1 As 9/2008 — Nejvyšší správní soud

4 A 26/2016- 31 - text 6 4 A 26/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobce: J. Š. bytem P. zastoupen Mgr. Kristiánem Novákem, advokátem sídlem Nad vodovodem 3109/25, 100 00 Praha 10 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské nám. 2, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2016 sp. zn. S-MHMP 45080/2016 ODA-TAX, č. j. MHMP 109682/2016 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též „správní řád“), zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městské části Prahy 1, Úřadu městské části, odboru občansko správních agend, oddělení správního řízení (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne 4. 12. 2015 č. j. UMCP1 187795/2015. Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z porušení ust. § 21d odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v rozhodném znění (dále též „zákon o silniční dopravě“), kterého se dopustil tím, že dne 31. 5. 2015 v době kolem 22.55 hod., na Praze 1, Skořepka č. o. 9 v silničním provozu užil vozidlo BMW, RZ: X, modré barvy označené jako vozidlo TAXI, přičemž toto vozidlo není zařazeno v evidenci vozidel taxislužby. Za naplnění skutkové podstaty přestupku podle ustanovení § 34e odst. 2 písm. c) zákona o silniční dopravě byla žalobci podle ust. § 34e odst. 3 téhož zákona uložena pokuta ve výši 30.000 Kč a zákaz výkonu činnosti řidiče spočívající v zákazu přepravy osob vozidly určenými k přepravě nejvýše 9 osob včetně řidiče pro cizí potřeby v délce 12 měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, dle ust. § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v rozhodném znění, bylo uloženo propadnutí věci (žlutá střešní svítilna s nápisem TAXI). Současně byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení v částce 1 000 Kč. 2. Žalobce v žalobě namítal, že se žalovaný nijak nevypořádal s námitkou žalobce, že výrok o uložení sankce zákazu činnosti se stal v důsledku přičinění žalobce neodůvodněným, čímž bylo porušeno právo žalobce na odůvodnění rozhodnutí dle ust. § 67 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Správní orgán prvního stupně odůvodnil uložení sankce zákazu činnosti tak, že tato sankce má zabránit tomu, aby žalobce pokračoval ve svém protiprávním jednání, tímto způsobem lze žalobci zamezit nebo alespoň ztížit páchání přestupků spojených s provozováním taxislužby. Žalobce uvedl, že v době doručení rozhodnutí orgánu prvního stupně bylo toto odůvodnění již nepřiléhavé, žalobce by totiž pokračoval ve výkonu činnosti řidiče taxislužby v souladu s právními předpisy. Žalovaný se měl s danou námitkou vypořádat, avšak pouze uvedl, že splnění povinnosti po více než půl roce od spáchání přestupku nepředstavuje polehčující okolnost, žalovaný k této skutečnosti nepřihlédl, protože žalobce měl tuto povinnost splnit před zahájením provozování taxislužby. Žalobce také namítal, že se žalovaný nevypořádal s námitkou žalobce, že v důsledku splnění všech zákonných předpokladů pro výkon řidiče taxislužby se snížila společenská škodlivost přestupku, i z tohoto důvodu je žalobou napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, čímž bylo porušeno právo žalobce podat odvolání podle ust. § 81 správního řádu. Žalobce poukázal na analogii s trestním právem, kdy zaplacením trestnost některých skutků zaniká. Zákonodárce upřednostňuje splnění závazku před trestním postihem v případě, kdy dojde k úhradě dluhu před vyhlášením odsuzujícího rozsudku. V tomto případě sice zákonodárce nic takového neříká, avšak žalobce má za to, že splnění závazku představuje polehčující okolnost, tuto úvahu lze vést i v dané věci. Státní úřady by neměly preferovat trestní postih pachatele v okamžiku, kdy je společenská škodlivost znatelně menší. Žalovaný měl sankci přinejmenším zmírnit, na námitku však nereagoval, čímž žalobci odepřel právo na odvolání a na přezkoumatelné rozhodnutí, v důsledku toho i právo na spravedlivý proces. Žalobce proto navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, in eventum žalobce navrhl, aby bylo rozhodnuto o snížení trestu dle ust. § 78 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“). 