7 Afs 14/2011 — Nejvyšší správní soud

3 A 73/2019- 40 - text 16 3 A 73/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Aleše Sabola ve věci žalobce: P. B., IČO: ... sídlem X zastoupený advokátem JUDr. Miroslavem Maškem sídlem Karlovo náměstí 319/3, Praha 2 proti žalované: Česká obchodní inspekce sídlem Štěpánská 567/15, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 2. 2019, č. j. ČOI 24225/19/O100/1000/18/19/Hl/Št takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 19. 2. 2019, č. j. ČOI 24225/19/O100/1000/18/19/Hl/Št, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Miroslava Maška, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým bylo částečně změněno rozhodnutí Inspektorátu České obchodní inspekce pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 12. 11. 2018, č. j. ČOI 141180/18/1000 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tím byl žalobce shledán vinným ze spáchání správního deliktu podle § 24 odst. 7 písm. c) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), kterého se měl dopustit porušením § 6 stejného zákona a konkrétně tím, že nesprávně stanovil odlišné podmínky pro poskytnutí služby pro sobě rovné subjekty bez jakéhokoliv legitimního důvodu tím, že na internetových stránkách www.galerie-narodni.cz, v části nazvané „Aukční podmínky a dražební řád“, v blíže nezjištěné době, minimálně v době kontroly jejich obsahu dne 17. 8. 2015, v bodě 1. „Práva a povinnosti dražitele“ uváděl mimo jiné následující informaci: „Pokud se jedná o dražitele, který nemá trvalé bydliště na území ČR, nebo je cizincem, je tento dražitel povinen jako důkaz vážně míněného zájmu a úmyslu účastnit se dražby, řádně dražit a vydražit nabízenou/é položku/y a tuto/tyto včetně provize GN 25 řádně a včas uhradit a převzít, složit na číslo bankovního účtu u ČESKÉ SPOŘITELNY a. s. (č. ú. 3402297349/0800, IBAN CZ0800 0000 0034 0229 7349, BIC (SWIFT) GIBACZPX, jako variabilní symbol uvést ID dražitele nebo datum narození, jistina není úročení!) provozovatele dražby dražební jistinu ve výši 1.000 EUR /slovy jeden tisíc euro/, která mu bude v případě neuhrazení vydražené položky, ať již z jakéhokoli důvodu nebo bez udání důvodu, ve 14-ti denní lhůtě od vydražení započtena ze strany GN 25 jako smluvní pokuta (nárok na náhradu škody a ušlého zisku vůči dražiteli za jím zmařenou dražbu tím není dotčen) nebo od hodnoty - kupní ceny dosažené dražbou + provize GN 25 odečtena/započtena v jeho prospěch, případně mu bude po neúspěšné dražbě položky vrácena, nebo může být tato jistina použita pro úspěšnou dražbu jiné položky v následujících dražbách. S nezpochybnitelným právem GN 25 na smluvní pokutu ve shora uvedené výši dražitel výslovně souhlasí, tento svůj výslovný a neodvolatelný souhlas dokládá i tím, že jistinu ve výši 1.000,- EUR ve prospěch GN 25 skládá. Toto výše uvedené ujednání se nevztahuje na dražitele, kteří v minulosti již řádně uhradili a převzali minimálně jednu vydraženou položku. Aukční síň GN 25 si vyhrazuje právo nedokončit registraci nového dražitele, který nesplní výše uvedené podmínky.“ 2. Žalovaná snížila žalobci pokutu uloženou podle § 24 odst. 12 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, v rozhodném znění (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) z 30 000 Kč na 25 000 Kč. Ve zbytku bylo odvolání žalobce zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. II. Napadené rozhodnutí 3. Žalovaná v napadeném rozhodnutí shrnula prvostupňové rozhodnutí a odvolací námitky žalobce, k nimž se následně vyjádřila. 4. K námitce žalobce, že je posuzované jednání promlčeno, žalovaná uvedla, že dle § 24b odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele odpovědnost za správní delikt zaniká, jestliže o něm správní orgán nezahájí řízení do dvou let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán. Žalobce byl obviněn z toho, že porušil § 6 zákona o ochraně spotřebitele dne 17. 8. 2015, správní řízení bylo zahájeno dne 11. 8. 2017, tedy před uplynutím dvou let ode dne porušení povinnosti, resp. ode dne, kdy se o něm správní orgán dozvěděl. Podle žalované nedošlo k promlčení ani podle § 30 a 32 zákona o odpovědnosti za přestupky. Žalobce se dle žalované nesprávně dovolává roční promlčecí lhůty podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v rozhodném znění (dále jen „přestupkový zákon“), neboť jednání žalobce nebylo přestupkem, ale jiným správním deliktem podle zákona o ochraně spotřebitele. 