60 A 9/2026 – Krajský soud v Ústí nad Labem

60 A 9/2026- 24 - text  7 60 A 9/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobce: B. G., narozený dne X státní příslušnost Uzbekistán trvale bytem X, Uzbekistán zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2176/2, 130 51 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 3. 2026, č. j. CPR-41183-2/ČJ-2025-930310-V238 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal přezkumu v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 14. 11. 2025, č. j. KRPL-105638-10/ČJ-2025-180022-SV. 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou žalobci nelze umožnit vstup na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, na 1 rok. Správní vyhoštění bylo žalobci uloženo, neboť v období od dne 31. 8. 2025 do dne 14. 11. 2025, kdy byl kontrolován cizineckou policií, pobýval na území ČR, ač k tomu nebyl oprávněn. 3. Správní orgán I. stupně konstatoval, že žalobce pobýval na území ČR v uvedeném období, ačkoli neměl platné vízum. Žalobci bylo vydáno krátkodobé bulharské schengenské vízum s povolenou délkou pobytu 90 dnů. Dle otisku přechodového razítka a z protokolu o výslechu žalobce bylo zjištěno, že do ČR přicestoval dne 2. 6. 2025, ze které již nevycestoval. Oprávněnost k pobytu uplynula ke dni 30. 8. 2025. Od 31. 8. 2025 do 14. 11. 2025 pobýval žalobce na území ČR bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Neoprávněný pobyt správní orgán I. stupně posoudil jako porušení právních předpisů, žalobce věděl, za jakých podmínek může na území schengenského prostoru, resp. ČR pobývat, přesto po skončení platnosti víza úmyslně na území zůstal. Správní orgán I. stupně dále konstatoval, že rozhodnutí není ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců nepřiměřené z hlediska zásahu do soukromého nebo rodinného života žalobce. Na území ČR žalobce nemá žádné vazby, manželku a děti má v zemi původu, neexistují zdravotní důvody, které by bránily vycestování, žalobce neuvedl důvod, který by mu bránil v návratu do Uzbekistánu. Dobu, po kterou nebude žalobci umožněn vstup na území členských států EU, stanovil v rozsahu 1 roku, neboť žalobce po skončení platnosti víza nevycestoval a svůj pobyt nelegalizoval. Do úvahy vzal také celkovou dobu, po kterou žalobce na území ČR nelegálně setrval. 4. Proti popsanému prvostupňovému rozhodnutí žalobce podal odvolání, v němž namítal, že rozhodnutí o správním vyhoštění je nepřiměřeně přísné a porušuje požadavky § 174a zákona o pobytu cizinců, neboť je mu ukládáno správní vyhoštění na dobu 1 roku. Zdůraznil, že doba trvání jeho protiprávního stavu je důležitým faktorem k ovlivnění přiměřenosti rozhodnutí, ale nikoliv jediným. Navrhoval proto, aby bylo přihlédnuto k jeho nízkému věku a ke skutečnosti, že od počátku řízení spolupracoval. Žalobcovo protiprávní jednání je historicky prvním pochybením a představuje ojedinělý exces z jinak řádného způsobu života. Žalobce rovněž přislíbil vycestovat do svého domovského státu. Měl za to, že je nepřiměřeně přísné, aby mu bylo uloženo správní vyhoštění na dobu 1 roku, když je možné situaci řešit uložením rozhodnutí o povinnosti opustit území ČR dle § 50a zákona, potažmo opatřením v poloviční výši. 5. Žalovaná se v napadeném rozhodnutí ztotožnila se závěrem, že byly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění. K námitce, podle které je napadené rozhodnutí nepřiměřeně přísné, žalovaná uvedla, že z protokolu o výslechu žalobce jednoznačně vyplývá, že si byl plně vědom neoprávněnosti svého pobytu na území. Žalobce dále nemá žádné zdravotní problémy, na území ČR ani na území EU nemá žádné rodinné, společenské nebo kulturní vazby, a jeho ekonomické poměry mu poskytují dostatek finančních prostředků k vycestování do domovského státu. V období správního řízení žalobce dosáhl věku 38 let, kritérium nízkého věku tedy nebylo možné zohlednit. K námitce týkající se možnosti vydání rozhodnutí o povinnosti opustit území ČR, případně uložení opatření v poloviční výši žalovaná uvedla, že předpokladem pro tento postup je, aby žalobce splnil