1 As 98/2008 — Nejvyšší správní soud

9 A 108/2019- 30 - text 9 9A 108/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: Mgr. R. P. bytem X zastoupen JUDr. Michaelem Mannem, advokátem se sídlem č. ev. 34, 517 61 Bartošovice v Orlických horách proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se sídlem Karmelitská 529/5, 118 12 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2019, č. j. MŠMT-30063/2017-7, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (dále jen „Centrum“) ze dne 16. 5. 2018, č. j. C103/B/2018/Ř, jímž byla podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“) odmítnuta žádost žalobce o informace ze dne 19. 9. 2018 (dále jen „žádost“), když jej změnil tak, že do výroku prvostupňového rozhodnutí za slova „podle ustanovení § 15 odst. 1 InfZ“ vložil slova „ve spojení s § 8a InfZ“; a ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že žalobce v žádosti požadoval poskytnutí následujících informací: 1) Seznam hodnotitelů (nemusí být jmenný) včetně počtu slohových prací z Českého jazyka a literatury, které daný hodnotitel hodnotil v jarním termínu společné části maturitních zkoušek 2017. Tedy seznam hodnotitelů (jméno nebo nějaký kód). 2) Seznam hodnotitelů (jméno a příjmení) – počet opravených slohových prací na jaře 2017 3) Poskytnutí tabulky (ve formátu pdf), která bude v prvním sloupci obsahovat jméno a příjmení hodnotitele a ve druhém sloupci počet slohových prací, které daný hodnotitel v tomto období hodnotil. 3. Prvostupňovým rozhodnutím Centrum žádost odmítlo s odůvodněním, že pedagogičtí pracovníci vykonávající funkci hodnotitelů jsou zařazeni do kategorie zaměstnanců Centra, kteří se při své pracovní činnosti seznamují s informacemi veřejně nepřístupnými či informacemi souvisejícími s opatřením k zajištění ochrany informací veřejně nepřístupných. Jejich jména či seznamy jsou Centrem v souladu s § 80b odst. 1 a 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) (dále jen „školský zákon“) označeny jako informace veřejnosti nepřístupné. Zveřejnění hodnotitelů je dle Centra způsobilé ohrozit pravidlo rovnosti mezi žáky a vytvořit korupční prostředí ve vztahu k činnosti hodnotitelů. Dále odkázalo na § 8a informačního zákona. 4. O odvolání rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím, v němž konstatoval, že ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí absentovala kromě § 15 odst. 1 informačního zákona jiná právní ustanovení, dle nichž bylo rozhodováno; odůvodnění rozhodnutí však jednoznačně vyplývá, že žádost byla odmítnuta z důvodu dle § 8a informačního zákona. S tímto hodnocením se ztotožnil, pročež změnil výrokovou část prvostupňového rozhodnutí tak, jak je uvedeno výše. Dále uvedl, že ani Ústavní soud ve své judikatuře bez dalšího nekonstatoval, že by právo na informace zaručené čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) bylo nadřazeno právům na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním osobních údajů dle čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny. Dodal, že žalobce nedoložil, že by vystupoval v pozici „hlídacího psa veřejnosti“. Dále uvedl, že ani z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále jen „nařízení“) nelze dovodit, že žádosti mělo být vyhověno. Ani § 8a odst. 2 informačního zákona neprolamuje ochranu osob, jejichž jména a seznamy jsou veřejně nepřístupnými informacemi. Uzavřel, že v projednávaném případě bylo nutné upřednostnit ochranu fyzických osob před právem žalobce na informace. II. Obsah žaloby 5. Žalobce v žalobě namítal, že v projednávaném případě nebyly dány důvody pro odmítnutí žádosti. Předně uvedl, že ač byl v odvolacím řízení zastoupen, žalovaný doručoval přímo jemu, nikoli jeho zástupci. 