— Nejvyšší správní soud

4 Ad 26/2013- 122 - text 9 pokračování 4Ad 26/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Černovskou v právní věci žalobce: V. H., nar. X., bytem n. 4, P. 5, doručovací adresa: P. J. 14, P. 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21.3.2013 č.j. X., rozhodnutí č. I. ze dne 5.9.2011 č.j. X. ve spojení s rozhodnutím ze dne 10.10.2011 č.j. X., rozhodnutí č. II. ze dne 8.9.2011 č.j. X. ve spojení s rozhodnutím ze dne 12.10.2011 č.j. X. a rozhodnutí č. II. ze dne 20.7.2012 č.j. X. ve spojení s rozhodnutím ze dne 21.3.2013 č.j. X., t a k t o : I. Žaloba proti rozhodnutí žalované č. I. ze dne 5.9.2011, č.j. X. ve spojení s rozhodnutím ze dne 10.10.2011 č.j. X. s e o d m í t á . II. Žaloba proti rozhodnutí žalované č. II. ze dne 8.9.2011 č.j. X. ve spojení s rozhodnutím ze dne 12.10.2011 č.j. X. s e o d m í t á . III. Žaloba proti rozhodnutí žalované č. II. ze dne 20.7.2012 č.j. X. ve spojení s rozhodnutím ČSSZ ze dne 21.3.2013 č.j. X. s e o d m í t á . IV. Žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 21.3.2013 č.j. X. s e z a- m í t á . V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 24.5.2013 se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ( dále také ČSSZ) označeného číslem I. ze dne 5.9.2011 č.j. X, které bylo v řízení o námitkách potvrzeno rozhodnutím ČSSZ ze dne 10.10.2011 č.j. X., jímž byla žalobci zamítnuta jeho žádost o starobní důchod pro nesplnění podmínek ust. § 28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, s přihlédnutím k Nařízení Rady ( EHS ) č. 1408/71 a Nařízení Rady ( EHS ) č. 574/72, resp. počínaje 1.5.2010 s přihlédnutím k Nařízení Evropského parlamentu a Rady ( ES ) č. 883/2004 a k Nařízení Evropského parlamentu a Rady ( ES ) č. 987/2009 a dále s přihlédnutím ke smlouvě mezi ČR a Chorvatskem o sociálním zabezpečení publikované pod Sdělením č. 82/2000 sbírky mezinárodních smluv, ke smlouvě mezi ČR a Srbskem o sociálním zabezpečení publikované pod Sdělením č. 130/2002 sbírky mezinárodních smluv, k Úmluvě mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávií o sociálním pojištění publikovanou pod č. 3/1958 Sb. a ke smlouvě o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými č. 82/2008 Sbírky mezinárodních smluv. Toto rozhodnutí, jímž byly žalobcovy námitky zamítnuty, bylo žalobci doručeno dne 3.11.2011. Touto žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 24.5.2013 se žalobce dále domáhal zrušení rozhodnutí ČSSZ označeného č. II. ze dne 8.9.2011 č.j. X., které bylo potvrzeno v řízení o námitkách rozhodnutím ČSSZ ze dne 12.10.2011 č.j. X., jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o odstranění tvrdosti na základě pověření ministra práce a sociálních věcí podle § 4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, která se vyskytla při provádění zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, pro nesplnění podmínek § 28 zákona č. 155/1995 Sb. Rozhodnutí o námitkách, kterým byly námitky proti tomuto rozhodnutí zamítnuty, bylo žalobci doručeno dne 3.11.2011. Žalobce se dále podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí ČSSZ označeného číslem II. ze dne 20.7.2012 č.j. X., které bylo potvrzeno rozhodnutím ČSSZ o námitkách ze dne 21.3.2013 č.j. X. Tímto rozhodnutím ČSSZ zamítla žalobci žádost o odstranění tvrdosti zákona o sociálním zabezpečení na základě ministra práce a sociálních věcí podle § 4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, která se vyskytla při provádění zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. V podané žalobě žalobce dále žádal přezkoumání a zrušení rozhodnutí ČSSZ ze dne 21.3.2013 č.j. X., kterým byly zamítnuty námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí ČSSZ č. I. č.j. X. ze dne 20.7.2012, jímž byla žalobci zamítnuta žádost o starobní důchod pro nesplnění podmínek ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. V podané žalobě žalobce provedl rekapitulaci jeho jednání s ČSSZ po podání žádosti o starobní důchod před dosažením důchodového věku podle § 31 zákona č. 155/1995 Sb. dne 30.9.2009. Uvedl, že podal stížnost u veřejného ochránce práv, který mu pod zn. 3829/2011/VOP/DR dal za pravdu, že se ČSSZ dopustila v jeho záležitosti pochybení, které spočívalo v bezdůvodných průtazích při vyřizování žádosti. Žalobce uvedl, že vlastní