1 As 129/2012 — Nejvyšší správní soud

8 A 154/2013- 81 - text 8 pokračování 8A 154/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: S. J. (též označován jako S. Y.), nar. x, bytem x, zast. prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem, Advokátní kancelář Kříž a partneři s.r.o., se sídlem Praha 1, Dlouhá 13, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Praha 1, Karmelitská 529/7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22.7.2013, č.j. MSMT-30491/2013-1, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno usnesení rektora Univerzity Karlovy v Praze ze dne 22.5.2013, č.j.: OKRUK-4541/13/DV-Ha, ve věci uznání rovnocennosti titulu „kandidat medicinskich nauk“ (též označ. „kandidát lékařských věd“) akademickému titulu „Ph.D.“ v České republice. Citovaným usnesením bylo dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona 500/2004 Sb., správní řád, z důvodu věcné nepříslušnosti k vyřízení věci, odloženo podání žalobce ze dne 13.3.2013, kterým žádal o uznání titulu „kandidát lékařských věd“, uděleného v rámci postgraduálního studia v Ruské federaci, za rovnocenný titulu Ph.D. Správní orgán prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že žádný právní předpis neopravňuje rektora vysoké školy k uznání titulu Ph.D. absolventovi zahraniční vysoké školy, pokud mu zahraniční vysoká škola titul v tomto znění neudělila, přičemž k uznání předmětné rovnocennosti zahraničního titulu není příslušný ani jiný správní orgán. Rektor Univerzity Karlovy v Praze vydal dne 22.5.2013, č.j. UKRUK-4541/13/DV-Ha, osvědčení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice, kterým žalobci uznal zahraniční vysokoškolské vzdělání získané v Ruské federaci na První moskevské lékařské univerzitě I.M. Sečenova, prokázané diplomem kandidáta věd série DKN No 159125, vydaným Ministerstvem školství a vědy Ruské federace dne 28.5.2012, za rovnocenné vysokoškolskému vzdělání získanému na Univerzitě Karlově v Praze v doktorském studijním programu Stomatologie. Současně bylo v osvědčení konstatování, že žalobce je oprávněn užívat titul „kandidat medicinskich nauk“ (k.n.). Žalobce v žalobě namítal, že neuznání rovnocennosti titulu Ph.D. za současného uznání rovnocennosti studia je nesprávné a logicky rozporuplné. Žalobce dovozoval, že pokud je jeho vzdělání uznáno za rovnocenné doktorskému studijnímu programu Stomatologie, pak by se na žalobce mělo hledět, jakoby ukončil postgraduální studium. Proto, dle názoru žalobce, má nárok na přiznání akademického titulu Ph.D. Žalobce míní, že akademický titul je jen zkratkou, která informuje veřejnost o obsahu vzdělání nositele titulu. Žalobce v žalobě poukázal na deklaratorní charakter nostrifikačního řízení, tedy, že v jeho případě nejde o přiznání titulu, ale o umožnění titul užívat. Uvedl, že titul Ph.D. je oproti titulu „kandidát medicínských věd“ obecně známý. Dle názoru žalobce uznání vysokoškolského vzdělání za rovnocenné zahrnuje i uznání rovnocennosti získaných titulů, protože akademický titul je nedílnou součástí absolvovaného vysokoškolského vzdělání. Z toho důvodu není dle žalobce nutný ani zvláštní zákonný mandát k uznání rovnocennosti titulu. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout pro zjevnou nedůvodnost. Žalobce v replice ze dne 13.2.2014 zdůraznil, že nepožadoval, aby došlo k uznání, tj. zrovnoprávnění titulu kandidát věd s titulem Ph.D., ale žádal o konstataci oprávnění užívat titul Ph.D. na území České republiky, jako logického důsledku vydání osvědčení o uznání ruského vysokoškolského vzdělání žalobce i na území České republiky. Žalobce zejména zdůraznil, že ze zákona o vysokých školách vyplývá, že akademický titul je absolventovi přiznán automaticky splněním studijních povinností dle studijního plánu, resp. ukončením studia. K přiznání titulu tedy nedochází samostatným aktem vysoké školy po formálním ukončení studia. Udělení titulu je proto neoddělitelným důsledkem každého řádného ukončení vysokoškolského studia. Podle žalobce absence samostatné úpravy přiznání oprávnění užívat srovnatelný vysokoškolský titul svědčí o tom, že zákonodárce neuvažoval o