6 Afs 9/2015 — Nejvyšší správní soud

17 A 13/2019- 70 - text 7 17 A 13/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Aleše Sabola ve věci žalobkyně: O. Ch. bytem XXX zastoupená advokátem Mgr. Ing. Janem Šelderem sídlem Thámova 402/4, Praha 8 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2019, č. j. MHMP 2214231/2019 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12 (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 11. 9. 2019, č. j. P12 36498/2019 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tím byl podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o evidenci obyvatel“), zrušen údaj o místu trvalého pobytu žalobkyně na adrese X. II. Napadené rozhodnutí žalovaného 2. V napadeném rozhodnutí žalovaný nejprve zrekapituloval průběh správního řízení. Uvedl, že na základě reklamací v agendovém informačním systému evidence obyvatel bylo dne 31. 7. 2019 zjištěno, že dům č. p. X na ulici X, byl odstraněn. Proto si správní orgán I. stupně vyžádal podklady z odboru výstavby Úřadu městské části Praha 12 (dále též „stavební úřad“). Tento orgán rovněž potvrdil, že Český úřad zeměměřičský a katastrální stavbu vymazal v roce 1999 z příslušných map katastru nemovitostí. Na základě toho pak stavební úřad vymazal předmětnou stavbu dne 29. 7. 2019 i z evidence registru územní identifikace, adres a nemovitostí (dále jen „RÚIAN“). Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že došlo k odstranění objektu, na jehož adrese měla žalobkyně od 29. 7. 1992 evidován trvalý pobyt, byly splněny podmínky pro zrušení údaje o trvalém pobytu. Žalovaný k tomu poukázal i na to, že ze sdělení odboru výstavby bylo prokázáno, že vedle odstraněné stavby byla na pozemcích parc. č. XA, XB a XC v k.ú. X postavena bez stavebního povolení budova hotelu „Garni“, jež není zkolaudována a vlastník začal pro tuto stavbu používat č. p. X z odstraněného rodinného domu. 3. K odvolacím námitkám pak žalovaný zdůraznil, že pro řízení ve věci zrušení údaje o trvalém pobytu je podstatné, že původní objekt na adrese, na níž byla žalobkyně přihlášena k trvalému pobytu, byl odstraněn a adresa není vedena ani v RÚIAN. Vzhledem k neexistenci adresy trvalého pobytu je přitom nerozhodné i projednávání dědického řízení po zesnulém manželovi žalobkyně ve vztahu k nemovitostem zapsaným pro dané katastrální území na LV č. X, k nimž se vztahuje trvalý pobyt žalobkyně, či otázka uvedení (nesouvisejícího) LV č. X v prvostupňovém rozhodnutí. III. Žaloba 4. Žalobkyně ve své žalobě v prvé řadě označila za účelové tvrzení správního orgánu I. stupně, jenž se ve svém rozhodnutí odvolával na řešení reklamace v automatickém informačním systému evidence obyvatel. Připomněla, že od r. 1992, resp. od srpna 1992 byl úřad informován o odstranění části nemovitost č. p. X z důvodu zásahu původní majitelky a posléze na základě několika výkonů státního dohledu a místních šetření mu byl znám osud objektu, který byl koncem r. 1992 zcela zlikvidován a nahrazen objektem novým, připraveným ke kolaudaci v září 1993. Rozhodná událost nastala v r. 1992, tedy před 27 lety a nelze ji tak dle názoru žalobkyně spravedlivě posuzovat podle ustanovení z r. 2000. 5. Dále žalobkyně žalovanému vytýkala, že se ve svém rozhodnutí žádným způsobem nezaobíral daným objektem (zřejmě hotelem „Garni“), popř. řízením o něm, protože na rozdíl od žalovaného má žalobkyně za to, že původní trvalý pobyt zanikne a nový nastoupí, což je jedna z podmínek, aby nebyla nucena oproti své vůli mít trvalý pobyt na sídle ohlašovny Úřadu městské části Praha 12. V novém objektu má žalobkyně smluvně zaručeno doživotní užívání bytové jednotky 3+1. Skutečnost, že stavební úřad o jeho uvedení do provozu rozhoduje více jak 27 let, ovšem nemůže jít k tíži žalobkyně. Aby se správní orgán zbavil této odpovědnosti, využil účelově úmrtí manžela žalobkyně k tomu, že v probíhajícím dědickém řízení, kdy není zatím postaveno na jisto, kdo bude jeho právním nástupcem, nutili konat žalobkyni něco, co by o své vůli nekonala. Bez bližšího vysvětlení pak žalobkyně ještě tvrdila, že podle smluvního ujednání bude novým trvalým bydlištěm žalobkyně hotel Garni ++, nesoucí název “Pension Vojtěch“. 