5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

17 A 38/2020- 58 - text 7 17 A 38/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: Obec Vápovice se sídlem Vápovice 23 zastoupený advokátem Mgr. et Bc. Lubošem Klimentem se sídlem Žďár nad Sázavou, Nádražní 21 Ministerstvo životního prostředí se sídlem Praha 10, Vršovická 1442/65 o žalobě proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 5. 2. 2020, č. j. MZP/2019/430/481, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým ministr životního prostředí (dále jen „ministr“) zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2019, č. j. MZP/2019/560/1227. Uvedeným rozhodnutím žalovaný stanovil na základě žádosti společnosti Ecological Investment Group s.r.o., IČO: 243 00 659, průzkumné území Vápovice – Ostrážka pro vyhledávání technicky využitelných krystalů nerostů a drahých kamenů, a to na dobu dvou let od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. II. Obsah žaloby 2. V podané žalobě žalobce tvrdil, že postupem správních orgánů došlo k porušení § 4a odst. 6 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, (dále jen „zákon č. 62/1988 Sb.“) tedy, že napadené rozhodnutí a prvostupňové rozhodnutí jsou nezákonná, neboť (1) nebyla řádně a dostatečně zjištěna existence veřejného zájmu převyšující zájem na dalším průzkumu a následném využití výhradního ložiska a (2) nedošlo k řádnému a dostatečnému zhodnocení následného využití výhradního ložiska. Správní orgány tedy absentovaly ve zjištění všech skutečností nutných k vydání rozhodnutí. 3. Konkrétně tvrdil, že napadené rozhodnutí se dostatečně nevypořádalo s námitkami uvedenými v rozkladu. Uvedl, že správní orgán I. stupně v rozhodnutí uvedl, že „V průběhu správního řízení nebyl prokázán veřejný zájem, který by v daném území jednoznačně převyšoval zájem nad získáním geologických informací o nerostném zdroji“. Žalobce namítal, že správní řízení není řízením, ve kterém postačí poukázat na existenci nespecifikovaného veřejného zájmu s uvedením, že tento převyšuje zájem na získání geologických informací. Naopak je nutné exaktně specifikovat, vůči kterému veřejnému zájmu správní orgán posuzoval zájem na získání geologických informací, a tento podrobit příslušnému zkoumání k určení zájmu, který převáží. K tomu poukázal na skutečnost, že veřejný zájem je neurčitý právní pojem a je tak nutné reflektovat ustálenou rozhodovací praxi. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 3. 1996, zn. I. ÚS 198/95 (obdobně Pl. ÚS 24/04) pak „ne každý kolektivní zájem lze označit za veřejný zájem“. Ústavní soud tedy naznává, že veřejný zájem je třeba chápat jako takový zájem, který by bylo možno označit za obecný či obecně prospěšný, přičemž uspokojování kolektivních zájmů jistých skupin může být s obecnými zájmy společnosti v naprostém rozporu. Namítal, že veřejný zájem, který zastává, je zaručeným veřejným zájmem na ochranu životního prostředí, který je nutno poměřovat vůči zájmu soukromé právnické osoby na získání geologických informací. Tento zájem nebyl v napadeném rozhodnutí specifikován, reflektován a poměřován. 4. Dále uvedl, že při rozhodování o tom, zda jde v konkrétní věci o veřejný zájem, či nikoliv není v zásadě podstatné, jak velká, organizovaná či vlivná skupina lidí předmětný zájem hájí, ale zda lze tento zájem považovat za obecně prospěšný, což musí v průběhu správního řízení prokazatelně vyjít najevo. 5. Nutnost posuzovat tvrzený jiný veřejný zájem ke konkrétní posuzované věci zdůraznil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 As 65/2012-161, ve kterém konstatoval, že „veřejný zájem musí být výslovně formulován ve vztahu ke konkrétní posuzované záležitosti a musí být přesvědčivě odlišen od zájmu soukromého“. Nejvyšší správní soud také zdůraznil, že orgány ochrany přírody v prvé řadě při veškerém svém rozhodování musí dbát na ochranu veřejného zájmu na ochraně přírody a krajiny. Tvrdil, že tohoto nebylo formulováno ani výslovně, ani implicitně z textace prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný jako orgán ochrany přírody měl dbát na její zachování. 