8 Afs 66/2008 — Nejvyšší správní soud

17 A 115/2020- 57 - text 8 17 A 115/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: proti žalované: ████ █████████ se sídlem ████████████████████ zastoupený Mgr. Janem Hejdukem, advokátem se sídlem Viktora Huga 377/4, Praha 5 místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 se sídlem 28. pluku 1533/29b, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 8. 2020, č. j. 40 Spr 688/2020, takto: I. Rozhodnutí místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 8. 2020, č. j. 40 Spr 688/2020, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč, a to do rukou zástupce žalobce Mgr. Jana Hejduka, advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo žalobci v rámci výkonu státního dohledu písemně vytknuto pochybení podle § 7a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „exekuční řád“). Vytýkané pochybení spočívalo v tom, že žalobce, jakožto soudní exekutor, porušil povinnost podle § 29 odst. 3 exekučního řádu tím, že byl nečinný v řízení pod sp. zn. 191 EX 5184/16 (dále jen „předmětná exekuce“), ve kterém byla ███████████████████████ v pozici vedlejšího účastníka, ačkoli byly dány skutečnosti, pro které zde byly pochybnosti o žalobcově nepodjatosti. Za rozhodující skutečnost označila žalovaná to, že v řízení zahájeném dne 11. 2. 2019 pod sp. zn. 72 EXE 389/2019 vedl žalobce jako oprávněný exekuci vůči ███████████████████████ jako povinné. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v podané žalobě rozporoval správnost a dostatečnost rozsahu skutkových zjištění, ze kterých žalovaná vycházela v napadeném rozhodnutí. 3. V prvním žalobním bodě žalobce rozporoval trvání vedlejšího účastenství ██████████████ v předmětné exekuci. ██████████████ nebyla v postavení povinného a její vedlejší účastenství zaniklo, když byla v roce 2017 exekuce jejího majetku zastavena usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2017, č.j. 16 Co 309/2017 – 118 (dále jen „usnesení o zastavení exekuce“). Podle názoru žalobce návrh na zastavení předmětné exekuce podaný dne 22. 5. 2020 nemohl založit vedlejší účastenství ██████████████, neboť nebyly naplněny podmínky podle § 36 odst. 2 exekučního řádu, když byla exekuce majetku ██████████████ zastavena. V souvislosti s touto skutečností žalovaná nikterak nezdůvodnila závěr o trvajícím účastenství ██████████████ v předmětném řízení. Z tohoto důvodu považoval žalobce napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. 4. Ve druhém žalobním bodě žalobce rozporoval tvrzení žalované, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalobce vedl exekuci proti ██████████████ zahájenou dne 11. 2. 2019. Tato exekuce byla ukončena na podzim 2019 a dne 16. 10. 2019 pověřený exekutor ██████████ vystavil oznámení o zastavení exekuce. Žalobce odkázal na rejstřík exekucí vedený podle § 35a a § 35b exekučního řádu, podle kterého měla žalovaná zjistit skutečnost, že exekuce proti ██████████████ byla zastavena. Svým postupem žalovaná nedostatečně zjistila skutkový stav v dostatečném rozsahu. Žalobce odkázal na komunikaci s žalovanou, ze které vyplývá, že žalovaná tuto skutečnost nezjistila, a poté, co na ni byla žalobcem upozorněna, začala namítat, že žalobce tuto skutečnost žalované nesdělil a ██████████ nezaslal Obvodnímu soudu pro Prahu 4 oznámení o ukončení exekuce. Žalobce poukázal na skutečnost, že žalovaná měla přístup do záznamů obsažených v rejstříku exekucí a mohla se dotázat ███████████ na stav exekuce, kterou vedl k uspokojení pohledávky žalobce pod sp. zn. 141 EX 00052/19. Ve výzvě ze dne 1. 7. 2020 na doplnění předchozího vyjádření žalobce žalovaná výslovně nepožadovala informaci o stavu exekuce proti ██████████████. V reakci ze dne 10. 7. 2020 žalobce zmínil svou exekuci proti ██████████████ v minulém čase, což mohlo žalovanou navést ke kontrole stavu této exekuce v rejstříku exekucí. Žalovaná však stav této exekuce nezjistila. 5. Pro udělení výtky zjevně chyběl tvrzený důvod, neboť podle žalobce nedošlo k souběhu účastenství ██████████████ na řízení o předmětné exekuci s vedením žalobcovy exekuce proti ██████████████. Žalobce poukázal na to, že žalovaná napadené rozhodnutí nedostatečně odůvodnila, jestliže v odůvodnění napadeného rozhodnutí nerozvedla své právní úvahy ohledně účastenství ██████████████. 