3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že uložená sankce plně odpovídá předmětu deliktního jednání žalobce. Žalovaný trval na tom, že ke splnění povinnosti po více než půl roce od spáchání přestupku nelze přihlížet jako k polehčující okolnosti, tuto povinnost je třeba splnit před zahájením provozování taxislužby, nikoli až poté. Obdobné je třeba uvést i ke složení zkoušky z místopisu. Žalovaný upozornil na to, že svým jednáním dne 31. 5. 2015 žalobce porušil i další navazující povinnosti nutné pro řádné provozování taxislužby – ve vozidle neměl knihu taxametru ani měřící soustavu taxametru, porušením povinnosti dle ust. § 21d odst. 1 zákona o silniční dopravě však bylo toto deliktní jednání absorbováno. Žalobce v době, kdy na střechu instaloval střešní svítilnu TAXI, musel vědět, že pokud s daným vozidlem bude nabízet zpoplatněnou přepravu formou taxislužby, má povinnost mít při sobě úředně schválený taxametr, knihu taxametru, výpis o zařazení vozidla do evidence vozidel taxislužby a osvědčení o úspěšně vykonané zkoušce z místopisu, tyto povinnosti však nesplnil. Žalobce byl za shodný přestupek sankcionován již v minulosti, a to v rámci správních řízení vedených MČ Praha 1 a Praha 10. Žalovaný se ztotožnil s odůvodněním uložených sankcí učiněným orgánem prvního stupně, výraznou měrou bylo přihlédnuto k předchozímu spáchání daného přestupku. Žalovaný je toho názoru, že uložená sankce zákazu činnosti odpovídá přístupu žalobce k plnění povinností daných zákonem o silniční dopravě. Žalovaný zopakoval, že splnění povinností po více než půl roce není polehčující okolností. Žalovaný měl za to, že v napadeném rozhodnutí dostatečně vysvětlil důvod, pro který byl žalobce sankcionován, důraz byl kladen na skutkovou podstatu přestupku, včetně hodnocení společenské nebezpečnosti. Hodnotit, zda by žalobce po splnění zákonných kritérií při provozování taxislužby žádné normy neporušoval, je dle žalovaného bezpředmětné. Žalovaný z uvedených důvodů považoval žalobu za nedůvodnou a navrhl zamítnutí žaloby. 4. Z předloženého správního spisu vyplývá, že žalobce stál dne 31. 5. 2015 ve 22:55 hod. v Praze 1, Skořepka 9, s vozidlem tovární značky BMW, modré barvy, státní poznávací značky X, označeném rozsvícenou střešní svítilnou žluté barvy s nápisem TAXI na její přední i zadní straně. Oznámení o podezření ze spáchání přestupku bylo dne 9. 6. 2015 postoupeno správnímu orgánu prvního stupně k projednání. Dne 4. 12. 2015 bylo vydáno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně č.j. UMCP1187795/2015, kterým byl žalobce uznán vinným z porušení ust. § 21d odst. 1 zákona o silniční dopravě. Za naplnění skutkové podstaty přestupku podle ustanovení § 34e odst. 2 písm. c) zákona o silniční dopravě byla žalobci podle ust. § 34e odst. 3 téhož zákona uložena pokuta ve výši 30 000 Kč a zákaz výkonu činnosti řidiče spočívající v zákazu přepravy osob vozidly určenými k přepravě nejvýše 9 osob včetně řidiče pro cizí potřeby v délce 12 měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, dle ust. § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v rozhodném znění, bylo uloženo propadnutí věci (žlutá střešní svítilna s nápisem TAXI). Současně byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení v částce 1 000 Kč. Žalobce podal dne 31. 12. 2015 blanketní odvolání, které bylo dne 6. 1. 2016 doplněno. Dne 21. 1. 2016 žalovaný vydal žalobou napadené rozhodnutí sp. zn. S-MHMP 45080/2016 ODA-TAX, č. j. MHMP 109682/2016, jímž podané odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. 5. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 6. Podle § 21d odst. 1 písm. a) zákona o silniční dopravě řidič je k výkonu práce řidiče taxislužby povinen užít vozidlo taxislužby, které je zapsáno v evidenci vozidel taxislužby pro něj, pokud je sám dopravcem, nebo pro dopravce, k němuž má vztah podle § 21 odst. 3 písm. a) bodu 1. 7. Podle § 34e odst. 2 písm. c) zákona o silniční dopravě řidič taxislužby se dopustí přestupku tím, že vykonává práci řidiče taxislužby vozidlem, které nesplňuje požadavky § 21d odst. 1. 8. Podle § 34e odst. 3 zákona o silniční dopravě, ve znění účinném do 3. 10. 2017, lze za přestupek podle