6. V uvedeném rozhodnutí se Nejvyšší správní soud vyjádřil i k otázce případného vážení dvou veřejných zájmů, které jsou v kolizi, když uvedl, že správní úřad musí nejprve řádně určit a individualizovat na konkrétní případ oba veřejné zájmy, které je možné v dané věci zvažovat, a poté porovnat závažnost obou v kolizi stojících veřejných zájmů s tím, že zásah do žádného z obou chráněných veřejných zájmů nesmí svými negativními důsledky přesahovat pozitiva. Namítal, že vzhledem k tomu, že správní orgán neurčil zájem žalobce a neprovedl porovnání s veřejným zájmem v dané lokalitě, ale presumoval veřejný zájem žadatele a postavil jej do obrazu absolutního zájmu, dopustil se nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Z prvostupňového rozhodnutí, respektive jeho vágní formulace není možné určit, s jakým zájmem správní orgán poměřoval soukromý zájem žadatele a jaké okolnosti vzal v úvahu. Napadené rozhodnutí toto potvrdilo, aniž by se ministr vypořádal s námitkami žalobce vyplývajícími z judikatury vyšších soudů. 7. Dále žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2010, č. j. 7 As 70/2009-190, podle kterého žalovaný podle § 4a odst. 6 zákona č. 62/1988 Sb. neposuzuje pouze veřejný zájem na dalším průzkumu, nýbrž také veřejný zájem na následném využití území. Je tedy pochopitelné, že žalovaný musí také přezkoumat veřejný zájem na provedení prací, které následnému využití území budou předcházet. Jinak by bylo zřízení průzkumného území samoúčelné. Toto žalovaný v prvostupňovém rozhodnutí neučinil a ministr takový postup aproboval, a tedy jednal v rozporu s ustálenou judikaturou. Uzavřel, že žalovaný nedostál své povinnosti posoudit míru zájmu na dalším průzkumu ve vztahu k míře zájmu na následném využití výhradního ložiska. 8. Závěrem žaloby žalobce poukázal na skutečnost, že dne 9. 3. 2020 došlo k vydání oznámení o zahájení řízení o registraci významného krajinného prvku VKP „Vápovická ostrážka“ ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Toto oznámení mj. uvádí, že „Lokalita je hodnotná zejména z hlediska zachování krajinného rázu, ale částečně také z regionálně floristického pohledu. Lokalita je cennou enklávou v přírodě alespoň částečně blízkých rostlinných společenstev uprostřed rozsáhlých polních kultur. Je významným stanovištěm zejména pro hmyz, drobné savce a ptáky. Nachází se zde zbytky společenstev suchých, druhově pestrých trávníků s výskytem teplomilných prvků, které se pak výrazněji uplatňují v centru Dačické kotliny a dále v teplejších oblastech Čech a Moravy.“ Žalobce byl tohoto názoru, že pracemi v průzkumném území a následnou těžbou, jejíž vliv nebyl zhodnocen, by mělo za následek znehodnocení lokality, jež má být registrovaná jako významných krajinný prvek. Práce a těžba v předmětném průzkumném území by byly v rozporu s oznámením, podle kterého by maximálně povolené práce v průzkumném území měly být práce kosení a provádění zdravotních prořezávek. 9. V podání ze dne 6. 4. 2020 žalobce poukázal na skutečnost, že dne 30. 3. 2020 bylo pod zn. Telč2524/2020OŽP/Ně rozhodnuto o registraci významného krajinného prvku „Vápovická ostrážka“. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 10. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný uvedl, že žalobce opakuje námitky, které již byly předmětem rozkladového řízení, a ministr se v napadeném rozhodnutí s nimi řádně vypořádal. Z uvedeného důvodu žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl. 11. Dále žalovaný zopakoval, že po provedeném řízení shledal intenzitu veřejného zájmu na dalším průzkumu dané lokality z hlediska přítomnosti technicky využitelných krystalů nerostů a drahých kamenů jako převažující ve smyslu § 4a odst. 6 zákona č. 62/1988 Sb., a to zejména z toho důvodu, že na předmětné lokalitě neexistoval významnější veřejný zájem na ochraně přírody a krajiny (viz stanovisko Krajského úřadu Kraje Vysočiny a stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu). V minulosti nebyla daná lokalita podrobena průzkumu na výskyt technicky využitelných krystalů nerostů a drahých kamenů, a proto neexistuje žádný relevantní údaj o možném rozsahu případného výhradního ložiska, a nelze tedy ani adekvátně posoudit zhodnocení následného využití zatím neexistujícího, hypotetického výhradního ložiska. Soubor prací směřujících k nalezení, prozkoumání a vyhodnocení nahromadění vyhrazených nerostů, vedoucích ke stanovení výhradního ložiska, lze dle platné legislativy provádět pouze ve stanoveném průzkumném území. Samotná surovina (technické krystaly minerálů) je vhodný materiál pro moderní technologie řezání a obrábění materiálů pomocí vodního „hydroabrazivního“ paprsku. V současné době je ale Česká republika plně závislá na dovozu