8 Ao 14/2021 — Nejvyšší správní soud

14 A 52/2021- 59 - text 15 14 A 52/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Jana Kratochvíla a Jana Schneeweise ve věci žalobce: proti žalovanému: M. S. bytem … zastoupen advokátem JUDr. Norbertem Naxerou, sídlem Bolzanova 1, Praha 1 Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a skutkové okolnosti 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá určení, že zásah policie spočívající v tom, že mu neumožnila zúčastnit se demonstrace dne 6. 3. 2021 v Písku, byl nezákonný. 2. Žalobce v žalobě uvedl následující skutkové okolnosti, které doložil videozáznamem rozhovoru s policistou, který ho odmítá vpustit na demonstraci. Žalovaný tyto skutkové okolnosti nerozporoval. Soud následující okolnosti považuje za shodná tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 občanského soudního řádu). 3. Dne 6. 3. 2021 se v Písku na náměstí konala demonstrace proti vládním opatřením spojeným s pandemií koronaviru. Policie na náměstí vpouštěla pouze osoby s pobytem v okrese Písek. 4. Žalobce má pobyt v okrese Plzeň. Dne 6. 3. 2021 dojel osobním autem do Písku, kde mu však policií bylo znemožněno zúčastnit se demonstrace z důvodu, že nemá bydliště v okrese Písek. II. Argumentace účastníků 5. Žalobce v žalobě namítal, že zásah policie, kterým mu bylo znemožněno účastnit se demonstrace, byl nezákonný. Byť se opíral o krizové opatření vlády ze dne 26. února 2021 č. 216, vyhlášené pod č. 113/2021 Sb., tak toto krizové opatření bylo v rozporu se zákonem a ústavním pořádkem. 6. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Měl za to, že k omezení shromažďovacího práva došlo v souladu se zákonem a ústavním pořádkem. Omezení bylo nezbytné z důvodu ochrany obyvatelstva před šířením nemoci COVID-19. 7. Žalobce v replice namítl, že nouzový stav v dané době byl protiústavní, a tak nemohl být podkladem omezení shromažďovacího práva. Ani pokud by byl krizový zákon aplikovatelný, tak Písek nebyl prostorem ohroženým krizovou situací. Žalobce také argumentoval, že na demonstracích ve venkovních prostorech je nebezpečí nákazy nemocí COVID-19 minimální. Nakonec žalobce uvedl, že krizové opatření nebylo odůvodněno. III. Jednání 8. Dne 25. 8. 2021 se ve věci konalo jednání před soudem, při kterém žalobce i žalovaný setrvali na své argumentaci z písemných podání. 9. Soud provedl následující důkazy. 10. Z videozáznamu předloženého žalobcem, který zachycuje rozhovor s policistou, vyplývá, že policista jej odmítá vpustit na demonstraci, které se žalobce chce zúčastnit. Důvodem je, že žalobce nemá bydliště v okrese Písek. Žalobce se dovolává svého ústavního práva shromažďování. Policista však oponuje, že je platný nouzový stav. 11. V článku Bulfone, Tommaso Celeste et al. “Outdoor Transmission of SARS-CoV-2 and Other Respiratory Viruses: A Systematic Review.” The Journal of infectious diseases vol. 223,4 (2021): 550-561 autoři z publikovaných vědeckých studií dovodili, že existují pouze omezená data ohledně šíření nákazy koronaviru SARS-CoV-2 ve venkovním prostředí. Nicméně dostupné studie se shodnou na tom, že riziko je obecně podstatně nižší oproti šíření ve vnitřních prostorách. Některé studie hovoří o tom, že 10 % nakažených se nakazilo ve venkovním prostředí. Na šíření koronaviru ve venkovních prostorách má vliv délka a frekvence kontaktu, hustota shromáždění a nošení roušek. Riziko přenosu venku zvyšuje zejména hustota shromáždění a absence roušek. 12. Z informace na webové stránce Mayo Clinic vyplývá, že venkovní aktivity jsou mnohem méně rizikové pro nákazu koronavirem SARS-CoV-2. Mezi rizikové venkovní aktivity však patří velká shromáždění, kde je těžké stále dodržovat rozestup dvou metrů. 13. Z článku publikovaného na odborném webu Medical Xpress vyplývá, že pravděpodobnost nákazy koronavirem venku je nízká, avšak nikoliv nemožná. Zvyšuje se však na místech s větším davem nebo kde jsou osoby blízko sebe po delší dobu a mluví. Podle jedné studie 6 % nakažených se nakazilo ve venkovním prostředí. 14. Z článku publikovaného v Irish Times dne 5. 4. 