6 As 88/2020 — Nejvyšší správní soud

15 A 79/2021- 84 - text 5 15 A 79/2021 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci navrhovatele: M. I. K., narozený X. bytem X zastoupený Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem Brno, třída Kpt. Jaroše 1922/3 proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví se sídlem Praha 2, Palackého náměstí 375/4 o návrhu na zrušení opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 10. 9. 2021 č.j. MZDR 20599/2020-116/MIN/KAN a č.j. MZDR 20599/2020-117/MIN/KAN takto: I. Soud nepřipouští změny návrhu, kterých se navrhovatel domáhal v podáních doručených Městskému soudu v Praze dne 20. 9. 2021, 27. 9. 2021, 1. 10. 2021, 11. 10. 2021, 17. 10. 2021 a 24. 10. 2021. II. Soud připouští změnu návrhu provedenou podáním navrhovatele ze dne 31. 10. 2021. III. Návrh se odmítá. IV. Navrhovateli se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce navrhovatele advokáta Mgr. Davida Zahumenského. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Navrhovatel se návrhem podaným u Městského soudu v Praze domáhal zrušení Ochranných opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 26. 4. 2021, č.j. MZDR 20599/2020-116/MIN/KAN (dále jen „Opatření o cestování“) a č.j. MZDR 20599/2020-117/MIN/KAN (dále jen „Seznam zemí“)(společně také jako „Ochranná opatření“), přičemž konkrétně napadal čl. I bod 6, 15 a 16 a čl. II bod 2 Opatření o cestování a zařazení Ukrajiny do „tmavě červené“ kategorie v Seznamu zemí. 2. V návrhu uvedl, že jeho manželka se narodila na Ukrajině a jeho rodinu jezdí často navštěvovat rodina a přátelé z Ukrajiny, zejména rodiče a sestra jeho manželky. Tvrdil, že rodiče manželky byli k rodině navrhovatele zvyklí každé léto na tři týdny přijíždět, což je důležité pro výchovu a rozvoj dětí žalobce. Rozporoval definici „třetí země“ a nesouhlasil s tím, že návštěva dospělých dětí (manželky navrhovatele – pozn. soudu) nebo vnoučat je cestou zbytnou. Konstatoval, že se jedná o neodůvodnitelný zákaz, když neexistuje důvod, proč by měli být při negativním PCR testu a stejných podmínkách, jaké mají např. sezónní pracovníci, tito lidé rizikovější z hlediska přenosu nemoci COVID-19. Dále rozporoval také systematiku zařazování jednotlivých zemí do kategorií na cestovatelském „semaforu“ a konstatoval, že neexistuje důvod, proč by obyvatelé tzv. „třetích zemí“ měli být omezování více než obyvatelé ze zemí v rámci EU, které jsou srovnatelně zasaženy nemocí COVID-19. Do uvedené kategorie spadají také přátelé navrhovatele a jeho manželky z Ukrajiny. 3. Předtím, než soud mohl přistoupit k meritornímu posouzení návrhu, musel nejdříve posoudit, zda jsou v dané věci splněny podmínky řízení, respektive zda je podaný návrh přípustný. 4. Podle § 101a odst. 1 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) platí, že návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. 5. Podle § 46 odst. 1 písm. c) s.ř.s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou. 6. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný. 7. Podáními ze dne 20. 9. 2021, 27. 9. 2021, 1. 10. 2021 a 11. 10. 2021, 17. 10. 2021, 24. 10. 2021 a 31. 10. 2021 navrhovatel soudu navrhl, aby připustil změnu návrhu na zrušení částí Ochranných opatření. Změnami návrhu reagoval na skutečnost, že předcházející ochranné opatření bylo vždy následně vydaným ochranným opatřením zrušeno. Posledním podáním navrhovatel soudu navrhl, aby po připuštění změny návrhu rozhodl, že ochranná opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 26. 10. 2021, č.j. MZDR 20599/2020-126/MIN/KAN a ze dne 29. 10. 2021, č.j. MZDR 20599/2020-127/MIN/KAN se ve shora vymezených bodech zrušují. 8. Prvním výrokem tohoto usnesení soud nepřipustil změny návrhu, které navrhovatel uplatnil v podáních předcházejících poslednímu podání ze dne 31. 10. 2021, neboť opatření obecné povahy označená v těchto podáních již byla nahrazena novým ochranným opatřením, ke dni vydání rozhodnutí soudu neexistují, a tudíž nemohou být předmětem soudního přezkumu. 9. Změnu návrhu provedenou podáním navrhovatele ze dne 31. 