6 As 131/2016 — Nejvyšší správní soud

75 A 7/2025- 37 - text  14 75 A 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci žalobce: Share CAR!, z. s., IČ 06853854 sídlem Příbramská 67, 400 25, Verneřice zastoupený Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou sídlem Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: Magistrát města Ústí nad Labem sídlem Velká Hradební 2336/8, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2025, č. j. MMUL/OPA/OP/514498/ 2024/Mav, takto: I. Rozhodnutí Úřadu městského obvodu Ústí nad Labem – Střekov ze dne 16. 10. 2024, č. j. OS/KT/SO/ODPR/6102/2024/MudL, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalovaného Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 7. 3. 2025, č. j. MMUL/OPA/OP/514498/2024/Mav, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu projednání. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 210 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím své právní zástupkyně v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2025, č. j. MMUL/OPA/OP/514498/2024/ Mav. Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městského obvodu Ústí nad Labem – Střekov (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 16. 10. 2024, č. j. OS/KT/SO/ODPR/6102/2024/MudL (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání a) přestupku proti veřejnému pořádku podle § 5 odst. 2 písm. c) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. n. p.“), b) přestupku proti veřejnému pořádku podle § 5 odst. 2 písm. c) z. n. p. a byl mu uložen úhrnný správní trest – pokuta ve výši 3 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Uvedeného přestupku pod bodem a) se měl žalobce dopustit tím, že dne 25. 5. 2023 ve 13:48 hodin v ulici Hviezdoslavova v Ústí nad Labem zaparkoval vozidlo tovární značky Škoda, registrační značky X, mimo komunikaci na veřejnou zeleň, čímž neoprávněně zabral veřejné prostranství. Přestupku popsaného v bodě b) se měl žalobce dopustit tím, že dne 22. 6. 2023 v 8:55 hodin v ulici Hviezdoslavova v Ústí nad Labem zaparkoval vozidlo tovární značky Škoda, registrační značky X, mimo komunikaci na veřejnou zeleň, čímž neoprávněně zabral veřejné prostranství. Žalobce se v žalobě zároveň domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že napadené rozhodnutí není dostatečně jednoznačné a určité, protože odůvodnění rozhodnutí nepřiléhá výroku. Podle výroku rozhodnutí žalobce vozidlo zaparkoval mimo komunikaci a veřejnou zeleň, ale v odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že vozidlo stálo na veřejné zeleni v rozporu s obecně závaznou vyhláškou č. 4/2008. V odůvodnění rozhodnutí je tedy popisován jiný skutek (stání na veřejné zeleni), než za který byl žalobce uznán vinným výrokem rozhodnutí (zábor veřejného prostranství). V odůvodnění tvrzený rozpor s obecně závaznou vyhláškou č. 4/2008 by však mělo zakládat odpovědnost za přestupek proti pořádku ve státní správě nebo území samosprávě dle § 4 odst. 2 zákona o některých přestupcích, nikoli za přestupek proti veřejnému pořádku dle § 5 odst. 2 písm. c) zákona o některých přestupcích, za který byl žalobce uznán vinným. Žalobce měl tedy za to, že v odůvodnění jsou tvrzeny skutečnosti, které svědčí naplnění jiné skutkové podstaty a které nekorespondují s výrokem rozhodnutí. 3. Dále žalobce namítal, že on sám je svou povahou pouhou právní fikcí, proto fyzicky nemohl vozidlem nikam vjet a zaparkovat. Právnická osoba sice může být odpovědná za přestupek fyzické osoby, jejíž jednání jí může být přičitatelné, takto však výrok rozhodnutí o přestupku nezní. Správní orgán (prvního stupně) ve výroku svého rozhodnutí neuvedl, která fyzická osoba se přestupku dopustila, případně údaj o tom, že se jednalo o neznámou osobu, nebo že by přestupek byl spáchán zaměstnancem žalobce nebo v zájmu žalobce. