9 Azs 288/2016 — Nejvyšší správní soud

6 A 218/2016- 29 - text 12 6 A 218/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: Oleh Somyk, narozený dne 10. 4. 1996, státní příslušnost Ukrajina zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 25, Praha 1 proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2016, č.j. MV-153066-5/SO-2015 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra – Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 25. 10. 2016, č.j. MV-153066-5/SO-2015, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 15.342 Kč, a to k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta. Odůvodnění I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1 Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „žalovaný“, kterým je obecně označován také správní orgán 1. stupně, nemá-li rozlišení význam pro kontext odůvodnění) zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo též „ministerstvo vnitra“), ze dne 18. 9. 2015, č.j. OAM-12887-12/ZM-2015 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím byla podle ust. § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s ust. § 56 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobce o povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty. Správní orgány dospěly k závěru, že žalobcem uvedené údaje podstatné pro posouzení žádosti neodpovídaly skutečnosti, když vyšlo najevo, že žalobce není členem Družstva KENTYP, nemá sjednanou mzdu ve výši uvedené v předloženém návrhu pracovní smlouvy. 2 Ze správního spisu k dané věci městský soud zjistil, že žalobce podal dne 14. 7. 2015 osobně na Generálním konzulátě České republiky ve Lvově žádost o povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty. K žádosti přiložil rozhodnutí o povolení zaměstnání, č.j. ABA-2299/2015-za vydané dne 5. 5. 2015 Úřadem práce České republiky – krajskou pobočkou pro hlavní město Prahu s platností od 1. 6. 2015 do 31. 5. 2016 na druh práce dle kategorizace CZ-ISCO: 91129 – Ostatní uklízeči a pomocníci, místo výkonu práce: Praha, a to za účelem plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti Družstva KENTYP, IČ: 284 45 309, se sídlem Kubánské náměstí 1391/11, 100 00 Praha 10 (dále jen „Družstvo KENTYP“ nebo též „družstvo“), zajišťovaných členem družstva pro toto družstvo. V odůvodnění rozhodnutí o povolení zaměstnání je uvedeno, že žalobce podal žádost za účelem plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti výše uvedeného družstva, a že tyto úkoly bude zajišťovat jako člen tohoto družstva. K žádosti žalobce rovněž přiložil návrh pracovní smlouvy ze dne 29. 5. 2015 uzavřené mezi ním a zaměstnavatelem Družstvo KENTYP, podle které bude zaměstnán na pozici uklízeč, s místem výkonu práce Praha, nástupem do práce dle vyřízení povolení pobytu na území České republiky, mzdou ve výši 10.200 Kč a pracovní dobou 40 hodin týdně. 3 Dne 21. 8. 2015 byl na Generálním konzulátě České republiky ve Lvově dne 21. 8. 2015 proveden žalobcův výslech. Žalobce při něm uvedl, že v České republice pobýval jednou před dvěma roky na pozvání. V České republice má rodiče, v současné době „nedělá nic“, občas pomáhá v autoservisu. Má středoškolské odborné vzdělání v oboru zedník, malíř, štukatér. Podle jeho vyjádření není členem obchodní společnosti nebo družstva v České republice. O možnosti zaměstnání v České republice se dozvěděl přes matku, která se ptala ředitele, jestli je práce i pro něj. Bude pracovat v Družstvu KENTYP. Neví, co znamená pojem družstvo, ale dělají úklidové práce. Podklady k žádosti mu dala matka. Povolení k zaměstnání vydal pan Mykola Parachonak, žalobce nezná datum jeho vydání ani datum platnosti. Uvedl, že mu nebyla stanovena žádná kritéria pro získání tohoto zaměstnání a kromě získání zaměstnanecké karty nemusí splnit žádné další podmínky. Bude uklízet ve škole. Firma uklízí kanceláře, letiště, garáže. Žalobce nevěděl, jestli již podepisoval pracovní smlouvu nebo smlouvu o smlouvě budoucí. Vypověděl, že bude pracovat 8 hodin denně a dostávat mzdu minimálně 9.200 Kč a maximálně 10.200 Kč čistého. Nevěděl, na čem závisí výše mzdy, nevěděl, jestli bude mít nárok kromě mzdy i na nějaké další odměny. Smlouvu má sjednanou na dobu určitou, data neví. K Družstvu KENTYP vypověděl, že nezná předsedu družstva, počet členů družstva, počet zaměstnanců, základní kapitál družstva, základní členský vklad, předmět podnikání družstva dle obchodního rejstříku, aktuální zakázky družstva. 