3 As 374/2021 — Nejvyšší správní soud

14 A 138/2021- 103 - text 10 pokračování 14A 138/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Karly Cháberové a Jana Kratochvíla ve věci žalobce: První novinová společnost a.s., IČO 457 95 533 sídlem Paceřická 1/2773, Praha 9 – Horní Počernice zastoupený advokátem Mgr. Davidem Vosolem, M.B.A. sídlem Ovocný trh 8, Praha 1 proti žalovanému: Český telekomunikační úřad sídlem Sokolovská 219, Praha 9 za účasti: Česká pošta s.p., IČO 471 14 983 sídlem Politických vězňů 909/4, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí Rady žalovaného ze dne 3. 6. 2021, č. j. ČTÚ-6 551/2021-603, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým byl zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 21. 12. 2021, č. j. ČTÚ-44 467/2019 – 606/XXXIV.vyř., kterým bylo rozhodnuto ve věci sporu o uzavření dodatku č. 4 ke smlouvě o přístupu k prvkům poštovní infrastruktury a k zvláštním službám souvisejícím s provozováním poštovní infrastruktury č. 2015/596 ze dne 22. 5. 2015, ve znění dodatku č. 1 ze dne 22. 5. 2015, dodatku č. 2 ze dne 13. 3. 2017 a dodatku č. 3 ze dne 14. 3. 2018 (dále jen „smlouva o přístupu“). 2. Z obsahu správního spisu zjistil soud následující, pro věc podstatné skutečnosti. 3. Žalobce i Česká pošta, s.p., IČO 471 14 983 (dále jen „zúčastněná osoba“) podnikají na trhu poštovních služeb, přičemž Česká pošta je držitelem poštovní licence ve smyslu § 21 a násl. zákona o poštovních službách. 4. Žalobce a zúčastněná osoba uzavřeli podle § 34 odst. 5 zákona o poštovních službách písemnou smlouvu o přístupu k prvkům poštovní infrastruktury držitele poštovní licence. 5. Žalovaný obdržel dne 22. 10. 2019 návrh zúčastněné osoby na rozhodnutí sporu o uzavření dodatku č. 4 (dále též „dodatek“ nebo „návrh dodatku“) ke smlouvě o přístupu podle § 34 odst. 5 zákona o poštovních službách. 6. Po posouzení věci vydala předsedkyně Rady žalovaného shora označené rozhodnutí, kterým ve výroku I. návrhu zúčastněné osoby zčásti vyhověla a rozhodla, že po právní moci napadeného rozhodnutí je navrhovatel oprávněn vyzvat odpůrce k uzavření dodatku ve znění uvedeném ve výroku I. napadeného rozhodnutí a odpůrce je povinen nejpozději do 30 dnů ode dne obdržení této písemné výzvy uzavřít dodatek ke smlouvě o přístupu k prvkům poštovní infrastruktury a k zvláštním službám souvisejícím s provozováním poštovní infrastruktury, minimálně ve znění uvedeném ve výroku I. napadeného rozhodnutí. Ve výroku II. – VI. předsedkyně Rady žalovaného další návrhy zúčastněné osoby zamítla. 7. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 14. 1. 2021 rozklad. Téhož dne žalobce podal také návrh na prohlášení nicotnosti prvostupňového rozhodnutí, v němž namítl, že správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí ve věci, v níž mu chyběla věcná příslušnost. Co do výroku V. a VI. prvostupňového rozhodnutí podala rozklad též zúčastněná osoba. 8. Žalobou napadeným rozhodnutím Rada žalovaného oba podané rozklady zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila. 9. Rada žalovaného uvedla, že pravomoc správního orgánu I. stupně je dle § 34 odst. 5 věta prvá zákona o poštovních službách dána vždy, když mezi provozovatelem a držitelem poštovní licence nedojde k uzavření smlouvy do 2 měsíců od zahájení jednání o návrhu smlouvy, pakliže kterákoli ze stran podá návrh na rozhodnutí sporu o úpravu předmětných práv a povinností. Uzavřením smlouvy ve smyslu uvedeného ustanovení přitom nelze rozumět pouze uzavření zcela nové smlouvy, ale rovněž změny již existujících smluv. Za smlouvu je tedy namístě považovat rovněž dodatky k již existujícím smlouvám, neboť představují dohodu (tedy shodný projev vůle) smluvních stran směřující k modifikaci jejich práv a povinností. Z uvedeného plyne, že provozovatel i držitel poštovní licence se mohou na správní orgán s návrhem na úpravu vzájemných práv a povinností obracet i v případě, že ve lhůtě dvou měsíců nedojde k uzavření dohody o změně obsahu již uzavřené smlouvy o přístupu k poštovní infrastruktuře. Pokud by tomu tak nebylo, mohla by nastat situace, kdy by po uzavření smlouvy o přístupu k poštovní infrastruktuře došlo k podstatné změně okolností porušující rovnováhu práv a povinností smluvních stran, avšak smluvní strana dotčená touto nerovnováhou by po dobu trvání smlouvy nedisponovala žádnými prostředky umožňujícími opětovné nastolení rovnováhy. Rada žalovaného podotkla, že žalobce v minulosti sám požádal o rozhodnutí sporu podle § 34 odst. 5 zákona o poštovních službách, jehož předmětem byla změna smlouvy o přístupu. Aktuální přístup žalobce je tak nutno vnímat jako ryze účelový. Rada žalovaného dodala, že rozhodnutí vydané dle § 34 zákona o poštovních službách musí být závazné pro obě strany sporu. II. Obsah žaloby 10. Žalobce namítá nicotnost napadených rozhodnutí. 