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 8 Afs 17/2012-375, a uvedl, že výrok (prvostupňového) rozhodnutí nesplňuje nároky tak, jak je popisuje citované rozhodnutí. Uvedl, že se popisovaného jednání jako právnická osoba nemohl dopustit, a ve výroku rozhodnutí není konstatováno vůbec nic, z čeho by bylo možné usuzovat právní odpovědnost žalobce za přestupek. Výrok tedy dle názoru žalobce není dostatečný a zákonný. K tomu žalobce dále uvedl, že po celou dobu správního řízení činil spornou přičitatelnost jednání kvalifikovaného jako přestupek právě jemu, přitom poukazoval na to, že by klidně bylo možné činit odpovědným za přestupek vlastníka vozidla. Nesouhlasil s argumentací žalovaného, že žalobce jako provozovatel vozidla odpovídal za to, že vozidlo bude užíváno v souladu s právními předpisy, měl možnost se své objektivní odpovědnosti zprostit označením osoby, která vozidlo řídila, protože by měl mít přehled o tom, kdo konkrétně vozidlo užívá, a že mu správní orgán prvního stupně umožnil v rámci ústního projednání přestupku sdělit údaje o uživateli vozidla, avšak žalobce tuto možnost nevyužil a tím ponechal objektivní odpovědnost za přestupek na sobě. Žalobce uvedl, že však není zřejmé, z jakých konkrétních skutkových okolností a na základě jakých úvah správní orgány naznaly, že je za přestupek odpovědný právě žalobce, proto jeho (odvolací) námitka, že nebylo prokázáno naplnění podmínek přičitatelnosti, zůstala nevypořádaná. Dle názoru žalobce totiž neplatí, že by provozovatel vozidla automaticky odpovídal za přestupky proti veřejnému pořádku, jelikož to žádný zákon nestanoví. 4. Dle názoru žalobce je provozovatel vozidla odpovědný jen za to, aby zajistil, že budou respektována pravidla stanovená zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“ či „z. s. p.“), a to jen v provozu na pozemní komunikaci. S ohledem na to žalobce namítal, že v posuzované věci nedošlo k protiprávnímu jednání na pozemní komunikaci, žalobci dokonce ani nebylo kladeno za vinu porušení pravidel stanovených zákonem o silničním provozu, ale porušení pravidel plynoucích ze z. n. p. Za to ale provozovatel vozidla v žádném případě neodpovídá, což žalovaný v napadeném rozhodnutí zcela pominul. 5. Dále žalobce uvedl, že úvaha žalovaného o tom, že žalobce měl možnost zprostit se své objektivní odpovědnosti označením osoby, která vozidlo řídila, je vadná, protože taková úvaha platí jen v řízení o přestupku podle zákona o silničním provozu a pro jiné případy právo takový následek nestanoví. Je tak zřejmé, že žalovaný dovozuje subjekt přestupku způsobem, který nemá oporu v zákoně. 6. Dále žalobce namítal, že má přehled o tom, kdo kdy vozidlo řídil, a pokud by správní orgán prvního stupně zákonným způsobem vyzval žalobce, aby poskytl vysvětlení a sdělil, kdo vozidlo řídil, pak by žalobci nezbývalo nic jiného než tak učinit. Žalobce k tvrzení žalovaného, že žalobce byl k tomuto sdělení vyzván, uvedl, že pokud byla výzva řádná a zákonná a on na ni neodpověděl, pak mu za to mohla být i opakovaně uložena pořádková pokuta, neznamená to ale, že by žalobce za přestupek odpovídal sám. K takovému závěru neměly správní orgány žádné důkazy. Žalovaný pak správně tvrdí, že se u přestupků právnických osob nedokazuje zavinění (tzn. subjektivní stránka). To však neznamená, že lze vydat rozhodnutí, aniž by byl prokázán subjekt přestupku. Žalovaný pak zcela pominul, že jím popsaná možnost liberace přichází v úvahu toliko u právnické osoby, která spáchala přestupek, tedy jíž je jednání fyzické osoby přičitatelné. Žalobci však jednání přičitatelné nebylo, protože přičitatelnost jednání nebyla odůvodněna, ani prokázána. Tvrzení žalovaného, že právnická osoba odpovídá za přestupek i tehdy, nepodaří-li se zjistit konkrétní fyzickou osobu jednající protiprávně, žalobce označil za zavádějící. Odpovědnost žalobce při neztotožněném pachateli připadá v úvahu jen při naplnění podmínek uvedených v § 20 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „z. o. p.“). K tomu žalobce uvedl, že správní orgány neprokázaly subjekt přestupku ani zda byly naplněny podmínky přičitatelnosti jednání fyzické osoby žalobci. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobcem tvrzený nesoulad výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním se týká rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, nikoli rozhodnutí žalovaného. I z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně plyne, že žalobce zaparkoval vozidlo na veřejnou zeleň a je zřejmé, že výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně v bodě a) obsahuje písařskou chybu, která však dle názoru žalovaného může být odstranitelná výkladem rozhodnutí jako celku a nezpůsobuje nejednoznačnost a tím i nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Pokud jde o sk