6. V první žalobní námitce namítal, že žalovaný ani Centrum nepřihlédli k dalším ustanovením informačního zákona, zejména k § 8b, v němž je stanovena povinnost povinného poskytnout základní osobní údaje o osobě, které poskytl veřejné prostředky. Hodnotitelé jsou přitom za svou práci placeni z veřejných prostředků. Dodal, že požadoval informace obecného rozsahu, nikoli citlivé informace. Dále odkázal na závěry Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), dle nichž se soukromého života dotčené osoby nemohou dotýkat informace o dosaženém vzdělání nebo např. o datu vydání lékařského diplomu. Nejsou-li ohrožením soukromého a rodinného života takové informace, nelze ochranu osobních údajů aplikovat ani v případě jména a příjmení. Ostatně NSS došel rovněž k závěru, že jméno a příjmení fyzické osoby v kombinaci s číslem občanského průkazu nejsou osobními údaji ve smyslu § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“). Tím méně lze za osobní údaje považovat pouhé jméno a příjmení. 7. Ve druhé žalobní námitce namítal, že vyhodnocení maturitní zkoušky je správním rozhodnutím, které podléhá soudnímu přezkumu. Už jen proto by toto rozhodnutí mělo mít náležitosti dle § 67 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), mezi něž patří i jméno a příjmení oprávněné osoby. 8. Ve třetí žalobní námitce konstatoval, že součástí dohledu nad výkonnou mocí je i právo požadovat informace dle informačního zákona. K tomu uvedl, že chybělo-li žalovanému doložení, že v projednávaném případě vystupoval v roli „hlídacího psa veřejnosti“, měl ho vyzvat k odstranění vad dle § 37 správního řádu, příp. dle § 14 odst. 5 informačního zákona. Kdyby tak byl učinil, doložil by žalobce, že je dlouholetým učitelem na X. Již jen ze své pedagogické pozice má nejen právo, nýbrž i povinnost vůči svým žákům v rámci přípravy k maturitní zkoušce plnit úkoly či poslání dozoru veřejnosti v roli „hlídacího psa veřejnosti“. 9. Čtvrtou žalobní námitkou brojil proti tvrzení žalovaného, že zveřejnění identity hodnotitelů by mohlo ohrozit účel maturitní zkoušky a potenciálně ohrozit rovnost žáků maturitní zkoušku konajících či nezávislý výkon funkce hodnotitele. Uvedl, že si nedovede představit, jak by mohlo v roce 2019 (pozn. soudu: tj. v roce podání žaloby) ohrozit účel maturity, rovnost žáků či výkon funkce hodnotitele zveřejnění jména a příjmení hodnotitele maturitní slohové práce z roku 2017, tj. zkoušky, jež byla vykonána, vyhodnocena a její výsledky zveřejněny před více než dvěma lety. Dodal, že dle jeho názoru jsou jména a příjmení hodnotitelů utajována proto, že s ohledem na každoroční pomaturitní kritiku činnosti Centra se hodnotitelé za své pracovní výsledky stydí a nechtějí s nimi být spojováni či konfrontováni. Právě jejich neuspokojivá činnost je však důvodem, proč byla žádost podána. 10. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené, jakož i prvostupňové, rozhodnutí zrušil a aby Centru nařídil poskytnout požadované informace. III. Vyjádření žalovaného 11. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný setrval na svých závěrech a odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Připustil, že ač byl žalobce zastoupen, bylo žalobou napadené rozhodnutí doručeno přímo žalobci. Tento chybný procesní postup však sám o sobě nezaložil nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, neboť včasného podání žaloby je zřejmé, že se s ním žalobce bez pochyby seznámil. 12. K první žalobní námitce uvedl, že není možné posuzovat žádost izolovaně toliko ve světle § 8b informačního zákona. Povinný subjekt musí při vyřizování žádosti zkoumat, zda není dán některý ze zákonných důvodů pro omezení či odepření práva na informace dle celého informačního zákona. Shledá-li povinný subjekt naplnění důvodu, pro nějž nelze žádosti vyhovět, postupuje podle § 15 odst. 1 informačního zákona. Dodal, že v projednávaném případě shodně s Centrem shledal důvod pro odepření práva na informace podle § 8a informačního zákona, pročež mu nezbylo nic jiného, než žádost s adekvátním odůvodněním odmítnout. 13. Ke druhé žalobní námitce uvedl, že proces vyhodnocení maturitního didaktického testu hodnotitelem není sám o sobě správním řízením a hodnotitel nevystupuje jako oprávněná úřední osoba ve smyslu § 15 odst. 2 správního řádu. Oprávněnou úřední osobou je např. osoba činící úkony v řízení o žádosti o přezkoumání výsledku maturitního testu podle § 82 školského zákona, jejíž jméno a příjmení je součástí správního spisu vedeného o dané žádosti. 14. Ke třetí a čtvrté žalobní námitce