7 Azs 227/2016 — Nejvyšší správní soud

11 A 66/2016- 46 - text 7 11 A 66/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové soudců/soudkyň JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha ve věci žalobce: T. T. N., zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky se sídlem Loretánské náměstí 101/5, Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra zahraničních věcí ze dne 26.4.2016, čj: 303146/2016-KKM takto: I. Rozhodnutí ministra zahraničních věcí České republiky ze dne 26.4.2016, čj: 303146/2016-KKM a usnesení Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne 17.3.2016, čj: 464/2016-HANOI jsou nicotná. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15.342 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Marka Sedláka, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal zrušení rozhodnutí ministra zahraničních věcí České republiky ze dne 26.4.2016 čj: 303146/2016-KKM, kterým byl zamítnut jeho rozklad podaný proti usnesení Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne 17.3.2016, čj: 464/2016-HANOI, kterým bylo s odkazem na ustanovení § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu zastaveno řízení o žádosti žalobce, a to pro zjevnou bezpředmětnost. Žalobce v podané žalobě namítl, že podle § 165 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., není zastupitelský úřad k rozhodnutí o zastavení řízení věcně příslušný, tím je Ministerstvo vnitra. Působnost Ministerstva zahraničních věcí je vymezena v § 166 uvedeného zákona, věcná příslušnost, která by opravňovala zastupitelský úřad či žalovaného k zastavení řízení o žádosti o zaměstnaneckou kartu, zde uvedena není. Žalobce dále poukázal na to, že zastupitelský úřad rozhodl o žádosti od upuštění osobního podání jinak, než jak bylo žalobcem formulováno, když žalobce se domáhal toho, aby bylo upuštěno od povinnosti osobního podání na základě registrace v tzv. systému Visapoint a v úředních hodinách k tomu určených. Poukázal na problémy registrace v systému Visapoint, nebylo vysvětleno, proč ke konci roku 2015 a počátkem roku 2016 bylo desítkám žadatelů o dlouhodobý pobyt umožněno podat žádosti bez registrace v tomto systému, a to v pátek mimo úřední hodiny k tomuto druhu podání určené. Navrhl, aby soud rozhodnutím ministra zahraničních věci ze dne 26.4.2016 a usnesení Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne 17.3.2016 zrušil a stanovil povinnost, aby žádost o zaměstnaneckou kartu postoupil v odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky k jejímu posouzení a rozhodnutí. 2. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě poukázal na to, že příslušný zastupitelský úřad je místem podání žádosti, v daném případě byla žádost o povolení k trvalému pobytu spojena se žádostí o upuštění od povinnosti osobní přítomnosti žadatele při podání žádosti ve smyslu § 169 odst. 16 zákona o pobytu cizinců. Správní orgán se tedy musel zabývat otázkou odůvodněnosti žádosti o upuštění od osobní přítomnosti, po posouzení věci vydal v souladu se stávající judikaturou Nejvyššího správního soudu rozhodnutí o zastavení řízení pro zjevnou bezpředmětnost. Žalovaný nepřekročil své pravomoci, jednalo se toliko o otázku přípustnosti upuštění od osobní přítomnosti při podání žádosti, k jejímuž přezkoumání jsou zastupitelské úřady oprávněny, nikoliv o rozhodování v samotné věci udělení zaměstnanecké karty. Z tohoto důvodu je námitka věcné nepříslušnosti vedoucí k nicotnosti vydaného rozhodnutí zastupitelským úřadem nedůvodná. Ke zmínce o přijímání žádosti v pátky mimo úřední hodiny žalovaný uvedl, že šlo o ojedinělou situaci, kdy byla udělena výjimka z povinnosti předchozí registrace po domluvě s příslušnými vysokými školami. Žalovaný navrhl zamítnutí podané žaloby. 3. Při jednání u Městského soudu v Praze setrvali účastníci řízení na svých stanoviscích. Zástupkyně žalobce upravila petit žaloby tak, že se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí ministra zahraničních věcí a zrušení usnesení Velvyslanectví České republiky v Hanoji. Setrvala na důvodech podané žaloby a navrhla, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl s tím, že požaduje, aby soud navrhovateli přiznal náhradu nákladů řízení, a to za zaplacený soudní poplatek, odměnu za zastupování za 4 úkony právní služby, daň z přidané hodnoty. Cestovné nežádá. Zástupce žalovaného poukázal na to, že usnesení zastupitelského úřadu bylo vydáno v souladu s tehdy platnou