6. Závěrem své žaloby pak žalobkyně navrhla, aby soud obě správní rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalovaného, replika žalobkyně a další postup v řízení 7. Ve vyjádření k žalobě setrval žalovaný na závěrech napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že údaj o místu trvalého pobytu občana je údajem toliko evidenčním, což vyplývá mimo jiné i z ustanovení § 10 odst. 2 zákona o evidenci obyvatel. Pro toto správní řízení podle něj není podstatné, kdy došlo k odstranění původního objektu č. p. X. Důležité je, že stavba byla vymazána v RÚIAN. Podle ustanovení § 10 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel se místem trvalého pobytu rozumí adresa pobytu občana v České republice, která je vedena v základním registru obyvatel ve formě referenční vazby na údaj v RÚIAN. Adresa X, byla zrušena; žalobkyně tak nemůže mít ve smyslu citovaného ustanovení evidován trvalý pobyt na této adrese. Protože si žalobkyně nezvolila jiné místo trvalého pobytu, má ode dne právní moci rozhodnutí evidován trvalý pobyt na adrese sídla ohlašovny. 8. Řízení týkající se nově vybudovaného objektu, kterému má být přiděleno i nové číslo popisné, pak se zrušením údaje o místu trvalého pobytu nikterak nesouvisí. Pokud bude objekt zkolaudován k bydlení, ubytování, nebo individuální rekreaci a bude mu přiděleno číslo popisné, nebo evidenční, popř. orientační, může žalobkyně sama ohlásit změnu místa svého trvalého pobytu na novou adresu. K domněnce žalobkyně, že v dědickém řízení nabyde po manželovi nemovitosti zapsané v KN na LV č. X, nezbývá než uvést, že dle náhledu do KN nejsou na tomto LV zapsány žádné stavby. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby. 9. Na toto vyjádření, jakož i skutečnost, že usnesením ze dne 8. 1. 2020, č. j. 17 A 13/2019 - 36, soud nevyhověl návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku, reagovala žalobkyně replikou. Žalobkyně opět zdůraznila, že událost, jež nastala dnem 13. 11. 2019 (tedy zřejmě zrušení trvalého pobytu), měla nastat původně v roce 1992 a měla být posuzována podle jiných právních norem. Připomněla, že novela provedená zákonem č. 53/2004 Sb., kterým se mění některé zákony související s oblastí evidence obyvatel, teprve vnesla do tohoto ustanovení změnu spočívající v uspořádání důvodů ke zrušení údaje o místu trvalého pobytu z moci úřední, které byly rozšířeny o případy zániku či nezpůsobilosti objektu. 10. Žalobkyně dále uvedla, že veškerá korespondence, a to zejména do vlastních rukou, byla žalovanými doručována na tuto adresu po více jak 27 let, takto doručené dokumenty by v tomto případě byly neplatné. Tento fakt dodržel pouze jediný orgán, a to zdejší soud, který při doručování použil platné doručení. Na této adrese, resp. místu pobytu se podávala daňová podání, platily se daně a další poplatky z podnikání a živnosti. Na tuto adresu byly žalovanými zasílány volební lístky, v neposlední řadě, na tuto adresu byly zasílány sociální dávky jí i členům její rodiny. Vyjádření žalovaného označila za cynismus. 11. Dne 27. 2. 2020 pak byla soudu doručena žádost žalobkyně, učiněna za společnost S & CH, spol. s r.o. o vstup do řízení, kterou soud vyhodnotil jako oznámení o uplatňování práva osoby zúčastněné na řízení, a usnesením ze dne 3. 3. 2020, č. j. 17A 13/2019 - 59, rozhodl, že uvedená společnost není osobou zúčastněnou na řízení. 12. Na ústním jednání konaném dne 18. 10. 2021 žalovaný setrval na své argumentaci v napadeném rozhodnutí a ve vyjádření k žalobě; žalobkyně ani její zástupce se nedostavili. Soud neprováděl ani dokazování, když účastníci nad rámec správního spisu ani žádné důkazní návrhy ve svýhc podáních či na jednání nevznesli. V. Posouzení věci Městským soudem v Praze 13. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a jedná se o žalobu přípustnou, splňující všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí žalované soud přezkoumal na základě skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí a v mezích uplatněných žalobních bodů [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 14. Podstatou projednávané věci je posouzení zákonnosti zrušení údaje o trvalé