10 Afs 376/2017 — Nejvyšší správní soud

8 A 56/2016- 43 - text 13 8 A 56/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D., a Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, IČO: 619 89 100 sídlem 17. listopadu 15/2172, 708 33 Ostrava - Poruba proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky sídlem Karmelitská 7, 118 12 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2016, č. j. MSMT-27288/2014-17 a proti sdělení učiněnému v e-mailové zprávě ze dne 30. 8. 2013, takto: I. Žaloba proti sdělení učiněnému v e-mailové zprávě ze dne 30. 8. 2013 adresované žalobkyni se odmítá. II. Oznámení Řídícího orgánu OP VK ze dne 27. 2. 2016, č. j. MSMT-27288/2014-17 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu a průběh správního řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení in eventum deklarace nicotnosti rozhodnutí žalovaného v e-mailové zprávě ze dne 30.8.2013 s názvem předmětu „6. ELMZ pro projekt CZ.1.07/2.4.00/12.0097 – schválena“ v rozsahu krácení dotace ve výši 205 951 Kč (dále též jen „e-mailová zpráva ze dne 30.8.2013“), které bylo potvrzeno „Oznámením Řídícího orgánu OP VK“ ze dne 27. 2. 2016, č. j. MSMT-27288/2014-17 (dále též jen „napadené rozhodnutí). Rozhodnutí o poskytnutí dotace ve výši 24 047 083 Kč bylo žalobkyni vydáno dne 21. 10. 2009 za účelem realizace projektu „AGENT“, reg. číslo CZ.1.07/2.4.00/12.0097, v rámci Operačního programu vzdělávání pro konkurenceschopnost (dále jen „rozhodnutí o poskytnutí dotace“). Dotace byla z 85 % kryta z prostředků Evropského sociálního fondu. 2. Žalobkyně v rámci tohoto projektu vypsala veřejnou zakázku na nákup počítačů. V zadávacích podmínkách uvedla mimo jiné podmínku na minimální taktovací frekvenci procesorů poptávaných počítačů. 3. Dne 3. 4. 2013 dal žalovaný podnět k zahájení řízení z moci úřední k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) s tím, že zadávací dokumentace k veřejné zakázce obsahovala požadavek na taktovací frekvenci procesoru, což nebylo dle žalované v souladu s § 45 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v relevantním znění (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“). Specifikace požadavku na minimální taktovací frekvenci procesoru nebyla podle žalovaného přiměřená, jelikož frekvence procesoru není objektivním ukazatelem výkonnosti, protože jednotliví výrobci udávají frekvenci procesorů různě, a proto taková podmínka byla vůči ostatním hospodářským subjektům na trhu diskriminační. 4. Z oznámení o výsledku šetření ÚOHS ze dne 20. 9. 2013, č. j. ÚOHS-P309/2013/VZ-18086/2013/531/RKr vyplývá, že po prošetření nebyly shledány důvody pro zahájení správního řízení z moci úřední. 5. Dne 30. 8. 2013 žalovaný zaslal žalobkyni emailem „Konečné vypořádání projektu CZ.1.07/2.4.00/12.0097“, ve kterém bylo žalobkyni oznámeno snížení dotace ve výši 1 269 463 Kč, přičemž část dotace ve výši 205 951 Kč byla žalobkyni odebrána z důvodu porušení pravidel při zadávání výběrového řízení a z důvodu neopodstatněného nákupu. Žalovaný tímto e-mailem žalobkyni zároveň sdělil, že o pochybeních informoval v souladu se zákonem Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj. 6. Dne 7. 10. 2013 žalovaný zaslal žalobkyni „Oznámení příjemci podpory o nesrovnalosti a předání věci finančnímu úřadu“ (dále též jen „oznámení“). Oznámením bylo žalobkyni sděleno, že na základě kontroly účetních dokladů žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně porušila rozpočtovou kázeň podle § 44 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“). Konkrétně měla žalobkyně uskutečnit nezpůsobilé výdaje v celkové výši 1 269 487,86 Kč, a to z důvodu administrativní chyby, překročení jednotkových sazeb, ubytování a stravování a z důvodů pochybení ve veřejné zakázce. Podrobnosti žalovaný odeslal také na příslušný finanční úřad pro účely vymáhání odvodu za porušení rozpočtové kázně. 7. Ze zprávy o daňové kontrole ze dne 7. 5. 