judikaturou Nejvyššího správního soudu, poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Aps 6/2010, podle něhož zastupitelský úřad v případě, že nevyhoví žádosti o upuštění od osobního podání, rozhodne o zastavení řízení pro bezpředmětnost. Ke změně došlo až tzv. májovou judikaturou. Pokud jde o kupování pořadí v systému Visapoint, poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Azs 324/2017, kde Nejvyšší správní soud uvedl, že jde o nepodložená tvrzení o korupci. Možnost podání žádosti v pátek je umožněno studentům, což bylo učiněno po dohodě s vysokými školami. Současně uvedl, že žádost žalobce byla postoupena Ministerstvu vnitra s termínem podání žádosti 17.2.2016, žalobci byla udělena zaměstnanecká karta, není důvod pro trvání na žalobě. Navrhl zamítnutí podané žaloby, náklady žalovanému nevznikly. 4. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že dne 17.2.2016 podal žalobce žádost o zaměstnaneckou kartu. V průvodním dopise k této žádosti uvedl, že tímto podává osobně na předepsaném formuláři žádost o zaměstnaneckou kartu, a to bez registrace v tzv. systému Visapoint a mimo úřední hodiny vymezené pro podání žádosti o dlouhodobý pobyt. Současně požádal o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti na základě registrace v tzv. systému Visapoint a v úředních hodinách k tomu vymezených s tím, že registrace v tzv. systému Visapoint trvá několik měsíců až roků, je závislá na náhodě a štěstí, pomoc odborníků stojí i několik tisíc amerických dolarů. Žadatel chce svoji žádost podat co nejdříve, aby o možnost v zaměstnání v České republice kvůli problémům se zaregistrováním v systému Visapoint nepřišel. Žádá, aby mu bylo umožněno osobně podat žádost dnes, což tímto fakticky činí, přestože nemá registraci a nejsou úřední hodiny. 5. Usnesením Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne 17.3.2016 čj: 464/2016-HANOI bylo ve věci řízení o žádosti žalobce o zaměstnaneckou kartu, která byla spojena se žádostí o upuštění od povinnosti osobního podání podle § 169 odst. 14 ze zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky se podle § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, pro zjevnou bezpředmětnost zastavuje. V odůvodnění správní orgán uvedl, že neúspěšné pokusy o sjednání termínu podání žádosti nejsou samy o sobě způsobilé být dostatečným důvodem pro platné posouzení žádosti o upuštění od osobní přítomnosti při podání žádosti. Rezervace v systému Visapoint lze chápat jako elektronické úřední hodiny, které odráží možnosti a kapacitu zastupitelského úřadu. Zastupitelský úřad rozhodl žádosti nevyhovět a trvat na osobní přítomnosti žadatele v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o pobytu cizinců. 6. Proti tomuto usnesení podal žalobce rozklad, ve kterém poukázal na to, že zastupitelský úřad není věcně příslušným správním orgánem zastavit řízení o takové žádosti, tím je pouze Ministerstvo vnitra. Poukázal na to, že žádal, aby bylo upuštěno od registrace a nutnosti podat žádost v úředních určených hodinách. 7. O podaném rozkladu rozhodl ministr zahraničních věcí žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 26.4.2016 čj: 346/2016-KKM, kterým podaný rozklad zamítl. V odůvodnění zrekapituloval obsah usnesení i rozkladu, poukázal na to, že se nejedná o otázku, který ze správních orgánů je věcně příslušný k rozhodování o vydání povolení k pobytu, nýbrž o otázku určení, který orgán je příslušný k rozhodnutí o žádosti o upuštění od povinnosti osobní přítomnosti při podání žádosti. V daném případě žalobce spojil podání žádosti o zaměstnaneckou kartu se žádostí o upuštění od povinnosti osobní přítomnosti, bylo teda na místě nejprve posoudit otázku upuštění od osobní přítomnosti a pouze v případě, pokud by bylo shledáno, že jsou zde dány důvody pro vyhovění této žádosti, mohly se správní orgány zabývat meritem věci. Protože nebyly splněny podmínky pro upuštění od povinnosti osobního podání žádosti, stala se žádost jako celek zjevně bezpředmětnou. Proto bylo rozhodnuto o zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Postup zastupitelského úřadu byl potvrzen Nejvyšším správním soudem v rozhodnutí čj: 9 Aps 6/2010-106 i čj: 6 Azs 242/2014-41. Dále se vyjádřil k systému Visapoint jako k organizačnímu opatření k umožnění splnění povinnosti osobního podání žádosti na příslušném zastupitelském úřadu, který má zajistit spravedlivý a rovný přístup potencionálních žadatelů při respekto