iniciativou sehnal chybějící potvrzení od švýcarské strany a získal tak potřebných 25 roků pojištění, protože podle rozhodnutí ČSSZ už získal 24 roků a 201 dní pojištění. ČSSZ pak, místo aby schválila předčasný důchod vydáním nového rozhodnutí, bez jakéhokoli upozornění stornovala libovolně dobu pojištění a žalobci neschválila žádost o předčasný důchod rozhodnutím ze dne 20.7.2012. Žalobce vytýká ČSSZ, že nestornovala rozhodnutí č. I. a II. ze dne 5.9.2011, to považuje žalobce za protiprávní. Dle žalobce ČSSZ se srbskou stranou nejednala správným a dostatečným způsobem, čímž došlo ke komplikaci při vyřízení žalobcovy žádosti o starobní důchod. Žalobce proto v žalobě žádal, aby ČSSZ uznala a potvrdila již uznanou výši 3.623 dnů, protože tato doba byla uvedena v roce 1994 v osobním listu důchodového zabezpečení ( ELDZ ). Žalobce dále uvedl, že dalším okruhem je uznání jeho studia v bývalé Jugoslávii. Žalobce studoval od 1.9.1963 do 5.9.1968 postupně na středních školách v Chorvatsku a Srbsku. V té době i v současné době měla ČSSR a ČR s bývalou Jugoslávií a teď Chorvatskem a Srbskem uzavřené mezinárodní smlouvy o uznání studia. Žalobce uvedl, že podmínkou, aby studium bylo započteno, je rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o postavení tohoto studia na úroveň studia na středních a vysokých školách v ČR. Žalobce uvedl, že tyto podmínky splnil. Zaplacení pojistného se přitom nepožaduje. Žalobce upozornil, že nemohl být vyslán Ministerstvem školství do zahraničí, protože opustil Československo jako dítě a jako nezletilá osoba nepodléhal této povinnosti, ale jeho otec byl vyslán bývalým Československem, takže tato podmínka je splněna. Žalobcův otec byl důstojník Čs. armády a byl v tehdejší Jugoslávii zatčen a dlouhodobě vězněn jako český špión, protože ho pracovník Ministerstva zahraničí Československé republiky udal jugoslávské tajné policii. Tím se pobyt žalobce a celé rodiny v tehdejší Jugoslávii stal nedobrovolným, protože jim bylo zakázáno opustit stát. Žalobce se domnívá, že z toho důvodu je třeba hodnotit dobu studia a pojištění podle Ženevské úmluvy o lidských právech, protože je domovský stát zodpovědný za pomoc svým občanům, v případě žalobce podporou při studiu. Z uvedeného důvodu se žalobce domnívá, že je nutno rozhodnout v jeho prospěch, neboť jeho pobyt v tehdejší Jugoslávii do roku 1968 byl nedobrovolný. Teprve v roce 1968 se rodině podařilo uprchnout z tehdejší Jugoslávie a získat politický azyl ve Švýcarsku. Dále žalobce poukázal na to, že je od roku 1994 poživatelem výsluhového důchodu v letectví na základě poctivě odvedené práce. Žalobci byl přiznán ze 16 roků a 79 dnů zaměstnání a činil 2.155,- Kč. V roce 2011 bylo žalobci sděleno, že mu ČSSZ nemusí uznat dřívější úřední doklad za odpracovanou dobu 16 roků a 79 dnů. Podle žalobce je doba pojištění uznaná úředním dokladem platná dodnes. Dne 20.11.1995 ČSSZ žalobci doručila rozhodnutí, že jeho důchod za výsluhu let byl transformován na částečný invalidní důchod. Žalobce nebyl poučen, jaké budou podmínky tohoto důchodu. Žalobce uvedl, že teprve po mnoha stížnostech reagovalo MPSV ČR vysvětlením, z něhož zjistil žalobce, že důvod nebyl jenom transformace důchodu, ale také úmysl krácení příjmu z výdělečné činnosti. Žalobce považuje tento postup za vydírání, neboť jím byl donucen pobírat místo výsluhového důchodu důchod invalidní. Žalobce s označením své osoby jako „invalidní“ nikdy nesouhlasil. Pracoval od roku 1996 ještě jako plně schopný dopravní pilot a tím, že ho ČSSZ označila za invalidu, porušila letecké předpisy, protože pilot nesmí být invalidní. Žalobce dále namítl, že ČSSZ nehodnotila dvojnásobkem činnost výkonného pilota, kterou vykonával v souladu se zákonem v roce 1996 pro leteckou společnost. Žalobce dále ČSSZ vytkl, že nebyl upozorněn na možnost zaplatit za dobu zaměstnání v cizině před 1.1.1996 pojistné na důchodové pojištění pouze do 31.12.1999. Žalobce uvedl, že ČSSZ ho do září 2011 držela v omylu, že jeho osobní list důchodového zabezpečení ze dne 28.6.1994 je platný pro nárok na starobní důchod. Žalobce navíc pokračoval kvůli dlouhodobé nečinnosti ČSSZ v pracovní činnosti a získal další dva roky pojištění, takže i s dobou pojištění z tehdejší Jugoslávie získal potřebnou dobu pojištění na předčasný starobní důchod, t.j. 25 roků pojišt