5 As 73/2010 — Nejvyšší správní soud

6 Ad 20/2016- 25 - text 6 6 Ad 20/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: ██████████, nar. ███████████ bytem ███████████████████████████ zastoupen ███████████████████████, advokátem sídlem ████████████████████████████████████ proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem █████████████████████████ o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2016, č.j. MV-53402-6/KM-2016, t a k t o : I. Žaloba ze zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : 1 Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle ust. § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“) zrušil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ve věcech služebního poměru č.j. OSZ-131827/VO-Že-2007 ze dne 16. 3. 2007 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a řízení ve věci služebního poměru zastavil. Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto o tom, že žalobci se v souladu s ust. § 116 a ust. § 117 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 186/1992 Sb.), ke dni 1. 1. 2007 přiznává příspěvek za službu ve výši 6.911 Kč v souvislosti se skončením jeho služebního poměru ke dni 31. 12. 2006. Současně mu byla podle ust. § 160 odst. 2 zákona o služebním poměru zastavena výplata výsluhového příspěvku a bylo konstatováno, že v souladu s dikcí ust. § 225 zákona o služebním poměru se příspěvek za službu přiznaný k 1. 1. 2007 stává tímto dnem výsluhovým příspěvkem. 2 Žalobce v žalobě uvedl, že napadeným rozhodnutím byl opětovně dotčen na svých právech tím, že zrušením rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministra vnitra ze dne 16. 3. 2007, č.j. OSZ-131827/VO-Že2007, a zastavením řízení došlo k tomu, že nebylo rozhodnuto o vyměření jeho nároku na příspěvek za službu ode dne 1. 1. 2007. 3 Žalobce uvádí, že dle jeho názoru mělo novým rozhodnutím žalovaného dojít k nápravě vzniklých škod na jeho právech a majetku, jenž mu byla nezákonnými rozhodnutími způsobována po dobu od 1. 1. 2007 a nikoliv naopak k dalším průtahům a jeho následnému poškozování, jak majetkovému tak morálnímu. 4 Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že s ní nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí, když odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a uváděl věcně tytéž závěry, jako v tomto rozhodnutí. 5 Z předloženého správního spisu soud následně zjistil tyto podstatné skutečnosti. 6 Dne 29. 6. 2016 vydalo Ministerstvo vnitra ve věcech služebního poměru, č.j. MV-53402-6/KM-2016 rozhodnutí, kterým rozhodlo tak, že zrušilo rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministra vnitra ve věcech služebního poměru č. j. OSZ-131827/VO-Že-2007 ze dne 16. 3. 2007 a řízení ve věcech služebního poměru zastavilo. Odůvodnilo to tak, že rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 9 Ad 13/2013-40 ze dne 29. 2. 2016 bylo zrušeno předchozí rozhodnutí ministra vnitra ve věcech služebního poměru č.j. KM-47-8/PK-2013 ze dne 28. 5. 2013 z důvodu, že ministr vnitra rozhodl o odvolání odvolatele způsobem, který není ust. § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru aprobován, když neumožňuje v odvolacím řízení nalézací rozhodnutí zrušit a věc vrátit prvoinstančnímu správnímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí. 7 Podle žalovaného lze žalobci přisvědčit v tom, že v napadeném rozhodnutí je nesprávně posouzena otázka posledního hrubého měsíčního příjmu před skončením služebního poměru. Za poslední hrubý měsíční služební příjem před skončením služebního poměru je nezbytné považovat služební příjem v daném měsíci skutečně vyplacený, nikoli poslední služební příjem upravený podle ust. § 76 odst. 1 vyhlášky č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky (dále jen “vyhláška č. 287/2002 Sb.“). 8 V tomto ohledu by tedy přicházela v úvahu změna napadeného rozhodnutí podle ust. § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru tak, aby o výši výsluhového příspěvku bylo rozhodnuto v souladu s příslušnými ustanoveními zákona, resp. bez aplikace vyhlášky č. 287/2002 Sb. Takovému rozhodnutí žalovaného však v současné době brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, neboť aktuální skutkový a právní stav je takový, že o žádosti žalobce o přiznání výsluhového příplatku ke dni 1. 