4 As 5/2003 — Nejvyšší správní soud

5 A 96/2017- 27 - text 6 5 A 96/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Gabriely Bašné a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce proti žalovanému GOLF AREA a. s., IČ: 258 31 577 se sídlem Véska 89, Dolany zastoupen Mgr. Silvií Šrotíř Sofkovou, advokátkou se sídlem Horní nám. 14/17, Olomouc Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2017, č. j. 90282/ENV/16, 19/570/17, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Olomouc (dále jen „ČIŽP“) ze dne 7. 11. 2016, č. j. ČIŽP/48/PPV/0074145.001/13/OBY (dále též „poplatkový výměr“), kterým byl žalobci vyměřen poplatek za rok 2013 ve výši 45 234 Kč dle § 88 odst. 12 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění rozhodném (dále jen „vodní zákon“) za odebrané množství podzemní vody ze zdroje - studny Dolany v obci Dolany, v kraji Olomouckém, kat. úz. Véska u Olomouce, zahrnující následující odběrná místa: vrt VSK – 1 na p. č. 500, vrt VSK – 2 na p. č. 517, vrt VSK – 3 na p. č. 490/2 (dále též „zdroj“). II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a repliky žalobce 2. Žalobce v podané žalobě učinil nesporným, že ze zdroje v roce 2013 odebral 15 078 m3 podzemní vody. 3. Nesouhlasil však s právním výkladem § 88 odst. 2 vodního zákona zaujatým ve věci správními orgány. Výklad správních orgánů označil za zavádějící a účelový, jelikož do poplatku za celkový skutečný odběr podzemní vody byla žalobci započtena i zákonem stanovená tzv. nezpoplatněná částka 6 000 m3. Žalobce byl přesvědčen, že správný výpočet poplatku měl být následující - z celkového objemu jím odebrané vody ve výši 15 078 m3 měla být nejprve odečtena zákonem nezapočitatelná položka 6 000 m3, a teprve pak měl být z této snížené částky ve výši 9 078 m3 proveden výpočet poplatku, tj. 9 078 m3 x 3 Kč = 27 234 Kč. Správní orgány však nesprávně vypočetly zpoplatněnou částku z celkového odebraného množství vody, tj. z částky 15 078 m3 (15 078 m3 x 3 Kč = 45 234 Kč). Na podporu svého právního názoru žalobce odkázal na Výklad č. 10 k § 101 vodního zákona přijatý Ministerstvem zemědělství dne 4. 8. 2004 pod č. j. 1598/2003 – 6020. 4. Žalobce zdůraznil, že výklad neurčitě formulovaného zákonného ustanovení nelze provádět k tíži jednotlivce; negativní následky neurčité či nesrozumitelné právní úpravy musí jít k tíži zákonodárce a nikoli adresáta normy. 5. Žalobce rovněž namítal nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, jelikož žalovaný se řádně nevypořádal s jeho námitkou směřující proti nesprávnému výkladu shora jmenovaného zákonného ustanovení, když nevysvětlil, v čem spatřuje jeho nesprávnost, účelovost a vadnost. 6. Žalobce navrhl soudu, aby zrušil žalobou napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 20. 7. 2017 zdůraznil, že není povolán k výkladu zákona o vodách. Odmítl však námitku nepřezkoumatelnosti, jelikož v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vysvětlil použitý postup při vyměření poplatku za odběr vody. Upozornil, že pro žalobce vypracoval přehlednou tabulku, aby výpočtu porozuměl. Rovněž odkázal na část 3 – kapitolu 3.2. vyhlášky č. 125/2004 Sb., Ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví vzor poplatkového hlášení a vzor poplatkového přiznání pro účely výpočtu poplatku za odebrané množství podzemní vody ve znění rozhodném (dále jen „vyhláška MŽP“), kde je v poznámkách pod tabulkou formuláře č. 5/9 uveden i způsob výpočtu poplatků, který byl v dané věci zachován. Z poznámek pod čarou ve vyhlášce MŽP totiž vyplývá, že v případě, kdy objem odběrů vody za kalendářní rok přesáhne 6 000 m3, bude odběr zpoplatněn v celkovém odebraném množství. 8. V daném případě žalobce odebíral vodu během jednoho kalendářního roku a jeho celkový odběr vody, tj. součet dílčích měsíčních objemů vody, činil 9 078 m3 m3. Jedná se tak o částku vyšší než je zákonem stanovená nezpoplatněná limitní hodnota objemu 6 000 m3, a proto bylo zpoplatněn veškeré odebrané množství podzemní vody žalobcem. 