2015, č. j. 223230/15/3200-31471-804525 (dále jen „zpráva o daňové kontrole“) vyplývá, že se žalobkyně dopustila porušení rozpočtové kázně dle § 44 zákona o rozpočtových pravidlech v celkové výši 821 733,86 Kč tím, že porušila povinnosti stanovené rozhodnutím o poskytnutí dotace a došlo k neoprávněnému použití peněžních prostředků dle § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech, což mělo za následek odvod dle § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech v poměru 85 %, tj. 698 473,78 Kč, zaokrouhleně 698 474,00 Kč do Národního fondu a 15 %, tj. 123 260,08 Kč, zaokrouhleně 123 260 Kč do státního rozpočtu. Ohledně neoprávněného výdaje ve výši 205 951 Kč ve vztahu k dodávce výpočetního a kancelářského vybavení pro projekty však finanční úřad uvedl, že nebylo zjištěno porušení podmínek příslušných rozhodnutí. 8. Dne 15. 12. 2015 zaslala žalobkyně žalované podnět k vyslovení nicotnosti veškerých relevantních oznámení o snížení dotace, ať již ve formě e-mailů či jiných dokumentů, a rovněž veškerých relevantních oznámení řídícího orgánu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. 9. Poté, co finanční úřad dle zprávy o daňové kontrole dospěl k závěru, že v daném případě nedošlo k porušení rozpočtové kázně, žalovaný sdělil dne 27. 2. 2016 žalobkyni napadeným rozhodnutím, že trvá na závěru o nesrovnalosti co do částky 205 951 Kč, že tento výdaj není možné financovat z Evropského sociálního fondu a nelze jej považovat za výdaj uskutečněný v souladu se stanovenými základními kritérii podle článku 56 odstavce 4 Nařízení č. 1083/2006. Pokud finanční úřad nezjistil skutečnosti rozhodné pro stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně, měl žalovaný za to, že zároveň nebyly prokázány žádné nové skutečnosti, které by ovlivnily původní závěry žalovaného. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 10. Žalobkyně v podané žalobě namítla, že žalovaný nezjistil skutečný stav věci vyplývající ze zpřístupněných materiálů a dokumentů, neoznačil doklady a materiály, o které opřel svá zjištění a vyvodil závěry, které jsou věcně a právně nesprávné. 11. Žalobkyně uvedla, že na e-mailovou zprávu ze dne 30. 8. 2013 nelze nahlížet jinak než jako na definitivní snížení vyplácené dotace, tedy jakési kvazi-rozhodnutí, které žalovaný vydal podle ust. § 14e zákona o rozpočtových pravidlech, ze kterého vyplývalo, že z důvodu pochybení žalobkyně jakožto veřejného zadavatele při veřejné zakázce byla žalobkyni snížena dotace o částku 205 951 Kč. V takovém případě pak i na samotné vyslovení snížení dotace a na závěr pracovní skupiny pro nesrovnalosti vyplývající z Oznámení Řídícího orgánu OP VK bylo třeba nahlížet jako na rozhodnutí, kterými dochází k závaznému určení práva žalobkyně legitimně očekávat výši vyplacené dotace. Podle žalobkyně se tak jednalo o rozhodnutí, proti kterým lze podat správní žalobu podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) 12. V případě Oznámení Řídícího orgánu OP VK se jednalo o ad hoc rozhodnutí žalovaného, které bylo do jisté míry vydáno na popud žalobkyně, jednalo se tedy svou povahou spíše o mimořádný opravný prostředek. Nic to však nezměnilo na skutečnosti, že formálně ani jedno z rozhodnutí žalovaného nesplňovalo náležitosti rozhodnutí dle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s. ř.“). 13. Žalobkyně konstatovala, že se žalovaný dopustil porušení základních zásad dle ust. § 2 až 8 s. ř, když vyslovil výrok ohledně údajného porušení zákona o veřejných zakázkách, přestože ÚOHS jako orgán dohledu dle ust. § 112 zákona o veřejných zakázkách v souladu s ust. § 8 odst. 2 s. ř. dospěl k opačnému závěru. Obdobně se pak žalovaný zachoval ve vztahu k posouzení porušení rozpočtové kázně, přestože finanční úřad dospěl k závěru, že porušení rozpočtové kázně nebylo zjištěno. Dále žalovaný porušil ust. § 68 odst. 2 a ust. § 69 s. ř., neboť jeho rozhodnutí nesplňují základní náležitosti v těchto ustanoveních obsažené. 14. K tomu žalobkyně uvedla, že podle správního řádu, Listiny základních práv a svobod a § 7 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky bylo jednoznačné, že žalovaný neměl stanovenou působnost vztahující se k zákonu o veřejných zakázkách a neměl v této souvislosti ani zákonem uloženou možnost posuzovat, zda postup v rámci zadávání veřejných zakázek byl nebo nebyl v souladu se zákonem o veřejných zakázkách. Žalovaný se tedy měl obrátit na věcně příslušné orgány, které mají ve své zákonem dané pravomoci a příslušnosti prověřit, zda a za jakých okolností došlo k porušení zákona o veřejných zakázkách a k porušení rozpočtové kázně. Žalovaný se sice na tyto orgány obrátil, neboť svá zjištění oznámil ÚOHS a věcně a místn