6. Žalobce k prokázání svých tvrzení navrhl provedení písemných důkazů. III. Vyjádření žalované k podané žalobě 7. K námitce prvního žalobního bodu žalovaná uvedla, že se neztotožňuje s názorem žalobce ohledně skončení vedlejšího účastenství ██████████████, a to z důvodu podání návrhu na částečné zastavení exekuce dne 12. 5. 2020. Procesní vymezení manžela povinného podle § 36 odst. 2 exekučního řádu je spojeno s potenciální možností postižení majetku spadajícího do společného jmění manželství. Procesní účastenství není podmíněno skutečnou možností postižení majetku podle § 42 exekučního řádu. Manžel je účastníkem řízení i tehdy, pokud jsou postiženy majetkové hodnoty, u nichž je modifikován rozsah společného jmění manželů. Vedlejším účastníkem je také rozvedený manžel, pokud nebylo společné jmění manželů vypořádáno. 8. V nynějším případě se ██████████████ stala vedlejším účastníkem předmětného exekučního řízení vydáním exekučního příkazu ze dne 22. 6. 2016, č.j. 191 EX 5184/16-13, kterým byl postižen její výlučný nemovitý majetek zapsaný na LV X (dále jen „dům“) a LV2145 (dále jen „byt“) k.ú. X. Exekuce vedená proti bytu byla zastavena usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2017, č.j. 16 Co 309/2017 – 118. Dům byl vydražen v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 191 EX 6299/16, přičemž v rámci rozvrhového usnesení soudního exekutora ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 191 EX 6299/16-256, byla částečně uspokojena pohledávka oprávněného ve výši 6 647 358 Kč dle předmětné exekuce. Návrhem ze dne 22. 5. 2020 se ██████████████ domáhala částečného zastavení exekuce podle § 262 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), týkající se i domu, neboť exekuční titul byl Městským soudem v Praze shledán vůči jejímu majetku a její osobě neúčinným, a proto její výlučný majetek nemohl být zpeněžen v předmětné exekuci. Dále ██████████████ argumentovala, že došlo neoprávněně k výplatě částky uvedené v bodě 3 rozvrhového usnesení oprávněnému. Žalovaná dovodila, že podáním návrhu se ██████████████ znovu stala vedlejším účastníkem předmětného exekučního řízení, a to dokud nebude o jejím návrhu rozhodnuto. Žalovaná odkázala na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2020, č.j. 14 Co 336/2020 – 377, které se mimo jiné vyjadřovalo k otázce vedlejšího účastenství ██████████████ tak, že byla odkázána v otázce nápravy na předmětné exekuční řízení. 9. K námitce druhého žalobního bodu žalovaná uvedla, že ██████████ o vymožení pohledávky v exekučním řízení žalobce proti ██████████████ soud neinformoval. Žalovaná přisvědčila, že tuto skutečnost mohla zjistit z exekučního rejstříku. Avšak skutečnost, že toto exekuční řízení bylo skončeno, není pro posouzení existence pochybnosti o nepodjatosti žalobce zásadní. Naopak skutečnost, že žalobce jako oprávněný vedl exekuční řízení proti ██████████████ je schopna vyvolat pochybnost o jeho nepodjatosti v předmětném exekučním řízení. Žalovaná poukázala na vyjádření žalobce ze dne 10. 7. 2020, kde uvedl, že se vůči ██████████████ cítí podjatý. Navzdory tomu žalobce nepostupoval v souladu s § 29 odst. 3 exekučního řádu, podle kterého jakmile se dozví skutečnost, pro kterou je vyloučen, oznámí ji neprodleně exekučnímu soudu. Žalovaná dále odkázala na to, že žalobce byl jako soudní exekutor vyloučen z vedení exekucí vedených za účasti ██████████████ usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 64 EXE 413/2019 – 21 a dále v řízení sp. zn. 67 EXE 2883/2019 usnesením ze dne 23. 10. 2019. V těchto případech došlo k vyloučení žalobce i poté, co bylo exekuční řízení vedené pod sp. zn. 141 EX 00052/19 skončeno vymožením pohledávky. 10. K námitce žalobce, že podáním ze dne 10. 7. 2020 se připojil k námitce podjatosti vznesené žalobkyní, žalovaná uvedla, že takovou možnost exekuční řád soudnímu exekutorovi nedává, jediný postup je možný podle § 29 odst. 3 exekučního řádu. Ve vztahu k exekučnímu soudu žalobce nezmínil svou podjatost k ██████████████, naopak podáním ze dne 7. 10. 2020 exekučnímu soudu vytýkal, že o námitce podjatosti vůči ██████████████ nerozhodl, když si musel být vědom toho, že taková námitka by nebyla úspěšná pro opožděnost. 11. Žalovaná odkázala na judikaturu Ústavního soudu, podle které má soudní exekutor v exekučním řízení status veřejného činitele, dnes úřední osoby. Pokud se soudní exekutor podílí na výkonu soudní ochrany, musí existovat záruky jeho nezávislosti a nestrannosti. Nezávislost má jak subjektiv