5 Azs 94/2005 — Nejvyšší správní soud

13 A 25/2018- 32 - text 7 pokračování 13A 25/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobkyně: T. M. státní příslušností Ukrajina trvale bytem U. zastoupena Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem sídlem Ječná 7/548, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2. 2018 č.j. MV-104555/OAM-2017 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž bylo dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též „správní řád“), zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorátu cizinecké policie na mezinárodním letišti Praha Ruzyně (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne 21. 7. 2017 č.j. CPR-20350-24/PŘ-2017-930504 a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Tímto rozhodnutím správního orgánu prvního stupně bylo žalobkyni dle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 2. a písm. c) bod 2. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále též „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, v délce 4 roků. Doba k vycestování z území byla stanovena do 50 dnů ode dne, kdy lze rozhodnutí o správním vyhoštění vykonat, nebo ode dne odpadnutí důvodů, pro které by bylo rozhodnutí nevykonatelné. Zároveň správní orgán prvního stupně rozhodl, že se na cizinku nevztahují důvody znemožňující vycestování a uložil žalobkyni podle ust. § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000 Kč. 2. Žalobkyně v žalobě namítala, že pozměnění určitého údaje ve vízu, byť vlepením v cestovním dokladu, nemůže způsobovat neplatnost celého cestovního dokladu ve smyslu § 119 odst. 1 písm. b) bodu 2 zákona o pobytu cizinců a že výklad tohoto ustanovení, které správní orgány přijaly, je nepřiměřeně extensivní. Má za to, že neplatnost cestovního dokladu působí pouze nesprávný nebo neoprávněně pozměněný údaj obsažený v samotném cestovním dokladu, tj. zejména na datové stránce cestovního dokladu, nikoli vadné údaje v dokladech, které jsou do cestovního dokladu vlepovány. Dále se podle žalobkyně žalovaný odmítl zabývat otázkou, zda pozměnění víza zavinila a odmítl tuto otázku zohlednit při posuzování přiměřenosti uložení vyhoštění ve smyslu § 119a odst. 2 a § 174a zákona o pobytu cizinců. Žalobkyně uvedla, že v odvolání nezpochybňovala skutečnost, že její vízum bylo pozměněno a že tím pádem nemohla na základě tohoto víza pobývat v České republice oprávněně, ale zpochybňovala přiměřenost správního vyhoštění a jeho délku. Podle žalobkyně zavinění nepochybně hraje závažnou roli při rozhodování o přiměřenosti uložení vyhoštění a při rozhodování o tom, na jak dlouho se správní vyhoštění uloží. Žalobkyně rovněž namítala, že závazné stanovisko ministra vnitra ze dne 11. 12. 2017 č.j. MV-106545-2/OAM-2017 dle § 120a zákona o pobytu cizinců, dle kterého je její vycestování na Ukrajinu možné, nemůže obstát. Závazné stanovisko podle žalobkyně trpí jednak nedostatečnými podklady a rovněž chybností a nelogičností závěrů, k nimž na základě těchto nedostatečných podkladů ministr vnitra dospívá. Žalobkyně poukázala na to, že v rozhodnutí uvedené zprávy o situaci v zemi původu se až na naprosté drobné výjimky vůbec nedotýkají její hlavní obavy, kterou je násilí ze strany orgánů ukrajinské veřejné moci, zejména ze strany příslušníků ukrajinské armády, popřípadě paramilitárních skupin s touto ukrajinskou armádou propojených a to z důvodu žalobkyniny ruskojazyčnosti, popřípadě příslušnosti k východní části Ukrajiny. Uvedla, že v rámci řízení o mezinárodní ochraně jasně popsala jeden incident, který se jí osobně stal, přičemž i místní policisté se ozbrojenců báli. 3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že nesouhlasí s obsahem žalobních námitek, neboť neobsahují argumentaci způsobilou zpochybnit věcnou správnost a zákonnost napadeného rozhodnutí či postupu k němu vedoucího. Žalovaný odmítá, že by byla žalobkyně v důsledku vydaného rozhodnutí o správním vyhoštění a navazujícího rozhodnutí o odvolání zkrácena na svých právech. Má za to, že postupoval v rámci předmětného správního řízení v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o pobytu cizinců. Je přesvědčen, že vycházel z řádně zjištěného stavu věci. Žalobkyni podle žalovaného byl poskytnut dostatečný prostor pro sdělení všech ve věci podstatných skutečností a nebyla jí upřena možnost seznámit se s podkladovými materiály pro napadené správní rozhodnutí. Navrhl žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítnout. 