5 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

7 Af 33/2010- 50 - text 7 pokračování 7Af 33/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: Město Písek, Písek, Velké náměstí 114, zast. JUDr. Filipem Chytrým, advokátem, AK CHYTRÝ &VALTROVÁ, v.o.s., se sídlem Praha 2, Rubešova 83/10, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 11.6.2010, č.j. 16/45067/2010/1687, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 2.325,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Ministerstva financí, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 19.4.2010 č.j. 2274/10-2700/08, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 135.320,- Kč za porušení cenových předpisů podle ust. § 16 odst. 1 písm. b) zákona č. 526/1990 Sb., kterého se žalobce dopustil tím, že v období let 2009 a 2010 nedodržel při prodeji úředně stanovenou cenu podle § 5 odst. 1 zákona č. 526/1990 Sb. Konkrétně se jednalo o cenu nájemného z pozemků nesloužících pro účely podnikání nájemce, která je pro inkriminované období stanovena v části I., oddílu A, položce 3 písm. d) výměru MF č. 01/2010 ve výši 20,- Kč/m²/rok. V odůvodnění pak žalovaný zrekapituloval průběh správního řízení a konstatoval, že kontrolní zjištění je správné a spolehlivě prokázáno. Doklady ve spise prokazují, že účastník uplatnil vůči kupujícímu vyšší než maximální ceny, které jsou pro rok 2010 stanoveny v části I., oddílu A položce 3 písm. d) výměru MF č. 01/2010 ve výši 20,- Kč/m²/rok. Podle vzorů smluv o nájmu pozemků účastník uplatnil vůči kupujícím vedle ceny nájemného stanovené uvedeným ustanovením cenových předpisů i náklady na zpracování smlouvy, jak je podle Ministerstva financí uvedeno v čl. IV. předmětných smluv. Tuto skutečnost podle odvolacího orgánu účastník nezpochybňuje. Odvolací orgán se ztotožnil se závěrem finančního ředitelství, že nad úroveň maximální ceny není možno účtovat žádné částky související s předmětným pronájmem. V daném případě jde podle odvolacího orgánu o běžný obchodní případ mezi dvěma právními subjekty. Odvolací orgán rovněž uvedl, že rozhodně nepatří k obchodním zvyklostem, že by kupující či nájemce věcí movitých či nemovitých sjednával a platil kromě sjednané ceny i administrativní náklady související s vypracováním obchodní smlouvy. Jak odvolací orgán konstatoval, je zřejmé, že zákonodárce maximální cenou ve smyslu § 5 zákona č. 526/21990 Sb. rozumí částku, kterou není přípustné překročit žádným způsobem, tedy ani účtováním administrativních nákladů. Podle odvolacího orgánu účtování administrativních nákladů nesporně navyšuje celkovou uplatněnou cenu nad úroveň stanovené ceny maximální, a to zejména v daném případě, kdy zaplacení těchto administrativních nákladů je podmínkou uzavření nájemní smlouvy. Dále se pak odvolací orgán zabýval námitkami žalobce uvedenými v podaném odvolání a mimo jiné uvedl, že podle § 5 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb. je maximální cena cenou, kterou není přípustné překročit. Ustanovení § 2 odst. 7 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb. se pak dle názoru odvolacího orgánu v žádném případě netýká postupu při sjednávání maximálních cen, ale postupu při sjednávání neregulovaných cen, popř. věcně usměrňovaných cen. Postup žalobce, kdy k maximální ceně připočetl náklady za vypracování smlouvy, je možno považovat za obcházení platných předpisů a smyslu regulace cen jako takové. Jestliže by podle odvolacího orgánu cenové předpisy předpokládaly, že k regulovaným cenám je možno z jakéhokoli důvodu připočítat jinou částku – cenu, cenová regulace by tím pozbývala smyslu. Odvolací orgán také podotkl, že Ministerstvo financí publikovalo dne 30.1.2009 ve „Zprávách Ministerstva financí pro finanční orgány obcí a krajů“ pod č.j. 12/8104/2009-162 své stanovisko, že v cenách uvedených v odst. 1 písm. d) položka č. 3 oddílu A část I. výměru MF č. 01/2009 jsou zahrnuty mj. i náklady související se sjednáním nájemní smlouvy. Odvolací orgán souhlasil se žalobcem, že v daném případě se jedná o nájemní vztah, který je však co do výše sjednané ceny omezen platnou regulací cen, tzn., že nemohou být smluvními stranami sjednány vyšší než maximální ceny. V tomto