— Nejvyšší správní soud

5 A 39/2012- 43 - text 5 pokračování 5A 39/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: A + BX OKNA, s.r.o., IČO 499 66 863, se sídlem Plotní 540/24, Brno – Komárov, zast. JUDr. Ludmilou Hlaváčkovou, advokátkou se sídlem Boršice 428, Boršice, proti žalované: Česká obchodní inspekce – ústřední inspektorát, Štěpánská 15, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 11. 2011, čj. ČOI 96815/11/O100/3000/11/Mo/Št, t a k t o: I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Podanou žalobou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí ředitele inspektorátu České obchodní inspekce Jihomoravského a Zlínského kraje ze dne 6. 9. 2011, čj. ČOI 92443/11/3000/R/N, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 3 000,- Kč za naplnění skutkové podstaty ustanovení § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“). Žalobce v žalobě uvádí, že s paní J. (dále jen „stěžovatelka“) uzavřel smlouvu o dílo, kterou lze podřadit pod § 631 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jako smlouvu o zhotovení věci na zakázku. V poptávce, kterou stěžovatelka žalobci předala je uvedeno, že požaduje zhotovení oken „Douglas oboustranná“, z čehož je patrné, že z obou stran požaduje barevné provedení, o imitaci barevného nosiče zde není žádný požadavek. Stěžovatelka neuvedla, že chce třetí rozměr, tj. vnitřní rám v hnědé barvě. V souladu s poptávkou jí žalobce zaslal nabídku. Ze strany žalobce tak byly poskytnuty veškeré a tím i důležité údaje srozumitelně a jednoznačně. Žalobce dále uvádí, že na vytvořený smluvní vztah mezi ním a stěžovatelkou nelze použít ustanovení zákona o ochraně spotřebitele, jehož předmět a rozsah úpravy je odlišný od ustanovení občanského zákoníku, na která poukazuje žalobce. Charakter a úprava spotřebitelských smluv je odlišná od závazkového práva, mezi které patří i zhotovení věci na zakázku. Úprava spotřebitelských smluv dle občanského zákoníku je použitelná, jestliže z občanského zákoníku nevyplývá něco jiného, což je případ žalobce, protože smluvní vztah mezi ním a stěžovatelkou je upraven částí osmou občanského zákoníku. Dle názoru žalobce mu žalovaná uložila pokutu neoprávněně, protože na vytvořený smluvní vztah mezi žalobcem a stěžovatelkou nelze použít ustanovení zákona o ochraně spotřebitele ani ustanovení občanského zákoníku upravující spotřebitelské smlouvy. Žalovaná ve svém vyjádření k podané žalobě rekapituluje svou argumentaci v žalobou napadeném rozhodnutí a navrhuje soudu, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl. K žádosti žalobce nařídil Městský soud v Praze ve věci ústní jednání. Na základě podané žaloby přezkoumal soud napadené rozhodnutí z hlediska uplatněných žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak soudu ukládá ustanovení § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Ze spisového materiálu soud zjistil následující skutečnosti: Podnětem k České obchodní inspekci ze dne 15. 6. 2011 žádala stěžovatelka o přešetření smlouvy o dílo č. 11UH093, uzavřené dne 31. 3. 2011 mezi ní a žalobcem, která se týkala dodávky a montáže plastových oken. Stěžovatelka v podnětu namítá, že si objednala oboustranně hnědá plastová okna; při montáži však zjistila, že jí byla dodána hnědá plastová okna na bílém profilu; po otevření okna je vidět bílý rám. Dle stěžovatelky tak žalobce uvedl při sepisování smlouvy nepravdivé informace o barevném profilu použitém na výrobu oken, jelikož jí neinformoval o tom, že dodaná okna nebudou z probarveného profilu, ale z bílého profilu potaženého fólií. Z kontrolního protokolu ze dne 14. 7. 