9 As 96/2008 — Nejvyšší správní soud

8 Ca 379/2009- 38 - text 6 pokračování 8Ca 379/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: J. V., zastoupeného JUDr. Radoslavem Bolfem, advokátem, se sídlem v Mělníku, Fibichova 218, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem v Praze 5, Zborovská 81/11, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 152750/2009/KUSK ze dne 19. 11. 2009, t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje č. j. 152750/2009/KUSK ze dne 19. 11. 2009 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.808,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Radoslava Bolfa, advokáta O d ů v o d n ě n í Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Neratovice, odboru dopravy (dále jen „správní orgán I. stupně“) č. j. 2009/998-18/15 ze dne 15. 9. 2009. Naposled uvedeným rozhodnutím byly podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, zamítnuty námitky žalobce proti záznamu v registru řidičů o počtu dosažených bodů v bodovém hodnocení a provedený záznam 12 bodů ke dni 27. 1. 2009 byl potvrzen. Záznam 12 bodů v bodovém hodnocení byl v registru řidičů proveden na základě příkazu č. j. 153663/DOP/08 ze dne 7. 1. 2009, vydaného Městským úřadem Mělník (dále jen „MěÚ Mělník“), jímž byl žalobce – slovy správního orgánu – uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku dopravy a silničního hospodářství podle § 23 odst. 1 písm. h) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 31. 12. 2008, kterého se dopustil porušením čl. 15 odst. 2 a 5, čl. 6 odst. 1 a čl. 7 Nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 o záznamovém zařízení v silniční dopravě, když dne 6. 11. 2008 v 15.15 hodin v obci Větrušice řídil nákladní vozidlo a při silniční kontrole na výzvu policisty předložil 18 ks tachografických kotoučků, podle nichž bylo zjištěno, že žalobce nedodržuje denní a týdenní dobu řízení a nedodržuje bezpečnostní přestávky. MěÚ Mělník dále uvedl, že podle tachografických kotoučků se jednalo o dny 29. 10. 2008 (nedodržení bezpečnostní přestávky, přesáhnutá denní doba řízení), 31. 10. 2008 (nedodržení bezpečnostní přestávky, přesáhnutá denní doba řízení), 3. 11. 2008 (přesáhnutá denní doba řízení) a 5. 11. 2008 (nedodržení bezpečnostní přestávky, přesáhnutá denní doba řízení). Žalobci byla za tento přestupek udělena pokuta ve výši 1.000 Kč. Správní orgán I. stupně i žalovaný ve svých rozhodnutích vyšli z toho, že žalobce popsaným jednáním opakovaně naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 23 odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích, ve znění účinném do 31. 12. 2008, a je tedy na místě žalobci za každý z těchto čtyř přestupků přičíst 4 body v bodovém hodnocení, a to až do celkového počtu 12 bodů. Žalobce v podané žalobě vyjádřil nesouhlas s právním názorem žalovaného, že je nutné jednání žalobce posuzovat jako čtyři samostatné přestupky ve vícečinném souběhu stejnorodém. Žalobce své jednání naopak považuje za jediný přestupek pokračující, přičemž odkázal na příkaz Městského úřadu Mělník ze dne 7. 1. 2009, v němž je podle názoru žalobce jednoznačně uvedeno, že se dopustil přestupku jediného. Jednání žalobce naplnila stejnou skutkovou podstatu, byla provedena stejným nebo obdobným způsobem a v objektivní i subjektivním souvislosti. Společným záměrem, jejž žalovaný v dané věci neshledal, byla snaha žalobce splnit maximální možné množství pracovních úkolů v co nejkratším čase, a s tímto záměrem žalobce k plnění svých povinností od počátku přistupoval. Žalobce dále namítl, že kdyby byl skutečně potrestán za více přestupků, muselo by se tak stát samostatnými rozhodnutími, a rovněž odkázal na znění předmětné skutkové podstaty, z nějž podle jeho názoru vyplývá požadavek určité soustavnosti v nedodržování stanovené doby řízení a bezpečnostních přestávek. Žalobce proto navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobcem popsaný záměr nelze považovat za společný záměr ve smyslu § 89 odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, jenž je podmínkou pokračování v trestném činu. V opačném případě by totiž bylo možné považovat za společný záměr rovněž souhrnné nedodržování pravidel silničního provozu z důvodu rychlého přemístění z bodu A do bodu B. Jelikož se žalobce dopustil více jednotlivých přestupků, správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, když mu započetly body za každé takové jednání zvlášť. Argument žalobce, že by musel být za každé jednotlivé jednání potrestán samostatným rozhodnutím, není důvodný, neboť zákon o přestupcích v § 57 odst. 1 naopak správnímu orgánu ukládá, aby projednal všechny přestupky jedné osoby, k jejichž projednání je příslušný, ve společném řízení. Vzhledem k uvedenému žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Městský soud v Praze (dále jen „soud“) nejprve shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou. Následně na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb. (dále jen „s. ř. s.“). Oba účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Stěžejní žalobní námitka spočívá v tom, že správní orgán I. stupně provedl v registru řidičů záznam o počtu bodů řidiče v bodovém hodnocení v rozporu se zákonem, když zaznamenal nesprávný počet bodů, neboť považoval jediný žalobcem spáchaný přestupek za čtyři samostatné přestupky, přičemž zaznamenal body za každý domnělý jednotlivý přestupek. Podle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu [ř]idiči motorového vozidla, kterému byla příslušným orgánem uložena sankce za přestupek, [...] se zaznamená v registru řidičů stanovený počet bodů“. Přehled jednání spočívajících v porušení vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích a počet bodů za tato jednání je stanoven v příloze k tomuto zákonu. Podle odstavce 2 písm. b) citovaného ustanovení [z]áznam v registru řidičů provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, [...] a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí o uložení sankce za přestupek [...]”. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že počet zaznamenaných bodů v souvislosti se spáchaným přestupkem se odvíjí od toho, jakým přestupkem byla osoba pravomocně uznána vinnou. Správní orgán (příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností) provádějící podle § 123b zákona o silničním provozu záznam v registru řidičů nemůže předmětné jednání právně sám hodnotit a na základě své úvahy zaznamenat příslušný počet bodů, nýbrž toliko zaznamená počet bodů stanovený pro přestupek, za nějž byla osoba pravomocně potrestána, a to v souladu s právní kvalifikací obsaženou v pravomocném rozhodnutí o přestupku. Nejvyšší správní soud k úloze správního orgánu provádějícího záznam v registru řidičů v rozsudku č. j. 9 As 96/2008 - 44 ze dne 6. 8. 2009 judikoval: „Správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů (§ 123f zákona č. 361/2000 Sb., zákon o silničním provozu) je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 citovaného zákona), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k citovanému zákonu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Správní orgán však v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci).“ V daném případě je rozhodnutím, na jehož základě Městský úřad Neratovice provedl záznam v registru řidičů, příkaz č. j. 153663/DOP/08 ze dne 7. 1. 2009, vydaný Městským úřadem Mělník (dále jen „Příkaz“), a počet zaznamenaných bodů se odvíjí od právní kvalifikace jednání žalobce obsaženého v tomto Příkazu, konkrétně od toho, zda byl žalobce uznán vinným ze spáchání jednoho přestupku podle § 23 odst. 1 písm. h) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 31. 12. 2008, nebo ze spáchání více přestu