případě by bylo možno aplikovat ust. § 40a občanského zákoníku, kde je stanoveno, že je-li právní úkon v rozporu s obecně závazným předpisem o cenách, je neplatný v rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu, jestliže se ten, kdo je tímto úkonem dotčen, neplatnosti dovolá. Odvolací orgán rovněž souhlasil s tvrzením, že žádný předpis nenařizuje, že by smlouva uzavřená na dobu určitou musela obsahovat garanci možného prodloužení. Daný text smlouvy však podle odvolacího orgánu může navozovat dojem, že cena za vyhotovení smlouvy bude vyžadována opakovaně při každém uzavírání nové smlouvy pro další rok. Odvolací orgán zdůraznil, že maximální cenu není možno žádným způsobem překročit, tedy ani účtováním administrativních nákladů. Odvolací orgán tedy považoval postup žalobce jednoznačně za překročení stanovených maximálních cen. Výše nepřiměřeného majetkového prospěchu je podle odvolacího orgánu stanovena správně jako rozdíl mezi cenami uplatněnými a cenami, které mohly být maximálně uplatněny. Odvolací orgán považoval kontrolní zjištění za správné. Žalobce v žalobě namítal, že žádný zákonný předpis nebrání tomu, aby si v daném případě při dodržení regulované ceny účtoval ekonomicky oprávněné náklady ve smyslu citovaného ust. § 2 odst. 7 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb., tzn., že se v daném případě jedná o dvě odlišné částky, které nelze bez dalšího spojovat. Žalobce také uvedl, že problematikou cenové regulace se ve svých rozhodnutích zabývaly jak Nejvyšší správní soud, tak i Ústavní soud ČR. Žalobce je pak přesvědčen, že cenový výměr MF č. 01/2010 v části I., oddílu A, položkového čísla 3 písm. d) je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Dle názoru žalobce tento předpis mimo jiné neobstojí v testu proporcionality, jelikož nutí vlastníky, v podmínkách tržního hospodářství, pronajímat určité pozemky za zcela netržní ceny a tím nepřípustně omezuje jejich ústavně garantovaná vlastnická práva. Předmětný cenový výměr je tedy podle žalobce v rozporu s ust. čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Ve vyjádření k žalobě Ministerstvo financí reagovalo na námitky žalobce uvedené v jeho žalobě, mělo je za nedůvodné, a proto navrhlo žalobu zamítnout. Při jednání konaném dne 13.3.2014 setrvali účastníci na svých právních názorech a procesních stanoviscích. Ve správním spise se pak pro danou věc nacházejí tyto podstatné dokumenty: protokol Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 18.3.2010 z kontroly dodržování cenových předpisů podle zákona č. 526/1990 Sb. v období let 2009 a 2010, zaměřené na dodržování maximálních cen nájemného z pozemků nesloužících k podnikání nájemce u Města Písek vč. přílohy č. 1, námitky žalobce proti protokolu z kontroly o dodržování cenových předpisů podle zákona č. 526/1990 Sb., oznámení Finančního ředitelství v Českých Budějovicích o zahájení správního řízení ze dne 6. 4.2010, 2 smlouvy o nájmu pozemku ze dne 11.12.2009, rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 19.4.2010 č.j. 2274/10-2700/08, odvolání žalobce ze dne 3.5.2010 a žalobou napadené rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 11.6.2010 č.j. 16/45067/2010/1687. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud posoudil předmětnou věc takto: Podle ust. § 5 odst. 1 zákona č. 526/1990 Sb. úředně stanovené ceny jsou ceny určeného druhu zboží stanovené cenovými orgány jako maximální, pevné nebo minimální. Podle ust. § 5 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb. maximální cena je cena, kterou není přípustné překročit. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 526/1990 Sb. věcné usměrňování cen spočívá ve stanovení podmínek cenovými orgány pro sjednání cen. Tyto podmínky jsou a) maximální rozsah možného zvýšení ceny zboží ve vymezeném období, nebo b) maximální podíl, v němž je možné promítnout do ceny zvýšení cen určených vstupů ve vymezeném období, nebo c) závazný postup při tvorbě ceny nebo při její kalkulaci. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb. tento způsob regulace cen platí pro všechny prodávající a kupující určeného druhu zboží. Podle ust. § 16 odst. 1 písm. b) zákona č. 526/1990 Sb. právnická