7 As 11/2009 — Nejvyšší správní soud

8 A 58/2012- 98 - text 8 pokračování 8A 58/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců: JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: Ing. J. R., nar. X., bytem P. 4, T. 1356/6, zastoupen Mgr. Tomášem Dvořákem, advokátem v Praze 8, Sokolovská 32/22, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem Praha 1, nábř. Ludvíka Svobody 1222/12, v řízení o žalobě proti výroku II. rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2012, č. j. 3/2012-190-TAXI/9, T a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se žalobou podanou dne 14. 5. 2012 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení výroku II. rozhodnutí Ministerstva dopravy č. j. 3/2012-190-TAXI/9 ze dne 7. 3. 2012, kterým k jeho odvolání bylo změněno rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy č. j. MHMP 162076/2011 ze dne 7. 3. 2011 tak, že I. Podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu se část rozhodnutí dopravního úřadu č. j. MHMP 162076/2011 ze dne 7. 3. 2011 o tom, že provozovatel taxislužby Ing. J. R., nar. X., místem trvalého pobytu a místem podnikání: T. 1356/6, P. 4, IČO: X., porušil ustanovení § 21 odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění platném do 31. 5. 2012, v návaznosti na ustanovení § 15 odst. 1 prováděcí vyhlášky tím, že dne 14. 8. 2010 po poskytnuté přepravě vozidlem zn. X., SPZ: X., nevydal cestujícímu doklad o výši jízdného, pořízený z tiskárny taxametru, ruší a řízení se zastavuje. II. Podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu se zbývající část výroku rozhodnutí dopravního úřadu č. j. MHMP 162076/2011 ze dne 7. 3. 2011 mění takto: Slova „ukládá pokuta ve výši 40.000 Kč, slovy čtyřicettisíckorunčeských“ se nahrazují slovy „ukládá pokuta ve výši 8.000 Kč, slovy osmtisíckorunčeských“. Zbývající části výroku rozhodnutí zůstávají beze změny. Rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 7. 3. 2011, č. j. MHMP 162076/2011, bylo stanoveno, že provozovatel taxislužby J. R., porušil dne 14. 8. 2010 - Ustanovení § 9 odst. 2 písm. e) bod 4 zákona o silniční dopravě tím, že vykonával práci řidiče taxislužby vozidlem X., SPZ: X., ačkoliv nebyl držitelem platného průkazu o způsobilosti řidiče vykonávat taxislužbu; Tímto jednáním byla naplněna skutková podstata správního deliktu podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě. - Ustanovení § 3 odst. 3 zákona o silniční dopravě v návaznosti na § 1a odst. 1 prováděcí vyhlášky tím, že při provozování taxislužby vozidlem X., SPZ: X., jako řidič nevedl záznamy o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku; Tímto jednáním byla naplněna skutková podstata správního deliktu podle § 35 odst. 1 písm. b) zákona o silniční dopravě. - Ustanovení § 3 odst. 4 písm. a) zákona o silniční dopravě v návaznosti na § 2 odst. 1 prováděcí vyhlášky tím, že při provozování taxislužby vozidlem X., SPZ: X., nebyl ve vozidle záznam o provozu vozidla (měsíční uzávěrky taxametru květen 2010, červen 2010 a červenec 2010). Tímto jednáním byla naplněna skutková podstata správního deliktu podle § 35 odst. 1 písm. a) zákona o silniční dopravě. - Ustanovení § 21 odst. 3 zákona o silniční dopravě v dopravě v návaznosti na ustanovení § 15 odst. 1 prováděcí vyhlášky tím, že dne 14. 8. 2010 po poskytnuté přepravě vozidlem zn. X., SPZ: X., nevydal cestujícímu doklad o výši jízdného, pořízený z tiskárny taxametru. Tímto jednáním byla naplněna skutková podstata správního deliktu podle § 35 odst. 1 písm. h) zákona o silniční dopravě. Jelikož bylo v průběhu vedeného správního řízení nesporně prokázáno, že byly naplněny skutkové podstaty uvedených správních deliktů, proto se jmenovanému provozovateli taxislužby ukládá pokuta ve výši 40.000 Kč. Žalovaný správní orgán tedy částečně vyhověl odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí. Současně podstatným způsobem snížil uloženou pokutu ze 40.000 Kč na 8.000 Kč. Nicméně odmítnul zbývající odvolací námitky. Uvedl, že hlídka městské policie do úředního záznamu zaznamenala, že provozovatel taxislužby nepředložil měsíční uzávěrky z taxametru za měsíce květen a červen 2010 a za měsíc červenec 2010 předložil pouze nepřehledný ručně psaný záznam, jehož fotokopie je přílohou úředního záznamu. Doložený záznam za měsíc červenec 2010 vyjma údajů