3 As 51/2007 — Nejvyšší správní soud

10 A 79/2017- 68 - text 8 10 A 79/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalované: Bc. P. H. bytem X, Univerzita Karlova sídlem Ovocný trh 560/5, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutím rektora žalované ze dne 28. 2. 2017, č. j. POP/UKRUK/12/130473/2016-3 a ze dne 28. 3. 2017, č. j. POP/UKRUK/2/131456/2017-3 takto: I. Rozhodnutí rektora žalované ze dne 28. 2. 2017, č. POP/UKRUK/12/130473/2016-3 a ze dne 28. 3. 2017, č. j. POP/UKRUK/2/131456/2017-3 se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 6 000 Kč. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí rektora žalované ze dne 28. 2. 2017, č. j. POP/UKRUK/12/130473/2016-3 a ze dne 28. 3. 2017, č. j. POP/UKRUK/2/131456/2017-3. Rozhodnutím ze dne 28. 2. 2017, č. j. POP/UKRUK/12/130473/2016-3 (dále jen „napadené rozhodnutí MFF“) rektor žalované k odvolání žalobce změnil své rozhodnutí ze dne 14. 12. 2016, č. j. POP/UKRUK/12/130473/2016-1, kterým byl žalobci jako studentu magisterského studijního programu Matematika, Matematicko-fyzikální fakulty (dále jen „MFF“) stanoven poplatek spojený se studiem ve výši 22.000 Kč za dalších započatých 6 měsíců studia od 2. 10. 2016 do 2. 4. 2017. Změna rozhodnutí MFF se dotýkala toliko splatnosti poplatku. Rozhodnutím ze dne 28. 3. 2017, č. j. POP/UKRUK/2/131456/2017-3 (dále jen „napadené rozhodnutí FSV“) rektor žalované zamítl odvolání žalobce a potvrdil své rozhodnutí ze dne 13. 2. 2017, č. j. POP/UKRUK/2/131456/2017-1, kterým byl žalobci jako studentu magisterského studijního programu Ekonomické teorie, Fakulty sociálních věd (dále jen „FSV“), stanoven poplatek spojený se studiem ve výši 19.000 Kč za započatých 6 měsíců studia od 19. 12. 2016 do 19. 6. 2017. 2. V napadených rozhodnutích rektor žalované shodně poukázal na relevantní ustanovení zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (dále jen „zákon č. 111/1998 Sb.“), na základě kterých dospěl k závěru, že při vydání napadených rozhodnutí byl dostatečně zjištěn skutkový stav věci a byly splněny podmínky pro stanovení poplatku spojeného se studiem a výše poplatku spojeného se studiem i období, na nějž byl stanoven, byly stanoveny správně způsobem uvedeným v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně. 3. Dále rektor žalované v napadených rozhodnutích konstatoval, že se ztotožnil s doporučením poradní komise a s ohledem na to, že zde není dán žádný důvod pro prominutí či snížení poplatku či odložení jeho splatnosti podle zásad uvedených ve Statutu Univerzity Karlovy (dále jen „Statut“), postupoval v souladu s § 58 odst. 7 zákona č. 111/1998 Sb. ve spojení s čl. 3 odst. 5 Přílohy č. 2 Statutu a opatření rektora žalované č. 12/2015 „Postup při posuzování žádostí o úlevy na poplatcích spojených se studiem“ a požadovanou úlevu na poplatku neposkytl. II. Obsah žaloby a související vyjádření 4. Žalobce v podané žalobě namítal, že z napadeného rozhodnutí důvod vyměření poplatku za studium jasně a srozumitelně nevyplývá a je nutno jej dovozovat. Tvrdil, že studium bakalářského studijního programu Ekonomická teorie na FSV bylo sice ukončeno dříve než v řádném tříletém termínu nikoliv však neúspěšně, ale zanecháním studia dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 111/1998 Sb., a to výlučně z důvodu přijetí do navazujícího magisterského studia Ekonomická teorie na FSV. Studium navazujícího magisterského programu mu bylo umožněno úspěšným absolvováním bakalářského studia na MFF. Jedná se tedy nikoliv o údajně neúspěšně ukončené studium, nýbrž o předchozí studium, po jehož ukončení student řádně ukončí magisterský studijní program, což není zákonným důvodem k vyměření poplatku za studium. 5. Namítal, že napadené rozhodnutí je založeno na nedostatečném a nesprávném zjištění skutkového stavu, neboť v napadeném rozhodnutí není zmínka o tom, že žalobce pokračuje ve studiu navazujícího magisterského programu Ekonomická teorie na FSV. Navíc v dokumentu založeném ve spisu, nazvaném „Poplatky spojené se studiem“ je zřejmě omylem 2x uvedeno bakalářské studium na FSV, zatímco magisterské studium v něm uvedeno není. V důsledku tohoto pochybení rektor žalované nemohl zjistit, že se § 45 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb. na studium nevztahuje a že z dikce § 56 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb. nevyplývá, že zanechání studia je automaticky považováno za neúspěšné studium. V této souvislosti upozornil, že doba tří let platná pro bezplatné magisterské studium na MFF uplyne až dne 30. 