3 Ads 33/2006 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 25/2011- 35 - text 7 pokračování 8Ad 25/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: Platforma zdravotních pojištěnců o. s., IČO: 228 14 264, se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 1085/15, proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, zastoupené Mgr. Ondřejem Trnkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Záhřebská 154/30, o žalobě proti rozhodnutí ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky č. j. I/10/11 PO- 1314/11/JB, SŘ-723/11 dne 19. 10. 2011, t a k t o : I. Rozhodnutí ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky č. j. I/10/11 PO- 1314/11/JB, SŘ-723/11 dne 19. 10. 2011 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3.000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Žalobce požádal žádostí ze dne 20. 5. 2011, podanou podle zákona č 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, žalovanou o poskytnutí těchto informací: A) Identifikačních údajů veškerých smluvních zdravotnických zařízení lůžkové péče (dále jen „nemocnice“), konkrétně jejich názvů, IČO a adres včetně PSČ. B) Právních dokumentů upravujících veškeré smluvní vztahy mezi žalovanou a jednotlivými nemocnicemi, a to plných znění smluv o poskytování a úhradě zdravotní péče, vztahujících se k období 2009 až 2011 a případně dalším letům až do úplného vyhovění žádosti, a plných znění veškerých dodatků k těmto smlouvám. C) Informací o všech platbách žalované na bankovní účty nemocnic, a to i nad rámec smluvních ujednání dle bodu B) žádosti. Žalovaná o této žádosti rozhodla dne 25. 7. 2011 pod č. j. I/10/11 PO- 956/11/JB, SŘ-511/11 tak, že jí podle § 15 zákona č. 106/1999 Sb. nevyhověla a žádné z požadovaných informací neposkytla. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, jež ředitel žalované (dále též „odvolací orgán“) podle § 16 téhož zákona rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku zamítl, neboť shledal důvody pro odmítnutí žádosti. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací orgán uvedl, že zákon č. 106/1999 Sb. sice realizuje článek 17 Listiny základních práv a svobod, avšak tento článek ukládá povinným subjektům informovat o jejich činnosti toliko „přiměřeným způsobem“. Za přiměřené však nelze považovat poskytnutí stovek smluv včetně jejich dodatků, neboť tyto písemnosti jen ve vztahu k jedné nemocnici ve Středočeském kraji jsou uloženy přibližně ve 40 pořadačích. Poskytnutí požadovaných informací by odporovalo rámcovým smlouvám, obsaženým ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 618/2006 Sb., i konkrétním smlouvám podle nich vytvořeným. Dalšími důvody pro odmítnutí žádosti jsou povinnost mlčenlivosti upravená v § 24a zákona č. 551/1991 Sb., o všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ochrana osobních údajů obsažených ve smlouvách a jejich dodatcích, jakož i ochrana obchodního tajemství. K požadavku na poskytnutí předmětných dokumentů za období až „do vyřízení žádosti“ odvolací orgán podotkl, že podle § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. lze poskytnout toliko informace již existující a nikoli ty, které teprve v budoucnu vzniknou. Žalobce napadl toto rozhodnutí žalobou, v níž předeslal, že každý účastník by měl mít možnost zjistit a kontrolovat, jakým způsobem je nakládáno s finančními prostředky nacházejícími se v systému veřejného zdravotního pojištění, a právě poskytnutí požadovaných informací je nezbytným prostředkem této kontroly. Důvody pro odmítnutí žádosti, jež žalovaná uvedla, žalobce považuje za nezákonné. Údaje o úhradách od zdravotních pojišťoven nespadají v rozsah ochrany obchodního tajemství, avšak i kdyby tomu bylo opačně, dopadala by na ně úprava § 9 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb., podle níž při nakládání s veřejnými fondy musí být informace poskytnuty bez ohledu na obchodní tajemství. Vyhláška č. 618/2006, o rámcových smlouvách, jako podzákonný právní předpis nemůže vyloučit zákonné právo na informace a požadované informace nemohou být vyloučeny ani povinností mlčenlivosti, jak vyplývá z ustálené judikatury, např. nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 260/06 ze dne 24. 1. 2007 a rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 33/2006 - 57 ze dne 16. 5. 2007. Žalobce proto navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a uložil žalované povinnost vyhovět v plném rozsahu žádosti žalobce ze dne 20. 