2011 soud zjistil, že žalobce provádí výrobu oken výlučně z bílého profilu KBE-70, který je potahován barevnou fólií, přičemž zůstává viditelná část profilu v průřezu v původním bílém provedení. Ve specifikaci smlouvy o dílo je uvedeno, že okna budou zhotovena z profilu KBE-70 v barvě Douglasie; o použití fólie nebyla ve specifikaci žádná zmínka. Provedenou kontrolou bylo zjištěno, že žalobce při nabídce uzavření smlouvy poskytl stěžovatelce důležitý údaj nesrozumitelným a nejednoznačným způsobem, čímž porušil § 4 odst. 3 v návaznosti na § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele. Na základě zjištění uvedených v kontrolním protokolu byla žalobci rozhodnutím správního orgánu I. stupně uložena pokuta ve výši 3 000,- Kč za správní delikt dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Uvedeného deliktu se žalobce dopustil tím, že před uzavřením smlouvy o dílo poskytl stěžovatelce nesrozumitelným způsobem důležitý údaj (o barevném provedení použití profilu KBE-70), jenž s přihlédnutím ke všem okolnostem lze po žalobci požadovat. Stěžovatelka nebyla před uzavřením smlouvy informována o použití fólie, a tím zachování bílého profilu v průřezu výrobku; tato informace nebyla uvedena ani v předmětné smlouvě. Odvolání žalobce žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Smluvní vztah mezi žalobcem a stěžovatelkou podléhá s odkazem na ustanovení § 55 občanského zákoníku režimu spotřebitelských smluv. Údaje o technologickém profilu plastových oken jsou důležitým údajem ve smyslu informace požadované pro uzavření smlouvy. Podle § 52 odst. 1 občanského zákoníku jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy upravené v části osmé občanského zákoníku, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel (osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti) a na druhé straně dodavatel (osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti). Žalobce vystupuje v právních vztazích v pozici dodavatele, stěžovatelka v pozici spotřebitele; jde tedy o režim spotřebitelských smluv. Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Údaje týkající se barvy profilu jsou ve smlouvě uvedeny nejednoznačným a zavádějícím způsobem, neboť z popisu nevyplývá, v jakém barevném provedení bude samotný profil dodán. Jako barva profilu je ve smlouvě uvedena Douglasie, přičemž ve skutečnosti se nejedná o barvu samotného profilu, ale pouze o použitý polep. Proti tomuto rozhodnutí směřuje žaloba. Městský soud v Praze věc posoudil takto: Dle § 4 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele se zakazuje užívání nekalých obchodních praktik při nabízení nebo prodeji výrobků, při nabízení nebo poskytování služeb či práv, přičemž nekalé jsou zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky. Dle § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele je obchodní praktika klamavá v případě, opomene-li podnikatel uvést důležitý údaj, jenž s přihlédnutím ke všem okolnostem lze po podnikateli spravedlivě požadovat; za opomenutí se považuje též uvedení důležitého údaje nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem. Dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele se výrobce, dovozce, vývozce, dodavatel, prodávající nebo jiný podnikatel dopustí správního deliktu tím, že poruší zákaz používání nekalých obchodních praktik. Spotřebitelské smlouvy upravené v § 51a a násl. občanského zákoníku nelze chápat jako další, nový smluvní typ. Spotřebitelskou smlouvou může být řada smluvních typů (občanský zákoník například výslovně uvádí smlouvu kupní či smlouvu o dílo) ovšem pouze za předpokladu, že jsou splněny podmínky dle § 52 občanského zákoníku. Smluvními stranami spotřebitelských smluv jsou spotřebitel na straně jedné a dodavatel na straně druhé. Ze zákonné definice spotřebitele jako fyzické osoby, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, lze dovodit, že jeho charakteristickým znakem je především neprofesionalita vzhledem k předmětu činnosti dodavatele. Oproti tomu dodavatelem je osoba, která jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Jedná se tedy o normy k ochraně spotřebitele; jejich úkolem je posílení postavení spotřebitele v závazkových vztazích, neboť spotřebitel má vůči dodavateli postavení slabší strany. Oproti institutům ochrany spotřebitele, které jsou zakotveny v občanském zákoníku a mají soukromoprávní povahu, instituty upravené v zákoně o ochraně spotřebitele mají veřejnoprávní charakter. Zákon o ochraně spotřebitele se tedy zaměřuje především na stanovení povinností podnikatelům při prodeji výrobků a poskytování služeb, dále na ustanovení o správním dozoru a ukládání pokut. Tvrzení žalobce, že se st