6 Afs 270/2015 — Nejvyšší správní soud

10 A 35/2017- 61 - text 15 10 A 35/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D., a Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně sídlem nám. T. G. Masaryka 5555, Zlín zastoupena advokátem JUDr. Karlem Zuskou sídlem Radlická 3185/1c, Praha 5 proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy sídlem Karmelitská 7, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 25.11.2016, č.j. MŠMT-14152/2016-13 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 25. 11. 2016, č.j. MŠMT-14152/2016-13 (dále jen „napadené rozhodnutí“) a jemu předcházejícího rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 30. 5. 2016, č.j. MŠMT14152/2016-6 nazvaného „Oznámení č. S0376/19/01 o nevyplacení části dotace“ (dále též jen „rozhodnutí o nevyplacení dotace“). 2. Rozhodnutím o poskytnutí dotace č. 0376/19/01 ze dne 1. 10. 2015, č.j. MŠMT-22760/2015-8 (dále jen „rozhodnutí o poskytnutí dotace“) rozhodl žalovaný o poskytnutí dotace žalobkyni za účelem realizace projektu „CEBIA – Tech Instrumentation“, reg. č. CZ.1.05/2.1.00/19.0376 (dále též jen „projekt“), a to v rámci OP VaVpI, prioritní osy 2 – Regionální VaV centra, oblast podpory 2.1 – Regionální VaV centra. Rozhodnutím o nevyplacení dotace, které bylo žalobkyni doručeno dne 6. 6. 2016, žalovaný žalobkyni sdělil, že jí podle § 14e odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“) nevyplácí část dotace, přičemž toto nevyplacení odpovídá celkem částce 2.092.173,54 Kč, z důvodu, že žalobkyně měla porušit § 6 odst. 1 a ust. § 147 odst. 6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZVZ“), když v rozporu se stanovenými zadávacími podmínkami mohla omezit okruh uchazečů o veřejnou zakázku „CEBIA – Tech Instrumentation – Přístroje I.“, zadávanou v otevřeném řízení uveřejněném ve Věstníku veřejných zakázek (dále jen „VVZ“) pod ev. č. zakázky 513840 (dále jen „Veřejná zakázka“). 3. V zadávací dokumentaci Veřejné zakázky byla v bodě 8.4 stanovena předpokládaná doba plnění této zakázky od 21. 9. 2015 do 30. 9. 2015 a výslovně specifikováno, že „údaj o předpokládaném zahájení plnění veřejné zakázky je stanoven s ohledem na předpokládané ukončení zadávacího řízení“, „časový úsek mezi předpokládaným zahájením a předpokládaným ukončením zadávacího řízení vyjadřuje zadavatelem předpokládanou dobu realizace veřejné zakázky“ a „skutečnou lhůtu realizace navrhuje uchazeč ve smlouvě.“ Pochybení žalobkyně coby zadavatele předmětné zakázky spočívalo dle žalovaného v tom, že zatímco v bodě 8.4 zadávací dokumentace předmětné zakázky je stanovená doba plnění Veřejné zakázky (od 21. 9. 2015 do 30. 9. 2015) vymezena jako doba předpokládaná, v Oznámení o zakázce uveřejněném v Úředním věstníku EU a ve VVZ pod ev. č. 513840 (dále jen „Oznámení o zakázce“) je sice v bodě II. 3) uvedena shodná doba plnění (od 21.9.2015 do 30.9.2015), ale není u ní výslovně uvedeno, že jde o dobu toliko předpokládanou. Uvedené žalovaný považoval za rozpor a za netransparentní postup zadavatele a dovodil, že mnozí potenciální uchazeči si ani neobstarali zadávací dokumentaci, ze které vyplývalo, že jde jen o předpokládanou dobu realizace a že skutečnou dobu realizace navrhuje uchazeč ve smlouvě, a údaj o době pro realizaci Veřejné zakázky uvedený v Oznámení o zakázce tak mohl vést k odrazení některých uchazečů o Veřejnou zakázku, pokud by v uvedené době nebyli schopni tuto zakázku realizovat. 4. Žalobkyni je ze strany žalovaného dále vytýkáno ve vztahu k veřejným zakázkám „CEBIA – Tech Instrumentation – Přístroje I. – Pracoviště pro výzkum proudění“ (uveřejněna ve VVZ pod ev. č. zakázky 525151), „CEBIA – Tech Instrumentation – Přístroje I. – Akumulační panely“ (uveřejněna ve VVZ pod ev. č. zakázky 525150), „CEBIA – Tech Instrumentation – Přístroje I. – Mobilní měřící pracoviště“ (uveřejněna ve VVZ pod ev. č. zakázky 525221) a „CEBIA – Tech Instrumentation – Přístroje I. – Zkušební vzorky pro testování kalorimetrické komory“ (uveřejněna ve VVZ pod ev. č. zakázky 525222), že v důsledku nedostatečné specifikace doby realizace v Oznámení o zakázce nebyly v otevřeném řízení na Veřejnou zakázku, která byla rozdělena na 22 částí ve smyslu § 98 odst. 1 ZVZ, podány do částí Veřejné zakázky č. 5, 6, 7 a 9 žádné nabídky, tedy, že žalobkyně mohla sama způsobit (tím, že nedostatečně specifikovala dobu pro realizaci veřejné zakázky v Oznámení o zakázce) důvod pro následné použití jednacího řízení bez uveřejnění ve smyslu ust. § 23 odst. 1 písm. a) ZVZ pro opakované zadání těchto částí. 