1 As 24/2011 — Nejvyšší správní soud

11 Ad 25/2015- 32 - text 6 pokračování 11Ad 25/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce: Ing. J.L., proti žalovanému: Komora auditorů se sídlem Opletalova 55, Praha 1, zastoupena JUDr. Karlem Fialou, advokátem se sídlem Národní 10, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2015, č.j. 2124/2015/EP09/2010/Mi t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2015, č.j. 2124/2015/EP09/2010/Mi, kterým bylo zastaveno kárné řízení vedené proti žalobci pod sp. zn. EP09/2010 proti žalobci. Žalobce poukázal na skutečnost, že byl úspěšný se svou dřívější správní žalobou, kdy bylo zrušeno první rozhodnutí v kárném řízení, a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný však věc neprojednal a řízení zastavil s odůvodněním, že žalobce již není auditor, protože mu v jiném řízení a v jiné věci bylo pravomocně uloženo kárné opatření trvalého zákazu auditorské činnosti, a nemůže tak být účastníkem řízení. Žalobce namítá, že právní stav účastníka je nutno posuzovat podle stavu v době, které se věc týká, a nikoli v době, kdy se řízení koná. Žalovaný nevzal v úvahu, že v odůvodnění rozhodnutí, na jehož základě žalobce přestal být auditorem, bylo argumentováno právě tím, že žalobce byl již kárně potrestán podmíněným zákazem auditorské činnosti. Žalobce je přesvědčen, že takový doslovný výklad platné právní úpravy není v souladu s principy řádné veřejné správy a že veřejná moc je uplatňována nad míru předvídanou zákonem. Žalobce uvádí, že získal možnost zvrátit rozhodnutí o podmíněném zákazu výkonu auditorské činnosti a tím i možnost zvrátit rozhodnutí o trvalém zákazu auditorské činnosti, protože by byly dány důvody pro obnovu řízení o trvalém zákazu auditorské činnosti. Žalobce také zcela jistě získal možnost domáhat se náhrady škody, která mu vznikla za dobu od zrušeného rozhodnutí o podmíněném zákazu auditorské činnosti do doby trvalého zákazu auditorské činnosti. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že pravomocným uložením kárného opatřením ve formě trvalého zákazu činnosti žalobce přestal být statutárním auditorem. Kárná komise proto nemá pravomoc vést s žalobcem řízení, neboť ze zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech, je tato pravomoc omezena pouze vůči členům žalovaného. Žalovaný je přesvědčen, že postupoval plně v souladu se zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí. Současně uvedl, že podle zákona o auditorech se ustanovení správního řádu týkající se obnovy řízení nepoužijí, navíc již uplynula objektivní tříletá lhůta od právní moci rozhodnutí. Při jednání u Městského soudu v Praze žalobce poukázal na podanou žalobu, zdůraznil správnost rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 7A 53/2011, kterým bylo předcházející rozhodnutí žalovaného zrušeno, žalovaný však usnesením řízení zastavil a nerespektoval právní názor soudu v uvedeném rozsudku. Žalobce poukázal na délku své praxe a zdůraznil, že dle jeho názoru v jeho činnosti ani ve vztahu k České národní zdravotní pojišťovně nedošlo z jeho strany k pochybení, kontrola NKÚ se týkala jiného období, než které je žalobci vytýkáno. Žalobce byl poškozen, neboť mu byl vysloven trvalý zákaz auditorské činnosti, když v odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo argumentováno i kárným opatřením, spočívajícím v dočasném zákazu výkonu auditorské činnosti. Uvedl, že se bránil i proti rozhodnutí o trvalém zákazu výkonu auditorské činnosti, nebyl však u soudu úspěšný, protože pochybil při podávání odvolání. Žalobce setrval na svém návrhu a navrhl, aby soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Zástupce žalovaného s odkazem na odůvodnění rozhodnutí a vyjádření k podané žalobě setrval na stanovisku o nedůvodnosti podané žaloby, navrhl, aby soud žalobu zamítl. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že rozhodnutím Kárné komise žalovaného ze dne 21. 10. 2010, č.j. 1773/EP09/2010/No bylo žalobci uloženo kární opatření spočívající v dočasném zákazu výkonu auditorské činnosti podle ustanovení. § 6 zákona o auditorech na dobu jednoho roku, protože žalobce vydal nesprávný výrok při auditu účetní závěrky subjektu veřejného zájmu České národní zdravotní pojišťovny za rok 2008. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání, které bylo rozhodnutím Rady pro veřejný dohled nad auditem ze dne 14. 1. 2011, č.j. RVDA-7/2011 zamítnuto s odůvodněním, že provedené důkazy prokazují, že žalobce nedodržel a neakceptoval základní požadavky formulované v ISA a způsobil tím stav, ze kterého mohli být všichni potenciální uživatelé uvedeni v omyl. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2015, č.j. 7 A 53/2011 bylo rozhodnutí Rady pro veřejný dohled nad auditem ze dne 14. 1. 2011 zrušeno s odůvodněním, že v předmětném řízení se neuplatní zásada koncentrace řízení, správní orgán je povinen neupínat se jen k tvrzením obviněného a nezříci se vlastní důkazní aktivity v případě, že obviněný nemá vlastní návrhy na dokazování, a také že byl správní orgán povinen vypořádat se jak s tvrzeními obviněného, tak i s nabízenými důkazy. Rozhodnutím Rady pro veřejný dohled nad auditem ze dne 5. 8. 2015, č.j. RVDA-188/2015 bylo rozhodnutí Kárné komise žalovaného ze dne 21. 10. 2010 zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání tomuto prvostupňovému orgánu. Usnesením Kárné komise žalovaného ze dne 7. 9. 2015, č.j. 2124/2015/EP09/2010/Mi bylo kárné řízení vedené proti žalobci zastaveno. Toto usnesení bylo vydáno s odkazem na ustanovení § 66 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) s odůvodněním, že účastníkem kárného řízení může být pouze statutární auditor, kterým Ing. J.L. není, protože v roce 2011 bylo jmenovanému uloženo kárné opatření trvalého zákazu výkonu auditorské činnosti, tím přestal být statutárním auditorem a účastníkem kárného řízení. Bylo konstatováno, že uvedené usnesení se pouze poznamenává do spisu, není proti němu možno podat odvolání. Písemně bylo vyhotoveno uvedené usnesení dne 24. 9. 2015 pod č.j. 2124/2015/EP09/2010/Mi. Proti uvedenému usnesení ze dne 7.9.2015 směřuje žaloba. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí z hlediska žalobních námitek uplatněných v podané žalobě. Při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále „s.ř.s.“) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V souvislosti s posouzením otázky, zda jsou splněny podmínky pro to, aby se soud mohl věcně žalobou zabývat, posoudil nad rámec žaloby charakter napadeného usnesení. Soud se zabýval otázkou, zda napadené usnesení, kterým bylo zastaveno zahájené správní řízení, podléhá přezkumu soudem. Usnesení o zastavení nese v sobě znaky procesního rozhodnutí, přesto však v dané věci soud napadené usnesení nepovažoval za rozhodnutí, kterým by žalobce nebyl dotčen ve svých právech či povinnostech, či za rozhodnutí, kterým bylo pouze zformalizovaným způsobem procesně ukončeno zahájené správní řízení. Ačkoliv nebylo ve věci rozhodnuto meritorně, soud shledal napadené usnesení za rozhodnutí, které naplňuje definiční znaky rozhodnutí podle § 65 odst. 1 s.ř.s.. Vzhledem k tomu, že napadené usnesení je usnesením, které bylo vydáno prvostupňovým správním orgánem a s přihlédnutím k ustanovení § 5 s.ř.s., podle něhož se ve správním soudnictví lze domáhat ochrany práv jen po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon, zabýval se soud i otázkou, zda žalobce byl povinen před podáním žaloby k soudu vyčerpat řádné opravné prostředky. Jak již bylo uvedeno, napadené usnesení odkazuje na ustanovení § 66 odst. 2 správního řádu. Použití správního řádu v řízeních, která jsou vedena podle zákona o auditorech, je upraveno v ustanovení § 50 tohoto zákona, podle něhož ve věcech uvedených – mimo jiné i v § 25 – se postupuje podle správního řádu, nestanoví-li tento zákon něco jiného. Ustanovení § 66 správního řádu pak není uvedeno v negativním výčtu ustanovení správního řádu, která se nepoužijí. Protože v dané věci není zákonem o auditorech stanoveno jinak, je nutno postupovat podle správního řádu. Podle ustanovení § 66 odst. 2 správního řádu, podle něhož řízení vedené z moci úřední správní orgán usnesením zastaví, jestliže zjistí, že v řízení, ve kterém nemohou pokračovat právní nástupci, odpadl jeho důvod, zejména jestliže účastník zemřel nebo zanikl, anebo zanikla věc nebo právo, jehož se řízení týká. Toto usnesení se pouze poznamenává do spisu. Podle § 76 odst. 5 správního řádu proti usnesení, které se pouze poznamenává do spisu, se nelze odvolat.Z výše uvedených ustanovení je zřejmé, že proti usnesení o zastavení řízení podle § 66