1. 2007 je nyní pravomocně rozhodnuto, a to rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ve věcech služebního poměru č.j. OSZ-131827-36/D-Br-2013 ze dne 20. 12. 2013, které nabylo právní moci ve spojení s rozhodnutím ministra vnitra ve věcech služebního poměru č.j. KM-17-10/PK-2014 ze dne 28. 4. 2014. Lze tak konstatovat, že otázka výsluhového příspěvku odvolatele je v současné době pravomocně vyřešena, tudíž odvolací orgán nemůže připustit, aby vedle sebe existovala dvě rozhodnutí o jedné žádosti. 9 Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (ust. § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s. ř. s.“), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. 10 O podané žalobě městský soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení s takovým postupem souhlasili. Městský soud nenařídil jednání ani k provedení žalobcem v žalobě navržených důkazů, neboť jimi prokazované rozhodné skutečnosti vyplývají ze správního spisu a provádění důkazů by na závěrech městského soudu nemohlo z dále popsaných důvodů ničeho změnit. 11 Podle ust. § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru je odvolací orgán povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději do 90 dnů ode dne jeho podání. Jsou-li pro to důvody, odvolací orgán rozhodnutí změní nebo zruší a řízení zastaví, popřípadě rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání služebnímu funkcionáři, který napadené rozhodnutí vydal; jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí. 12 Základní žalobcovou námitkou bylo, že napadeným rozhodnutím byl opětovně dotčen na svých právech tím, že zrušením rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministra vnitra ze dne 16.3.2007, č.j. OSZ-131827/VO-Že2007 a zastavením řízení došlo k tomu, že nebylo rozhodnuto o vyměření jeho nároku na příspěvek za službu ode dne 1. 1. 2007. Tímto jednáním žalovaného dokonce došlo k porušení závazného právního názoru vysloveného Městským soudem v Praze v rozsudku č.j. 9 Ad 13/2013-40 ze dne 29. 2. 2016, jenž zrušil již předchozí rozhodnutí žalovaného a přikázal mu rozhodnout o správné výši příspěvku za službu. 13 Soud však musí v této souvislosti uvést, že se neztotožňuje s právní argumentací žalobce, neboť skutkový a právní stav je v nyní projednávané věci odlišný od skutkového a právního stavu, jenž byl řešen v odkazovaném rozsudku Městského soudu v Praze. 14 Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 9 Ad 13/2013-40 ze dne 29. 2. 2016 bylo zrušeno předchozí rozhodnutí žalovaného č.j. KM-47-8/PK-2013 ze dne 28. 5. 2013 zejména proto, že žalovaný rozhodoval v rozporu s dikcí ust. § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru, z nějž vyplývá, že jedním ze způsobů, jakým lze o věci rozhodnout, je zrušení rozhodnutí a současně zastavení řízení. To znamená, že dospěl-li žalovaný k závěru, že je nezbytné se věcí dále zabývat a znovu vypočíst a stanovit výši příspěvku za službu, a nepřipouští-li služební zákon způsob rozhodnutí spočívající toliko ve zrušení nesprávného rozhodnutí správního orgánu 1. stupně, pak takovou alternativu rozhodnutí žalovaný zvolit nemohl, neboť by tak rozhodl v rozporu s dikcí zákona, která se zrušením rozhodnutí spojuje zároveň rozhodnutí o zastavení řízení. V důsledku tohoto postupu žalovaného podle názoru městského soudu došlo k tomu, že žalobce byl zkrácen na svých právech, neboť z rozhodnutí žalovaného nelze v souladu s dikcí zákona dovodit nic jiného, než že rozhodnutí správního orgánu 1. stupně bylo zrušeno a řízení bylo zastaveno, takže již zde není prostor pro to, aby správní orgán 1. stupně ve věci nároku žalobce na přiznání příspěvku za službu rozhodoval. Uvedený závěr městský soud vyslovil za situace, kdy žalovaný vysvětlil, že v novém řízení bude výše příspěvku za službu žalobci nově posuzována. To proto, že zákonnost napadeného rozhodnutí nelze posuzovat z hlediska toho, co žalovaný či správní orgán 1. stupně v budoucnu hodlá učinit, ale podle toho, zda výrok napadeného rozhodnutí žalobci právně zaručuje jistý postup v další