11. Žalobce nejprve rekapituluje podstatu sporu a popisuje situaci na poštovním trhu. 12. Žalobce tvrdí, že smlouva o přístupu je soukromoprávní smlouvou. Podle § 1766 občanského zákoníku jsou příslušné k řešení sporů v takovýchto případech obecné soudy. Žádný zákon však nesvěřuje pravomoc k rozhodnutí o změně již uzavřené smlouvy o přístupu jinému konkrétnímu úřadu (a to ani žalovanému). Ve věci je tedy dána pravomoc soudů v občanském soudním řízení. Žalovaný tak nebyl k vydání napadených rozhodnutí věcně příslušný. Žalobce namítá, že dle § 36a odst. 3 zákona o poštovních službách může žalovaný rozhodovat ve sporech o přístup k poštovní infrastruktuře (§ 34 zákona o poštovních službách), avšak nikoli o změně smlouvy o přístupu. Podle § 34 zákona o poštovních službách je pravomoc založena pouze ve dvou případech: pokud žalovaný mění z úřední povinnosti návrh smlouvy o přístupu nebo pokud provozovatel poštovních služeb žádá o uzavření (celé) smlouvy o přístupu. Žalobce již se zúčastněnou osobou smlouvu o přístupu uzavřenu má, a proto není naplněna premisa výše uvedené právní normy § 34 odst. 5 zákona o poštovních službách. 13. Žalobce dále namítá, že § 34 odst. 1 zákona o poštovních službách zakotvuje pouze právo ostatních provozovatelů na uzavření smlouvy o přístupu, nikoli jejich povinnost ji uzavřít. S použitím výkladu a contrario, nezakotvuje-li zákon povinnost provozovatele (tedy žalobce) uzavřít smlouvu o přístupu, nezakotvuje ani právo držitele poštovní licence (tedy zúčastněné osoby) na uzavření smlouvy o přístupu a tím pádem ani na její změnu. Žalovaný má pouze pravomoc rozhodnout spor o úpravě vzájemných práv a povinností, nemůže však uložit povinnost uzavřít smlouvu nebo její dodatek. 14. Nedostatek věcné příslušnosti žalovaného plyne rovněž z § 36a odst. 1 písm. e) zákona o poštovních službách, podle nějž rozhoduje žalovaný ve sporech, v nichž tak stanoví citovaný zákon. A contrario pak v případech, o nichž zákon o poštovních službách nehovoří, žalovaný nejenže nerozhoduje, ale ani nesmí ukládat v takovémto případě povinnosti, jelikož by tím zasáhl do práv garantovaných čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 15. Žalobce opakuje a uzavírá, že žalovaný svými rozhodnutími fakticky mění původní rozhodnutí, aniž by k tomu měl ze zákona oprávnění. Skutečnost, že tak žalovaný činí, představuje mj. zásah do zaručené svobody žalobce na podnikání podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. III. Vyjádření žalovaného 16. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvádí, že uzavřením smlouvy ve smyslu § 34 zákona o poštovních službách nelze rozumět pouze uzavření zcela nové smlouvy, ale rovněž změny již existujících smluv. Za smlouvu je namístě považovat rovněž dodatky k již existujícím smlouvám, neboť představují dohodu (tedy shodný projev vůle) smluvních stran směřující k modifikaci jejich práv a povinností. Není žádný logický ani jiný důvod, proč by na trhu poštovních služeb měl být z věcné příslušnosti žalovaného vyňat spor o uzavření dodatku ke smlouvě o přístupu k poštovní infrastruktuře. 17. Žalovaný míní, že pokud zákon svěří správnímu orgánu pravomoc rozhodovat o věcech vyplývajících z občanskoprávních vztahů, je správní orgán oprávněn rozhodovat i o těch právech a povinnostech účastníků daného sporného správního řízení, které jsou od hlavního občanskoprávního vztahu přímo odvislé. 18. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobce, že smlouva o přístupu k poštovní infrastruktuře je smlouvou ryze soukromoprávní. Smlouva o přístupu k poštovní infrastruktuře v sobě obsahuje veřejnoprávní prvek, neboť se jedná o „nástroj regulace situace na trhu“ v širším slova smyslu. 19. Žalovaný uvádí, že pokud § 34 zákona o poštovních službách mu svěřuje pravomoc rozhodovat o přístupu k poštovní infrastruktuře držitele poštovní licence v celém jeho rozsahu, má Český telekomunikační úřad pravomoc rozhodnout též podle § 1766 občanského zákoníku o ob