7 As 111/2010 — Nejvyšší správní soud

8 A 160/2012- 55 - text 5 pokračování 8A 160/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobců: a) LONDA spol. s r. o. , se sídlem Křemencova 4, Praha 1, zastoupena JUDr. Tomášem Jindrou, advokátem se sídlem U Prašné brány 3, Praha 1, b) RADIO BONTON a.s., se sídlem Wenzigova 4/1872, Praha 2, zastoupen JUDr. Ladislavem Břeským, advokátem se sídlem Botičská 1936/4, Praha 2, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Škrétova 44/6, za účasti: 1) Route Radio s.r.o., se sídlem Stavební 992, Ostrava, 2) Rádio Pálava s.r.o. se sídlem Brněnská 3163/38, Hodonín, 3) První rozhlasová s.r.o. se sídlem Koperníkova 6/794, Praha 2, zastoupena JUDr. Olgou Erhartovou, advokátkou se sídlem Nad Petruskou 1, Praha 2, 4) NONSTOP s.r.o. se sídlem M. Hübnerové 12, Brno, 5) Rádio Student s.r.o. se sídlem Gorkého 970/45, Brno, proti rozhodnutí žalované č.j. STR/3414/2012 ze dne 18. 9. 2012, t a k t o : I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání č.j. STR/3414/2012 ze dne 18. 9. 2012, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci společnosti LONDA spol. s r. o. náhradu nákladů řízení ve výši 12 922,- Kč, a to k rukám JUDr. Tomáše Jindry, advokáta. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci společnosti RADIO BONTON a.s. náhradu nákladů řízení ve výši 12 922,- Kč, a to k rukám JUDr. Ladislava Břeského, advokáta. O d ů v o d n ě n í Oba žalobci se žalobou domáhali zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 18. 9. 2012, kterým žalovaná udělila provozovateli rozhlasového vysílání společnosti Route Radio s. r. o., se sídlem Ostrava, Stavební 992/1, souhlas ke změně skutečností uvedených v žádosti o licenci k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím vysílačů programu Rádio Dálnice (licence č.j. koz/516/09 sp. zn. 2008/934/zab). Tato změna spočívá ve změně souboru technických parametrů licence a územního rozsahu vysílání, s přidělením kmitočtů Ústí nad Labem – Předlice 101,2 MHz/100 W, souřadnice WGS 84:17 28 50/49 59 41, a Liberec – Hanychov 103,3 MHz/100 W, souřadnice WGS 84: 15 02 15/50 44 06. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná konstatovala, že společnost Route Radio s.r.o. je provozovatelem, rozhlasového vysílání programu Rádio Dálnice; technickým prostředkem vysílání je kmitočet Jihlava – Pávov 99,4 MHz/0,8 kW. Na základě její žádosti ze dne 21. 2. 2011 žalovaná, vycházejíc z právního názoru Nejvyššího správního soudu, vyjádřeného v rozsudku ze dne 21. 3. 2012, č.j. 1 As 37/2012-42, posoudila bonitu souborů technických parametrů Ústí nad Labem – Předlice 101,2 MHz/100 W a Liberec – Hanychov 103,3 MHz/100 W a akceptovala závěr znalce, že tyto soubory technických parametrů nejsou bonitní. Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobkyně především uvedly, že sice nebyly účastníky správního řízení, na svých právech však byly zkráceny již tím, že se navazujících správních řízení ani nemohly zúčastnit, neboť žalovaná učinila napadená rozhodnutí podle § 20 odst. 4, resp. 21 odst. 1 písm. b) a odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, jehož účastníkem je pouze žadatel, ačkoli pro tato řízení, ani rozhodnutí neexistovaly zákonné předpoklady a kmitočet byl proto přidělen v rozporu se zákonem. Dále uvedly, že rozhodnutím ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. 2008/934/zab, čj. koz/516/09 udělila žalovaná společnosti Route Radio s.r.o. licenci k provozování zemského rozhlasového vysílání programu Rádio Dálnice s využitím souboru technických parametrů Jihlava – Rudný 99,4 MHz/0,8 kW. Tato licence je explicitně územně vymezená úsekem dálnice v dosahu přiděleného technického prostředku. Následným udělením dalších kmitočtů napadeným rozhodnutím však žalovaná původní projekt zcela popřela, neboť oba přidělené “dokrývací” kmitočty se nejenže nenacházejí v nejkritičtější části dálnice D1, ale na úplně jiné dálnici – D8, resp. na rychlostní komunikaci R10. Žalobkyně poukázaly na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 71/2009 s tím, že nelze vyslovit souhlas takovou změnou parametrů, která by de facto představovala novou licenci. V předmětné věci se nemůže jednat o pouhou změnu v intencích původně udělené licence, neboť ta předsatvovala jediný kmitočet omezeného dosahu, zatímco každý z obou “dokrývacích” kmitočtů pokrývá daleko větší území a daleko více trvale usazených obyvatel, než původní kmitočet Jihlava – Rudný. Dále žalobkyně vytkly překročení správního uvážení při hodnocení bonity obou kmitočtů, které měly být hodnoceny v souhrnu a mělo být přihlédnuto k počtu potenciálních posluchačů, kteří daným územím projedou v dopravních prostředcích. Vadou je rovněž skutečnost, že žalovaná přidělila jako nebonitní kmitočet, jehož územní rozsah odpovídá regionálnímu vysílání. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu je udělení souhlasu se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci vyloučeno v případě, že by změna vedla k neudělení licence na základě veřejného slyšení. Žalovaná tedy porušila ust. § 21 odst. 3 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, protože napadené rozhodnutí představuje nikoliv dokrytí v rámci stávajícího vysílání, ale jeho nepřípustné překročení a konce konců udělení licence bez licenčního řízení. Konečně žalobkyně poukázaly na závěr, k němuž dospěl Nejvyšší správní soud z rozsudku sp. zn. 7 As 48/2010, že o přidělení nové vysílací frekvence nacházející se zcela mimo územní rozsah stávajícího vysílání nelze žádat prostřednictvím řízení podle § 21 odst. 1 písm. b) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání . Ačkolil zákon pojem “dokrývací vysílač” nezná, používá jej odborná veřejnost, a z logiky věci vyplývá, že dokrývané území nemůže být větší než dosah původně přiděleného technického prostředku, tudíž by se měl nacházet uvnitř již pokrytého území, nikoliv mimo ně. To však není případ napadeného rozhodnutí žalované, která původní uzemní rozsah vysílání u Jihlavy “dokryla” kmitočty v Ústí nad Labem a v Liberci. Žalovaná ve vyjádření setrvala na stanovisku, že předmětné kmitočty nejsou bonitní, a proto nebylo nutné licenční řízení. Změna územního rozsahu vysílání není podle ust. § 21 odst. 1 písm. b) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání . Svůj závěr o povaze požadovaných kmitočtů si žalovaná učinila na základě ústního vyjádření znalce, jehož písemné zachycení založila do spisu. Námitky žalobkyň žalovaná odmítla. Při jednání dne 9. dubna 2013 setrvali účastníci na svých stanoviscích. Zástupci obou žalobkyň navrhli, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Zástupce žalované navrhl zamítnutí žaloby. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních námitek, a dospěl k závěru, že rozhodnutí je nutno zrušit, neboť je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Jak je zřejmé z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, například z rozsudku ze dne 24. 2. 2011, čj. 7 As 111/2010-163 (www.nssoud.cz), v případech, kdy Rada pro rozhlasové a televizní vysílání rozhoduje o změně podle ust. § 21 odst. 1 a 3 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, musí vzít v úvahu skutečnost, že kmitočtové spektrum je tzv. vzácným statkem, který je zákonodárcem považován za statek veřejný a k jehož správě je povolána veřejná moc. Tohoto statku není tolik, aby každý, kdo by chtěl šířit vysílání prostřednictvím vysílačů, tak mohl činit, aniž by tím zasahoval do vysílání jiného. Proto zákon o vysílání vytváří mechanismus distribuce tohoto veřejného statku (práva vysílat na určité frekvenci v určitém územním a časovém rozsahu) prostřednictvím licenčního řízení. Licenční řízení je založeno na tom, že orgán veřejné správy uspořádá výběrové řízení, v němž právo užívat určitou část vzácného statku udělí jednomu ze zpravidla více uchazečů. Klíčovým rysem tohoto způsobu distribuce vzácného veřejného statku je soutěž o určitou jeho konkrétní část mezi více uchazeči, z nichž pouze jeden bude ve vztahu k ní úspěšný, a tedy jen tento jeden bude moci na určité frekvenci v určitém územním a časovém rozsahu vysílat. Všichni ostatní, tedy neúspěšní, uchazeči budou z užívání dané části veřejného statku po dobu trvání licence vyloučeni. Tuto skutečnost musí Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vzít v úvahu i v případech, kdy rozhoduje o změně podle ust. § 21 odst. 1 a 3 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. V takovém případě není Rada povinna vyhlásit licenční řízení vždy v případě existence „neobsazeného“ kmitočtu, ale musí posoudit, zda je takový kmitočet dostatečně bonitní, tj. zda může být samostatným předmětem licenčního řízení, či zda bude využit pouze jako kmitočet dokrývací, ke zlepšení existujícího územního pokrytí držit