6 As 271/2014 — Nejvyšší správní soud

11 Ad 5/2021- 39 - text 5 11 Ad 5/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobce: I. M. zastoupen advokátem Mgr. Šimonem Jirkou sídlem U Bachmače 1701/44, 326 00 Plzeň proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 11. 2. 2021, čj. MV-178716-7/SO-2020 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se na soud obrátil, neboť nesouhlasí s tím, že mu správní orgány zastavily výplatu výsluhového příspěvku. Pro rozhodnutí ve věci je podstatné, zda v době zastavení příspěvku bylo s žalobcem vedeno trestní řízení, které bylo zahájeno v době jeho služebního poměru, nebo zda bylo toto trestní řízení zahájeno až po jeho skončení. II. Obsah správního spisu 2. Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen „GIBS“) zahájila záznamem o zahájení úkonů trestního řízení z 19. 8. 2019, čj. GI-1934-16/TČ-2019-842011 (dále jen „záznam GIBS“), úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, a zločinu přijetí úplatku dle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Žalobce byl mezi podezřelými. 3. Žalobce požádal 27. 9. 2019 o propuštění ze služebního poměru, který mu následně skončil k 30. 11. 2019. Ředitel odboru sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru žalovaného přiznal žalobci 30. 12. 2019 výsluhový příspěvek. 4. GIBS zahájila trestní stíhání žalobce usnesením z 20. 7. 2020, čj. GI-1934-207/TČ-2019-842011 (dále jen „usnesení GIBS“). Proti usnesení podal žalobce stížnost a státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze usnesení o zahájení trestního stíhání zrušil. Státní zástupce uložil GIBS provést další šetření a znovu rozhodnout. 5. S žalobcem bylo oznámením z 3. 9. 2020, čj. OSZ-154088-4/D-Mš-2020, zahájeno řízení ve věcech služebního poměru. Následně ředitel odboru zastavil rozhodnutím z 20. 10. 2020, čj. OSZ-154088-6/D-Mš-2020, výplatu žalobcova výsluhového příspěvku od 1. 11. 2020 z důvodu vedeného trestního řízení, a to dle § 167 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. 6. Žalobce se proti rozhodnutí o zastavení výplaty odvolal. Jeho námitky byly obdobné nynějším žalobním námitkám. Ministr vnitra napadeným rozhodnutím odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. III. Žalobní argumentace 7. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a navrhuje jeho zrušení. V žalobě formuloval dva žalobní body. 8. V prvním žalobním bodu žalobce namítl, že trestní řízení není pro účely § 167 odst. 2 zákona o služebním poměru zahájeno již záznamem o zahájení úkonů trestního řízení, ale až usnesením o zahájení trestního stíhání. V tomto ohledu se vymezil proti rozsudku zdejšího soudu z 1. 10. 2014, čj. 10 A 209/2013-52, a odkázal na komentář k zákonu o služebním poměru. 9. V druhém namítl, že jednání popsané v záznamu GIBS je odlišné od jednání popsaného v usnesení GIBS. Je evidentní, že GIBS nepovažovala jednání popsané v záznamu GIBS za prokázané, a proto ho odložil. Pro trestný čin popsaný v usnesení GIBS bylo trestní řízení zahájeno až po skončení žalobcova služebního poměru. Toto řízení nemůže být důvodem pro zastavení výplaty příspěvku. IV. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí. 11. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž se vypořádal s námitkami shodnými s žalobní argumentací. Svůj postup v řízení považuje za souladný s konstantní judikaturou, neboť podmínky pro zastavení výplaty výsluhového příspěvku byly naplněny. V. Posouzení věci soudem 12. Ve věci samé rozhodl soud bez nařízení jednání, s čímž účastníci souhlasili konkludentně [§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Napadené rozhodnutí přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.) 13. Žaloba byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou. 14. Žaloba není důvodná. 15. Žalobce namítal, že záznam o zahájení úkonů trestního řízení nezahajuje trestní řízení pro účely § 157 písm. d) a § 167 odst. 2 zákona o služebním poměru. Tuto otázku již zodpověděl Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) v rozsudku z 11. 8. 2015, čj. 6 As 271/2014-41. Zde dospěl k závěru, že trestní řízení je zahájeno již záznamem o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, bez ohledu na to, zda o této skutečnosti příslušník věděl. Zdejší soud nemá důvod se od tohoto závěru odchýlit, proto na výše uvedený rozsudek v podrobnostech odkazuje a na tomto místě pouze stručně shrnuje nosné důvody pro tento závěr. 