2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

5 A 242/2011- 55 - text 17 pokračování 5A 242/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce: SETRA, spol. s r. o., IČO: 00220159, se sídlem Zvonařka 16, Brno, zastoupen JUDr. Janem Svobodou, advokátem se sídlem Příkop 27/2a, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, v řízení proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2011, č. j. 1025/560/11 37955/ENV/11 OH/15/2011, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž žalovaný změnil výrok napadeného rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 18.4.2011, č.j. ČIŽP/47/OOH/SR01/1019129.004/11/BHM, v části I. tak, že žalobci byla uložena pokuta dle § 66 odst. 3 písm. d) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech ve znění rozhodném (dále jen „zákon o odpadech“) ve výši 30 000,-Kč za porušení povinnosti dle § 19 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech, kterého se žalobce dopustil tím, že provozoval zařízení k využívání odpadu „Kompostárnu Chrlice“ v rozporu s provozním řádem schváleným Krajským úřadem Jihomoravského kraje (dále též „KÚ JMK“), kde v části 5. Monitorování provozu zařízení z ekologického a ekonomického hlediska, na str. 10 a 11 provozního řádu, je uvedeno, že „Vzhledem k využívání čistírenských kalů v rámci technologie kompostování bude prováděna minimálně 2x ročně kontrola jejich hygienizace a bude provedeno mikrobiologické stanovení (fekální koliformní bakterie, enterokoky, salmonela) a od ČOV bude požadován 4x ročně kompletní rozbor kalů dle zákona o odpadech“, zatímco u kalů přijatých v roce 2009 od společnosti Vodárenská akciová společnost, a.s. - čistírna odpadních vod Bílovice nad Svitavou v celkovém množství 233,86 tun byly žalobcem předloženy pouze dva rozbory kalů, a to protokol o zkouškách č. 3896/BOI/09 ze dne 7.12.2009 a protokol o zkouškách č. 3044/BOI/10 ze dne 10.6.2009. Další dva provozním řádem požadované rozbory a mikrobiologické stanovení salmonely nebyly doloženy. Dále nový provozní řád (schválený KÚ JMK 13.8.2010) v části 3. Stručný popis zařízení – technické vybavení kompostárny – technologie výroby kompostů na str. 6 uvádí, že „Veškerá pracovní plocha je zpevněná betonovým povrchem ... Jednotlivé vstupní suroviny pro výrobu kompostu budou ukládány a následně zpracovány pouze na zmíněné ploše, tedy na ploše určené k samotné výrobě kompostu", zatímco při kontrole 14.12.2010 bylo zjištěno uložení biologicko rozložitelného odpadu (větve, listí) - hromada o velikosti cca 10x8 metrů, výška cca 3 metry - na volné nezpevněné ploše (vně plochy kompostárny, vpravo za výstupní branou). Vedle této hromady byla uložena hromada štěpky o velikosti cca 5 x 5 metrů, výšky do 2 metrů. Na volné ploše za vstupní branou vně plochy kompostárny byla uložena hromada slámy cca 10 x 10 metrů, výška do 4 metrů. Podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“) bylo rozhodnutí ve zbytku (část II. výroku) potvrzeno. Žalobce v podané žalobě nejprve v obecné rovině uvedl, žalobou napadené rozhodnutí je nezákonné a správní řízení vykazuje procesní vady. Souhlasil s tím, že provozuje zařízení k využívání odpadů v k.ú. Chrlice s názvem „Kompostárna Chrlice“. Provoz byl umožněn na základě souhlasu KÚ JMK ze dne 13.8.2010, č.j. JMK 104624/2010, kterým byl rovněž schválen i provozní řád zařízení s platností do 31.8.2015. Poté popsal podrobně skutkový stav věci před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí žalovaným. Jako zásadní procesní vadu namítal nicotnost žalobou napadeného rozhodnutí pro absenci náležitostí dle § 69 odst. 1 správního řádu. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno poštou v listinné podobě, rozhodnutí nebylo podepsáno a neobsahovalo otisk úředního razítka, což nelze zhojit ani listinou s ověřovací doložkou o konverzi, která byla připojena. Podpis oprávněné úřední osoby a otisk úředního razítka totiž musí být umístněný až na konci písemného vyhotovení rozhodnutí. Dále uvedl, že podpis osoby, která provedla konverzi dokumentu, tj. ověřující osoba M. V. nemůže nahradit podpis oprávněné úřední osoby, kterou byl RNDr. M. R. Podpis ověřující osoby navíc nesplňoval náležitosti § 69 odst. 1 správního řádu. Navíc po porovnání ověřovací doložky na žalobou napadeném rozhodnutí s doložkou na rozhodnutí žalovaného ze dne 16.11.2010 č.j. 2331/500/10 