8 As 34/2020 — Nejvyšší správní soud

10 A 24/2021- 20 - text 7 pokračování 10A 24/2021 U s n e s e n í Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: Mgr. L. H., advokát, IČ ... se sídlem X proti žalovanému: 1) ministr zdravotnictví 2) Ministerstvo zdravotnictví České republiky oba sídlem Palackého nám. 4 128 01 Praha 2 o žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaných spočívajícím ve vydání a publikaci mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 26. 2. 2021, č. j. MZDR 15757/2020-45/MIN/KAN takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaných. Ten má dle tvrzení žalobce spočívat ve vydání a publikaci mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 26. 2. 2021, č. j. MZDR 15757/2020-45/MIN/KAN (dále jen „mimořádné opatření“). 2. Ministerstvo zdravotnictví tímto mimořádným opatřením s účinností od 1. března 2021 od 0:00 hod nařídilo postupem podle § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb. k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2 všem osobám do odvolání tohoto mimořádného opatření zákaz pohybu a pobytu bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa), kterým je respirátor nebo obdobný prostředek (vždy bez výdechového ventilu) naplňující minimálně všechny technické podmínky a požadavky (pro výrobek), včetně filtrační účinnosti alespoň 94 % dle příslušných norem (např. FFP2, KN 95), zdravotnická obličejová maska nebo obdobný prostředek naplňující minimálně všechny technické podmínky a požadavky (pro výrobek) normy ČSN EN 14683+AC, které brání šíření kapének na místech, které jsou specifikovány v článku I. bodu 1 písm. a – c). 3. Mimořádné opatření rovněž v bodu 2 zakázalo pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa), kterým je respirátor nebo obdobný prostředek (vždy bez výdechového ventilu) naplňující minimálně všechny technické podmínky a požadavky (pro výrobek), včetně filtrační účinnosti alespoň 94 % dle příslušných norem (např. FFP2, KN 95), které brání šíření kapének, a to v prostorách specifikovaných v písm. a – d) tohoto bodu. 4. Mimořádné opatření v článku I, bodu 3 pod písm. a – y) stanovilo výjimky z uvedených zákazů a v článku I bodu IV. nařídilo zaměstnavatelům povinnost vybavit zaměstnance příslušnými ochrannými prostředky dýchacích cest v dostatečném počtu na každou pracovní směnu. 5. Žalobce v žalobě uvedl, že soud a jiné správní orgány nerespektují výjimku založenou mimořádným opatřením, a to konkrétně z čl. I bod 3, písm. p). Podle této výjimky neplatí uvedené zákazy a povinnosti pro soudce, přísedící, státní zástupce, obviněné a jejich obhájce, účastníky civilních, správních a ústavních soudních řízení a jejich zástupce, svědky, znalce, tlumočníky a další osoby, o kterých tak rozhodne soud, a to v místě a době soudního řízení 6. Žalobce uvedl, že je po něm jako po advokátovi požadováno nasazení ochranného prostředku úst na nosu v době soudního jednání. Toto naposledy žalobci avizoval předseda senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, a to pro hlavní líčení dne 8. 4. 2021. U žalobce se rovněž projevil nezákonný zásah dne 1. 3. 2021 a dne 8. 3. 2021 při úředních jednání. 7. V další části žaloby (označené číslicí III.) žalobce specifikoval, v čem spatřuje nezákonný zásah žalovaných. K důvodům, pro které žaloval oba správní orgány, uvedl, že ministerstvo vydalo mimořádné opatření a ministr jej podepsal. 8. Namítl, že opatření je sice vydáváno za účelem prevence vzniku a rozšíření onemocnění, epidemie je však podle žalobce od března 2020 rozšířena již v drtivé většině obyvatelstva. Za těchto okolností ji proto není možné řešit formou prevence nebezpečí vzniku a rozšíření. Žalobce dále polemizuje s názorem žalovaných o účinnosti použití ochranných prostředků a dochází k závěru, že rozdíl mezi použitím prostředků k ochraně dýchacích cest a jejich nepoužitím je 14,6% rizika v neprospěch nepoužití ochranných prostředků. Toto žalobce považuje za přípustné riziko, které nemá valného vlivu na rozšíření. Tato opatření podle žalobce poté nemají valný vliv na rozšíření onemocnění mezi obyvatelstvem. Je názoru, že žalovaní nesprávně volí způsob preventivních opatření prostřednictvím povinné ochrany nosu a úst osob, které nejsou nakaženy. Žalovaní se soustředí na obhajování nošení označených ochranných prostředků a nijak se nezaobírají jejich možným poškozováním