9. Pro ozřejmění principu stanovení poplatků v souladu s § 88 vodního zákona uvedl jako příklad situaci, kdy odběratel za kalendářní rok odebral podzemní vodu v celkové hodnotě nepřesahující limit 6 000 m3. Pak by mu byl poplatek vyměřen pouze za součet jednotlivých měsíčních objemů vody, které nepřesáhly zákonný limit 500 m3 za měsíc a do výsledku výpočtu poplatků by nebyly započítány ty objemy, jež by byly stejné či nižší než je tato limitní částka. 10. Nesouhlasil s námitkou žalobce, že znění ustanovení § 88 odst. 2 vodního zákona je nejednoznačné či neurčité. Navíc označil výklad zastávaný žalobcem v rozporu s efektivním dosažením účelu dotčené části zákona. 11. Žalovaný navrhl soudu, aby žalobu zamítl. 12. V souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění rozhodném (dále jen „s. ř. s.“) soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci se ve stanovené lhůtě k rozhodování soudu bez nařízení jednání nevyjádřili. III. Obsah správního spisu 13. Ve správním spise je založeno rozhodnutí ze dne 27. 9. 2012, č. j. SMOI/ŽP/55/2108/2012/Zv, jímž bylo žalobci povoleno nakládat s vodami dle § 8 odst. 1 písm. b) bod 1. vodního zákona, spočívající v odběru podzemních vod z výše uvedeného zdroje na dobu určitou do 31. 3. 2018. 14. Dne 27. 10. 2016 žalobce doložil ČIŽP poplatkové hlášení pro stanovení výše poplatků za odebrané množství podzemní vody za rok 2013, ve kterém uvedl, že za rok 2013 ze zdroje odebral celkem 15 078 m3 podzemní vody. 15. Poté ČIŽP dne 7. 11. 2016 vydal rozhodnutí – poplatkový výměr, jímž žalobci za odebrané množství vody v roce 2013 dle § 88 odst. 2, 12 vodního zákona určil poplatek ve výši 45 234 Kč. V odůvodnění výměru byl popsán výpočetní mechanismus poplatku tak, že žalobcem uvedená částka celkového odběru vody ve výši 15 078 m3 byla vynásobena sazbou 3 Kč, tj. výsledná suma činila 45 234 Kč. 16. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání ze dne 18. 11. 2016, ve kterém sporoval výši stanoveného poplatku. Poukázal na § 88 odst. 2 vodního zákona, z jehož jazykového znění vyplývá, že odběr vody ve výši 6 000 m3 nemá být zpoplatněn. Dovodil pak, že tato limitní suma 6 000 m3 mu měla být odečtena od celkového odběru 15 078 m3 a a teprve z posléze odečtené částky, tj. 9 078 m3, měl být proveden výpočet poplatku. 17. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalovaný se plně ztotožnil s výkladem § 88 odst. 2 vodního zákona přijatého ČIŽP. Žalovaný zdůraznil, že z citovaného ustanovení ve spojení s formulářem č. 5/9, jeho částí 3 (kapitola 3.2) ve vyhlášce MŽP je zřejmé, že pokud je celková suma za kalendářní rok větší než 6 000 m3, bude odběr zpoplatněn v celém ročním objemu. A v případě, že v průběhu roku bude odebráno méně než 6 000 m3 vody, pak by byl vyměřen poplatek pouze za součet jednotlivých měsíčních objemů podzemní vody, ale jen za ty měsíce, v nichž odběr přesáhl 500 m3 za měsíc. Do výpočtu poplatku by se nezapočítaly objemy, které jsou nižší nebo rovny této limitní hodnotě. Žalovaný do odůvodnění zakomponoval tabulku, v níž demonstroval příklady výpočtu zpoplatnění odběru vody jak v případě, kdy celkový objem odebrané vody za kalendářní rok přesáhne limitní částku 6 000 m3, tak v případě, kdy je celkový odběr vody nižší než tato limitní částka. Zároveň odmítl žalobcovu odvolací námitku s tím, že současná právní úprava vodního zákona nepřipouští možnost odečítání limitních hodnot od celkového odebraného množství vody. Naopak zdůraznil, že vodní zákon stanoví poplatkovou povinnost až od určitého množství odebrané vody, proto výše uvedené hodnoty objemů jsou hodnotami limitními, jelikož od jejich dosažení či překročení, povinnost platit poplatky pro odběratele nastává. 18. Žalovaný rovněž nesouhlasil s námitkou žalobce, že odůvodnění ČIŽP je v rozporu s § 68 odst. 3 zákona č. 50/2004 Sb., správní řád ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“), jelikož ČIŽP řádně popsal, jakým konkrétním způsobem požadovanou částku vypočetl. Upozornil, že ČIŽP není oprávněn v rámci stanovení výše poplatku aplikovat správní úvahu. IV. Posouzení žaloby 19. Na základě podané žaloby přezkoumal Městský soud v Praze napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). 20. Žaloba je důvodná. 21. Při posouzení věci soud vyšel