94756/ENV-10 je zřejmé, že se podpisy ověřující osoby M. V. na listinách liší. Ověřovací doložka nebyla umístěna za poslední stránkou ověřovaného dokumentu, nebyla spojena s listinou pevnou uzávěrou a nesplňuje ani požadavky dle § 25 odst. 2 písm. f), g) zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Absentuje údaj o tom, zda byl vstup podepsán platným uznávaným elektronickým podpisem nebo označen platnou uznávanou elektronickou značkou. Dále není uvedeno číslo kvalifikovaného certifikátu, na němž je uznávaný elektronický podpis založen, nebo číslo kvalifikovaného systémového certifikátu, na němž je uznávaná elektronická značka založena, obchodní firma akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, který kvalifikovaný certifikát nebo kvalifikovaný systémový certifikát vydal, v doložce rovněž chybí datum a čas v kvalifikovaném časovém razítku, číslo kvalifikovaného časového razítka a obchodní firma akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, který časové razítko vydal. Navíc ověřená doložka nebyla umístněná za poslední stránkou ověřovaného dokumentů, jejich spojení nebylo přelepeno a opatřeno razítkem. Dále žalobou napadené rozhodnutí obsahuje nesprávný odkaz na § 69a zákona č. 190/2009 Sb., kterým se mění zákon o archivnictví a spisové službě, když citované ustanovení zákona není obsaženo v zákoně o archivnictví a spisové službě a navíc na daný případ nedopadá. Poukázal na drobný křížek v pravém horním rohu na první straně žalobou napadeného rozhodnutí a pod ním hůře čitelným drobným písmem napsaný text z čehož dovodil, že žalobou napadené rozhodnutí ve formě datové zprávy nebylo podepsáno platným elektronickým podpisem, tudíž jej nelze považovat za rozhodnutí správního orgánu. Odkázal na § 19 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů a na § 2 odst. 1 písm. d) a § 3 odst. 1 věta prvá zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu s tím, že absenci platného elektronického podpisu nelze nahradit podpisem v ověřovací doložce. Namítal, že správní orgány nepostupovaly v souladu se správním řádem tak, jak vyplývá z § 82 odst. 1 zákona o odpadech. Žalovaný totiž nepřezkoumal soulad rozhodnutí ČIŽP a správního řízení s příslušnými právními předpisy, rozhodnutí ČIŽP je tak nepřezkoumatelné. Rozhodnutí žalovaného je rovněž nepřezkoumatelné pro rozpor s § 68 odst. 3 správního řádu, neboť v něm absentuje uvedení podkladů, tj. přehled obsahu spisu, dále úvahy, kterými se žalovaný řídil při hodnocení podkladů, jaké důkazy provedl a jak je vyhodnotil. Nejsou zde odkazy na aplikované právní předpisy ve věci. Žalovaný se nevypořádal ani s odvolacími námitkami proti výroku a odůvodnění rozhodnutí ČIŽP. Dále namítal nesrozumitelnost části výroku rozhodnutí žalovaného, v níž bylo uvedeno, že: „ve zbytku (část II. výroku) bylo rozhodnutí ČIŽP potvrzeno“. Žalobci není zřejmé, zda žalovaný potvrdil celý výrok II. předchozího rozhodnutí ČIŽP, anebo pouze jeho část. Namítal nesprávný postup správních orgánů při provádění dokazování, neboť ve spise není založen protokol o provedení důkazů dle § 18 odst. 1 správního řádu či dle § 53 odst. 6 správního řádu záznam o provedení důkazů konkrétními listinami. Zásadně nesouhlasil se způsobem, jakým se žalovaný vypořádal s jeho odvolacími námitkami, zejména s požadavkem na vysvětlení místní příslušnosti rozhodujícího ČIŽP, tj. oblastního inspektorátu Brno. Jako nedostačující označil obecný poukaz ČIŽP v záhlaví rozhodnutí na uložení pokuty v souladu se správním řádem, jelikož mělo být uvedeno konkrétní zákonné ustanovení právních předpisů. Tvrdil, že odůvodněním této odvolací námitky žalovaný popřel svůj postup ve věci. Namítal, že žalovaný nepřípustně změnil nekonkrétní a nevykonatelný výrok rozhodnutí ČIŽP. Zdůraznil, že ve výroku I. rozhodnutí ČIŽP absentovalo jednak označení kompostárny přesným názvem, dále ustanovení provozního řádu, které mělo být žalobcem porušeno, konkrétní jednání, v nichž ČIŽP spatřoval rozpor s provozním řádem a nebylo uvedeno, jaká měla být četnost prováděných rozborů kalů dle provozního řádu. Tím, že žalovaný odstranil žalobcem vytýkané neurčitosti výroku ČIŽP, došlo k narušení důvěry v předvídatelnost rozhodnutí správních orgánů. Vady výroků správního rozhodnutí ČIŽP bylo možné odstranit pouze jeho zrušením a vrácením věci zpět k dalšímu řízení ČIŽP. Nesouhlasil s práv