zdraví, a to na straně jejich skutečných uživatelů. Žalobce poukázal na možné negativní zdravotní účinky používání ochrany dýchacích cest. Uvádí, že trpí vrozeným omezením na úseku horních cest dýchacích. Namítl, že žalovaní mu ze zdravotních důvodů brání pečovat o své zdraví způsobem, který on uzná za vhodné a bude prospívat jeho tělesnému a psychickému zdraví. Uvedl, že žalovaní úmyslně osoby s poruchou zdraví oblasti respiračního stavu nevyčlenili z povinnosti nosit ochranné prostředky. Žalobce je přesvědčen, že nezaznamenal od dubna 2020 do února 2021, že by některé mimořádné opatření tohoto druhu tuto výjimku pro takové osoby obsahovalo. 9. Dále žalobce namítl, že žalovaní porušili svou povinnost, když širokou veřejnost nepoučili o správném a bezpečném nakládání s nebezpečným odpadem (infikovanými rouškami a respirátory), tento nebezpečný infekční odpad není možné likvidovat způsobem stanoveným zákonem č. 541/2020 Sb., o odpadech. Žalobce zde odkázal na povinnost žalovaných podle ustanovení § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví s odkazem na subsidiární ustanovení § 89 odst. 2 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech. 10. Žalobce namítl, že žalovaní mimořádným opatřením zasahují do ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost osoby (čl. 7 odst. 1 Listiny) a dále na omezování řádného výkonu povolání žalobce jako advokáta, a to v důsledku zakrytí úst při ústním přednesu při jednání soudu (čl. 26 odst. 1 Listiny) a dále při ostatních činnostech žalobce ve svém soukromém životě. Je názoru, že zásah do jeho ústavně zaručených práv a svobod uložením povinnosti nosit ochranné prostředky k zakrytí nosu a úst bez ohledu na zdravotní stav a možné ohrožení zdraví nositele, je v rozporu s právem na ochranu zdraví a dále brání žalobci v řádném výkonu advokacie pro své klienty. Žalovaní dle žalobce bez vážného ospravedlnitelného důvodu zasáhly zásadním způsobem do jeho práva na pomoc žalovaných jeho osobě zachovat a zlepšovat své zdraví a zvyšovat kontrolu nad faktory ovlivňujícími zdraví. Toto jednání žalovaných je podle názoru žalobce v rozporu s ustanovením § 3 zákona č. 258/2000 Sb., o veřejném zdraví a dále s ustanovením čl. 2 Úmluva o lidských právech a biomedicíně. 11. Žalovaní podle žalobce nepostupovali v souladu se zásadou přiměřenosti vyslovenou v ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny (žalobce dále v bodech 26-28 konstatoval judikatorní východiska testu proporcionality). Žalobce je názoru, že omezení jeho základních práv ze strany je založeno na nepodložených informacích. To žalobce zjistil z poskytnutých informací od žalovaného ministerstva zdravotnictví a na základě rozhodnutí žalovaných, kteří se snažili opakovaně neposkytnout informaci k úplné certifikaci PCR testů používaných na území České republiky. 12. Žalobce uzavřel, že žalovaní vydali mimořádné opatření na základě neúplně zjištěného skutkového stavu, o němž lze mít důvodné pochybnosti s ohledem na opakovaná prohlášení ministrů zdravotnictví včetně toho, co podepsal napadené mimořádné opatření. Jednání žalovaných je podle žalobce v rozporu s ustanovením § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a v rozporu s čl. 1 a čl. 3 bodu 1 Listiny základních práv Evropské unie. Žalovaní neprovedli rovněž test proporcionality podle čl. 52 bod 1 Listiny základních práv Evropské unie, a to vůči rozsahu a obsahu práv občanů omezovaných mimořádným opatřením. 13. Žalobce závěrem navrhl, aby městský soud vydal rozhodnutí v následující podobě: „I. Ministr zdravotnictví a Ministerstvo zdravotnictví nezákonně zasáhli do základních lidských práv žalobce tím, že vydali Mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 26. února 2020 č. j. MZDR 15757/2020-45/MIN/KAN, kterým žalobci uložili povinnost zakrytí nosu a úst ochranný dýchacími prostředky ve vnitřních prostorech staveb a dále ve venkovním prostředí. II. Ministerstvo zdravotnictví nezákonně zasáhlo do základních práv žalobce tím, že publikovalo na své úřední desce a webových stránkách obsah Mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 26. února 2020 č. j. MZDR 15757/2020-45/MIN/KAN, které je v rozporu se základními lidskými právy žalobce.“ 14. Žalobce k ochraně svých práv zvolil procesní obranu formou žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 a násl. zákona č. 150/200