4 Ads 423/2019 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 5/2020- 52 - text 29 pokračování 10Ad 5/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: Ing. M. K. bytem X zastoupena Mgr. Michalem Staňkem, advokátem se sídlem Opletalova 1525/39, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: náměstek ministra vnitra pro státní službu se sídlem Jindřišská 34, 110 00 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 2. 2020, č. j. MV-19104-10/OSK-2020 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění I. Předmět sporu 1. Státní tajemnice v Ministerstvu pro místní rozvoj vydala dne 9. 12. 2019 rozhodnutí č. j. 52546/2019-94 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým: - podle § 60 odst. 1 písm. a) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „zákon o státní službě“) odvolala žalobkyni dnem 31. 12. 2019 ze služebního místa představené – vedoucí oddělení územně a stavebně správní I na Ministerstvu pro místní rozvoj, č. MMR_490 v personálním informačním systému (výrok I.); - podle § 61 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě žalobkyni s účinností ode dne 1. ledna 2020 převedla na služební místo č. MMR_512 (konkrétní zařazení vrchní ministerský rada) v Ministerstvu pro místní rozvoj v oddělení územně a stavebně správním IV - výrok II.; - žalobkyni s účinností ode dne 1. ledna 2020 zařadila do 14. platové třídy a do 9. platového stupně (výrok III.). 2. Žalovaný k odvolání žalobkyně napadeným rozhodnutím změnil výrok II rozhodnutí tak, že část textu na místo „podle § 61 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě“ nahradil slovy „podle § 61 odst. 1 písm. b) zákona o státní službě“. Ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Napadené rozhodnutí 3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že oproti řízení před státní tajemnicí doplnil do spisového materiálu následující podklady: dopis služebního orgánu, č. j. MMR 44242/2019-94 ze dne 30. 9. 2019, kterým byl návrh roční systemizace s účinností od 1. 1. 2020 předložen Ministerstvu vnitra za Ministerstvo pro místní rozvoj včetně příloh (návrh roční systemizace Ministerstva pro místní rozvoj na kalendářní rok 2020, komentář), materiál pro schůzi vlády České republiky s názvem „Systemizace služebních a pracovních míst s účinností od 1. ledna 2020“, tj. návrh systemizace služebních a pracovních míst s účinností od 1. 1. 2020 předložený vládě ministrem vnitra, včetně usnesení vlády ze dne 18. 11. 2019 č. 811 k návrhu systemizace služebních a pracovních míst s účinností od 1. ledna 2020, dále dopis služebního orgánu, č. j. MMR 51983/2019-94 ze dne 25. 11. 2019, kterým byl Ministerstvu vnitra předložen návrh úpravy systemizace služebních a pracovních míst Ministerstva pro místní rozvoj s účinností od 1. ledna 2020 včetně přílohy (změna systemizace k návrhu roční systemizace Ministerstva pro místní rozvoj na kalendářní rok 2020, komentář), a rovněž materiál pro schůzi vlády s názvem „Návrh na úpravu systemizace služebních a pracovních míst s účinností od 1. ledna 2020", tj. návrh na úpravu systemizace služebních a pracovních míst s účinností od 1. 1. 2020 předložený vládě ministrem vnitra, včetně usnesení vlády ze dne 9. 12. 2019 č. 898 o úpravě systemizace služebních a pracovních míst s účinností od 1. ledna 2020. S těmito podklady se žalobkyně v rámci odvolacího řízení seznámila a vyjádřila se k nim. 4. Žalovaný shrnul poté rozhodná ustanovení zákona o služebním poměru, kterými se řídí odvolání a převedení představeného na nové služební místo: § 60 odst. 1, § 61 odst. 1 písm. b) a c), § 17 odst. 1, 2, 3, § 19 odst. 1 zákona o státní službě. Shrnul rovněž relevantní část systematizace pro rok 2020 a na to navazující systematizační předpis č. 17/2019 v ministerstvu pro místní rozvoj. 5. V úvodu odůvodnění žalovaný shledal dílčí pochybení služebního orgánu - ten žalobkyni převedl podle § 61 odst. 1 písm. c) služebního zákona, avšak měl tak učinit dle § 61 odst. 1 písm. b) tohoto zákona. V tomto smyslu proto změnil výrok napadeného rozhodnutí. 6. K námitce, v níž žalobkyně zpochybnila důvody pro zrušení jejího služebního místa a měla za to, že do zrušení byly promítnuty negativní postoje vůči její osobě, žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu k otázce přezkumu systematizace služebních míst. Má za to, že pro něj je systematizace závazným podkladem, a proto z ní pro něj vyplývají omezené možnosti přezkumu. Shrnul, že služební orgán vycházel ze systematizace pro rok 2020, na základě ní došlo služebním předpisem 17/2019 ke zrušení služebního místa žalobkyně, neměl tedy jinou možnost, než žalobkyni odvolat ze služebního místa. 