1 Azs 195/2014 — Nejvyšší správní soud

5 A 146/2015- 84 - text 14 5 A 146/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Martiny Weissové a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce proti žalovanému SKLÁDKA ELZET s.r.o., IČ: 25293095 se sídlem U Blaženky 2155/18, Praha 5 zastoupen JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D., advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 7. 2015, č.j. 909/550/15-He 36935/ENV/15, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 15. 7. 2015, č.j. 909/550/15-He 36935/ENV/15, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15.342,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Stanislava Kadečky, Ph.D., advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Hradec Králové (dále jen „ČIŽP“) ze dne 30. 3. 2015, č.j. ČIŽP/45/OOP/SR01/1312066.034/15/KIH/126, jímž byla žalobci ve výroku I. rozhodnutí dle § 88 odst. 2 písm. p) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) uložena pokuta ve výši 1.500.000,- Kč za neplnění podmínky č. 1 výjimky ze základních podmínek ochrany zvláště chráněných živočichů udělené žalobci žalovaným na základě rozhodnutí ze dne 15. 12. 2008, č.j. 69198/ENV/07-3372/620/07 k realizaci stavby „Blato – řízená skládka skupiny 2, pro ostatní odpad“ podle § 56 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny (dále jen „rozhodnutí o výjimce“). Dle podmínky č. 1 rozhodnutí o výjimce jsou zavážení a terénní úpravy na pozemcích p.č. 60/1 a 60/16 v k.ú. Blato možné pouze v rozsahu odpovídajícím zákresu v příloze č. 1 rozhodnutí o výjimce, která je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí, přičemž na zbývající části pozemku p.č. 60/1 („zbytková vodní plocha“) nebude nijak negativně zasahováno, zejména bude zamezeno pohybu mechanizace apod. Žalobce se měl protiprávního jednání dopustit - nepovoleným zavážením bezzásahové západní části pozemku p.č. 60/1 v k.ú. Blato („zbytkové vodní plochy“) v období července 2013; a dále - nepovoleným zavážením západní, jihozápadní a střední části pozemku p.č. 60/1 v k.ú. Blato („zbytkové vodní plochy“) od 12. 9. 2013 do 16. 10. 2013 a dne 2. 12. 2013. Současně byla žalobci ve výroku II. rozhodnutí ČIŽP dle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“) a v souladu s § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, ve znění rozhodném, uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1.000,- Kč. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a doplnění žaloby 2. Žalobce v podané žalobě namítal, že vymezení skutku ve výroku rozhodnutí ČIŽP je nesrozumitelné a nebylo provedeno v souladu s § 68 odst. 2 správního řádu, jelikož rozsah jednání, tj. v jakém množství a čím mělo k zavážení dojít, a doba jednání nejsou vymezeny určitě a nezaměnitelně. Dle žalobce nebyl skutek dostatečně vymezen ani v oznámení o zahájení řízení ze dne 26. 8. 2013, jelikož nebylo uvedeno, kdy a jakým jednáním k němu mělo dojít. ČIŽP popsala pouze následek, tj. situaci v území, nikoli nezákonné jednání žalobce. Odmítl, že postačuje vymezit skutek až v meritorním rozhodnutí. 3. V obecné rovině namítal nezákonnost a nepřezkoumatelnost žalobou napadených rozhodnutí pro nedostatek důvodů, jelikož se správní orgány nevypořádaly se všemi námitkami žalobce, když některé bez dalšího odmítly a k některým se vůbec nevyjádřily. Tím porušily § 68 odst. 3 správního řádu, zákon o ochraně přírody a krajiny a rovněž obecné principy správního trestání. 4. Vytkl správním orgánům, že skutek nemá oporu ve správním spise, neboť správní orgány připsaly žalobci odpovědnost za následek, aniž by prokázaly a dovodily příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem. Správní orgány blíže neurčily zavážení a původce zavážky, přesto přičetly takové jednání žalobci a konstatovaly, že se dopustil správního deliktu. 5. Namítal, že správní orgány při opatřování a provádění důkazu ohledání pozemku p.č. 60/1 a 60/16 v k.ú. Blato dne 20. 9. 2013, 8. 10. 2013, 15. 10. 2013 a 16. 10. 