1 Afs 148/2008 — Nejvyšší správní soud

3 Ad 15/2012- 35 - text  3Ad 15/2012-35 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudců JUDr. Ludmily Sandnerové a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobce: F. M., bytem V., zast. JUDr. Richardem Čičkem, advokátem v Praze 7, Milady Horákové 533/28, proti žalovanému: Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky, se sídlem Praha 10, Kodaňská 1441/46, o žalobě proti rozhodnutí rozhodčího orgánu žalovaného ze dne 6.9.2012 č. j. ZP-119085/2012-ROo, t a k t o : I. Rozhodnutí rozhodčího orgánu Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra České republiky ze dne 6. 9. 2012 č. j. ZP-119085/2012-ROo se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 760,- Kč na náhradě nákladů řízení do rukou jeho zástupce JUDr. Richarda Čička, advokáta v Praze 7, Milady Horákové 533/28, a to do 30 dnů od dne právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Žalobce (nar. XXXXXX) se domáhal přezkumu a zrušení výše uvedeného rozhodnutí Rozhodčího orgánu Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra České republiky (dále „ZP MV ČR“ a „rozhodnutí žalovaného“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti platebnímu výměru ZP MV ČR, pobočky Praha, ze dne 20.7.2012 č. j. 131-1/2011 a kterým byl současně tento platební výměr potvrzen. Zmíněným platebním výměrem uložila ZP MV ČR žalobci povinnost zaplatit podle ust. § 15 odst. 1 a § 18 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění“) dlužné pojistné jednak za období od 1.9.2003 do 31.8.2008 a od 1.7.2010 do 31.7.2010, kdy byl žalobce evidován jako osoba bez zdanitelných příjmů (dále i „OBZP“), jednak za období od 1.4.2008 do 30.6.2010, kdy byl evidován jako osoba samostatně výdělečně činná (dále i „OSVČ“), a to v celkové výši 75 103,- Kč, a dále penále ve výši 61 531,- Kč, které se navyšuje o 0,05 % z částky dlužného pojistného, tj. o 37,5515 Kč ode dne 16.6.2012 za každý den prodlení až do dne úhrady dlužného pojistného. Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí žalovaného je nezákonné, věcně i právně nepřezkoumatelné a vydané na základě nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu věci a nesprávných skutkových zjištění, které vedly k nesprávnému posouzení věci správním orgánem. Tím došlo podle žalobce v projednávané věci k zásahu do jeho práv zaručených zákonem. Žalobce rovněž napadá způsob vedení správního řízení ze strany žalovaného a správního orgánu prvního stupně, který podle něho trpí závažnými zákonnými procesními nedostatky, na něž žalobce opakovaně v řízení upozorňoval a pro něž nelze považovat uskutečněné správní řízení za učiněné v souladu s platnými právními předpisy a tak, aby toto řízení chránilo oprávněné zájmy žalobce jako účastníka správního řízení. Konkrétně žalobce namítá: Za prvé, že správní řízení a vydaná rozhodnutí (tzn. rozhodnutí žalovaného i platební výměr) jsou nezákonná a věcně a právně nepřezkoumatelná. Podle žalobce nejsou obě přezkoumatelná z hlediska výpočtu dlužného pojistného a penále, neboť neuvádí přesnou specifikaci výpočtu dlužného pojistného za jednotlivý kalendářní měsíc předmětného období a částku dlužného pojistného v jednotlivém kalendářním měsíci. Platební výměr podle žalobce pouze uvádí jedinou celkovou dlužnou částku na pojistném ve výši 75 103,- Kč, aniž by tato částka byla rozčleněna do jednotlivých kalendářních měsíců podle výše údajného dluhu žalobce za konkrétní měsíc. Žalobci proto není známo, z jakých položek údajně měsíčních dlužných pojistných plnění se má celková částka skládat. Stejně tak v případě penále z dlužného pojistného není v platebním výměru ani v rozhodnutí žalovaného uveden jeho výpočet a jeho přesná specifikace podle kalendářních měsíců či dnů, po které mělo údajně trvat prodlení s úhradou pojistného. Žalobci proto není známo, z jakých položek se má celková částka penále ve výši 61 531,- Kč skládat. Závěrem prvního žalobního bodu žalobce upozorňuje, že žalovaný nerespektuje svou zákonnou povinnost, aby listiny (rozhodnutí) doručoval prostřednictvím datové schránky, přestože již pro tyto důvody soud v minulosti zrušil exekuci. Za druhé žalobce namítá, že správní řízení spočívá na nesprávném a nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci nezbytném pro rozhodnutí ve věci samé. Tvrdí, že důkazní řízení žalovaný provedl nedostatečně a jednostranně v neprospěch žalobce. Žalovanému musí být podle žalobce z jeho úřední činnosti