3 As 214/2016 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 22/2014- 52 - text 14 pokračování 9Ad 22/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové ve věci žalobce: Ing. J. P, MBA zastoupený advokátem Mgr. Lukášem Trojanem se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Policejní prezidium se sídlem Strojnická 27, 170 89 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí náměstka policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování ve věcech služebního poměru ze dne 2. 10. 2014 č.j. PPR-22796-4/ ČJ-2014-990131 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým náměstek policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování (dále jen „odvolací správní orgán“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí ředitele Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování ve věcech služebního poměru ze dne 3. 7. 2014 č. 299/2014, jímž byl žalobce dle § 25 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“) dnem 3.7.2014 odvolán ze služebního místa vedoucího odboru analytiky a informatiky Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování a dnem 4. 7. 2014 ustanoven podle § 20 odst. 1 písm. a) téhož zákona na služební místo rada 2. oddělení odboru závažné hospodářské trestné činnosti Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce současně zařazen dle § 116 zákona č. 361/2003 Sb., a § 3 nařízení vlády č. 104/2005 Sb., kterým se stanoví katalog činností v bezpečnostních sborech, do 9. tarifní třídy, byla mu započítána podle § 117 téhož zákona doba praxe v rozsahu 19 let a 323 dnů, byl zařazen do 7. tarifního stupně a byl mu určen dle § 114 a § 115 zákona č. 331/2003 Sb., základní tarif ve výši 30 520 Kč, zvláštní příplatek dle § 120 odst. 3 téhož zákona ve výši 6 000 Kč a přiznán osobní příplatek dle § 122 téhož zákona ve výši 9 000 Kč, tedy celkový služební příjem ve výši 45 520 Kč měsíčně. Zároveň bylo prvostupňovým rozhodnutím stanoveno, že žalobci náleží dle § 8 zákona č. 361/2003 Sb., hodnostní označení podplukovník. 2. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že ředitel Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen „služební funkcionář“) vydal prvostupňové rozhodnutí poté, co Národní bezpečnostní úřad (dále jen „NBÚ“) rozhodnutím ze dne 17. 4. 2014 č.j. 35434/2014-NBÚ/P zrušil dle § 121 odst. 3 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 412/2005 Sb.“) platnost žalobcova osvědčení fyzické osoby č. NBÚ-089309 pro stupeň utajení „Tajné“. Zmíněné rozhodnutí NBÚ se stalo vykonatelným poté, co bylo žalobci doručeno (22. 4. 2014), protože podání rozkladu nemá odkladný účinek. Služební funkcionář učinil závěr, že žalobci zanikla (byla zrušena) platnost osvědčení a byl na místě postup dle § 25 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., tedy odvolání příslušníka z jeho dosavadního služebního místa, jestliže zanikla platnost jeho osvědčení, je-li osobou určenou ke styku s utajovanými informacemi, a současně postup dle § 20 odst. 1 písm. a) téhož zákona, tedy ustanovení na volné služební místo příslušníka, který byl odvolán z dosavadního služebního místa ze shora uvedeného důvodu. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce namítl, že služební funkcionář pochybil, protože mu neumožnil řádný a plný výkon jeho procesních práv, zejména právo vyjádřit své stanovisko v řízení a právo vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům. Oznámení o zahájení řízení bylo žalobci doručeno 14. 5. 2014 a byla mu dána lhůta k využití nabídky na převedení na jiné služební místo a uplatnění procesních práv v délce 5 dnů. Dne 23. 5. 2014 žalobce prostřednictvím zmocněnce služebnímu funkcionáři sdělil, že nabídku nemůže využít z důvodu nezákonnosti předchozího rozhodnutí NBÚ, proti němuž uplatnil rozklad a které bylo již jednou ředitelem NBÚ na základě nesprávných právních a skutkových závěrů zrušeno. Žalobce současně požádal o zpřístupnění režimové místnosti v prostorách útvaru, aby se mohl vyjádřit k utajovaným skutečnostem, nicméně služební funkcionář tento požadavek přípisem ze dne 13. 6. 