10. 2021 soud podle § 95 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 64 s.ř.s. druhým výrokem tohoto usnesení připustil, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2020, č.j. 6 As 88/2020 – 44, podle kterých by nepřipuštění změny návrhu za této situace představovalo porušení práva na spravedlivý proces a práva na účinnou soudní ochranu práv navrhovatele ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 10. Následně se soud zabýval tím, zda jsou napadená ochranná opatření odpůrce vůbec soudně přezkoumatelná, přičemž dospěl k závěru, že u Seznamu zemí tomu tak není. Návrh na zrušení opatření obecné povahy je dle shora citovaného § 101a odst. 1 s.ř.s. oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen. Seznam zemí je ve vztahu k Opatření o cestování opatřením podkladovým, které pouze určuje okruh zemí, kterých se týkají povinnosti, jež adresátům ukládá „hlavní“ Opatření o cestování. Samotný Seznam zemí tedy nemohl do práv navrhovatele jakkoliv zasáhnout. Vzhledem k této skutečnosti je namístě návrh v části, v níž se navrhovatel domáhá zrušení Seznamu zemí, odmítnout, a to pro nepřípustnost dle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. (srov. dále také rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2021, č.j. 3 A 91/2021 – 149). 11. Soud se proto dále zabýval již toliko Opatřením o cestování, a ve vztahu k němu nejprve řešil otázku, zda je navrhovatel nadán aktivní procesní legitimací. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2021, č.j. 1 Ao 1/2009 – 120, č. 1910/2009 Sb. NSS: „[a]ktivní procesní legitimace představuje podmínku řízení, kterou musí obecně navrhovatel splňovat, aby byl oprávněn podat k soudu návrh na zrušení opatření obecné povahy. K jejímu splnění je zapotřebí, aby návrh obsahoval myslitelná a logicky konsekventní tvrzení o tom, že jemu náležející subjektivní práva byla napadeným opatřením obecné povahy dotčena. To, zda je dotčení podle povahy věci vůbec myslitelné, závisí na povaze a předmětu, obsahu a způsobu regulace prováděné konkrétním opatřením obecné povahy, napadeným návrhem na jeho zrušení.“. V usnesení rozšířeného senátu ze dne 17. 9. 2013, č.j. 1 Aos 2/2013 – 116, č. 2943/2014 Sb. NSS pak Nejvyšší správní soud upřesnil, že „[a]ktivní procesní legitimaci jako podmínku řízení o návrhu nelze směšovat s aktivní věcnou legitimací, tedy s otázkou důvodnosti návrhu. Ta se zkoumá v řízení ve věci samé, nikoli při posuzování podmínek řízení.“ 12. Dle návrhových tvrzení měla být subjektivní práva navrhovatele Opatřením o cestování dotčena ze dvou důvodů, a to a) poškozením psychického a sociálního vývoje dětí navrhovatele z důvodu zabránění možnosti jejich styku s prarodiči, a za b) omezením možnosti přátel navrhovatele a jeho manželky přicestovat do České republiky. 13. K posouzení tvrzeného dotčení na právech pod písm. a) soud předně konstatuje, že právo na styk rodiče s dítětem je právem ústavně chráněným, které je zakotveno v čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že „Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona“. Navrhovatel však ani netvrdil, že by do tohoto jeho práva bylo Opatřením o cestování jakkoliv zasaženo, proto se jím soud nebude dále zabývat. 14. Soud žádným způsobem nezpochybňuje důležitost styku dítěte s jeho prarodiči, ani existenci práva na tento styk, je však nutno podotknout, že toto právo není na rozdíl od práva rodičů na styk s dítětem právem nepodmíněným a ústavně chráněným. Právo prarodičů na styk s vnoučaty je zakotveno v § 927 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), který stanoví, že „Právo stýkat se s dítětem mají osoby příbuzné s dítětem, ať blízce či vzdáleně, jakož i osoby dítěti společensky blízké, pokud k nim dítě má citový vztah, který není jen přechodný, a pokud je zřejmé, že by nedostatek styku s těmito osobami pro dítě znamenal újmu. Také dítě má právo se stýkat s těmito osobami, pokud tyto osoby se stykem souhlasí“. 15. Z podaného návrhu je však zcela zřejmé, že se navrhovatel snažil založit svou aktivní pr