v hlavičce dokumentu o provozovateli taxislužby a vozidle neobsahuje relevantní informace o provozu kontrolovaného vozidla a jedná se o nepřehlednou skupinu číselných údajů. Žalovaný nesouhlasil s právním názorem provozovatele taxislužby, že není povinen vést záznamy o bezpečnostních přestávkách a době odpočinku v případě, že vykonává práci řidiče v natolik malém rozsahu, že není povinen dodržovat bezpečnostní přestávky. V předmětném záznamu totiž nejsou evidovány samotné bezpečnostní přestávky podle § 3 odst. 6 prováděcí vyhlášky, nýbrž jak napovídá samotný název této evidence, i doby řízení a doby odpočinku stanovené v odstavci 7 téhož ustanovení. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení výroku II. napadeného rozhodnutí z důvodu nezákonnosti, neboť jím byla porušena jeho veřejná subjektivní práva. Žalobce namítal, že žalovaný ani správní orgán prvního stupně nezjistily v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a dospěly tak na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 28. 6. 2012 navrhnul žalobu zamítnout a odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 7. 3. 2012. Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání, které se konalo dne 14. 4. 2015 a dne 19. 7. 2016, při němž účastníci řízení setrvali na svých dříve písemně vyjádřených stanoviscích. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 7. 3. 2012, č. j. 3/2012-190-TAXI-9 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Nicméně Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti žalovaného správního orgánu a rozsudkem ze dne 13. dubna 2016, č. j. 10 As 116/2015 – 43, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2015, čj. 8 A 58/2012-69 zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc se vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Konstatoval, že Městský soud v Praze v rozporu s dispoziční zásadou – pravděpodobně omylem – překročil zákonné meze přezkumu správního rozhodnutí. Zrušil totiž rozhodnutí stěžovatele v celém jeho rozsahu, byť žalobce žalobou brojil pouze proti výroku II. tohoto rozhodnutí. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že z odůvodnění rozsudku není zřejmé, na základě jakých úvah dospěl soud k dílčímu závěru, že povinnost mít ve vozidle záznamy o provozu vozidla za poslední tři měsíce, není v zákoně o silniční dopravě uložena a ani z něj žádným způsobem nevyplývá. Městský soud v Praze uvedené pouze konstatoval, nikterak však nerozvedl, proč se v souzené věci vůbec nezabýval možností aplikace § 3 odst. 4 zákona o silniční dopravě. V uvedeném ustanovení je přitom zcela jasně stanoveno, že tuzemský dopravce je povinen zajistit, aby v každém vozidle byl při provozu záznam o provozu vozidla, pokud je dopravce povinen jej vést podle § 3 odst. 2 zákona o silniční dopravě; nepochybně tedy citovaný zákon povinnost mít ve vozidle záznamy o provozu vozidla ukládá. Omezuje-li prováděcí vyhláška tuto povinnost časově jen na záznamy za poslední tři měsíce, neukládá tím nic, co by jako zákonem stanovená povinnost již nebylo normováno. Podle § 3 zákona o silniční dopravě (1) Tuzemský dopravce je povinen a) používat v silniční dopravě vozidlo, evidované v České republice se státní poznávací značkou České republiky, od jehož technické prohlídky a měření emisí neuplynula doba delší, než stanoví zvláštní právní předpis,3a) b) v souladu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství4d) zajistit, aby řidiči dodržovali ustanovení týkající se doby řízení, doby bezpečnostních přestávek a doby odpočinku, pokud pro určité kategorie vozidel prováděcí právní předpis anebo mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu, nestanoví v souladu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství4d) doby řízení, doby bezpečnostních přestávek a doby odpočinku jinak, c) zajistit, aby práce řidiče z povolání vykonávala osoba, která se zúčastnila školení řidičů z povolání a úspěšně absolvovala přezkoušení z pravidel silničního provozu,4b) d) zajistit, aby práce řidiče z povolání vykonávala osoba, která se podrobila pravidelné lékařské prohlídce a je podle této prohlídky k řízení motorových vozidel zdravotně způsobilá,4c) e) v mezinárodní dopravě zajistit, aby najaté vozidlo bylo používáno pouze za předpokladu, že je najato bez řidiče, vozidlo řídí dopravce sám nebo j