8 As 17/2007 — Nejvyšší správní soud

2 A 53/2017- 31 - text 7 2 A 53/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobce: Mgr. M. K., narozený x bytem x zastoupen JUDr. Athanassiosem Pantazopoulosem, advokátem sídlem Slavíkova 19, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů sídlem Pplk. Sochora 727/27, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí předsedkyně Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 7. 3. 2017 č. j. UOOU-11173/16-23 takto: I. Rozhodnutí předsedkyně Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 7. 3. 2017 č. j. UOOU-11173/16-23 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19.456 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Athanassiose Pantazopoulose, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí předsedkyně žalovaného, kterým byl podle ust. § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítnut rozklad podaný žalobcem a potvrzeno rozhodnutí žalovaného č.j. UOOU-11173/16-17 ze dne 2. 1. 2017. Tímto rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 1. 2017 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“), ve formě nedbalostního zavinění, kterých se měl dopustit jako člen přípravného výboru v souvislosti s doplněním návrhu na registraci náboženské společnosti „Cesta Guru Járy“, doručeným dne 30. 11. 2015 Ministerstvu kultury, a to tím, že I. zpracovával nepřesné osobní údaje S. G. v rozsahu jméno, příjmení, adresa trvalého pobytu, datum narození a podpis, aj. O. v rozsahu jméno, příjmení, adresa trvalého pobytu, rodné číslo a podpis, uvedeny na podpisových arších č. 8 a 9, neboť se nejednalo o osoby hlásící se k náboženské společnosti „Cesta Guru Járy“, čímž porušil povinnost stanovenou v § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů, tedy povinnost správce zpracovávat pouze přesné osobní údaje, které získal v souladu s tímto zákonem, a je-li to nezbytné, osobní údaje aktualizovat, II. shromažďoval osobní údaje S. G. v rozsahu jméno, příjmení, adresa trvalého pobytu, datum narození a podpis, a J. O. v rozsahu jméno, příjmení, adresa trvalého pobytu, rodné číslo a podpis, nikoli otevřeně, resp. pod záminkou jiného účelu, než byl prezentován subjektu údajů, neboť nebyly osobami hlásícími se k náboženské společnosti „Cesta Guru Járy“, čímž porušil povinnost stanovenou v § 5 odst. 1 písm. g) zákona o ochraně osobních údajů, tedy povinnost správce shromažďovat osobní údaje pouze otevřeně, neshromažďovat osobní údaje pod záminkou jiného účelu nebo jiné činnosti, III. nedostatečně informoval subjekty údajů (S. G. a J. O.) o tom, že poskytnutím svých osobních údajů a podepsáním podpisového archu se stanou osobami hlásícími se k náboženské společnosti „Cesta Guru Járy“ a po registraci jejími členy, čímž porušil povinnost stanovenou v § 11 odst. 1 zákona o ochraně osobních údajů, tedy povinnost správce při shromažďování osobních údajů informovat subjekt údajů o tom, v jakém rozsahu a pro jaký účel budou osobní údaje zpracovány, osobní údaje zpřístupněny, nejsou-li subjektu údajů tyto informace již známy. Správce musí subjekt údajů informovat o jeho právu přístupu k osobním údajům, právu na opravu osobních údajů, jakož i o dalších právech stanovených v § 21, a tím dle žalovaného spáchal v bodě I přestupek podle § 44 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů, neboť zpracovával nepřesné osobní údaje, v bodě II přestupek podle § 44 odst. 2 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů, neboť shromažďoval osobní údaje způsobem, který neodpovídá stanovenému účelu, v bodě III přestupek podle § 44 odst. 2 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů, neboť neposkytl subjektu údajů informace v rozsahu nebo zákonem stanoveným způsobem. Za to mu podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v souladu s § 44 odst. 5 zákona o ochraně osobních údajů byla uložena pokuta ve výši 2 000 Kč a dále povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalobce v žalobě namítal, že byla zjištěna překážka řízení spočívající v tom, že o stejné věci z téhož důvodu již bylo zahájeno řízení u stejného správního orgánu, neboli pro překážku litispendence. Měl za to, že v případě řízení vedeného pod sp. zn. UOOU-11173/16 nebyly zjištěny žádné nové skutečnosti a žalovaný čerpal informace ze spisu sp. zn. UOOU 12287/15, pouze tedy zahájil další samostatné řízení proti žalobci. Dále namítal, že žalovaný jednal v rozporu se zásadou ústnosti a materiální pravdy, když o svědeckém výslechu, ke kterému byla předvolána paní J. O. a který se uskutečnil dne 4. května 2016, nebyl vyrozuměn žádný z členů Přípravného výboru náboženské společnosti Cesta Guru Járy, ani jejich právní zástupce, čímž mělo dojít k porušení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). V rámci spravedlivého správního řízení žalobce předpokládal, že paní S. G. bude řádně vyslechnuta a že on bude o tomto úkonu správního orgánu vyrozuměn, aby se mohl výslechu zúčastnit. 