4 Správní orgán I. stupně zaslal dne 24. 8. 2015 zmocněnkyni žalobce vyrozumění o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim, žalobce svého práva nevyužil. 5 V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí správní orgán I. stupně odkázal na ust. § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s ust. § 56 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, uvedl, že důvodem zamítnutí žádost je skutečnost, že údaje podstatné pro posouzení žádosti uvedené v předložených dokladech neodpovídají skutečnosti. Zákonnou podmínkou pro vydání povolení k zaměstnání je v tomto případě skutečnost, že žadatel je členem družstva. V takovém případě pak pro udělení povolení není rozhodující situace na trhu práce, ale právě existence členství v družstvu, respektive účast žadatele v družstvu. Není-li žadatel členem družstva, logicky nemůže z tohoto titulu plnit úkoly vyplývající z předmětu činnosti družstva. Žalobce přitom členství v družstvu popřel, navíc ani neznal význam pojmu družstvo. Podmínkou vzniku členství je písemné prohlášení podle ust. § 560 odst. 1 nebo 2 o splnění vkladové povinnosti k základnímu členskému vkladu, který v předmětném družstvu činil 10.000 Kč, žalobce však o tom neměl žádné povědomí, rovněž neměl povědomí o nároku na odměny plynoucí z členství v družstvu ani o dalších okolnostech týkajících se družstva. Správní orgán 1. stupně v prvostupňovém rozhodnutí konstatoval, že v jednání žalobce, případně jeho zaměstnavatele, lze najít obcházení zákona, přesněji řečeno obcházení institutů upravujících v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) podmínky zaměstnávání cizinců, když takové zaměstnávání je zásadně navázáno na dostatek volných míst s ohledem na ochranu pracovního trhu v České republice, na rozdíl od zaměstnávání z důvodu plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti družstva. Žalobce napadl toto rozhodnutí odvoláním. 6 Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí shrnul předchozí průběh správního řízení, poukázal na to, že podle ust. § 89 odst. 1 zákona o zaměstnanosti může být cizinec přijat do zaměstnání a zaměstnáván, je-li držitelem platné zaměstnacké karty nebo modré karty, pokud tento zákon nestanoví jinak. Právě na žalobce se vztahuje výjimka z tohoto ustanovení uvedená v ust. § 89 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, tedy že mu je jako členovi družstva plnícímu úkoly vyplývající z předmětu činnosti tohoto družstva a pro toto družstvo vydáváno povolení k zaměstnání. Zákonným předpokladem je tedy skutečnost, že cizinec je členem družstva se všemi právy a povinnostmi vyplývajícími z předmětných ustanovení zákona o obchodních korporacích a z občanského zákoníku, čehož by si měl být logicky vědom. Bez toho není možno povolení k zaměstnání vydat. Ve většině ostatních případů je cizincům z tzv. třetích zemí umožněno v České republice pracovat pouze za předpokladu, že se jedná o ohlášené volné pracovní místo, které nelze s ohledem na požadovanou kvalifikaci nebo nedostatek volných pracovních sil obsadit jinak a zaměstnavatel s krajskou pobočkou úřadu práce předem projednal záměr zaměstnávat cizince, tedy s přihlédnutím na situaci na trhu práce. Tato podmínka pro výkon závislé práce cizincem je v zákoně o zaměstnanosti zakotvena jako určitý nástroj ochrany pracovního trhu České republiky. Jestliže si stát chrání svůj pracovní trh výše uvedeným opatřením, pak nerespektování zákona o zaměstnanosti či obcházení institutů upravujících v tomto zákoně podmínky zaměstnávání cizinců, je porušením právního řádu České republiky. 7 Žalovaný dále v napadeném rozhodnutí zdůraznil, že z provedeného výslechu vyplynulo, že žalobce hodlá pracovat na území České republiky v Družstvu KENTYP. Povolení k zaměstnání mu bylo vydáno za účelem plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti družstva a zajišťovaných pro toto družstvo jeho členem nebo členem jeho statutárního či jiného orgánu. Zákonnou