7 As 34/2008 — Nejvyšší správní soud

8 Ca 156/2009- 58 - text 12 pokračování 8Ca 156/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobkyně: ZIMBO CZECHIA s.r.o., se sídlem Praha 7, Na Zátorách 8, IČ: 61250988, zast. JUDr. Marcelou Scheeovou, advokátkou, se sídlem Praha 1, Štupartská 4, proti žalovaná: Státní veterinární správa, se sídlem Praha 2, Slezská 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26.3.2009, č.j. RED/2045/2008 t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se svou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Krajské veterinární správy pro Karlovarský kraj ze dne 25.9.2008 č.j. KVSK-KV-HYG/99P/4681/2008, kterým by žalobkyni uložena pokuta ve výši 15 000,- Kč za správní delikt podle § 17a odst. 1 písm. e), kterého se žalobkyně dopustila tím, že porušila povinnosti uvedené v ust. § 7 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále také „zákon o potravinách“) a dále bylo rozhodnuto o uložení povinnosti nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000,- Kč. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaná zrekapitulovala průběh správního řízení, konstatovala, že přezkoumala prvoinstanční rozhodnutí a to na základě spisového materiálu a dospěla k názoru, že odvolání není důvodné. Při zrekapitulování obsahu správního spisu posoudila celou věc takto: Krajská veterinární správa pro Karlovarský kraj při kontrole v rámci výkonu státního veterinárního dozoru v provozovně NOVAK maso-uzeniny na adrese Karlovy Vary, Krokova 649, provozované žalobkyní, dne 29.5.2008 zjistila, že v chladírně na sýry jsou uchovávány sýry v originálním balení a překrájené plátky a výseče těchto sýrů obalené potravinářskou folií, na níž je položena etiketa s datem spotřeby. V přípravně jsou na nářezáku z originálních balení sýrů nakrájeny plátky a výseče, které jsou okamžitě obaleny potravinářskou fólií a uloženy do chladírny na sýry. V prodejním pultu jsou uloženy sýry obalené potravinářskou fólií bez označení. Z této kontroly byl pořízen protokol o kontrolním zjištění, jehož součástí je fotodokumentace v počtu 4 fotografií. Tato dokumentace zachycuje jednotlivé neoznačené balíčky sýrů v chladícím boxu v zázemí provozovny (fotografie č. 1 a 2) a prodejní pult, v němž jsou uloženy balíčky sýrů obalené potravinářskou fólií bez označení přímo na balíčku (sýry jsou označeny pouze přiřazenou cedulkou, na níž je uveden název sýra a cena za 100 g nebo cena za 1 ks) – fotografie č. 3. Z citovaného kontrolního zjištění a pořízené fotodokumentace podle žalované jasně vyplývá, že žalobkyně v den kontroly nabízela k prodeji a prodávala spotřebiteli potraviny (sýry) zabalené mimo provozovnu výrobce a bez přítomnosti spotřebitele, neboť z originálních balení sýrů v zázemí své provozovny krájela plátky a výseče, které balila po jednotlivých porcích do strečové potravinářské folie. Tyto jednotlivě zabalené porce bez jakéhokoli označení každého jednotlivého balíčku, nabízela v prodejním pultu k prodeji spotřebiteli. Tímto jednáním podle žalované žalobkyně porušila § 7 zákona č. 110/1997 Sb. Dále pak se žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí zabývala jednotlivými námitkami žalobkyně uvedenými v jejím odvolání. V žalobě žalobkyně mimo jiné uvedla, že má způsob, jakým se žalovaná s jejími tvrzeními vypořádala za právně nesprávný a závěry, k nimž dospěla, za nezákonné. Žalobkyně namítala nicotnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně pro nedostatek pravomoci tohoto orgánu. Žalobkyně rovněž namítala, že se porušení zákona nedopustila a porcované sýry značí řádně v souladu s ust. § 8 odst. 2 zákona č. 110/1997 Sb. Má za to, že se žádného porušení ust. § 7 zákona č. 110/1997 Sb. nedopustila. Žalobkyně dále v žalobě konstatovala, že již v odvolání namítala, že se napadené rozhodnutí opírá o kontrolu, která byla provedena v rozporu se zákonem. Osoba, která kontrolu prováděla, totiž v rozporu s ust. § 12 odst. 2 písm. a) zákona o státní kontrole nepředložila pověření ke kontrole. V kontrolním protokole pak není uvedeno, že kontrola probíhá podle zákona o potravinách. Namítala také, že z protokolu nevyplývá skutečný stav věci i jeho nečitelnost. Žalobkyně dále v žalobě namítala, že již v odvolání vyjádřila své přesvědčení, že smyslem zákona o potravinách je ochrana zdraví spotřebitele a právo spotřebitele na informace o potravině. V