— Nejvyšší správní soud

7 A 11/2011- 51 - text 5 pokračování 7A 11/2011 7A 11/2011-51 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobců: a) nezl. U. A1. b) nezl. U. A2., oba zast. zákonným zástupcem G. U., oba právně zast. Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem, se sídlem Příkop 6, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutím Policei České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 6. 12. 2010 čj. CPR-8148-1/ČJ-2010-9CPR-C216 a ze dne 6. 12. 2010 čj. CPR-8149-1/ČJ-2010-9CPR-C216 t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobci se společně podanou žalobou domáhají přezkoumání rozhodnutí žalovaného uvedených v záhlaví, kterými byla zamítnuta jejich odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Ústí nad Labem ze dne 20. 4. 2010 č.j. CPUL-02727/CI-2010-044063 a ze dne 23. 4. 2000 č.j. CPUL-02726/CI-2010-044063. Těmito rozhodnutími správní orgán prvého stupně podle ust. § 169 odst. 7 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců) zastavil řízení o žádostech žalobců o prodloužení doby platnosti povolení dlouhodobého pobytu na území České republiky. Žalobci v žalobě uvádějí, že podstatou sporu je posouzení otázky, zda existovaly v době podání zmíněných žádostí okolnosti na vůli žalobců nezávislé, které by bránily v podání těchto žádostí včas ve lhůtě předpokládané ust. § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Žádosti mohly být v souladu s příslušným ustanovením podány nejpozději do 22. 3. 2010, což se nestalo a ani není ze strany žalobců tvrzeno něco jiného. Správní orgán však podle názoru žalobců nesprávně posoudil otázku existence překážky na jejich vůli nezávislé bránící žalobcům v podání předmětné žádosti. Oba žalobci jsou nezletilí, zastoupeni zákonným zástupcem a nejsou tedy ve smyslu § 8 odst. 1 a odst. 2 občanského zákoníku způsobilí vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti, přičemž dle § 34 občanského zákoníku je pak zřejmé, že tyto osoby samy nejsou schopny projevu vůle, který by byl ve smyslu zákona relevantní, aby zakládal vznik práv a povinností. V dané věci pak s ohledem na složitost řízení nepřichází v úvahu výjimka vyjádřená v ust. § 9 občanského zákoníku. Pokud jsou v ust. § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců zmiňovány „důvody na vůli cizince nezávislé“, lze uzavřít, že nezletilý cizinec v právním slova smyslu nemá vůli, kterou by mohl projevit, a pro případ, že jeho zákonný zástupce nepodal žádost o prodloužení doby povolení k dlouhodobému pobytu včas, logicky to nezávisí na vůli samotného nezletilého cizince. Tento způsob výkladu má své opodstatnění s ohledem na obecnou zásadu zvýšené právní ochrany nezletilých. Nelze proto odepřít nezletilému dítěti vydání daného druhu povolení k pobytu, protože ji nepodal, respektive zákonní zástupci, včas. Dle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte musí být zájem účastníka řízení předním hlediskem činnosti správního orgánu. Ryze formální přístup k věci, kdy účastník řízení v podstatě nemůže realizovat svůj pobyt na území České republiky v rámci dosavadního dlouhodobého pobytu jen proto, že objektivně z důvodů na jeho vůli nezávislých nepodal žádost o prodloužení platnosti povolení dlouhodobého pobytu ve lhůtě dle § 42 odst. 1 věta první zákona o pobytu cizinců, je nepochybně v neprospěch účastníka řízení a tím v rozporu s tímto mezinárodním závazkem České republiky. Formální výklad práva, který podal žalovaný, je v tomto případě nesprávný, neboť se jeví jako logické a přiléhavější, že do doby zletilosti cizince nelze vůbec uvažovat o možnosti aplikace ust. § 169 odst. 7 písm. d) zákona o pobytu cizinců a zamítnout žádost o prodloužení pobytu z důvodu jejího pozdního podání Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že odkazuje na skutková zjištění i právní kvalifikaci v předcházejících rozhodnutích správních orgánů obou stupňů. Ve smyslu ust. § 2 odst. 4 správního řádu má být přijaté řešení v souladu s veřejným zájmem. Lze připomenout, že orgány cizinecké policie a Ministerstvo vnitra jsou mimo jiné povolány hájit veřejný zájem v této oblasti, tzn. v daném případě v zájmu důsledného dodržování pobytového režimu cizinců v rámci platného českého práva. Žaloba nepřináší žádnou novou argumentaci, proto žalovaný navrhuje, aby ji soud jako nedůvodnou zamítl. Ze správního spisu byly zjištěny následující pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti: Dne 7. 