3. K obvinění, že mělo dojít k nepřesnému zpracování osobních údajů osob, žalobce sdělil, že shromážděné podpisy věřících a jejich rodná čísla byla sesbírána na řádný podpisový arch přesně podle vzoru Ministerstva kultury s textem: Název náboženské společnosti: Cesta Guru Járy. „Já, níže podepsaný, prohlašuji, že jsem osobou hlásící se k výše uvedené náboženské společnosti, tj. jsem osobou, která podle svého přesvědčení a vnitřních předpisů církve a náboženské společnosti k ní přináleží.“ a dále byl signatářům distribuován dokument s hlavičkou organizace Cesta Guru Járy s názvem „Vyznání víry Cesty Guru Járy náboženské společnosti“, kde bylo jasně uvedeno, na jaký účel se podpisy shromažďují. Považoval za nutné uvést, že žalovaný se během správního řízení výrazně přikláněl k tvrzením oslovených signatářů a že nedostatečně prokázal skutky, ze kterých žalobce vinil. Měl za to, že žalovaný se jednostranně spoléhal na tvrzení svědků, která si navíc ani řádně neověřil při osobních pohovorech. Dle žalobce žalovaný ve svém přístupu nezohlednil zásadu presumpce neviny, vycházel pouze z odpovědí k dotazu Ministerstva kultury ČR, které oslovení signatáři odeslali pouze písemně. 4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že postup kontroly vykonávaný podle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, a případné řízení o přestupku jsou dvě samostatná na sobě v zásadě nezávislá řízení, kdy každé sleduje zcela jiný účel. Dále žalovaný odkázal na žalobou napadené rozhodnutí předsedkyně žalovaného ze dne 7. 3. 2017 i jemu předcházející rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 1. 2017. V případě paní J. O. měl žalovaný za to, že ústní jednání konané dne 4. 5. 2016 nepředstavovalo výslech ve smyslu získání svědecké výpovědi dle § 55 správního řádu, a proto nebyla nutná účast kontrolovaných osob. K záležitosti paní S. G. žalovaný uvedl, že nebyla v rámci správního řízení předvolána k podání svědecké výpovědi, neboť žalovaný považoval listinné podklady pořízené v průběhu kontroly za dostatečně průkazné. Dle žalovaného ze spisových materiálů i ze zjištění Ministerstva kultury vyplývá, že skutečný účel, tj. získání potřebného počtu členů náboženské společnosti pro úspěšnou registraci u Ministerstva kultury, nebyl signatářům zcela přesně a jasně sdělen. Absence zcela přesného či vůbec nějakého vysvětlení skutečného účelu zpracování jejich osobních údajů, především skutečnosti, že podpisem se stávají členy náboženské společnosti Cesta Guru Járy, je podle žalovaného postačující k porušení povinnosti správce, podle které je povinen shromažďovat osobní údaje pouze otevřeně a je zakázáno shromažďovat osobní údaje pod záminkou jiného účelu či k jiné činnosti. Z uvedených důvodů také nebyla náboženská společnost Cesta Guru Járy zaregistrována Ministerstvem kultury. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. 5. Při jednáních před soudem právní zástupce žalobce a žalovaný setrvali na svých právních názorech a procesních stanoviscích. 6. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [ust. § 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“)], a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 7. Soud nejprve uvádí, že směřuje-li žaloba (§ 65 a násl. s. ř. s.) proti rozhodnutí vedoucího ústředního orgánu státní správy, je žalovaným tento ústřední orgán, nikoliv jeho vedoucí (srov. podobně rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2006 č.j. 4 As 57/2005-64 či ze dne 8. 12. 2020 č.j. 3 Azs 102/2019-46). Proto v dané věci je žalovaným Úřad pro ochranu osobních údajů. 8. Soud ze správního spisu zjistil, že žalovaným byla zahájena kontrola dodržování povinností správce/z