2 Azs 307/2015 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 17/2017- 198 - text 10 8 Ad 17/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobců: a) Ing. B. P., b) Ing. P B, c) Ing. O. D. S. C., d) Ing. M. B. P. F., e) Ing. F. C., f) Ing. C. C., g) Ing. R. B., všichni zastoupeni advokátem Mgr. Andrejem Gundelem, sídlem Anenská 58/26, Brno proti žalovaný: Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě sídlem Sokolská 1498/15, Praha 2, zastoupená advokátem Mgr. Josefem Hlavičkou, sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha za účasti: 1) Správa železnic, státní organizace, sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1, 2) Egis Rail S. A., sídlem 168-170 avenue Thiers, 69455 Lyon Cedex 06, Francie, zastoupená advokátem Mgr. Andrejem Gundelem, sídlem Anenská 58/26, Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě ze dne 14. 7. 2017, č. j. 871/2017, takto: I. Rozhodnutí předsedy České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě ze dne 14. 7. 2017, č. j. 741/2017 se ruší. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům rovným dílem na náhradě nákladů řízení 82 093,20 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich právního zástupce. III. Osobám zúčastněným na řízení se náklady řízení nepřiznávají. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobci požádali rukou svého zmocněnce v květnu 2016 o uznání kvalifikace dle zák. č. 18/2004 Sb. o uznávání odborné kvalifikace, ke kterému je povolán dle § 30d zák. č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě žalovaný (viz oznámení osoby, která hodlá na území České republiky vykonávat činnost jako osoba hostující). 2. Žalobci byli žalovaným zapsáni do seznamu registrovaných osob podle ust. § 23 odst. 6 písm. e) zákona č. 360/1992 Sb. a to do 9. 7. resp. (někteří) do 12. 7. 2017 (viz osvědčení o registraci osoby hostující č. 4000183, 4000195, 4000196, 4000197, 4000181, 4000178). 3. Dne 9. 5. 2017 podali žalobci prostřednictvím svého zmocněnce nové oznámení o výkonu vybraných činností na území ČR (viz tato oznámení). 4. Dne 11. 5. 2017 vydala uznávací komise žalovaného pro uznávání profesní kvalifikace občanů členských států Evropské Unie rozhodnutí č.j. 7/EU/2017, kterým prodloužila platnost registrací do 9. 5. resp. (u některých žalobců) do 12. 5. 2018 (dále jen „rozhodnutí ze dne 11. 5. 2017“). 5. Dopisem ze dne 24. 5. 2017, č.j. 741/2017 oznámil předseda žalovaného Ing. P. K. žalobcům, že na základě doporučení komise pro uznávání odborné kvalifikace členských států Evropské Unie ze dne 23. 5. 2017, č.j. 8/EU/2017, zrušil rozhodnutí ze dne 11. 5. 2017 (dále jen „rozhodnutí ze dne 24. 5. 2017“). 6. Dopisem ze dne 13. 6. 2017, č.j. 801/2017/EU, vyzval předseda komise žalovaného s ohledem na zrušení rozhodnutí ze dne 11. 5. 2017 zástupce žalobců k podání příslušných oznámení ve smyslu zák. č. 18/2004 Sb., pokud mají pořád zájem o registraci. 7. Dne 26. 6. 2016 žalobci napadli rozhodnutí ze dne 24. 5. 2017 správní žalobou, která byla u zdejšího soudu vedena pod sp. zn. 8 Ad 14/2017. (Žaloba byla odmítnuta usnesením ze dne 26. 9. 2018, č.j. 8 Ad 14/2017-161, z důvodu, že toto rozhodnutí bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 8. 2017 zrušeno). 8. Dopisem ze dne 11. 7. 2017 požádali žalobci prostřednictvím svého zástupce o vyřízení jejich žádosti o registraci, ve které explicitně uvádějí, že o předmětných žádostech nebylo doposud rozhodnuto a to s ohledem na rozhodnutí ze dne 24. 5. 2017 a od podání žádostí uplynulo 60 dnů a žalovaný se dopouští nečinnosti, proti které podávají stížnost. 9. Dne 14. 7. 2017 vydal žalovaný nové rozhodnutí č. j. 741/2017 ze dne 11. 7. 2017, kterým jejich zápis do seznamu registrovaných osob podle ust. § 23 odst. 6 písm. e) zákona č. 360/1992 Sb. odmítl. Toto rozhodnutí je předmětem žaloby (dále jen „rozhodnutí ze dne 14. 7. 2017“). 10. Dne 16. 8. 2017 bylo ve zkráceném přezkumném řízení vydáno rozhodnutí č.j. 921/2017, kterým shora uvedený dopis 24. 5. 2017, č.j. 741/2017 předseda žalovaného zrušil (dále jen „rozhodnutí ze dne 16. 8. 2017“). 11. Dne 17. 8. 2017 bylo ve zkráceném přezkumném řízení vydáno rozhodnutí č.j. 925/2017, kterým předseda žalovaného zrušil rozhodnutí ze dne 11. 5. 2017 (dále jen „rozhodnutí ze dne 17. 8. 2017“). 12. Obě rozhodnutí ze dne 16. 8. 2017 a ze dne 17. 8. 2017 byla napadena žalobou u Městského soudu v Praze, který o ní rozhodl rozsudkem ze dne 28. 8. 