5. Žalovaná dále uvedla, že podle § 112 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky se na správní delikty ode dne nabytí účinnosti zákona hledí jako na přestupky. Dle žalované není vadou řízení, pokud správní orgán někdy jednání žalobce označoval jako přestupek a někdy jako správní delikt. Změna terminologie nemá vliv na posouzení věci. 6. Žalovaná rovněž dodala, že správní orgán I. stupně byl podle § 8 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (dále jen „kontrolní řád“), oprávněn požadovat po žalobci zaslání případů, kdy byla jistota požadována. Žalovaná neměla za to, že by požadavkem na předložení dokladů potřebných pro kontrolu mohlo dojít k porušení zásady zákazu sebeobviňování, neboť v opačném případě by kontrola a požadavky na součinnost postrádaly svůj smysl. 7. K námitce žalobce, že samotné ustanovení aukčních podmínek nemůže nikoho znevýhodnit, žalovaná uvedla, že z uvedení tohoto pravidla v aukčních podmínkách lze usuzovat, že bude i uplatňováno. Samotné ustanovení aukčních podmínek může být předmětem postihu. V daném případě žalobce rozlišoval mezi občany ČR, resp. osobami s trvalým bydlištěm na území ČR, a ostatními spotřebiteli (cizinci a osobami, které nemají trvalé bydliště na území ČR). Zatímco český spotřebitel jistotu skládat nemusel, cizinec nebo osoba bez trvalého bydliště v ČR jistotu ve výši 1000 EUR musela složit, aby se mohla účastnit dražby. Cíl žalobce zabránit osobám, které se účastní dražby, aby následně dražené položky nepřebíraly a neplatily, je dle žalované legitimní, ale použité prostředky nejsou přiměřené dosažení sledovaného cíle. Takového jednání se mohou dopouštět i občané ČR a osoby s trvalým pobytem v ČR. Rozdílné zacházení, kterého se žalobce dopustil, je zakázanou diskriminací ve smyslu § 6 zákona o ochraně spotřebitele, přičemž žalobce neměl pro takové zacházení ospravedlnitelné důvody. Žalobce mohl účinně předcházet maření dražeb vůči všem spotřebitelům stejně, tedy i ze strany českých spotřebitelů. Podle žalované nelze omezovat přístup občanů EU ke službám na základě jejich státní příslušnosti. 8. Za irelevantní námitku žalovaná považovala, že žalobce nikoho nenutil, aby aukční podmínky četl. Spotřebitel by měl mít možnost seznámit se s pravidly uplatňovanými prodávajícím. V podmínkách by měly být pouze informace, které jsou v souladu s platnou právní úpravou, jsou úplné, pravdivé, srozumitelné, jednoznačné. Pokud měl zájem o účast v dražbě spotřebitel, který není občanem ČR nebo nemá v ČR trvalý pobyt, mohl být z důvodu nutnosti složit jistotu odrazen od využití služeb žalobce. Neznalost českého jazyka ze strany těchto osob nemůže žalobce presumovat. 9. Dle žalované, přestože není žalobce zapsán v obchodním rejstříku, lze na něj podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele pohlížet jako na podnikatele, který spotřebiteli poskytuje služby. Službou se přitom rozumí jakákoliv podnikatelská činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli včetně práv a závazků s touto činností souvisejících. V době spáchání správního deliktu byl žalobce provozovatelem internetových stránek a poskytoval služby provádění dražeb, proto je odpovědný za dané protiprávní jednání. 10. Žalovaná snížila pokutu uloženou správním orgánem I. stupně z 30 000 Kč na 25 000 Kč, neboť jako polehčující okolnost shledala rovněž legitimitu sledovaného cíle. Ztotožnila se se správním orgánem I. stupně, že se jednalo o první protiprávní jednání žalobce, zároveň ale také upozornila na to, že není pravdou, že by nebyl nikdo jednáním žalobce dotčen – jednak je zde podnět a dále pak žalobce předložil komunikaci se spotřebitelem, po němž byla jistota požadována. Dle žalované nebylo třeba zabývat se majetkovými poměry žalobce, neboť s ohledem na výši pokuty a osobu žalobce nelze mít za to, že by měla pokuta rdousící efekt. III. Žaloba 11. Žalobce v prvé řadě uvedl, že jeho námitky směřují jak proti prvostupňovému rozhodnutí, tak rozhodnutí napadenému, neboť žalovaná nesprávné závěry správního orgánu I. stupně potvrdila. 12. Žalobce byl přesvědčen, že jednání, které je mu vytýkáno, je promlčeno. Správní orgán I. stupně vyšel z toho, že se žalobce protiprávního jednán