8 Afs 66/2008 — Nejvyšší správní soud

9 A 239/2010- 24 - text 7 pokračování 9A 239/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobkyně: J. K., proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Praha 5, Zborovská 11, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.9.2010, sp.zn. SZ 118207/2010/KUSK REG/Zm, č.j. 142827/ 2010/KUSK t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 23.9.2010, sp.zn.: SZ 118207/2010/KUSK REG/Zm, č.j.: 142827/ 2010/KUSK se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2.000,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í: Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) rozhodl, že odvolání, která dne 25. 6. 2010 podala žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Řevnice, stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“) ze dne 31. 12. 2009 č.j. DP 512/Ř-09/Pg, kterým byly městu Řevnice dodatečně povoleny terénní úpravy v bývalé pískovně (dále jen ,,stavba“) na pozemcích parc. č. 3026, 3017/1, 3017/2, 3017/3 v katastrálním území Řevnice a na pozemcích parc. č. 1068, 1074 v katastrálním území Lety u Dobřichovic; a proti rozhodnutí ze dne 10. 5. 2010 č.j. R 132/Ř-10/Pg, kterým byla městu Řevnice povolena změna stavby před jejím dokončením, spočívající v termínu provádění terénních úprav v bývalé pískovně na shora uvedených pozemcích, se jako nepřípustná zamítají. Žalovaný napadeným rozhodnutím dále zamítl jako opožděné odvolání, které dne 25. 6. 2010 podal pan J. Š. proti rozhodnutí ze dne 10. 5. 2010 č.j. R 132/Ř-10/Pg, kterým byla městu Řevnice povolena změna stavby před jejím dokončením, spočívající v termínu provádění terénních úprav v bývalé pískovně na shora uvedených pozemcích. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že žalobkyně v odvolání proti rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 31. 12. 2009 č.j. DP 512/Ř-09/Pg a ze dne 10. 5. 2010 č.j. R 132/Ř-10/Pg uvedla, že je podílovým spoluvlastníkem stavby rodinného domu č. p. 171 na parcele č. 1069 v katastrálním území Lety u Dobřichovic. Předmětná nemovitost je umístěna u komunikace označené názvem „Mořinská“ v katastrálním území Lety u Dobřichovic. Dne 22. 6. 2010 zjistila, že prostor bývalé pískovny v katastrálním území Lety u Dobřichovic a v katastrálním území Řevnice je zavážen zeminou, a to těžkými nákladními vozidly zn. TATRA a těžkými tahači s návěsy, přičemž jako příjezdová komunikace slouží ulice „Mořinská“ v katastrálním území Lety. Na základě této skutečnosti navštívila obecní úřad Lety, kde jí bylo sděleno, že zavážení je prováděno na základě shora uvedeného povolení ze dne 31. 12. 2009, přičemž zavážení prováděné dne 22. 6. 2010 nebylo v souladu s obsahem oznámení stavebníka, který podle vlastního vyjádření měl zahájit tuto činnost až dne 28. 6. 2010. Pracovnice obecního úřadu Lety jí současně předala kopii uvedeného rozhodnutí bez vyznačení právní moci, přičemž žalobkyně dodatečně zjistila, že v této věci bylo vydáno další rozhodnutí. Je toho názoru, že stavební úřad v řízení vedeném pod č.j. DP 512/Ř- 09/Pg nesprávně stanovil okruh účastníků řízení ve smyslu § 27 správního řádu a příslušných ustanovení zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), v nichž je stanoveno, které osoby se stávají účastníky zahajovaných řízení, přičemž je třeba důsledně vycházet z obsahu § 28 správního řádu, protože v pochybnostech je za účastníka považován i ten, kdo tvrdí, že je účastníkem, pokud se neprokáže opak. Okruh účastníků byl stavební úřad povinen stanovit s ohledem na všechny skutečnosti vztahující se k činnosti stavebníka v rámci uskutečňování jeho záměru, který se stal předmětem stavebního řízení, a to v rámci tzv. správního uvážení, přičemž jeho součástí muselo být stanovení okruhu osob, které mohou být budoucí činností stavebníka dotčeny na svých právech s tím, aby mohly v takovém řízení uplatnit svoje případné námitky či připomínky. V daném případě správní orgán zcela pominul jako účastníky řízení osoby, které jsou vlastníky nemovitostí sousedících s komunikací označenou „Mořinská“, po níž měla být realizována doprava materiálu pro závoz bývalé pískovny. Z obsahu rozhodnutí stavebního úřadu není navíc zřejmé, zda se k otázce dopravní obslužnosti činnosti stavebníka vyjádřil místně a věcně příslušný silniční správní úřad podle