9. 2017 a na FSV o rok později. Žalobce tak nepřekročil standardní dobu studia navýšenou o 1 rok. 6. Dále uvedl, že proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve věci poplatku na MFF podal včas na formuláři předepsaném UK odvolání, ve kterém vznesl důvody nesprávnosti tohoto rozhodnutí. Namítal, že rektor žalované tyto důvody odmítl, a to bez jakéhokoliv racionálního odůvodnění. Konkrétně rektor žalované zcela ignoroval námitku neoprávněnosti vyměření poplatku, ve které žalobce poukazoval na studium magisterského programu Ekonomická teorie na FSV přímo navazujícího na údajně neúspěšně zakončené bakalářské studium Ekonomické teorie na FSV, a dále námitku, podle které neuplynula standardní doba studia zvětšena o jeden rok. Za pochybný označil žalobce argument rektora žalované, podle kterého se řídil doporučením Poradní komise, a to aniž by byly uvedeny jakékoliv konkrétní důvody vedoucí Poradní komisi k nevyhovění odvolání a k odmítnutí žádosti o snížení či prominutí poplatku za studium. Žalobci tak není zřejmé, proč nebyly akceptovány důvody uvedené v jeho odvolání. 7. Tvrdil, že mu nebyla umožněna účast na projednání věci, nebyl vyrozuměn o projednání důkazů mimo ústní jednání a nemohl nahlédnout do spisu před ukončením řízení. 8. Napadená rozhodnutí jsou dle žalobce zjevně nesmyslným výkladem zákona č. 111/1998 Sb., když ustanovení zakotvená v zákoně za účelem zabránění prodlužování studia jsou aplikována na případ zkrácení studia. Problémem zvoleného výkladu je, že velmi formálním výkladem je presumováno prodloužení studia jako jiné než řádné ukončení bakalářské části studia, ačkoliv věcně je celkové studium o celý jeden rok zkráceno. 9. Dle žalobce je vyměření poplatku zjevně nepřiměřeně tvrdou aplikací zákona, neboť k ukončení bakalářského studia nedošlo nedbalostí, nedostatečným studijním prospěchem, laxním přístupem či jakýmkoliv jiným zaviněním žalobce, ale výlučně jeho přijetím na navazující magisterské studium. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že v případě, že by požádal o přerušení bakalářského studia na FSV, poplatku za delší studium by se vyhnul. Žalobce žádal studijní oddělení FSV o radu, jak ve svém případě postupovat a bylo mu doporučeno studium ukončit. 10. Podáním ze dne žalobce rozšířil žalobu proti napadenému rozhodnutí FSV a odkázal, případně zopakoval důvody uvedené v žalobě. 11. Nad rámec vznesených námitek žalobce upozornil, že obě napadená rozhodnutí jsou identická, když se liší jen absencí odstavce o změně termínu splatnosti. Z uvedeného žalobce dovozoval, že jsou rozhodnutí o stanovení poplatku vydávána značně automatizovaně, bez řádného prozkoumání skutkového stavu věci a znění odvolání, což je v rozporu s obecnými zásadami odůvodnění správního rozhodnutí. 12. S ohledem na shora uvedené žalobce navrhl, aby soud napadená rozhodnutí zrušil s tím, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení. 13. Žalovaná v písemném vyjádření k podané žalobě označila za nedůvodnou námitku, podle které studium žalobce v bakalářském studijním programu Ekonomická teorie na FSV nebylo ukončeno neúspěšně, ale zanecháním studia podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 111/1998 Sb. Uvedla, že zákon č. 111/1998 Sb. rozlišuje ukončení studia v § 55 odst. 1, podle něhož se studium řádně ukončuje absolvováním studia v příslušném studijním programu. V § 56 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb. jsou pak uvedeny další způsoby ukončení studia jinak než řádně, mezi něž patří i zanechání studia. V tomto případě jde však o neúspěšné ukončení studia. Žalobce se dobrovolně rozhodl studovat dva bakalářské studijní programy a rovněž dobrovolně se vzdal možnosti úspěšně ukončit studium v bakalářském studijním programu Ekonomická teorie na FSV, tj. řádně absolvováním. Tvrdila, že důvody pro zanechání studia nejsou relevantní. Stejně tak není relevantní subjektivní pocit žalobce ohledně ukončení studia. 14. Dále žalovaná s poukazem na § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb. tvrdila, že žalobcovo studium v bakalářském studijním programu Ekonomická teorie na FSV je v napadených rozhodnutích uvedeno zcela správně. 15. K námitce, podle které je žalobcovo studium v bakalářském studijním programu na FSV, uvedeno ve správním spisu dvakrát, žalovaná sdělila, že toto studium je uvedeno pouze jedenkrát a je