tomto směru žalobkyní nabízené a prodávané sýry všechny náležitosti splňují. Měl-li by být zákon vykládán tak, jak činí orgán dozoru, jednalo by se o výklad samoúčelný, který by byl v rozporu s evropskými normami. Ani s touto námitkou se žalovaná nevypořádala, resp. s jejími závěry žalobkyně nesouhlasí. Zákon z hlediska značení hovoří pouze o potravinách, nerozlišuje mezi sýry a masnými výrobky, ať již se jedná o ust. § 6, § 7 či § 8 zákona o potravinách. Jestliže tomu tak je, pak nelze různé potraviny podřazovat pod různé režimy značení, nýbrž musí platit jeden společný režim. Proto se žalobkyně v odvolání dovolávala toho, že jí aplikovaný způsob značení sýrů žalovaná s ohledem na obsah metodického pokynu Státní veterinární správy ze dne 24.10.2008 (správně 2006) považuje za přípustný a v souladu se zákonem v případě masných výrobků. Správním orgánem zastávaný postoj je tedy v příkrém rozporu s tímto metodickým pokynem, určeným všem podřízeným složkám. Žalovaná tuto námitku žalobkyně nezákonně zamítla jako nedůvodnou s tím, že se jedná o jinou situaci, protože v daném případě pokyn hovoří o masných výrobcích. Opomněla však uvést, že sama v souvislosti s masnými výrobky hovoří o technologickém obalu. Způsob, jakým se žalovaná vypořádala s touto částí odvolání, pokládá žalobkyně za zcela nedostatečný a nadále setrvává na tom, že pokud správní úřad k potravinám aplikuje z hlediska požadavků na značení rozdílný přístup, jedná se o postup v rozporu se zákonem, který si lze vyložit pouze jako účelový. Žalobkyně dále namítala, že se neztotožňuje s výkladem žalované ohledně pojmu obal ve vztahu k předmětným porcím sýra. V daném případě dochází k překročení právní zásady, že adresátu státní správy lze povinnosti ukládat pouze v míře nezbytně nutné. Rovněž se neztotožňuje s právním názorem žalované ohledně výkladu pojmů balená, resp. nebalená potravina a podřazování ust. § 8 předmětného zákona, přičemž setrvává na svém stanovisku vyjádřeném v odvolání. Pokud by měl být názor žalované shledán v souladu se zákonem o potravinách, pokládá žalobkyně takový zákon za nekompatibilní s potravinovým právem Evropského společenství a za porušující obecná pravidla ES pro potraviny uváděné na trh, zakotvená v evropském právu. Pro případ, že by soud nedospěl k jednoznačnému právnímu stanovisku, žalobkyně navrhla, aby byl případ předložen Soudnímu dvoru Evropských společenství k rozhodnutí o předběžné otázce, zda při prodeji porcovaných sýrů způsobem, jak jej praktikuje žalobkyně (tj. obslužný prodej, zboží je nakrájeno z velkoobchodního balení, opatřeno fólií, vystaveno ve vitríně bez možnosti přístupu spotřebitele) je v souladu s evropským právem, když je potravina značena tak, jak činí žalobkyně, tj. údaje nejsou na jednotlivých porcích, nýbrž jsou umístěny viditelně a je jasné, ke které potravině se vztahují, popř. k posouzení otázky, zda požadavek, aby v takovém případě byly údaje umístěny výhradně na obalu každé porce potraviny, je v souladu s evropským právem. Žalobkyně dále namítala, že v odvolání napadla též odůvodnění uložené pokuty s tím, že je nepovažuje za řádné a přesvědčivé. Žalovaná podle názoru žalobkyně nepřípustně porušujíc zásadu dvojinstančnosti, snažila prvoinstanční rozhodnutí za účelem potvrzení ještě vylepšit, když ve svém rozhodnutí rozváděla další úvahy, které v rozhodnutí I. stupně obsaženy nebyly. Žalobkyně nechápe, na čem za dané situace by měl být spotřebitel v reklamačním řízení krácen. Žalovaná ve vyjádření k žalobě konstatovala, že se jedná o jednu z mnoha žalob do rozhodnutí o správním deliktu, jehož předmětem je opakující se protiprávní jednání žalobkyně, které bylo již v jiných řízeních před Městským soudem v Praze a v dalším stupni Nejvyšším správním soudem v Brně projednáváno a případy byly ukončeny ve prospěch žalované. Odkázala na tato předchozí řízení ukončená rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25.9.2008, č.j. 7 As 34/2008 – 181, ze dne 29.1.2009 č.j. 7 As 35/2008-144 a ze dne 12.2.2009 č.j. 7 As 62/2008-128 a rovněž na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž se vypořádala se všemi námitkami, které žalobkyně opakuje i v žalobě. Žalovaná trvá na tom, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákony a dalšími obecně závaznými právními předpisy a že žalobkyně nebyla tímto rozhodnutím zkrácena na svých právec