zákona č. 13/1997 Sb., v platném znění, a to zejména s ohledem na charakter dotčené komunikace, která je podle obsahu souboru geodetických informací v katastrálním operátu pro katastrální území Lety u Dobřichovic dílem umístěna i na pozemcích třetích osob, které rovněž podle seznamu účastníků uvedeného stavebního řízení nebyly jeho účastníky. Vyjádření silničního správního úřadu, popř. jiného správního orgánu oprávněného vydávat rozhodnutí ve věci užívání komunikace „Mořinská“ bylo v tomto řízení nezbytné i proto, že slouží k obsluze přilehlých nemovitostí, dále slouží i pro potřeby chodců, neboť zde není proveden chodník. Důležitým aspektem je dále technický stav této komunikace, která svým provedením a současným stavem není způsobilá pro provoz těžkých nákladních vozidel. V důsledku předpokládané četnosti provozu těchto vozidel může dojít k poškození přilehlých nemovitostí, které byly v roce 2002 zasaženy povodněmi a vzniklé otřesy mohou narušit jejich statiku, přičemž nelze vyloučit ani případný střet těžkých nákladních vozidel s dalšími uživateli dotčené komunikace. V této souvislosti žalobkyně dále poukázala na to, že v rámci stavebního řízení, v němž jí nebyla dána možnost uplatnit její námitky, měla být řešena případná úprava komunikace „Mořinská“ k zajištění řádného dopravně technického stavu pro účely předpokládaného provozu, popř. stanovení objížďky nebo jiné trasy, která by splňovala zákonem stanovené podmínky pro provoz těžkých nákladních vozidel. Žalobkyně dále v odvolání namítla, že pozemkové parcely, na nichž probíhala těžba štěrkopísku (parcely č. 3017/1, 3017/2, 3017/3 v katastrálním území Řevnice) jsou vedeny v katastru nemovitostí ve způsobu využití jako dobývací prostor. Z obsahu rozhodnutí stavebního úřadu není patrné, zda byl tento dobývací prostor zrušen podle zákona č. 44/1988 Sb., v platném znění, anebo zda k zamýšlené činnosti bylo nezbytné vyjádření či rozhodnutí příslušného správního orgánu, jímž by v takovém případě byl Obvodní báňský úřad. Na základě shora uvedených skutečností má žalobkyně za to, že řízení trpí vadami, a to jak skutkovými, tak i právními. Je přesvědčena o tom, že odvoláním napadená rozhodnutí byla vydána na základě neúplně zjištěného skutkového stavu, zejména v části dotýkající se navrhované dopravní trasy pro provoz těžkých nákladních vozidel z hlediska dopravně technického a právního stavu komunikace „Mořinská“. Správní orgán se v rámci provedeného řízení důsledně neřídil zásadami činnosti správních orgánů uvedenými v § 2 správního řádu a odepřel jí možnost uplatnění jejích práv v rozsahu uvedeném v § 36 správního řádu, neboť jí znemožnil vyjádřit její stanovisko, uplatnit námitky či navrhnout důkazy. Z obsahu jeho rozhodnutí nevyplývá, na základě jakého postupu stanovil okruh účastníků řízení a jakými úvahami se přitom řídil. Tutéž výtku lze uplatnit i ve vztahu ke stanovení trasy pro dopravní obslužnost terénních úprav, kdy se nelze spokojit s tím, že mezi obcemi Lety a Řevnice byla uzavřena dohoda, protože její obsah nemůže nahradit odborné stanovisko příslušného správního orgánu a konkrétní zjištění v dané věci učiněná v rámci stavebního řízení. Pokud se správní orgán v rozhodnutí zabývá otázkou doby, po kterou bude probíhat denní provoz těžkých nákladních vozidel, není zřejmé, který z časových údajů je pro stavebníka závazný, navíc navrhovaná doba od 7.00 hodin do 21.00 hodin je zcela nepřijatelná. Rovněž je nepřijatelné, aby se doprava uskutečňovala i v sobotu, tedy v době zvýšeného rekreačního provozu. Obsah rozhodnutí stavebního úřadu rovněž neřeší otázku zajištění bezpečnosti silničního provozu po dobu, po kterou bude doprava probíhat a rovněž neřeší otázku pohybu chodců po vozovce při neexistenci chodníku v místě. Pokud jde o její procesní postavení, žalobkyně tvrdí, že je účastníkem tohoto řízení, neboť vydaným rozhodnutím je dotčena na svých právech, a to v rozsahu shora uvedeném, a tudíž měla být zahrnuta do okruhu účastníků řízení. Poukazuje v této souvislosti na ustanovení § 28 odst. 1 správního řádu, neboť o tom, zda osoba je či není účastníkem řízení, vydává správní orgán usnesení. Z hlediska § 84 správního řádu, který upravuje odvolací lhůty, je dle žalobkyně nutno vycházet z toho, že správní orgán jednak odvoláním napadené rozhodnutí nedoručil