7 As 173/2012 — Nejvyšší správní soud

11 A 53/2021- 38 - text 9 11 A 53/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy v právní věci žalobce: LORESA s. r. o., IČ 27913945 se sídlem Na Maninách 1040/14, 170 00 Praha 7 – Holešovice zastoupeného JUDr. Štěpánkou Mikovou, advokátkou sídlem 28. října 1001/3, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu sídlem Na Františku 1039/32, 110 00 Praha 1 zastoupeného prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem sídlem Rybná 9, 110 00 Praha 1 v řízení o žalobě proti usnesení žalovaného ze dne 8. 1. 2021, kterým bylo zastaveno řízení o žádosti podané žalobcem s pořadovým číslem 50515 a vedené pod evidenčním číslem v žádosti 2002019964. takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8.1.2021, kterým bylo zastaveno řízení o žádosti žalobce č. 50515, evidenční číslo 2002019964 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Štěpánky Mikové, advokátky. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá zrušení usnesení žalovaného ze dne 8. 1. 2021, kterým bylo zastaveno řízení o žádosti žalobce o dotaci podané v rámci Výzvy 2 Programu podpory podnikatelů postižených celosvětovým šířením onemocnění COVID-19 způsobeného virem SARS-CoV-2 „COVID-nájemné Výzva 2“ (dále jen „usnesení“). Žalobní body 2. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť není odůvodněno. Chybí tedy jakákoliv konkrétní úvaha žalovaného o tom, proč žalobce dle žalovaného nespadá do okruhu oprávněných žadatelů. Není patrné, co je předmětem podnikání žalobce, jakými živnostenskými oprávněními disponuje, co je fakticky předmětem jeho činnosti v dané provozovně, popřípadě k čemu je provozovna zkolaudovaná a tak podobně. Odůvodnění nebo konstatování žalovaného je aplikovatelné de facto na jakýkoli případ. Odkaz na bod 4.1 c) výzvy považuje také za nekonkrétní, když v tomto je uveden výčet celé řady typu provozoven, kdy dále není ani zřejmé, co chtěl žalovaný vyjádřit dodatkem „potraviny“, když tyto nejsou ve výčtu 4.1. c) výzvy. Žalovaný se nevypořádal ani s argumentací žalobce uvedenou ve vyjádření z 16. 12. 2021. Není tedy patrné, z jakých skutkových závěrů žalovaný vycházel, ani o jaké konkrétní právní ustanovení rozhodnutí opřel. 3. Žalobce dále namítá procesní vadu, žalovaný dle ní neměl řízení zastavit. Odkázal přitom na ustanovení § 66 odst. 1 správního řádu a vytýká žalovanému, že neuvedl, dle jakého zákonného ustanovení řízení zastavil. Důvody uvedené pod písmeny a), c), d), e), f) a g) nepřicházejí v úvahu a žalobci nejsou známy jiné zákonné důvody v této věci ve smyslu písmene h). Pokud jde o písmeno b), žalobce je přesvědčen, že podání dané žádosti bylo právně přípustné. Oprávněnost žádosti závisí na posouzení skutkových okolností, tj. povaze provozovny. Pokud tedy žalovaný dospěl k závěru, že žádosti nelze vyhovět, měl žádost zamítnout a nikoli řízení zastavit. 4. Žalobce dále namítá, že není patrné, jaké a zda vůbec provedl žalovaný důkazy. Pokud důkazy neprovedl, zatížil tím rozhodnutí závažnou procesní chybou. 5. Ve čtvrté žalobní námitce poukazuje na to, že se žalovaný nevypořádal s argumentací žalobce, že nespadá do okruhu oprávněných žadatelů, jelikož pro předmětnou provozovnu byl dne 10. 12. 2012 vydán kolaudační souhlas povolující změnu užívání na „rozšířené rychlé občerstvení“. Objekt tedy není zkolaudován jako prodejna, ale jako občerstvení. V předmětné provozovně se prodává káva, která je spojena s ochutnávkou cukrovinek. Z tohoto důvodu žalobce splňuje podmínky výzvy – viz. bod 4.1. c) (1. – „provozovny stravovacích služeb (restaurace, kavárny, bary, hostince, čajovny, atp.“). Žalobci tedy není zřejmé, proč jej žalovaný zařadil mezi neoprávněného žadatele, když oprávněnou osobou je. 6. V další námitce zdůraznil prodej cukrovinek v předmětné provozovně s tím, že usnesením Vlády ČR z 26. října 2020, č. 1103 o přijetí krizového opatření, byl zakázán maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb v provozovnách, s výjimkou mj. prodejen potravin. Cílem vlády tak bylo uzavřít maximální množství provozoven a ponechat otevřeny jen ty zcela nezbytné k uspokojování základních životních potřeb občanů. Vláda tak ze zákazu vyňala prodejny potravin, ale zcela jistě se tím měly na mysli ty prodejny potravin, které prodávají běžné jídlo, tj. jídlo ke každodenní konzumaci. Předmětná