4. 2010 byly správnímu orgánu prvého stupně doručeny žádosti obou žalobců o prodloužení doby platnosti povolení k pobytu. Dne 14. 4. 2010 byly správnímu stupně doručeny žádosti obou žalobců o prominutí zmeškání úkonu. V této žádosti uvádějí, že v souladu s ustanovením § 41 odst. 2 správního řádu žádají jako zákonní zástupci svých dětí o prominutí zmeškání lhůty ve věci podání žádosti o prodloužení doby platnosti povolení dlouhodobého pobytu. Uvádějí, že v podání žádosti v zákonem stanovené lhůtě žadatelům zabránily závažné důvody, které nastaly bez zavinění dětí. Žadatelé vzhledem ke svému věku nemají ve správním řízení procesní způsobilost a jsou tak závislí na svých zákonných zástupcích. Rodiče jako zákonní zástupci se domnívali, že platnost povolení dlouhodobého pobytu skončí dne 24. 4. 2010, až pozdě zjistili, že platnost uplynula již na počátku dubna. V případě, že platnost povolení nebude jejich dceři a synovi prodloužena, postaví to celou rodinu do těžko řešitelné situace. Oba rodiče jsou na území České republiky zaměstnáni. Je pro ně těžko představitelné, že by museli se svými dětmi odcestovat do Mongolska a znovu tam žádat o vízum. V Mongolsku nemají ani žádné příbuzné, kteří by se mohli o děti postarat. Oba v České republice navštěvují základní školu a změna prostředí by měla negativní dopad na jejich psychiku. Správní orgán prvého stupně rozhodnutími ze dne 23. 4. 2010 č.j. CPUL-02726/CI-2010-044063 a ze dne 20. 4. 2010 č.j. CPUL-02727/CI-2010-044063 řízení o žádostech zastavil podle ust. § 169 odst. 7 písm. d) zákona o pobytu cizinců. V odůvodnění těchto rozhodnutí správní orgán prvého stupně shodně uvedl, že platnost povolení k dlouhodobému pobytu žadatelům skončila shodně dne 5. 4. 2010. Žádost o prodloužení doby jeho platnosti byla podána až 14. 4. 2010. Žádost o povolení dlouhodobého pobytu byla doplněna žádostí o prominutí zmeškání úkonu. Správní orgán je však přesvědčen, že žadatelé neprokázali, že by překážkou pro podání této žádosti byly závažné důvody a proto jim zmeškání úkonu neprominul. Tím bylo naplněno ust. § 169 odst. 7 písm. d) zákona o pobytu cizinců, a proto bylo rozhodnuto, jak bylo výše uvedeno. Žalobci podali proti těmto rozhodnutím odvolání, ve kterých shodně uvedli, že jsou nezletilými osobami, které nemají způsobilost k právním úkonům. Nebylo možné, aby žalobci podání učinili osobně u správního orgánu, případně cestou držitele poštovní licence. To je nepochybně důvodem, který žadatelům zabránil učinit podání, přičemž byli odkázáni na to, zda tak učiní jejich zákonní zástupci či nikoliv. Do doby, než bylo podání učiněno zákonným zástupcem, bránili žadatelům v podání důvody na jejich vůli nezávislé, a to nečinnost jejich zákonných zástupců. Podle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte musí být zájem účastníka řízení předním hlediskem činnosti správního orgánu. Ryze formální přístup k věci je proto nepochybně v neprospěch účastníka řízení a tím v rozporu s tímto mezinárodním závazkem ČR. O odvoláních bylo rozhodnuto rozhodnutími napadenými žalobou tak, že odvolání byla zamítnuta a rozhodnutí správního orgánu prvého stupně potvrzena. V odůvodnění obou rozhodnutí žalovaný shodně uvedl, že lhůta pro podání žádosti skončila dne 22. 3. 2010. Vzhledem k tomu, že žádost nebyla podána v této lhůtě, bylo řízení zastaveno dle ust. § 169 odst. 7 písm. d) zákona o pobytu cizinců. K námitce nezletilosti žadatelů odvolací orgán konstatoval, že podání žádosti je povinností zákonného zástupce, tedy zákonní zástupci žadatelů měli konat podle § 32 odst. 1 správního řádu a dále dle § 31 odst. 1 písm. b) a odst. 2 zákona o rodině. Tato námitka žadatelů se jeví odvolacímu správnímu orgánu jako účelová, aby bylo odůvodněno vlastní porušení ustanovení zákona o pobytu cizinců zákonnými zástupci. Důvody, které vedly správní orgán prvého stupně k zastavení správního řízení ve věci žádosti o prodloužení platnosti povolení dlouhodobého pobytu, jsou zcela přesvědčivé. Podle názoru žalovaného je dostatečně prokázáno, že správní orgán prvého stupně rozhodl ve věci žádosti v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o pobytu cizinců. Žádosti nesplňovaly podmínky stanovené zákonem o pobytu cizinců, neboť nedodržením zákonem stanovené lh