4. Při jednání konaném dne 3. 5. 2018 žalobkyně setrvala na svých právních názorech a procesních stanoviscích, žalovaný se z účasti na jednání omluvil. 5. Ve správním spise se pak především nacházejí následující pro danou věc podstatné dokumenty: úřední záznam Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorátu cizinecké policie na mezinárodním letišti Praha Ruzyně ze dne 20. 7. 2017 č.j. CPR-20350-1/PŘ-2017-930530, odborné vyjádření o posouzení pravosti schengenského víza LTU č. 002278852 a cestovního pasu Ukrajiny č. FC147997 podle ust. § 105 odst. 5 trestního řádu ze dne 20. 7. 2017 č.j.: CPR-20350/PŘ-2017-930530, oznámení zahájení správního řízení ze dne 20. 7. 2017 č.j. CPR-20350-10/PŘ-2017-930504, protokol o vyjádření účastníka správního řízení sepsaný Policií České republiky, Ředitelstvím služby cizinecké policie, Inspektorátem cizinecké policie Praha-Ruzyně ze dne 20. 7. 2017 č.j. CPR-20350-11/PŘ-2017-930504, úřední záznam ze dne 21. 7. 2017 č.j. CPR-20350-18/PŘ-2017-930504, závazné stanovisko k možnosti vycestování cizince ze dne 21. 7. 2017 k č.j. CPR-20350/PŘ-2017-930504, rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorátu cizinecké policie na mezinárodním letišti Praha Ruzyně ze dne 21. 7. 2017 č.j. CPR-20350-24/PŘ-2017-930504, blanketní odvolání žalobkyně ze dne 23. 7. 2017 vč. jeho doplnění ze dne 18. 8. 2017, žalobou napadené rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 22. 2. 2018 č.j. MV-104555-14/OAM-2017. 6. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále též „s.ř.s.“/), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 7. Soud ze správního spisu zjistil, že rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorátu cizinecké policie Praha Ruzyně ze dne 21. 7. 2017 č.j. CPR-20350-24/PŘ-2017-930504 bylo žalobkyni v souladu s ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 2., písm. c) bodu 2. zákona č. 326/1999 Sb. uloženo správní vyhoštění a rovněž byla stanovena doba, po kterou nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, v délce 4 roky. Počátek doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byl stanoven v souladu s ust. § 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., od okamžiku, kdy cizinec pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky. Současně v souladu s ust. § 118 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. byla správním orgánem určena lhůta z území České republiky do 50 dnů ode dne, kdy lze rozhodnutí o správním vyhoštění vykonat podle § 119 odst. 7 cit. zákona od odpadnutí důvodů, pro které bylo rozhodnutí nevykonatelné. Rovněž pak bylo vysloveno, že podle ust. § 118 odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb. se do doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie nebo občanovi Evropské unie nebo jeho rodinnému příslušníkovi umožnit vstup na území, nezapočítává doba, po kterou není rozhodnutí o správním vyhoštění vykonatelné. Uvedený správní orgán dále podle § 120a zákona č. 326/1999 Sb. rozhodl, že se na žalobkyni důvody znemožňující vycestování nevztahují. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které bylo žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 2. 2018 č.j. MV-104555-14/OAM-2017 zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 21. 7. 2017 č.j. CPR-20350-24/PŘ-2017-930504 potvrzeno. 8. Soud posoudil předmětnou věc následovně. 9. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 2. zákona č. 326/1999 Sb. policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, prokáže-li se cizinec při pobytové nebo hraniční kontrole