provozovna žalobce neprodává toto jídlo, není prodejnou potravin. Jedná se o zážitkový obchod pro turisty, jehož sortimentem je podávaná káva v kombinaci s netradičními (nevšedními) zábavnými cukrovinkami. Tomu odpovídá i celá stylizace prodejny do turistického formátu „Captain Candy“ (jelikož minimálně 98% zákazníků tvoří turisté, ať již zahraniční nebo vnitrostátní), tedy stylizace do námořní pirátské tématiky s truhlami, sudy, sítěmi atp., což žalobce doložil fotografiemi. Žalobce je nadále přesvědčen, že provozovna tohoto typu, byť jejím dílčím sortimentem jsou cukrovinky, nespadá a neměla spadat pod výjimku prodejen potravin, jak bylo zřejmě myšleno vládním opatřením. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhl její zamítnutí. Zdůraznil, že v případě žádosti o státní dotaci je nutné postupovat podle zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění (dále též „rozpočtová pravidla“), který je vůči správnímu řádu v postavení speciality a na který samotný článek 1.2 Výzvy odkazuje. O zastavení řízení tedy žalovaný rozhodl zcela v souladu s § 14j odst. 4 písm. b) rozpočtových pravidel, neboť žalobce nespadal do okruhu oprávněných žadatelů vymezených v čl. 4.1 písm. c) Výzvy. 8. Konstatování žalovaného považuje za zcela dostatečné, neboť je z něj patrné, že žalobce nesplňuje citovanou podmínku výzvy, která stanovuje okruh oprávněných žadatelů, kterým byl státními orgány zakázán maloobchodní prodej zboží nebo poskytování služeb zákazníkům v provozovnách (potraviny)“. Důvodem zastavení byla skutečnost, že žalobce nespadá do okruhu oprávněných žadatelů, neboť prodejny potravin nebyly vládními opatřeními ke zmírnění epidemie koronaviru nijak dotčeny. 9. Pokud jde o námitku, že se žalovaný nevypořádal s argumentací žalobce v jeho vyjádření ze dne 16. 12. 2001, uvedl žalovaný, že výpisem ze systému z kompletních komunikací žalobce lze zjistit, že žalobce vložil své vyjádření do systému celkem 5x, vždy se stejným obsahem, které vždy obsahuje pouze vlastní neautentický výklad vládních usnesení, který rozpřádá koncept „potravin běžných“ a „potravin nevšedních a zábavných“, s čímž se však žalovaných neztotožňuje. Dle žalovaného je nutné zohlednit, že krizová opatření vlády č. 1021, 1079 a 1103, na která odkazuje Výzva a která shodně stanovují zákaz maloobchodního prodeje a prodeje a poskytování služeb v provozovnách, stanovují výjimku z uvedeného zákazu s tím, že na prvním místě této výjimky stojí prodejny potravin. Sám žalobce uvádí, že v jeho provozovně byla prodávána káva a primárně cukrovinky. Není proto rozhodující, jak je provozovna kolaudována. Sám žalobce uvádí, že jde o zážitkový obchod pro turisty, jehož sortimentem je podávaná káva v kombinaci s netradičními, nevšedními a zábavnými cukrovinkami. Z krizových opatření vyplývá, že záměrem vlády bylo ponechat prodejny potravin v provozu bez ohledu na skladbu jejich sortimentu. Navíc žalobce považuje svůj sortiment za potraviny, avšak nikoli za běžné, určené ke každodenní konzumaci. Žalovaný navíc dokládá vyjádření ministerstva zemědělství ze dne 13. 5. 2021, č. j. MZE 29008/2021-18121, které rovněž uzavírá, že cukrovinky, oříšky, čokoláda a podobný sortiment, které prodává žalobce ve své provozovně, jsou ve smyslu potravinového práva potravinami. Vzhledem k tomu, že žádné z vládních opatření nestanovilo, jaké potraviny se mohly nebo nemohly prodávat, je nutné uzavřít, že výjimka byla udělena plošně pro všechny prodejny potravin. Žalobce proto nebyl v důsledku vládních opatření povinen provozovnu uzavřít. Motivem uzavření provozovny mohla být právě skutečnost, že dle jeho slov 98% klientely tvořili turisté, kteří však v důsledku celosvětové pandemie logicky svou činnost utlumily. Avšak tento důvod nespadá pod výjimky uvedené ve výzvě. Obsah správního spisu 10. Ze správního spisu předloženého žalovaným správním orgánem soud zjistil, že Ministerstvo průmyslu a obchodu vyhlásilo na základě usnesení vlády č. 550 z 18. 5. 2020, usnesení vlády č. 1037 z 14. 10. 2020 a v souladu s ustanovením § 14 až § 14q zákona o rozpočtových pravidlech výzvu „Výzva 2“ z programu „COVID-nájemné“ s tím, že podpora poskytnutá v rámci Výzvy 2 je určena na úhradu způsobilých výdajů okruhu oprávněných žadatelů – podnikatelů, nájemců na období od 1. 7. 2020 do 30. 9. 2020. 11. Žalobce podal dne 17. 11. 2020 ve smysl