2021 vyplývá, že podle irského Health Protection Surveillance Centre z 232,164 případů Covid-19 v Irsku došlo k nákaze venku ve 262 případech. V 20 % případů zdroj nákazy nebyl znám. 15. Studie autorů Martin Lange a Ole Monscheuer Spreading the Disease: Protest in Times of Pandemics mimo jiné zkoumala vliv velkých demonstrací v Berlíně (18. 11.2020) a Lipsku (7. 11. 2020) na šíření koronaviru v oblastech, ze kterých účastníci demonstrací pocházeli. Studie shledala, že počet nakažených se zvýšil v období týden až dvou po demonstracích. Korelace mezi těmito dvěma událostmi byla statisticky významná a robustní. Autoři dovozovali i kauzalitu mezi těmito jevy (demonstrace a zvýšený výskyt nákazy koronavirem). 16. Z dat dostupných na webu Ministerstva zdravotnictví vyplývá, že od konce února do začátku dubna probíhala tzv. třetí vlna nákazy koronavirem SARS-CoV-2. Denní počty nakažených byly od Vánoc stabilně vysoké a od února opět stoupaly. Dne 9. 2. 2021 opět denní počet nakažených překročil 10 000. Dne 2. 3. došlo, jak dnes víme, k vrcholu této třetí vlny a záchytu 16 801 nakažených. Počátkem března byly také nejvyšší počty aktuálně nakažených. Vrcholu bylo dosaženo 14. 3. 2021, kdy bylo dle platné metodiky v Česku evidováno 159 903 nakažených koronavirem SARS-CoV-2. Počet hospitalizovaných s nemocí COVID-19 od počátku roku 2021 neklesl pod 5 000. Dne 1. 3. činil 8276 a trend byl stoupající. Vrcholu bylo dosaženo dne 15. 3. 2021 s počtem 9 475 hospitalizovaných. IV. Posouzení žaloby soudem 17. Úvodem soud předesílá, že v žalobě žalobce namítá řadu jiných skutkových okolností týkajících se i jiných demonstrací (znemožnění dojet do Písku, rozpuštění demonstrací, řada okolností tykající se demonstrace v Praze dne 7. 3. 2021). Žalobce však sám uvádí, že z důvodu žalobní legitimace podává žalobu jen z důvodu, že mu bylo znemožněno účastnit se demonstrace v Písku dne 6. 3. 2021. Soud se tedy jinými okolnostmi, u kterých není dána aktivní legitimace žalobce, nezabýval. 18. Městský soud úvodem uvádí, že dle § 83 soudního řádu správního žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah; jde-li o zásah ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, který není správním orgánem, anebo příslušníka takového sboru, je žalovaným správní orgán, který takový sbor řídí nebo jemuž je takový sbor podřízen, a u obecní policie obec. 19. Ze žalobních tvrzení žalobce je zřejmé, že jím namítaný nezákonný zásah provedla policie. Policie je veřejný ozbrojený sbor. Žalovaným je tedy ministerstvo vnitra, které Policii ČR řídí (viz § 83 soudního řádu správního část věty za středníkem). Městský soud tak jako se žalovaným nejednal s Policií ČR, kterou žalobce v žalobě označil také za žalovaného. 20. Podle § 82 soudního řádu správního se může každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásahem“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, domáhat u soudu žalobou ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 21. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2017, č. j. 1 Afs 217/2017-34, a tam citovanou judikaturu) je namístě ochranu v procesním režimu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout tehdy, pokud jsou kumulativně splněny všechny podmínky stanovené v tomto ustanovení. Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, který není rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). 22. V nyní projednávaném případě je spornou otázkou mezi účastníky splnění 3. podmínky, tedy zda postup policie byl nezákonný. Podle soudu je zřejmé, že ostatní podmínky splněny jsou. Žalobce byl přímo omezen ve svém právu svobodně se shromažďovat, které je mu garantováno Listinou základních práv a svobod. Stalo se tak zásahem Policie ČR, a to úkonem, který byl namířen přímo proti němu. Byl mu policistou odepřen vstup na místo shromáždění. Soud se tedy omezí pouze na bližší zkoumání, zda tento zásah policie vůči žalobci byl zákonný, či nikoliv. 23. Soud na tomto místě poznamenává, že argumentace samotného žalobce se omezuje na porušení práva shromažďovacího. V žalobě opakovaně uvádí, že za zásah považuje to, že mu bylo znemožněno „zúčastnit se“ demonstrace. I petit návrhu je formulován tak, že žalobci bylo znemožněno „pokojně se shromažďovat“. Dle soudu je tedy zřejmé, že žalobce měl v úmyslu účastnit se shromá