2013 postupovaly nezákonně. Dle žalobce nebyly splněny podmínky pro zajištění důkazu, jelikož nehrozilo nebezpečí z prodlení; na jmenovaných pozemcích totiž nebylo možné provést úpravy, které by znemožňovaly pozdější ohledání. Žalobce o zajištění důkazů nevěděl, nemohl tak hájit svá práva, čímž došlo k porušení § 2 odst. 3 a § 36 správního řádu. K účasti na ohledání nebyla přizvána nestranná osoba dle § 54 odst. 4 správního řádu a usnesení o zajištění důkazu byla vydána až dodatečně v rozporu s § 138 odst. 1 správního řádu. Ohledání provedená v září a v říjnu 2013 ničeho nevypovídají o jednání, které se mělo odehrát nejpozději v červenci 2013. ČIŽP deklarovala potřebu těchto důkazů v řízení zahájeném oznámením ze dne 26. 8. 2013, v tomto řízení je však nepoužila a označila je za podklad pro řízení zahájené oznámením ze dne 9. 12. 2013. Usnesení ČIŽP o zajištění důkazů ze dne 20. 9. 2013, 8. 10. 2013 a 17. 10 2013 jsou tak nezákonná, stejně jako tři usnesení žalovaného ze dne 4. 12. 2013, jimiž byla usnesení ČIŽP potvrzena. 6. Namítal, že nebyly řádně vypořádány jeho námitky proti protokolu o kontrole ze dne 2. 12. 2013 ohledně neumožnění kontroly a neplnění předběžného opatření. Za nepravdivé označil tvrzení, že inspektorům ČIŽP neumožnil kontrolu, neboť osoby, kterým byla kontrola oznámena, nebyly oprávněny za žalobce jednat a vyjádřily jen ústní nesouhlas se vstupem inspektorů na pozemek. Odůvodnění postupu při kontrole v rozhodnutí ČIŽP označil za vnitřně zásadně rozporné a nepřezkoumatelné, jelikož ČIŽP jej odůvodnila odkazem na § 62 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, dle něhož nepotřebovala ke vstupu na pozemek souhlas, avšak současně tvrdila, že po sdělení nesouhlasu musela pozemek opustit. 7. Vytkl správním orgánům, že není zřejmé, jakým způsobem dospěly ke stanovení hranice povoleného zavážení, neboť příloha rozhodnutí o výjimce neobsahuje přesné souřadnice ani konkrétní výměru území, kde je zavážení povoleno. 8. Namítal nezákonnost a vady znaleckého posudku Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (dále jen „Agentura“), pro které nebylo možné použít znalecký posudek jako podklad pro rozhodnutí. Poukázal na poměr znalce k věci, jeho zájem na výsledku řízení a na nezpochybňování postupů Agentury. Odmítl zpětnou aplikaci § 78 odst. 5 zákona o ochraně přírody a krajiny ve znění účinném od 1. 1. 2015 na činnost Agentury prováděnou od roku 2011. Otázku č. 1 znaleckého posudku označil za nepřijatelnou a odpověď na ni za neověřitelnou. Jednak žalobce nebyl přítomen provádění monitoringu v lokalitě Agenturou. Jednak správní orgány měly samy opatřit podklady pro rozhodnutí a tyto případně znalci předložit; znalec nemůže sám vyhledávat a označovat důkazy a skutečnosti, z nichž má činit znalecké závěry, a nemůže ani vycházet ze zjištění, které učinil na místě samém. Dle žalobce není ani zřejmé, z jakého důvodu bylo v roce 2014 provedeno šetření, o kterém navíc nebyl žalobce vyrozuměn dle § 51 a § 54 správního řádu. Vypořádání námitek ohledně znaleckého posudku označil za nepřezkoumatelné a nesprávné. 9. Uvedl, že zákaz dle § 50 odst. 1 a 2 zákona o ochraně přírody a krajiny může platit jen tam, kde se zvláště chránění živočichové vyskytují, a jestliže se na území nevyskytují, nelze ani porušit rozhodnutí o výjimce ze zákazu. Dle žalobce nebylo prokázáno, že se v roce 2013 v lokalitě zvláště chránění živočichové vyskytovali, že tedy žalobce mohl rozhodnutí o výjimce porušit a že naplnil materiální stránku správního deliktu. Podklady, na něž správní orgány odkazují, se situací v lokalitě v roce 2013 nezabývají; znalecký posudek Agentury nevypovídá ničeho o konkrétním vývoji v lokalitě, nelze z něj určit, kde konkrétně se měli živočichové vyskytovat a z jakých údajů vychází. Žalobce přitom předložil Odborný zoologický průzkum lokality Blato v letech 2007 až 2013 zpracovaný Mgr. R. a Odborný znalecký posudek RNDr. Z., CSc., z nichž je zřejmé, že živočichové uvádění v odpovědi na otázky č. 2 a 3 znaleckého posudku vymizeli dříve, než se žalobce měl protiprávního jednání dopustit, a tyto odpovědi proto neobstojí. Agentura ani ČIŽP se s předloženými podklady nevypořádaly, Agentura se navíc nezabývala ani znaleckým posudkem z roku 2005 a otázkou dostatečně referenčního množství živočichů pro označení lokality za biotop. 10. Namítal, že se nemohl dopustit protiprávního jednání, když jeho činnost byla plně v souladu s pravomocným stavebním povolením ze dne 12. 2. 1998 na stavbu skládky. Žalobce se od stavebního povolení nemohl jakkoli odchýlit,