3 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

13 A 13/2021- 29 - text 6 13 A 13/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobce: A. D., narozený x státní příslušností x bytem v ČR: x proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2021 č. j. CPR-2498-3/ČJ-2021-930310-V238 takto: I. Rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 21. 4. 2021 č. j. CPR-2498-3/ČJ-2021-930310-V238 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí, kterým bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán prvního stupně“) č. j. KRPA-259442-19-15/ČJ-2020-000022-VP ze dne 21. 11. 2020. Tímto rozhodnutím bylo žalobci podle ust. § 119 odst. 1 písm. a) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, v délce 1 roku. Počátek doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, se stanoví v souladu s ust. § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců od okamžiku, kdy uplyne stanovená doba k vycestování. Současně se podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanoví doba k vycestování z území členských států Evropské unie do 20 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Podle ust. § 179 zákona o pobytu cizinců nebyly shledány důvody znemožňující vycestování a vycestování žalobce je možné. 2. Žalobce v žalobě namítal, že závěr, který učinil správní orgán prvního stupně, tedy že svým jednáním naplnil skutkovou podstatu ust. § 119 odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona o pobytu cizinců, neodpovídá aktuální judikatuře Nejvyššího správního soudu, dle které je smyslem daného ustanovení zákona ochrana veřejného pořádku do budoucna a nikoli potrestání za aktuální protiprávní jednání. Za daného skutkového stavu měl za to, že v duchu judikatury nepostačuje samotné odsouzení pro trestný čin k naplnění pojmu „závažné narušení veřejného pořádku“ a také, že nelze na základě jednoho excesu predikovat existenci důvodného nebezpečí, že by při svém pobytu mohl narušit veřejný pořádek závažným způsobem v budoucnu. Dle jeho názoru tak nedošlo k naplnění dikce ust. § 119 odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona o pobytu cizinců. 3. Vydáním napadeného rozhodnutí mělo také dojít k porušení ust. § 2 odst. 4 správního řádu, protože napadené rozhodnutí neodpovídá okolnostem daného případu. Také odkázal na rozhodnutí žalovaného č.j. CPR-2151-3/ČJ-2021-930310-V237, kdy žalovaný měl ve skutkově shodném případě postupovat zcela odlišným způsobem a vznikl tak nedůvodný rozdíl. Mělo tak dojít k porušení základních zásad činnosti správního orgánu, neboť správní orgán nevyšel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu, přijaté řešení není v souladu s veřejným zájmem a neodpovídá okolnostem daného případu, vznikl nedůvodný rozdíl a také nebyly zjištěny všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch žalobce. 4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě trval na závěrech uvedených v napadeném rozhodnutí, kdy protiprávní jednání žalobce je doloženo spisovým materiálem a řádně odůvodněno. Ve svém postupu neshledal pochybení a navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. 5. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [ust. § 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“)], při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ust. § 75 odst. 1 s. ř. s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 6. Ve správním spise se pro daný případ nalézají tyto podstatné dokumenty: úřední záznam č.j. KRPA-259442-1/ČJ-2020-000022 ze dne 5. 10. 2020, podkladové materiály č.j. KRPA-259442-2/ČJ-2020-000022-ZSV, oznámení o zahájení správního řízení č.j. KRPA-259442-12/ČJ-2020-000022-ZSV ze dne 6. 10. 2020, protokol o výslechu účastníka správního řízení č.j. KRPA-251542-13/ČJ-2020-000022-VP, rozhodnutí správního orgánu prvního stupně č.j. KRPA-259442-19/ČJ-2020-000022-VP ze dne 21. 11. 2020, odvolání žalobce ze dne 23. 11. 2020, žalobou napadené rozhodnutí č.j. CPR-2498-3/ČJ-2021-930310-V238 ze dne 21. 4. 2021. 7. Soud ze správního spisu zjistil, že dne 5. 10. 2020 v čase 12:00 hod. byla hlídka Policie ČR vyslána na Magistrát hl. m. Prahy – odbor dopravně správních činností, kde se nacházeli dva cizinci, kteří předložili padělané řidičské průkazy. Hlídka se dostavila na místo a pracovnice úřadu jim označila dva muže ukrajinské národnosti, kteří si zde chtěli vyměnit ukrajinské řidičské průkazy za české. Při předložení ukrajinských dokladů pojali pracovníci úřadu podezření, že doklady jsou falešné, porto byla přivolána hlídka cizinecké policie. Muži byli hlídkou vyzvání k prokázání totožnosti, dle předložených dokladů se jednalo o žalobce a dalšího občana Ukrajiny. Pracovnice úřadu předložila hlídce ukrajinský řidičský průkaz č. X na jméno žalobce, po kontrole lupou hlídka pojala také podezření, že se jedná o padělky. Vzhledem k těmto skutečnostem byl žalobce zajištěn a převezen na oddělení cizinecké policie. Byla provedena fotodokumentace, kontrola v systému AFIS. Řidičské průkazy byly následně předány oddělení specializovaných činností policie ke kontrole a bylo potvrzeno, že se jedná celkové padělky. Dne 6. 10. 2020 bylo s žalobcem zahájeno správní řízení dle ust. § 119 odst. 1 písm. a) bod 2) zákona o pobytu cizinců. Dne 22. 11. 2020 bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění, proti kterému podal žalobce dne 2. 12. 2020 odvolání. Toto odvolání bylo žalobou napadeným rozhodnutím č. j. CPR-2498-3/ČJ-2021-930310-V238 ze dne 21. 4. 2021 zamítnuto a bylo potvrzeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. 8. Žalobce byl za spáchání přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny dne 22. 10. 2020 odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 podle ust. § 348 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku s přihlédnutím k ust. 314e odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu k trestu odnětí svobody v délce trvaní 4 měsíce, výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 15 měsíců. 9. Při výslechu účastníka správního řízení ze dne 6. 12. 2020 žalobce správnímu orgánu sdělil, že naposledy do schengenského prostoru přicestoval dne 13. 7. 2020 z Kyjeva do Prahy. Do České republiky přicestoval za prací, na území má povolen dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnání. Padělaný řidičský průkaz si obstaral přes zprostředkovatele, kterého našel na internetu, za 5 000 Kč. Doklad obdržel prostřednictvím poštovních služeb. V České republice žije na ubytovně společnosti, pro kterou pracuje, a bydlí zde od svého příjezdu. Konstatoval, že na území nepáchal trestnou činnost, vyjma padělaného řidičského oprávnění. Neuvedl žádnou překážku, která by bránila jeho vycestování do země původu. 10. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně č. j. KRPA-259442-19-15/ČJ-2020-000022-VP ze dne 21. 11. 2020 bylo žalobci podle ust. § 119 odst. 1 písm. a) bod 2 zákona o pobytu cizinců uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce 1 roku. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. 11. Soud posoudil předmětnou věc následovně: 12. Podle ust. § 119 odst. 1 písm. a) bod 2 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 10 let, je-li důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při pobytu na území závažným způsobem narušit veřejný pořádek. 13. Podle ust. § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. 14. Podle ust. § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke