2 As 38/2007 — Nejvyšší správní soud

17 A 91/2020- 33 - text 9 17 A 91/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: Ing. T. M. bytem P. Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2/2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2020, č. j. MHMP 1135338/2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce podáním ze dne 15. 6. 2020 požádal podle zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“) o: 1. neověřenou fotokopii z matriky Německého stavovského úřadu, svazek č. 1, ročník x, stránka x, kde na řádku č. x jsou údaje o narození K. 2. obecnou informaci, zde se v této „německé“ matrice také evidovalo „vyznání dítěte, tedy náboženství“, např. katolické atd. Dále zda se v této matrice zapisovala národnost dané osoby. Pro případ, že se národnost narozeného dítěte v této matrice evidovala, pak žalobce požádal o informaci, zda na stránce č. x nebo i jiných stránkách je u nějakého dítěte uvedená národnost „česká“. 3. sdělení event. odkaz na tehdejší právní normu, předpis, který upravoval, které osoby (myšleno narozené děti) bylo možno zapsat do této matriky Německého stavovského úřadu. 2. Rozhodnutím ze dne 29. 6. 2020, č. j. UMCP1 284084/2020, Úřad městské části Praha 1, podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. žádost žalobce o poskytnutí informace z části odmítl, a to v části týkající se zaslání prosté fotokopie matričního zápisu narození K. zapsané v knize narození Německého stavovského úřadu svazek č. 1, ročník x, strana x, číslo řadové x. Z části bylo žádosti vyhověno tak, že žalobci bylo sděleno, že - v knihách narození Německého stavovského úřadu u zapsaných dětí není uvedeno náboženské vyznání ani národnost. - matriční knihy Německého stavovského úřadu se vedly v období 2. světové války, matriční zápisy byly prováděny tzv. německým stavovským úřadem. Nejednalo se o církevní matriky, ale o „úřední zápisy“ (tzv. „Stavovské matriky“). Matriky byly vedené německými civilními úřady pro všechny osoby německé příslušnosti ze spravovaného území bez ohledu na jejich vyznání. Důvodem částečného odmítnutí žádosti žalobce byla skutečnost, že se podle § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. uvedený zákon na žádost o vydání kopie matričního zápisu nevztahuje, neboť tuto žádost upravuje zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen „zákon o matrikách“). 3. Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce směřující do části rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti žalobce a rozhodnutí Úřadu městské části Praha 1 ze dne 29. 6. 2020, č. j. UMCP1 284084/2020, bylo potvrzeno. Nad rámec tvrzení prvostupňového orgánu žalovaný odkázal na § 8a zákona č. 106/1999 Sb., podle kterého osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu, přičemž údaje obsažené v matričním zápisu jsou podle § 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 101/2000 Sb.“), výhradně osobními údaji. 4. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení napadeného rozhodnutí, včetně jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí. Zároveň žádal, aby byla podle § 16 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. prvostupňovému orgánu uložena povinnost poskytnout informace požadované pod bodem 1. žádosti. II. Obsah žaloby 5. V prvním žalobním bodě žalobce rozporoval závěr žalovaného, podle kterého je v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. vyloučeno z režimu tohoto zákona poskytnutí matričního zápisu, z důvodu, že zákon o matrikách upravuje postup poskytování informací obsažených v matričním zápisu. Žalobce byl toho názoru, že úprava poskytování informací podle zákona o matrikách není komplexní ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 As 38/2007 – 78, a tudíž nenaplňuje hypotézu stanovenou v § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. Jako obdobné případy k § 25, § 25a a § 25b zákona o matrikách žalobce uvedl § 38 správního řádu a § 133 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), podle kterých žadatel musí prokázat právní zájem či důvod pro poskytnutí informací a pro něž byla judikaturou dovozena možnost poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb. 6. Ve druhém žalobním bodě rozporoval žalobce postup žalovaného spočívající ve formě vydání rozhodnutí o částečném odmítnutí jeho žádosti. Žalobce byl toho názoru, že žalovaný měl žádost odmítnout pouze neformálním přípisem o nemožnosti vyhovět žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb. 7. Ve třetím žalobním bodě žalobce zdůraznil, že ve své žádosti vznesl požadavek na anonymizaci osobních údajů dosud žijících osob uvedených v matričním zápisu. Tento požadavek měl být žalovaným zcela ignorován, kromě závěru napadeného rozhodnutí, kde se žalovaný vyjádřil k poskytnutí „plně anonymizovaného“ matričního zápisu. Podle judikatury představuje anonymizace jednu ze způsobů ochrany soukromí a osobních údajů, přičemž žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2015, č. j. 1 As 229/2014-48, a ze dne 20. 2. 2014, č. j. 7 As 64/2013-49. Žalobce se domníval, že anonymizování osobních údajů osob zemřelých by bylo projevem libovůle žalovaného, neboť zákon č. 101/2000 Sb. na osobní údaje zemřelých osob nedopadá. 8. Ve čtvrtém žalobním bodě žalobce odkázal na zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů (dále jen „archivní zákon“), podle kterého měl mít žalobce právo na poskytnutí jím žádaných informací v neanonymizované podobě. Předmětná matriční kniha měla být podle § 5 odst. 2 archivního zákona archiválií, do které měl mít žalobce podle § 37 odst. 11 archivního zákona právo nahlížet. 9. V pátém žalobním bodě žalobce namítal zmatečnost napadeného rozhodnutí, jelikož v části odůvodnění odporuje výroku rozhodnutí. Žalovaný na jednu stranu uvedl, že poskytnutí formuláře nevyplněného matričního listu nic nebrání, na druhou stranu však žádost žalobce v této části odmítl. 10. Žalobce polemizoval o úmyslně neoprávněném odmítnutí jeho žádosti za účelem odepření možnosti rozporovat potvrzení Ministerstva vnitra o československém občanství. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě a související vyjádření 11. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný navrhl, aby soud žalobu pro nedůvodnost zamítl. 12. Žalovaný nejprve stručně shrnul dosavadní průběh správního řízení. Žalobcovu žádost považoval za žádost o vydání kopie matričního zápisu, jehož vydání je upraveno zákonem o matrikách. Zákon o matrikách je lex specialis vůči zákonu č. 106/1999 Sb. v oblasti vydávání informací obsažených v matričních zápisech, proto nebylo možné v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. vyhovět žádosti žalobce v režimu podle zákona č. 106/1999 Sb. Žalovaný upozornil, že podle § 5 odst. 4 zákona o matrikách jsou údaje v matričních knihách neveřejné. Postup poskytování informací z matriční knihy, včetně vyřízení žádosti, je upraven v § 24 a násl. zákona o matrikách. Okruh oprávněných žadatelů je upraven v § 25 odst. 1 zákona o matrikách. Pro případ odepření přístupu k údajům v matričních knihách upravuje § 87 zákona o matrikách vydání rozhodnutí, proti kterému lze možné podat odvolání podle správního řádu. Na základě uvedené úpravy obsažené v zákoně o matrikách žalovaný odmítl tvrzení žalobce, že zákon o matrikách neobsahuje komplexní úpravu poskytování informací z matričních knih. 13. Odkaz na úpravu § 38 správního řádu považoval žalovaný za irelevantní, neboť se jedná o obecnou úpravu, přičemž poskytování informací z matričních knih je upraveno zákonem o matrikách, který je vůči správnímu řádu speciální právní úpravou. 14. Žalovaný poukázal na rozpor žádosti žalobce s § 8a odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., podle kterého informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu. Údaje obsažené v matričním zápisu je nezbytné vnímat jako osobní údaje ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb. a ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/679 ze dne 27. 4. 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále jen „GDPR“). Na základě uvedené úpravy došel žalovaný k závěru, že mezi osobní údaje K. patří také datum a místo jejího narození, a také údaje o jejích rodičích jakožto nepřímý identifikátor. Jestliže jsou údaje o rodičích nepřímým identifikátorem, podléhají ochraně navzdory skutečnosti, že tyto osoby již zemřely. Jestliže by měl žalovaný poskytnout anonymizovaný matriční zápis, pak by musely být anonymizovány všechny údaje. 15. Postup podle archivního zákona také nebylo možné použít, neboť předmětná matriční kniha není archivál