrožovaly na životě a zdraví. Posouzení věci soudem 7. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává – s výjimkou vyplývající z § 32 odst. 9 zákona o azylu a čl. 46 odst. 1 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany – zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během patnáctidenní lhůty ode dne doručení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 32 odst. 1 zákona o azylu. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 8. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 9. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 25. 6. 2025 opakovanou žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany a dne 2. 7. 2025 poskytnul údaje potřebné k této žádosti. Konkrétně sdělil, že je státním příslušníkem Moldavské republiky, hovoří rusky a rumunsky, vyznává pravoslavné křesťanství a politickou aktivitu nikdy nevyvíjel. Je svobodný a bezdětný. V Moldavsku bydlel naposledy v obci Gribova. Z Moldavska vycestoval dne 2. 12. 2023 osobním automobilem přes Rumunsko a na území České republiky vstoupil dne 3. 12. 2023. Není držitelem žádného víza ani povolení k pobytu. Je zcela zdráv a trestně bezúhonný. O mezinárodní ochranu žádá již podruhé, a to ze stejných důvodů probíhající války mezi Ruskem a Ukrajinou, dále též z ekonomických důvodů, protože v Moldavské republice obyvatelstvo trpí nedostatkem peněz. Žalovaný přípisem ze dne 3. 7. 2025 vyrozuměl žalobce o možnosti seznámit se dne 16. 7. 2025 s podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Žalobce se k přípisu vyjádřil prostřednictvím svého právního zástupce podáním ze dne 14. 7. 2025 tak, že de facto pouze zopakoval tvrzené azylové důvody a uvedl, že je přesvědčen o tom, že splňuje všechny zákonem stanovené podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. K samotnému seznámení s podklady dne 16. 7. 2025 se žalobce (potažmo jeho právní zástupce) bez omluvy nedostavil. 10. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1 zákona o azylu. 11. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. 12. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu se řízení zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná. 13. K otázce posuzování opakovaných žádostí o udělení mezinárodní ochrany se podrobně vyjádřil Nejvyšší správní soudu již v rozsudku ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009-65. V tomto rozsudku především dospěl k závěru, že hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jenž může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud rovněž uvedl, že „institut opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jeho hlavním smyslem a účelem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení. Zpravidla se přitom může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času a jako takové lze připomenout zejména změnu situace v zemi původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě žadatele.“ Vyložil zde také, že „ustanovení § 10a pí