2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

9 A 97/2017- 50 - text 17 9A 97/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: Severočeši.cz, IČO:71339493 sídlem Jakuba Arbesa 2600, Most zastoupeného JUDr. Tomášem Kindlem, advokátem, sídlem Blatenská 3218/83, Chomutov proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného ve věci nezapsání změn vyplývajících ze zápisu z jednání valné hromady žalobce konané dne 26. 3. 2015 k návrhu žalobce, podanému dne 28. 9. 2016, do rejstříku politických stran a politických hnutí. Žalobce navrhl, aby soud žalovanému zakázal „pokračovat v zásahu do práv žalobce spočívajícího v tom, že v rejstříku politických stran a hnutí u zápisu reg. č. MV-30869/VS-2008, k návrhu žalobce ze dne 28. 9. 2016 nezapsal změny vyplývající ze zápisu z jednání valné hromady žalobce ze dne 26. 3. 2015“, in eventum, pro případ, že žalovaný přestane být kvalifikovaným způsobem nečinný a zápis provede, aby soud rozsudkem určil, že „zásah žalovaného, spočívající v tom, že v rejstříku politických stran a hnutí u zápisu reg. č. MV-30869/VS-2008, k návrhu žalobce ze dne 28. 9. 2016 nezapsal změny vyplývající ze zápisu z jednání valné hromady žalobce ze dne 26. 3. 2015, byl nezákonný“. II. Žaloba 2. Žalobce v podané žalobě uvedl, že dne 10. 2. 2014 se konalo zasedání valné hromady hnutí, které svolal Ing. B. S. Poukázal na to, že rozhodnutím Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 9. 2015, čj. 15 C 261/2014 - 150, a rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 7. 2016, čj. 14 Co 911/2015 - 192 (dále společně také jako „Rozsudky civilních soudů“), bylo určeno, že rozhodnutí přijatá valnou hromadou konanou dne 10. 2. 2014 jsou neplatná, neboť na jednání nebyl pozván člen hnutí Ing. L. P. 3. Žalobce doplnil, že s vědomím, že mohl pochybit a valná hromada mohla být neplatná, svolal (opět prostřednictvím Ing. B. S.) valnou hromadu, která proběhla dne 26. 3. 2015, kde přijal pod bodem 7 rozhodnutí o tom, že se za členy předsednictva volí Ing. B. S., Ing. J. Z., Bc. Z. J., Ing. P. P., Ing. J. M., L. W. a M. H., přičemž následně byl předsednictvem zvolen předseda hnutí – Ing. S., 1. místopředseda Ing. Z a místopředsedové Ing. P. a Bc. J. Uvedené bylo podle žalobce realizováno ve dvou krocích, kdy nejprve delegáti základních organizací žalobce zvolili předsednictvo, jak podle žalobce vyplývá z čl. VII.3. a stanov hnutí, a předsednictvo samo pak ze svého středu zvolilo předsedu, 1. místopředsedu a ostatní místopředsedy hnutí. 4. Dne 28. 9. 2016 došlo podle žalobce k výmazu zápisů statutárního orgánu žalobce v důsledku nabytí právní moci Rozsudků civilních soudů, přičemž podle žalobce chybně bylo zapsáno předsednictvo hnutí ve složení JUDr. J. (1. místopředseda), Ing. J. Z. (1. místopředseda), L. W., M. H. a JUDr. H. Žalobce konstatoval, že Ing. S., který byl před svým zvolením předsedou hnutí jeho místopředsedou, zapsán nebyl, a to v žádné funkci, přestože byl na uvedené žalovaný opakovaně upozorněn. 5. Žalobce dále poukázal na to, že dne 28. 9. 2016 zaslal žalovanému návrh na zápis změn statutárního orgánu a sídla hnutí, který doložil zápisem z valné hromady a předsednictva dne 26. 3. 2015. Současně dle žalobních tvrzení doložil, že dne 4. 10. 2013 byl Ing. S. zvolen předsednictvem hnutí jeho předsedou, a byl tak oprávněn bez ohledu na neplatnost rozhodnutí přijatých valnou hromadou dne 10. 2. 2014 oprávněn návrh na zápis změn učinit, neboť byl určitě předsedou hnutí od 4. 10. 2013 do 26. 3. 2015 a pak byl tímto opětovně zvolen. Současně podle žalobních tvrzení žalobce předložil spolu s návrhem na zápis změn i zápis z jednání předsednictva hnutí dne 23. 2. 2009, kde byl mj. Ing. S. zvolen místopředsedou hnutí, přičemž však z důvodů, které žalovaný ani přes výzvu neosvětlil, zapsán není. 6. Žalovaný na návrh podle žalobce reagoval přípisem ze dne 30. 9. 2016 s tím, že „nehodlá tento zápis reflektovat, neboť je dle jeho závěrů „účelový“, kdy údajně tento měly učinit „dle soudu neoprávněné osoby“, což plyne zřejmě z jeho vlastního posouzení, které učinil na základě neznámých podkladů“. Žalobce v tomto směru doplnil, že z Rozsudků civilních soudů tento závěr neplyne; daná teze je v nich obsažena toliko v rámci rekapitulace žalobních tvrzení. 