1 Aps 1/2011 — Nejvyšší správní soud

5 A 144/2015- 28 - text 7 pokračování 5A 144/2015 U s n e s e n í Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce: Ing. R. K., zast. Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovanému: Rejstřík trestů, se sídlem v Praze 4, Soudní 1, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného správního orgánu, t a k t o : I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce Mgr. Františka Korbela, Ph.D., advokáta. IV. Zástupce žalobce Mgr. František Korbel, Ph.D., se vyzývá, aby ve lhůtě do jednoho týdne od doručení tohoto usnesení sdělil soudu číslo svého bankovního účtu. O d ů v o d n ě n í : Podanou žalobou se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřoval v nevydání výpisu z Rejstříku trestů na základě žádosti podané žalobcem dne 2. 7. 2015 pomocí datové schránky. Žalobce v žalobě uvedl, že dne 1. 7. 2015 zaslal žalovanému prostřednictvím datové schránky žádost o výpis z Rejstříku trestů ke své osobě, a to dle § 11 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění rozhodném. Žalovaný sdělením ze dne 7. 7. 2015 odmítl výpis vydat s tím, že dle jeho názoru není možné podanou žádost vyřídit prostřednictvím datových schránek. Popsaným protiprávním postupem měl žalovaný porušit právo žalobce na legitimní očekávání. Podle žalobce nebylo možno vycházet z uzavřeného výčtu forem podání uvedených v zákoně o Rejstříku trestů, jak tvrdil žalovaný. Obecný vztah zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění rozhodném, (dále jen „zákon o elektronických úkonech“), k právním předpisům, které podání prostřednictvím datových schránek neznají, je dle něj takový, že tam, kde to povaha úkonu umožňuje, dochází k rozšíření způsobů, kterými lze daný úkon vůči orgánu veřejné moci učinit, právě o podání prostřednictvím datové schránky. Zavádí-li zákon o elektronických úkonech další formu učinění úkonu, je přirozené, že nebudou vždy zcela naplněny předpoklady úkonu definované v zákoně, který tuto formu nepředpokládal. Podání žádosti prostřednictvím datové schránky zcela naplňuje předpoklady tohoto úkonu a smysl a účel právní regulace podání. Datová zpráva je opatřena „obálkou“ s metadaty včetně údajů identifikujících odesílatele, kvalifikovaným časovým razítkem a uznávanou elektronickou značkou, proto naplňuje definici elektronického podpisu. Samotná datová zpráva i veškeré další údaje, které eviduje informační systém datových schránek podle § 14 odst. 3 zákona o elektronických úkonech, mají důvěryhodný charakter. Navíc každá osoba oprávněná k přístupu do datové schránky prošla ověřením totožnosti při opatřování žádosti o zřízení datové schránky a přístupové údaje byly této osobě zaslány do vlastních rukou. V obálce každé datové zprávy je vložena informace o vztahu osoby odesílatele k dané datové schránce; nelze tedy namítat, že není možné zjistit, kdo žádost podal. Tato informace je součástí informačního systému veřejné správy a žalovanému je dostupná. S odkazem na ustálenou judikaturu žalobce dovodil, že žalovaný postupoval chybně, pokud uzavřel, že nemá možnost zjistit, která osoba žádost odeslala. Žalobce upozornil, že prostřednictvím datové schránky (bez opatření zprávy uznávaným elektronickým podpisem) se běžně podávají právně závazná podání ke všem typům správních orgánů a soudů, aniž by bylo třeba takové úkony následně písemně potvrdit. Již při volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 bylo dle žalobce možné žádat prostřednictvím datové schránky o vydání voličského průkazu, přičemž zákon č. 62/2003 Sb. o volbách do Evropského parlamentu v § 30 požaduje pro vydání voličského průkazu žádost opatřenou ověřeným podpisem (splnění předpokladů při podání žádosti prostřednictvím datové schránky bylo dovozeno stanoviskem Ministerstva vnitra ze dne 7. 3. 2014). Dle žalobce bylo podání žaloby proti nezákonnému zásahu jediným přípustným a důvodným prostředkem procesní obrany. Žaloba na ochranu proti nečinnosti žalovaného nepřicházela v úvahu, neboť žalobce se v tomto řízení nedomáhal vydání rozhodnutí ani osvědčení a správnímu orgánu nebyla stanovena lhůta k jeho vydání. Žalobce dále shrnul, že naplnil všechny podmínky, které musí být dle judikatury Nejvyššího správního soudu k poskytnutí soudní ochrany před nezákonným zásahem splněny. Žalobce proto navrhl soudu, aby určil, že žalovaný se shora popsaným jednáním dopouští nezákonného zásahu a současně aby žalovanému přikázal vydat žalobci výpis z Rejstříku trestů. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě odkázal na svou argumentaci uvedenou v přípise založeném ve správním spise. Zdůraznil, že pravidlo uvedené v § 18 odst. 1 zákona o elektronických úkonech lze vztahovat jen k takovým úkonům, pro které zvláštní zákon nestanoví speciální formu jejich uplatnění (podání). Žalovaný nemohl žádost podanou žalobcem posoudit jako žádost o výpis podanou zákonem stanoveným způsobem, neboť zákon o Rejstříku trestů takový způsob podání žádosti ke dni jejího podání neupravoval a zvláštní úprava provedení tohoto úkonu vylučuje možnost uplatnění úpravy obecné obsažené v zákoně o elektronických úkonech. Podle názoru žalovaného je výpis z Rejstříku trestů osvědčením dle části čtvrté zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění rozhodném, a k jeho vydání fakticky dochází ve velké většině automatizovaně. Dle § 16 zákona o Rejstříku trestů je nezbytné podat žádost o výpis na formuláři obsahující všechny v něm uvedené osobní údaje s tím, že dle § 11 odst. 1 se vydá výpis osobě podávající žádost na základě ověření její totožnosti. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že přestože k zavedení možnosti podání elektronické žádosti o výpis z Rejstříku trestů opatřené zaručeným elektronickým podpisem došlo již 1. 1. 2004, k faktickému příjmu žádostí touto formou bylo možno přistoupit až od 1. 1. 2008 na základě využití identifikátoru, který umožňuje přístup do informačního systému Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“). Údaje nezbytné pro ověření totožnosti osoby, která v elektronické podobě žádá o vydání výpisu, tak Rejstříku trestů poskytuje ministerstvo v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup, přičemž ověření totožnosti probíhá pomocí zaručeného elektronického podpisu a dálkového přístupu do informačního systému automaticky. Cílem zákonem předepsaného ověření totožnosti žadatele o výpis a ověřování správnosti údajů o jeho osobě není toliko zjištění, kdo podání učinil a podepsal, ale též verifikace, zda se údaje v žádosti uvedené skutečně vztahují k osobě žadatele. Ověření údajů v žádosti má zásadní význam pro správnou lustraci v evidenci Rejstříku trestů a pro zjištění, zda žadatel nemá záznam o odsouzení. S poukazem na úpravu identifikátoru umožňujícího přístup do informačního systému ministerstva žalovaný konstatuje, že údaje o žadateli v informačním systému datových schránek, na které odkazoval žalobce, jsou pro zjištění a ověření totožnosti osob pro účely vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů nedostatečné. Do 1. 10. 2015 totiž neexistovala zákonná úprava, která by žalovanému umožňovala nezbytné údaje o žadateli pro zpracování žádosti o výpis z informačního systému datových schránek získat. Žalovaný má za to, že žalobce se domáhá též soudní ochrany proti nečinnosti, avšak žalobce v řízení nepodal žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti dle § 80 správního řádu. Žalovaný zopakoval, že výpis z Rejstříku trestů je osvědčením dle části čtvrté správního řádu, neboť splňuje definici osvědčení ve smyslu doktríny správního práva, a tudíž dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu jeho nevydání nemůže být zásahem ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění rozhodném, (dále jen „s. ř. s.“). Závěrem navrhl soudu, aby podanou žalobu odmítl, popř. zamítl. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného plně odkázal na svou argumentaci uvedenou v žalobě. Doplnil, že od 1. 10. 2015 je možno podat žádost o výpis Rejstříku trestů prostřednictvím portálu veřejné správy formou datové zprávy. Tato novelizace zákona jednoznačně ukazuje, že žádost podaná datovou zprávou je dostatečná, co do možnosti ověření totožnosti žadatele. Žalobce dále uvedl, že z existence právní úpravy podání v konkrétních právních předpisech nelze dovozovat nemožnost použití právní úpravy v zákoně, který je svou povahou vůči těmto právním předpisům speciální. Naopak z dikce § 18 odst. 1 zákona o elektronických úkonech vyplývá, že toto ustanovení lze použít i v případech, kdy právní předpisy upravují vlastní způsoby provedení podání. Žalobce zdůraznil, že podal žalobu na ochranu před nezákonným zásahem (nikoli žalobu na ochranu pr