16. Zákon o služebním poměru neobsahuje vlastní definici trestního řízení či jeho zahájení. Z toho důvodu a s ohledem na zásadu terminologické jednoty a bezrozpornosti právního řádu (srov. Wintr, J.: Metody a zásady interpretace práva, 2. vydání, Praha: Auditorium 2019, s. 64 a násl., a rozsudek rozšířeného senátu NSS z 26. 10. 2005, čj. 2 Afs 81/2004-54, č. 791/2006 Sb. NSS) je nutné vykládat tento pojem v souladu s jeho významem v trestněprávních předpisech. Žalobce nepředložil žádné podstatné důvody, pro které by bylo nutné se v posuzované věci od této interpretační zásady odchýlit, a ani soud žádné takové důvody nenachází. 17. Trestní řízení zahrnuje dle § 12 odst. 10 trestního řádu i přípravné řízení, které může být zahájeno mj. sepsáním záznamu o zahájení úkonů trestního řízení dle § 158 odst. 3 trestního řádu. V případě žalobce bylo tedy trestní řízení zahájeno záznamem GIBS. První žalobní bod není důvodný. 18. Žalobce dále namítl, že jednání uvedené v záznamu GIBS je odlišné od jednání v usnesení GIBS. Má proto za to, že trestní řízení, které proti němu bylo vedeno na základě usnesení GIBS, bylo zahájeno až po skončení jeho pracovního poměru. 19. Podmínky nároku na výsluhový příspěvek stanoví § 157 písm. d) zákona o služebním poměru tak, že bývalý příslušník, který vykonával službu alespoň po dobu 15 let, má nárok na výsluhový příspěvek; to neplatí, jestliže jeho služební poměr skončil propuštěním podle § 42 odst. 1 písm. m) a je proti němu vedeno trestní řízení pro trestný čin spáchaný úmyslně a následně je za něj pravomocně odsouzen nebo bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném zastavení jeho trestního stíhání nebo bylo pravomocně schváleno narovnání nebo bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném odložení návrhu na potrestání. 20. Dle § 167 odst. 2 zákona o služebním poměru bývalému příslušníkovi, jehož služební poměr skončil propuštěním podle § 42 odst. 1 písm. d) nebo písm. m) a je proti němu vedeno trestní řízení, se odchodné a výsluhový příspěvek vyplatí až po pravomocném skončení tohoto řízení, jestliže nebyl odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně. 21. Účelem této úpravy je: „Zamezit situaci, aby příslušník, proti němuž je vedeno trestní řízení, mohl na vlastní žádost skončit služební poměr a získat tak nárok na výsluhový příspěvek, který je se skončením podle § 42 odst. 1 písm. m) zákona o služebním poměru jinak spojen. […] Vzhledem k výše uvedenému lze za nesouladný s právními předpisy označit názor, že je možné bývalému příslušníkovi, který byl odsouzen za trestný čin spáchaný úmyslně až po skončení služebního poměru, nárok na výsluhový příspěvek odejmout. Pokud by totiž smyslem ustanovení § 157 písm. d) zákona o služebním poměru bylo neposkytnout výsluhový příspěvek bývalému příslušníkovi, proti němuž bylo vedeno trestní řízení až po skončení služebního poměru, musel by zákon zakotvit, že příspěvek nenáleží ani v případech, kdy služební poměr skončil podle jiných ustanovení § 42 zákona o služebním poměru. […] Je tedy zřejmé, že ustanovení § 157 písm. d) zákona o služebním poměru nelze aplikovat na bývalého příslušníka, proti němuž se do skončení služebního poměru nevedlo trestní řízení“ [srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu (dale jen “NSS”) z 11. 8. 2015, čj. 6 As 271/2014-41, a z 24. 2. 2016, čj. 10 As 237/2015-37, č. 3402/2016 Sb. NSS]. 22. Žalobce má pravdu, že pokud by proti němu bylo zahájeno trestní řízení až po skončení jeho pracovního poměru, nárok na výsluhový příspěvek by mu vznikl a nebylo by možné jeho výplatu ani zastavit. Tak tomu ale v posuzované věci nebylo. 23. Ze záznamu GIBS vyplývá, že vůči žalobci byly zahájeny úkony trestního řízení, neboť byl podezřelý, že spáchal přečin pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku v souběhu se zločinem přijetí úplatku dle § 331 odst. 1 a odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Těchto trestných činů se měl dopustit tím, že (zjednodušeně řečeno) jako příslušník Policie ČR provádějící kontrolu nad zachováním zákonnosti při provádění zkoušek odborné způsob