5. Žalobkyně předložila rozsáhlou žalobní argumentaci, v níž namítá vady skutkové i právní. Podstatou žaloby (jejíž jednotlivé body jsou reflektovány a vypořádány níže), resp. tvrzené nezákonnosti napadeného rozhodnutí, je argumentace, že napadené rozhodnutí je v rozporu s výsledkem šetření ÚOHS, resp. toto šetření není v napadeném rozhodnutí zohledněno ani jako důkaz, a v tomto ohledu napadené rozhodnutí trpí vadou nepřezkoumatelnosti. Dále je žalobkyní namítána nesprávná aplikace § 147 odst. 6 a § 6 odst. 1 ZVZ, resp. nedostatečné zjištění skutkového stavu ve vztahu k porušení ZVZ (zásady transparentnosti). 6. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Ve svém vyjádření k žalobě podrobně reagoval na jednotlivé žalobní námitky. Žalobkyně pak v replice na vyjádření žalovaného setrvala na svých žalobních tvrzeních. II. Z obsahu správního spisu – průběh předcházejícího řízení 7. Na základě žádosti žalobkyně bylo dne 1.10.2015 vydáno rozhodnutí č.j. MSMT-22760/2015 o poskytnutí dotace z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace na projekt (CEBIA-Tech Instrumentation), a to v celkové maximální výši 44 007 600 Kč. Podle čl. III odst. 2 rozhodnutí o poskytnutí dotace měla být dotace vyplácena na základě skutečně vynaložených, odůvodněných a řádně prokázaných výdajů. 8. Součástí spisu je 5 vyplněných kontrolních listů pro kontrolu veřejné zakázky k projektu (kontrola ex post), resp. ve vztahu k dílčím veřejným zakázkám na různé typy měřících přístrojů, na jejichž základě bylo žalobkyni dne 30.5.2016 vydáno oznámení (rozhodnutí) o nevyplacení dotace. 9. Žalovaný zaslal Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) podnět ze dne 13.6.2016 k zahájení správního řízení ve věci přezkoumání postupu žalobkyně coby zadavatele předmětných veřejných zakázek. Úřad sdělil dopisem ze dne 21. 7. 2016, č. j. ÚOHS-P1074/2016/VZ-30411/2016/551/Opa výsledek svého šetření, že po prošetření v podnětu uváděných skutečností nebyly shledány důvody pro zahájení správního řízení z moci úřední. 10. Žalovaný dále podle § 14e odst. 5 zákona o rozpočtových pravidlech informoval dopisem ze dne 26.7.2016 Finanční úřad pro Zlínský kraj o nevyplacení části dotace. Obsahem správního spisu je též zpráva o daňové kontrole ze dne 7. 12. 2016, č. j. 2019226/16/3300-31471-709493, v níž finanční úřad konstatoval, že žalobkyně při zadávání veřejné zakázky s názvem „CEBIA – Tech Instrumentation – Přístroje I.“ porušila ustanovení § 6 ZVZ, a to konkrétně zásadu transparentnosti, přičemž pochybení žalobkyně mohlo mít dopad na potenciální okruh uchazečů o veřejnou zakázku. 11. Proti rozhodnutí o nevyplacení dotace podala žalobkyně námitky ze dne 28.6.2016, o nichž žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím. III. Ústní jednání 12. Při ústním jednání před soudem dne 4.2.2020 setrvali účastníci řízení na svých procesních stanoviscích. Zástupce žalobkyně s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu uvedl, že v rozhodnutí podle § 14e odst. 1 musí být zřejmé, že se jedná o konečné snížení dotace, zároveň s odkazem na obsah žaloby zdůraznil, že žalovaný nebyl oprávněn vydat konečné rozhodnutí o nevyplacení dotace. Dále poznamenal, že údaj o době plnění veřejné zakázky uvedený v oznámení byl údajem nepovinným a že mu není známo, že by žalovaný věc postoupil ke kontrole finančnímu úřadu. Zástupce žalovaného poukázal na judikaturní vývoj (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č.j. 6 Afs 270/2015-48) a v reakci na tvrzení zástupce žalobkyně, že žalobkyni nebyl ze strany finančního úřadu uložen odvod za porušení rozpočtové kázně, uvedl, že tato skutečnost nebránila vydání napadeného rozhodnutí; finanční úřad nicméně při následné kontrole potvrdil pochybení žalobkyně spočívající v porušení § 6 ZVZ. IV. Posouzení věci soudem 13. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 1, 2 zákona č