2014 zamítl a následně vydal prvostupňové rozhodnutí. Služební funkcionář dle mínění žalobce postupoval úmyslně v rozporu se zákonem č. 361/2003 Sb., když účelově vytvořil služební místo, na něž byl žalobce ustanoven. Podle § 20 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona brání ustanovení žalobce na nově zřízené volné služební místo faktická překážka, neboť byl předchozím rozhodnutím služebního funkcionáře zproštěn výkonu služby. Došlo ke zneužití institutu ustanovení na volné služební místo a služební funkcionář měl možnost maximálně rozhodnout postupem dle § 32 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., a žalobce bezodkladně zařadit do zálohy pro přechodně nezařazené pro jeho nezpůsobilost k aktivnímu výkonu služby. 3. Odvolací správní orgán poté v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že důvodem pro vydání prvostupňového rozhodnutí byla skutečnost, že se služební funkcionář dne 28. 4. 2014 dozvěděl od NBÚ o zániku oprávnění žalobce na stupeň „Tajné“, tedy i „Důvěrné“, který je obligatorně stanoven pro služební místo vedoucího odboru analytiky a informatiky úřadu, na kterém byl žalobce před vydáním prvostupňového rozhodnutí ustanoven. Služební funkcionář již jednou rozhodnutím ze dne 5. 2. 2014 č. 40/2014 rozhodl o tom, že žalobce byl dnem 5. 2. 2014 odvolán ze služebního místa vedoucího odboru analytiky a informatiky podle § 25 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., a dnem 6. 2. 2014 byl podle § 20 odst. 1 písm. a) téhož zákona ustanoven na služební místo rada 2. odboru závažné hospodářské trestné činnosti útvaru s místem služebního působiště Praha. Důvodem bylo ukončení platnosti žalobcova osvědčení, které je obligatorně stanoveno pro výkon funkce vedoucího odboru. Dne 11. 4. 2014 však služební funkcionář obdržel od zmocněnce žalobce sdělení, že původní rozhodnutí NBÚ bylo zrušeno a dne 8. 4. 2014 bylo žalobci vráceno osvědčení pro styk s utajovanými informacemi. Z tohoto důvodu bylo odvolacím správním orgánem rozhodnutí služebního funkcionáře č. 40/2014 zrušeno a žalobce byl ustanoven na původní služební místo vedoucího odboru. 4. Dne 28. 4. 2014 se služební funkcionář z oznámení NBÚ č.j. 36472/2014-NBÚ/P dozvěděl o opětovném zrušení platnosti osvědčení žalobce pro styk s utajovanými informacemi, a proto zahájil nové řízení o jeho odvolání z dosavadního služebního místa a ustanovení na volné služební místo. Žalobce dne 19. 5. 2014 obdržel oznámení o zahájení řízení, ve kterém mu byla nabídnuta možnost převedení na služební místo ve stejné služební hodnosti rada na 2. oddělení odboru závažné hospodářské trestné činnosti útvaru na základě vlastní žádosti o převedení. Žalobce nabídku neakceptoval, a služební funkcionář proto dne 3. 7. 2014 vydal prvostupňové rozhodnutí. 5. Argumentaci žalobce o zkrácení jeho práv účastníka řízení, o nemožnosti vyjádřit své stanovisko a o toliko pětidenní lhůtě k vyjádření označil odvolací správní orgán za účelovou s tím, že po celou dobu řízení žalobce komunikoval prostřednictvím zmocněnce a práva vyplývající z § 174 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., mu byla v řízení zachována. K požadavku na zpřístupnění režimové místnosti v prostorách útvaru uvedl, že služební funkcionář není příslušný hodnotit zákonnost rozhodnutí NBÚ o zrušení platnosti žalobcova osvědčení. Rozhodnutí NBÚ je vykonatelné a případné podání rozkladu nemá odkladný účinek. Služební funkcionář je povinen reagovat na toto rozhodnutí v souladu se zákonem, tedy zahájit řízení o odvolání žalobce z dosavadního služebního místa a o ustanovení na volné služební místo. V rámci řízení ve věci služebního poměru mu nepřísluší hodnotit skutečnosti, které předcházely rozhodnutí NBÚ. Spisový materiál neobsahoval žádné písemnosti, které by obsahovaly utajované informace, neboť jediným podkladem pro zahájení řízení bylo uvedené rozhodnutí NBÚ, které nemá utajovanou povahu. Ve vyrozumění ze 13. 6. 2014 bylo žalobci opětovně umožněno vyjádřit v řízení své stanovisko a uplatnit další práva účastníka řízení ve lhůtě 5 dnů. Žalobce však přípisem ze dne 23.6.2014 pouze opětovně požádal o zpřístupnění režimové místnosti, aby se mohl vyjádřit k utajovaným skutečnostem. 6. Odvolací správní orgán dospěl k závěru, že byly dány důvody pro vydání prvostupňového rozhodnutí a že ke zneužití institutu ustanovení na volné služební místo nedošlo. Příslušník musí být