7. Na předmětný přípis žalobce reagoval podáním ze dne 2. 10. 2016, v němž žalovaného upozornil, že nemá právo přezkoumávat platnost usnesení valné hromady, neboť to je dle § 16a zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 424/1991 Sb.“), vyhrazeno soudu, a to v prekluzívní době. Současně žalobce v uvedeném podání upozornil, že bez ohledu na uvedené není Ing. S. v rejstříku zapsán vůbec, přestože před 10. 2. 2014 funkci v předsednictvu zastával, přičemž poukázal i na skutečnost, že valná hromada volí vždy jen členy předsednictva a předsednictvo samo volí předsedu a místopředsedy, „neboť tak to bylo vždy“. Žalobce doplnil, že ani následná replika žalovaného neobsahuje věcné vyřízení jeho žádosti. 8. Žalovaný pak podle žalobce dále nijak nereagoval a závadný stav ani částečně nenapravil. 9. Žalobce uvedl, že se žalovaný „mylně domnívá, že pokud je valná hromada z 10. 2. 2014 neplatná, jsou nutně neplatná „veškerá další jednání“ žalobce“, což je dle žalobce zcela absurdní. Žalobce opětovně poukázal na to, že platnost či neplatnost rozhodnutí valné hromady je podle § 16a zákona č. 424/1991 Sb. oprávněn posuzovat toliko soud a pouze ve stanovené lhůtě, a žalovaný tak podle žalobce porušuje principy dělby moci. Civilní soudy přitom v žalobcem označených rozhodnutích podle žalobce judikovaly, že platnost usnesení členské schůze či valné hromady nelze řešit jako otázku předběžnou. 10. Žalobce rovněž namítl, že pokud nelze řešit otázku platnosti usnesení valné hromady jako otázku předběžnou, přičemž jako otázku meritorní ji nikdo v prekluzivní lhůtě neřešil, nemohl orgán pověřený registrací „sám uvážit, zda ta která valná hromada je platná či nikoliv“. Výklad žalovaného by podle žalobce vylučoval, aby byla s ohledem na hrozící neplatnost usnesení valné hromady svolána valná hromada nová, která vady napraví. 11. Žalobce konečně upozornil, že vadný zápis v rejstříku hnutí má závažné důsledky, kdy ve věcech voleb jednají neoprávněné osoby, které mohou disponovat s penězi žalobce, přičemž třetí osoby jsou navíc v důsledku stavu zápisu v rejstříku v dobré víře v platnost jejich úkonů. 12. Žalobce posléze podáním ze dne 16. 10. 2016 upravil žalobní návrh způsobem rekapitulovaným v části I. této žaloby. III. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 18. 12. 2017 poukázal na Rozsudky civilních soudů, kterými bylo určeno, že usnesení přijatá valnou hromadou žalobce konanou dne 10. 2. 2014 nejsou v souladu se stanovami žalobce a se zákonem č. 424/1991 Sb. Mezi těmito usneseními jsou podle žalovaného mj. i ta, která měla potvrzovat volbu v návrhu na zápis změn uvedených osob. 14. Pokud jde o postup v reakci na dopis žalobce ze dne 28. 9. 2016, žalovaný v plném rozsahu odkázal na svůj přípis ze dne 30. 9. 2016, čj. MV-30869-65/VS-2008, a na přípis ze dne 10. 10. 2016, čj. MV-30869/VS-2008. Z nich podle žalovaného plyne, že v dané věci muselo ministerstvo striktně zohlednit pravomocné Rozsudky civilních soudů. Jestliže uvedené rozsudky konstatovaly mimo jiné, že usnesení o volbě Ing. B. S. předsedou hnutí a volba předsednictva hnutí na valné hromadě konané dne 10. 2. 2014, nejsou v souladu se stanovami a zákonem, pak žalovaný nemohl podle svého přesvědčení akceptovat skutečnost, že valná hromada z 26. 3. 2015 byla řádně svolána Ing. B. S. jako předsedou hnutí, a to za součinnosti ostatních členů předsednictva zvolených napadnutou valnou hromadou. Stejný závěr učinil podle žalovaného na základě Rozsudků civilních soudů i Nejvyšší správní soud (pozn. žalovaný zřejmě míní Krajský soud v Ústí nad Labem) v usnesení ze dne 3. 11. 2016, čj. 40 A 6/2016 – 102, kde soud uzavřel, že „valné hromady konané po 10. 2. 2014 s přihlédnutím k pravomocnému soudnímu zrušení rozhodnutí o ukončení členství JUDr. H. J. a vyslovení nesouladnosti odvolání JUDr. H. J. z funkce 1. místopředsedkyně se stanovami dané volební strany a zákonem o politických stranách nemohly řádně proběhnout, a proto k rozhodnutím na nich přijatým soud nepřihlížel“. 15. Žalovaný přisvědčil žalobci, že nemá právo přezkoumávat platnost valné hromady, měl však za to, že v dané věci tak ani nečinil, když závěr o neplatnosti usnesení valné hromady z 10. 2. 2014 učinily již Rozsudky civilních soudů, z čehož se podle žalovaného „ovšem odvíjí i nepl