7. Co se týče důvodů ke zrušení místa, žalovaný je názoru, že ty nejsou součástí předmětného ustanovení zákona o státní službě, a jejich explicitní neuvedení v odůvodnění rozhodnutí, resp. absence podkladů ve spise, ze kterých tyto důvody vyplývají, není bez dalšího důvodem pro závěr o nezákonnosti nebo nesprávnosti rozhodnutí či řízení, jež mu předcházelo. Žalobkyni se vysvětlení důvodů zrušení jejího služebního místa dostalo, byť bylo zaměřeno na vysvětlení obecných důvodů, proč došlo k jeho zrušení. Poté žalovaný shrnul relevantní část obsahu dokumentů k systematizaci, které doplnil v odvolacím řízení a průběh schvalování systematizace. 8. Je názoru, že služební orgán není při návrhu změn systemizace vázán analýzou agend, kterou prováděla společnost Equica a.s., ani stanoviskem veřejného ochránce práv. Z ustanovení § 17 odst. 2 zákona o státní službě je zřejmé, že jednotlivé služební orgány připraví návrh systemizace za svůj služební úřad a předloží jej Ministerstvu vnitra. O splnění této podmínky svědčí uvedený dopis služebního orgánu, č. j. MMR 44242/2019-94. Zákon o státní službě nevylučuje, aby si služební orgán za účelem vypracování návrhu systemizace vyžádal podklady od ředitelů sekcí či odborů a jejich návrhy na změny v organizační struktuře implementoval do svého návrhu, který bude předkládat Ministerstvu vnitra. V takovém případě nelze hovořit o delegaci pravomoci služebního orgánu na své podřízené, neboť konečná podoba návrhu, který je Ministerstvu vnitra předložen, i předložení samotné, je povinností služebního orgánu, který je za to odpovědný. Pokud se pak s daným návrhem ztotožní i vláda jako vrcholný orgán moci výkonné, která je odpovědná za řádný výkon působnosti všech služebních úřadů na vrcholné úrovni (proto je také oprávněna podle § 17 odst. 3 zákona o státní službě zasahovat v rámci schvalování systemizace do organizační struktury služebních úřadů), je třeba takové opatření považovat za legitimní a legální. Uspořádání organizační struktury je tedy věcí služebního úřadu a v něm učiněných manažerských rozhodnutí, který má v mezích zákona široký prostor pro uspořádání své organizační struktury dle aktuálních potřeb. 9. Žalovaný poté odkázal na judikaturu týkající se mezí přezkoumání organizačních změn služebních i pracovních míst (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29.8.2018, č. j. 2 As 68/2017-42 a Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 2204/2003 ze dne 27. 4. 2004, sp.zn. 21 Cdo 4999/2008 ze dne 8. 12. 2009, sp.zn. 21 Cdo 444/2012 ze dne 24.1.2013, či sp.zn. 21 Cdo 3195/2013 ze dne 24. 9. 2014, či rozsudek Městského soudu v Praze, č.j. 11 Ad 17/2018- 66 ze dne 10. 10. 2019). Uvedl, že zvoleného řešení je věcí manažerských rozhodnutí učiněných v rámci Ministerstva pro místní rozvoj a není věcí odvolacího orgánu, aby konkrétním služebním úřadům určoval, jaké mají zvolit uspořádání své organizační struktury vzhledem k věcné agendě, kterou vykonávají, samozřejmě pokud zvolené řešení není v rozporu s právními předpisy upravujícími organizační strukturu služebních úřadů, což nebyl tento případ. 10. Žalovanému z podkladů rozhodnutí nevyplývá jakékoli podezření, že by změny v organizační struktuře Ministerstva pro místní rozvoj, jejichž důsledkem je i zrušení služebního místa žalobkyně byly činěny adresně a že by jejich cílem byla šikana či diskriminace. Žalobkyně navíc byla převedena na služební místo, které je součástí téhož odboru Ministerstva pro místní rozvoj, tudíž nelze ani usuzovat, že by cílem zrušení jejího služebního místa bylo dosáhnout jejího odchodu z úřadu. 11. Co se týče vhodnosti nového služebního zařazení, žalovaný ze spisového materiálu - ze seznamu neobsazených míst k 1. 1. 2020, zjistil, že v oboru služby 41. Bydlení, územní plánování a stavební řád, byla volná pouze dvě služební místa představených, a to vedoucí oddělení administrativy programů v oblasti podpory bydlení a vedoucí oddělení technického, přičemž na obě tato služební místa již byla vyhlášena výběrová řízení. Především je toho názoru, že pokud je již na určité služební místo vyhlášeno výběrové řízení, nemůže být toto služební místo považováno za volné a vhodné pro účely vydání rozhodnutí o převedení. Poukázal na to, že dle § 24