5. 2011. Žalovaná ve svém vyjádření zopakovala argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí, přičemž podotkla, že vzorové smlouvy o poskytování a úhradě zdravotní péče jsou přístupné na jejích internetových stránkách a že při jejich stanovení postupuje v souladu s právními předpisy. Žádné platby nad rámec smluvních ujednání žalovaná nemocnicím neposkytuje. Určité údaje o jednotlivých nemocnicích a průměrných částkách vynaložených na jednoho pojištěnce už žalovaná nadto žalobci poskytla na základě jiných žádostí. Žalovaná dále doplnila, že požadované listiny obsahují osobní údaje osob odlišných od povinných subjektů, především pracovníků zdravotnických zařízení; podle § 8a zákona č. 106/1999 Sb. se tyto údaje poskytnou pouze v souladu s právními předpisy upravujícími ochranu těchto údajů. Poskytnutím osobních údajů v tomto případě by došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv. Informace o způsobu platby jsou předmětem dvoustranných smluvních ujednání mezi žalovanou a zdravotnickými zařízeními, a žalovaná tak není oprávněna tyto informace poskytnout. Žalovaná vzhledem k uvedenému navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Městský soud v Praze nejprve shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou. Následně soud vycházeje ze skutkového a právního stavu, jenž zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí, na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Oba účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud rozhodl bez nařízení jednání. Městský soud v Praze posoudil věc následovně. V posuzovaném případě nebylo sporu, že žalovaná je povinným subjektem podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. a má tudíž plnou informační povinnost, pokud jde o informace vztahující se k její působnosti. Důvodným není argument žalované, že je povinna poskytovat informace toliko „přiměřeným způsobem“, který dovozuje z čl. 17 odst. 5 Listiny. Podle tohoto ustanovení „[s]tátní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.“ Zde předvídaným zákonem je právě zákon č. 106/1999 Sb., jehož úkolem bylo stanovit, jaký způsob a rozsah poskytování informací je z ústavního hlediska přiměřený; hledisko přiměřenosti však nelze výkladem včleňovat jako další podmínku pro poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., jež by omezovala zákonnou informační povinnost v něm stanovenou. Žalovaná toto stanovisko vysvětluje tím, že žalobce žádá stovky smluv včetně jejich dodatků, přičemž jediná z nich zabírá i 40 pořadačů. K tomu soud podotýká, že pro případ, že by vyhovění žádosti představovalo pro povinný subjekt velkou zátěž, ať již finanční či personální, zákon č. 106/1999 Sb. obsahuje v § 17 úpravu hrazení nákladů, jejichž předchozím zaplacením je poskytnutí informace podmíněno. Žalobce s poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 17/2008 - 67 ze dne 7. 5. 2008 konstatuje, že jediným racionálním způsobem vyhovění žádosti je poskytnutí kopií předmětných listin (smluv). S tímto názorem však žalovaná nepolemizuje, na straně 2. napadeného rozhodnutí jej naopak potvrdila, avšak žádosti žalobce nevyhověla, neboť shledala důvody pro její odmítnutí. Odůvodněním napadeného rozhodnutí se soud bude zabývat samostatně ve vztahu k jednotlivým množinám požadovaných informací: A), B) a C). Pokud jde o informace požadované pod písmenem A), tedy názvy, IČO a adresy jednotlivých nemocnic, účastníci řízení se shodují v tom, že jejich poskytnutí žalobci není v rozporu se zákonem. Odvolací orgán na straně 2. rozhodnutí nejprve uvedl, že tyto informace žalobci již poskytl na základě žádostí ze dne 18. 12. 2010 a ze dne 15. 2. 2011 (tedy již dvakrát) po zaplacení úhrady podle § 17 zákona č. 106/1999 Sb., na straně 3. však dodal, že nezpochybňuje právo žadatele podat novou žádost požadující stejné informace. Citované pasáže činí napadené rozhodnutí v tomto ohledu vnitřně rozporným, když není zřejmé, z jakých důvodů byla žádost žalobce v tomto rozsahu zamítnuta. Naproti tomu je třeba konstatovat, že údaje o číslech bankovních účtů nemocnic, na které byly veškeré úhrady poskytnuté žalovanou odeslány, žalobce v žádosti ze dne 20. 5. 2011 nepožadoval, ačkoli v žalobě tvrdí opak; žalovaná tudíž nepochybila, když mu tyto informace neposkytla. Pro neposkytnutí informací požadovanýc