známo, že již v minulosti vydal nezákonné rozhodnutí, z jehož titulu vedl vůči žalobci nezákonný výkon rozhodnutí (exekuci) na majetek žalobce z titulu neexistence vykonatelného platebního výměru č. 131/2011. Exekuce byla odvolacím Krajským soudem v Praze pravomocně zastavena, neboť ZP MV ČR nedisponovala vykonatelným právním titulem pro nařízení exekuce. Žalobce tvrdí, že tímto nezákonným postupem ZP MV ČR vznikla žalobci škoda ve výši 342 772,- Kč. Uvádí, že svůj nárok na náhradu škody započetl do nároku ZP MV ČR na úhradu dlužného pojistného na veřejném zdravotním pojištění a na penále na dlužném pojistném, jež byla vyčíslena platebním výměrem. Z titulu zápočtu pohledávky nárok ZP MV ČR zanikl v případě, že by platně existoval. Z důvodu tohoto zápočtu nemá žalobce žádný závazek z titulu dlužného pojistného na veřejném zdravotním pojištění a na penále na dlužném pojistném na veřejné zdravotní pojištění vůči ZP MV ČR. Žalovaný se však v napadeném rozhodnutí tímto zápočtem vůbec nezabýval. Za třetí žalobce tvrdí, že došlo k pochybení správních orgánů při hodnocení důkazních prostředků v neprospěch žalobce jako účastníka správního řízení. Žalovaný si podle žalobce neopatřil dostatečný důkazní podklad pro úplné objasnění všech podstatných aspektů projednávané věci tak, aby se rozhodnutí ve věci samé opíralo o úplně zjištěný skutkový stav a s tím spojené náležité hodnocení relevantních důkazů. Hlavně jde o listiny prokazující existenci finančního nároku žalobce z titulu náhrady škody vůči žalovanému, kterou žalobce po právu započetl do nároku žalovaného. Žalovaný a prvoinstanční orgán tak hodnotili nedostatečně a nesprávně provedené důkazy, a to jednostranně v neprospěch žalobce. Žalovaný ve vyjádření k obsahu žaloby uvádí, že napadený platební výměr obsahuje veškeré náležitosti uvedené v § 68 a 69 správního řádu. Ve výrokové části je jednoznačně a beze vší pochybnosti určena právní norma, podle které se postupovalo, účastníci jsou označeni bezchybně a ukládaná povinnost je vymezena přesně. Pokud jde o dlužné pojistně, právní norma, podle níž se postupovalo, je vymezena přesně (§ 15 odst. 1 zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění). Rovněž je přesně vymezeno období, za něž žalobce dluží pojistné na veřejném zdravotním pojištění, a dlužná částka je přesně vyčíslena. Penále bylo podle žalovaného vyčísleno v souladu s ust. § 18 odst. 1 zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění. Pokud jde o výpočet se specifikací kalendářních měsíců, po které trvalo prodlení s úhradou pojistného, žalovaný odkazuje na kontrolní zprávy č. ZP-02/0234/AA-04-10 (ze dne 6.12.2010) a ZP-1-266/AA-04V-10 (ze dne 2.12.2010) a v tabulce přepočtu dlužného pojistného k 15.6.2012. Tyto dokumenty žalobce podle žalovaného obdržel a v případě jakýchkoli pochybností mohl využít svého práva nahlédnout do spisu, jak tomu učinil dne 2.9.2011, kdy se však nezajímal o skutkový stav věci, ale pouze si dal ofotit obálku nedoručené písemnosti obsahující platební výměr č. 131/2011. Žalovaný má proto za to, že vydaný platební výměr byl vydán v souladu se zákonem a je právně přezkoumatelný. Pokud jde o tvrzení žalobce, že žalovaný vedl vůči žalobci nezákonný výkon rozhodnutí z titulu neexistence vykonatelného platebního výměru, žalovaný uvádí, že Krajský soud v Praze změnil pouze tu část prvoinstančního rozhodnutí, kterým byla nařízena exekuce, avšak nezpochybnil existenci dluhu žalobce na veřejném zdravotním pojištění. Krajský soud pouze uvedl, že exekuční titul není vykonatelný, jelikož nebyl povinnému řádně doručen do datové schránky. Žalovaný nesouhlasí ani s tvrzením žalobce, že mu způsobil škodu tím, že se domáhal svého práva na úhradu dlužného pojistného. Z předchozí korespondence s žalobcem plyne, že údajná škoda měla vzniknout tak, že po uzavření pracovní smlouvy (prosinec 2012) oznámil nový zaměstnavatel žalobci, že vzhledem k vedenému exekučnímu řízení je podstatně narušena morální integrita žalobce, a proto zaměstnavatel odstupuje od pracovní smlouvy. Podle názoru žalovaného jde o neplatné rozvázání pracovního poměru, a proto případnou škodu odpovídá zaměstnavatel, nikoli žalovaný. Žalovaný považuje za bezpředmětný i požadavek žalobce na započtení vzájemných pohledávek. Důvodem je neexistence škody, kterou měl žalovaný způsobit svým postupem při vymáhání pohledávky za žalobcem, jakož i skutečnost, že proti pohledávce zdravotní pojišťovny na pojistném na veřejné zdravo