2018, č.j. 6 Ad 24/2017-92 tak, že žaloba do rozhodnutí ze dne 16. 8. 2017 byla zamítnuta a rozhodnutí ze dne 17. 8. 2017 bylo zrušeno. Kasační stížnost do tohoto rozsudku byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2018, č.j. 4 As 276/2018 - 60 zamítnuta. Tím došlo k obživnutí rozhodnutí ze dne 11. 5. 2017. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 13. Žalobci předně namítli nicotnost rozhodnutí ze dne 14. 7. 2017 a to z důvodu nedostatku pravomoci a věcné příslušnosti. Ze žádného právního předpisu, a to ani z interního právního předpisu žalovaného, neplyne kompetence Předsedy ČKAIT ex offo (tedy pouze z vlastní iniciativy, bez existence iniciačního úkonu, jakým je např. odvolání) zrušit rozhodnutí vydané uznávací komisí a nahradit ho svým vlastním rozhodnutím. Předseda ČKAIT tedy zjevně překročil jemu svěřené pravomoci, a to jak svým zrušovacím rozhodnutím, tak napadeným rozhodnutím. Analogicky by se popsaný rozpor dal přirovnat k situaci, kdy by např. předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sám ze své iniciativy rušil rozhodnutí orgánu prvního stupně o námitkách stěžovatelů ve veřejných zakázkách a nahradil ho svým vlastním rozhodnutí. 14. Druhou námitku představuje rozpor se zásadou legitimního očekávání a principem právní jistoty, kdy dle názoru žalobců žalovaný porušil princip právní jistoty tím, že bez existující kompetence dodatečně zrušil a popřel už doručené kladné rozhodnutí ve věci prodloužení zápisu v seznamu hostujících osob. Princip právní jistoty porušil tím, že bez existující kompetence dodatečně zrušil a popřel už doručené kladné rozhodnutí ve věci prodloužení zápisu v seznamu hostujících osob. 15. Jelikož žalovaný ve lhůtě dle ust. § 36b odst. 6 písm. b) zákona č. 18/2004 o uznání odborné kvalifikace, formálně nerozhodl o žádosti o prodloužení zápisu v seznamu hostujících osob, a jelikož rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2017 teoreticky zrušilo rozhodnutí Komise ČKAIT ze dne 11. 5. 2017, statut hostující osoby žalobců byl prodloužen ex lege a současně, rozhodnutí Předsedy ČKAIT ze dne 14. 7. 2017 o odmítnutí zápisu, proti kterému brojí tato žaloba, je vydáno v rozporu a nad rámec zákona, a tedy je nezákonné. 16. Z pohledu doby trvání - projekt Modernizace trati Brno – Přerov je časově omezen. Realizace by měla dle zadávací dokumentace a návrhu smluv o dílo probíhat po určitou dobu 13 resp. až zhruba 16 měsíců. Tím, že má doba trvání ve smlouvách o dílo stanoven začátek a konec, je jasné, že činnost bude „dočasná“. Z pohledu četnosti - projekt Modernizace trati Brno – Přerov je jedním jediným projektem. 17. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Dále uvedl, že dne 11. 7. 2017 podali žalobci k žalovanému novou žádost o zápis do seznamu hostujících osob. Žalovaný dne 14. 7. 2017 vydal rozhodnutí o odmítnutí zápisu žalobců do seznamu registrovaných osob, o čemž žalobce neprodleně informoval. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci správní žalobu. 18. Rozhodnutí komise žalovaného i následné rozhodnutí předsedy byla v mezidobí obě zrušena ve zkráceném přezkumném řízení (rozhodnutí č. j. 921/2017 ze dne 16. 8. 2017 a rozhodnutí č. j. 925/2017 ze dne 17. 8. 2017), nyní tedy neexistuje žádné (nezrušené) rozhodnutí o prodloužení platnosti registrace žalobců a v účinnosti a v platnosti je pouze rozhodnutí, kterým nebyl žalobcům povolen zápis do seznamu registrovaných osob, proti kterému je vedeno předmětné soudní řízení. Toto rozhodnutí bylo vydáno jménem žalovaného v souladu s jeho interními předpisy a toto rozhodnutí je samostatně vyjádřeným závazným právním názorem (nikoliv nahrazením existujícího rozhodnutí samovolným rozhodnutím předsedy žalovaného, jak naznačují žalobci). Rozhodnutí vydávaná jak komisí žalovaného, tak jeho předsedou, jsou vydávána na základě řádného zákonného zmocnění plynoucího z § 29 zákona o uznávání kvalifikace ve spojení s § 30d autorizačního zákona, a to jménem žalovaného. Na základě zmíněných ustanovení je žalovaný (a tedy jeho orgány v souladu s vnitřním předpisem žalovaného) zmocněný ke všem úkonům spojeným s uznáváním odborné kvalifikace týkající se žalobců, a tedy i k vydání tohoto rozhodnutí. Argumentace žalobců opírající se o nesprávný výklad zákona o uznávání kvalifikace a autorizačního zákona je tak absurdní, jako kdyby žalobci tvrdili, že předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže nemůže vydávat rozhodnutí, jelikož je subjektem odliš