zákonné podmínky uvedené v § 50a odst. 1 nebo § 50a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Dle znění § 50a odst. 1 zákona o pobytu cizinců je možné vydat rozhodnutí o povinnosti opustit území ČR cizinci, který je držitelem platného povolení k pobytu podle čl. 2 odst. 16 Schengenského hraničního kodexu vydaného jiným členským státem EU a na území ČR pobývá neoprávněně. Tato podmínka ze strany žalobce nebyla naplněna. Dle znění § 50a odst. 2 zákona o pobytu cizinců je možné vydat rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států EU a smluvních států cizinci, který není držitelem oprávnění k pobytu vydaného jiným členským státem EU a na území pobývá neoprávněně, u něhož nebyly shledány důvody pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění nebo pokud by důsledkem rozhodnutí o správním vyhoštění byl nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života. Podmínku neshledání důvodů pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce nesplňoval, neboť byl správním orgánem I. stupně jednoznačně prokázán neoprávněný pobyt na území ČR, naplňující skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců, a byl tedy dán zákonný důvod pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobce nesplňoval ani druhou podmínku, tedy že by důsledkem vydaného rozhodnutí bylo nepřiměřeně zasaženo do jeho soukromého a rodinného života, neboť nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by zásahu nasvědčovaly. II. Žaloba 6. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí porušuje § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), resp. § 174a zákona o pobytu cizinců, neboť nevychází ze skutečného stavu věci a působí vůči žalobci nepřiměřeně tvrdě. Ze strany žalobce se jedná o ojedinělý exces z jinak řádného způsobu života. Žalobce od počátku správního řízení vzorně spolupracoval při objasnění skutečného stavu věci. Sama skutečnost, že tak činil až po odhalení jeho protiprávního jednání, nijak nesnižuje význam jeho sebereflexe. Ani o jeho závazku řádně vycestovat do domovského státu není důvod pochybovat. 7. Neoprávněný pobyt žalobce trval od 31. 8. 2025 do 14. 11. 2025, tj. dobu, která standardně není postihována opatřením delším jednoho roku. V případě žalobce nebyly zjištěny žádné další přitěžující skutečnosti, naopak z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce dohnala k protiprávnímu jednání zoufalá životní situace. S ohledem na uvedené měl žalobce za to, že je napadené rozhodnutí nepřiměřeně přísné a navrhoval, aby bylo postupováno cestou opatření na dobu 6 měsíců. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení žalované. III. Vyjádření žalované 8. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná setrvala na skutečnostech uvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Aplikace § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců byla namístě. Žalovanou byla rovněž dostatečně vypořádána i otázka přiměřenosti dopadu rozhodnutí o správním vyhoštění do rodinného života žalobce. Odkázala proto na prvostupňové i napadené rozhodnutí. 9. Žalovaná navrhovala, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci krajským soudem 10. Krajský soud napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních námitek dle § 75 odst. 2 s. ř. s., kterými je soud v duchu dispoziční zásady vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. 11. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce dne 14. 11. 2025 zkontrolovala na adrese X pobytová kontrola. Bylo zjištěno, že žalobce pobývá na území ČR neoprávněně, platnost jeho bulharského víza skončila 30. 8. 2025. Žalobce byl zajištěn a bylo s ním zahájeno řízení za účelem správního vyhoštění, v jehož průběhu byl vyslechnut. Proti zjištěnému nelegálnímu pobytu na území ČR ode dne 31. 8. 2025 do dne 14. 11. 2025 žalobce nic nenamítá, stejně tak konkrétně nezpochybňuje další skutková zjištění, z nichž správní orgány vycházely. 12. Spornou otázkou je přiměřenost vydaného rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce, na které dopadá následující práv