speciálním režimu důsledků pro uznávací řízení, a proto nostrifikace vysokoškolského vzdělání apriorně znamená oprávnění užívat srovnatelný titul. V podání ze dne 22.4.2014 žalobce uvedl, že Německo jakožto signatář Úmluvy o uznání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělání, umožňuje, aby žadatel, který získal titul Ph.D. na zahraniční vysoké škole, užíval na území Německa titul Dr., neboť obsahová náplň studia na jehož konci je získán titul Ph.D. v zahraničí je totožná s obsahovou náplní studia v Německu, na základě kterého je získán titul Dr., a to i přes skutečnost, že nebyl žadateli konkrétní titul, tj. titul Dr. německou vysokou školou udělen v rámci speciálního aktu, ale došlo pouze k nostrifikaci zahraničního vysokoškolského titulu. Správní spis pak především obsahuje pro danou věc tyto podstatné dokumenty: žádost žalobce o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace ze dne 2.5.2013, osvědčení vydané rektorem Univerzity Karlovy v Praze dne 22.5.2013, č.j. UKRUK-4541/13/DV-Ha, o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice, usnesení rektora Univerzity Karlovy v Praze ze dne 22.5.2013, č.j.: OKRUK-4541/13/DV-Ha, odvolání žalobce proti usnesení rektora Univerzity Karlovy v Praze ze dne 22.5.2013, č.j.: OKRUK-4541/13/DV-Ha, rozhodnutí žalovaného ze dne 22.6.2013, č.j. MSMT-30491/2013-1. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud vycházel z následující právní úpravy: Podle ust. § 44 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (dále též „zákon o vysokých školách“) vysokoškolské vzdělání se získává studiem v rámci akreditovaného studijního programu podle studijního plánu stanovenou formou studia. Podle ust. § 44 odst. 2 zákona o vysokých školách součástmi studijního programu jsou a) název studijního programu, jeho typ, forma a cíle studia, b) členění studijního programu na studijní obory, jejich charakteristika a jejich kombinace, jakož i stanovení profilu absolventa příslušných studijních oborů, c) charakteristika studijních předmětů, d) pravidla a podmínky pro vytváření studijních plánů, popřípadě délka praxe, e) standardní doba studia při průměrné studijní zátěži vyjádřená v akademických rocích, f) podmínky, které musí student splnit v průběhu studia ve studijním programu a při jeho řádném ukončení podle § 45 odst. 3, § 46 odst. 3 a § 47 odst. 4 včetně obsahu státních zkoušek, g) udělovaný akademický titul, h) návaznost na další typy studijních programů v téže nebo příbuzné oblasti studia. Podle ust. § 47 odst. 5 zákona o vysokých školách, absolventům studia v doktorských studijních programech se uděluje akademický titul "doktor" (ve zkratce "Ph.D." uváděné za jménem). Podle ust. § 89 odst. 1 zákona o vysokých školách na žádost absolventa zahraniční vysoké školy vydá osvědčení o uznání vysokoškolského vzdělání nebo jeho části v České republice: a) ministerstvo, jestliže je Česká republika vázána mezinárodní smlouvou se zemí, kde je zahraniční vysoká škola zřízena a uznána, a ministerstvo je touto smlouvou k uznání zmocněno, b) v ostatních případech veřejná vysoká škola, která uskutečňuje obsahově obdobný studijní program. Podle ust. § 99 odst. 11 zákona o vysokých školách akademický titul "doktor" (ve zkratce "Ph.D." uváděné za jménem) se přiznává absolventům lékařského a veterinárního studia, kteří ukončili studium podle § 22 zákona č. 172/1990 Sb. Osvědčení o přiznání tohoto akademického titulu jim na žádost vydá příslušná vysoká škola. Podle čl. 1 Úmluvy o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu, podepsané dne 11. 4. 1997 v Lisabonu, jejíž text v českém jazyce byl publikován ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 60/2000 Sb. m. s. (dále jen „Lisabonská úmluva“) se vysokoškolskou kvalifikací rozumí jakýkoliv titul, diplom nebo jiné osvědčení vydané příslušným orgánem osvědčující úspěšné ukončení vysokoškolského programu. Uznáním pak oficiální potvrzení hodnoty akademické kvalifikace získané v zahraničí příslušným orgánem za účelem přístupu ke vzdělávacím a/nebo pracovním aktivitám. Podle čl. VI.1 Lisabonské úmluvy do té míry, že rozhodnutí o uznání je založeno